Brněnský masakr 2016

Brněnský masakr jsem původně neměl v plánu vůbec běžet. Závod byl týden po Winschoten Runu a 14 dnů před Spartathlonem, takže to není příliš mnoho prostoru na regeneraci. Jenže já chci stejně jako loni vyhrát UltraCup a bez bodů z tohoto závodu bych to nedokázal. To byl jediný důvod, proč jsem se na Masakr vypravil.

Před závodem jsem důkladně počítal, kolik musím získat bodů, aby už nikdo neměl ani teoretickou šanci mě předstihnout. Výhodou bylo, že dobří běžci jako Dan Orálek, Pavel Marek a Ivan Šarlinger jedou také na Spartathlon a nemohou se tedy účastnit posledního závodu zařazeného do poháru – Šutru. Vycházelo mi, že pokud budu okolo 20 místa, už mě nikdo nepředstihne. Z loňských výsledků mi vycházel čas okolo 6:20, což na závodu dlouhém 63 km znamenalo tempo 6 min/km. A to se mi zdálo velmi pohodové. Chtěl jsem se totiž maximálně šetřit před Spartathlonem. Navíc už přes měsíc a půl mám menší problémy s kolenem a bál jsem se, co s ním provedou kopce, kterých tady bylo požehnaně. Pokračovat ve čtení…

Run Winschoten 2016

Loni byl pro mě závod ve Winschotenu nejdůležitějším závodem v životě. Byl to můj první závod v zahraničí, moje oblíbená stovka a navíc to pro mě byla premiéra v reprezentaci, jelikož se závod běžel jako mistrovství světa na 100 km. Hned po závodě jsem věděl, že se do Winschotenu opět vrátím a tuto stovku si ještě někdy zaběhnu. Letos jsem ale k závodu přistupoval úplně jinak, nebral jsem ho jako příliš důležitý. Proto mě napadaly zajímavé myšlenky na různé strategie v průběhu závodu. Napříkpodlad jsem si říkal, že bych mohl zkusit rychlejší začátek stejně jako to dělají Radek Brunner a Daniel Orálek. Přece jen jsou to mnohem zkušenější běžci a já si říkal, že třeba objevím jejich tajemství, jak rychle uběhnout stovku.

Nebo jsem mohl zkusit opět vyrovnané tempo, o což se většinou vždy snažím. Ale tentokrát to bylo složitější. Věděl jsem, že jsem letos velmi trénoval a cítil jsem se na osobák. Průměrné tempo tedy rozhodně rychlejší než 4:30 min/km, ale o kolik jsem netušil. Nevěděl jsem, jestli by 4:20 min/km v začátku bylo velmi odvážné nebo tak akorát. Po konzultaci s trenérem jsem se snažil zvolit raději poklidný začátek. V každém případě jsem si přál běžet prvních 60 km úplně v pohodě bez většího úsilí a také aby následný pokles tempa byl co nejmenší. Při pohledu do startovní listiny jsem teoreticky mohl pohlížet na stupně vítězů ve své kategorii, i když konkurence byla vcelku slušná. Pokračovat ve čtení…

Trénink srpen 2016

Poslední den v červenci jsem dokončil závod na 24 hodin, proto byl začátek srpna velmi lehký a běhal jsem menší objem než obvykle. V polovině měsíce jsem běžel Hostýnskou Osmu, takže ani druhý týden srpna jsem příliš netrénoval a snažil se odpočívat. Bohužel na Hostýnské Osmě se na mě podepsaly kopce a rozbolelo mě koleno, se kterým dosud stále bojuji. Začalo to na 24 hodinovce, to se brzo spravilo, ale po H8 už to bylo závažnější. Sice kvůli bolesti zatím nemusím trénink omezovat, ale i tak je to velmi nepříjemné.

Díky kolenu jsem se snažil koupit i nové boty, ale nebylo to nic jednoduchého. Moje oblíbené Altra Paradigm, které jsem si koupil celkem 3 páry a naběhal v nich přes 5500 km pravděpodobně přestali vyrábět. Takže jsem hledal alternativu a nakonec zvolil Altra Olympus a také z Anglie objednal Hoka Conquest 2. Jsem zvědavý, které budou lepší. Hoka mi zatím nedorazily.

Celkově jsem v srpnu naběhal téměř 337 km v průměrném tempu 4:56 min/km. Pokud ale z průměru vyjmu Hostýnskou Osmu, pak to vychází na 270 km ve velmi slušném tempu 4:17 min/km.

Září bude náročné, stejně jako vloni mě čeká stovka ve Winschotenu a Spartathlon.

Běh na Svatý Hostýn 2016

Po roce jsem si opět zaběhl závod na Svatý Hostýn, jedná se o běh na 5 km s převýšením 422 metrů. V mém běhání se jedná o velkou anomálii, jelikož takto krátké závody neběhám a do kopce už vůbec ne. Závod je ale v místě, nemusím nikam dojíždět a s trochou nadsázky se dá říct, že půl hodiny před startem ještě můžu ležet v posteli. Pro lenocha jako jsem já je to naprostý ideál.

Start závodu je ve 2 hodiny, ale vždy záleží na tom, jestli vlak jede přesně podle jízdního řádu. Běží se totiž přes koleje, ale i letos to hezky vyšlo a start nemusel být posunutý. Závod odstartoval ve velmi rychlém tempu, tedy alespoň pro mě. Vybíhat ze začátku do mírného kopce 3:21 min/km nebylo příliš ideální a tak jsem raději lehce zvolnil. Držel jsem se na osmém místě a s tím jsem byl spokojený. Věřil jsem si, že bych ještě v průběhu mohl někoho předběhnout stejně jako to bylo vloni. Hned po odbočení do Lázní začalo být stoupání strmější a vypadalo to, že běžec přede mnou začíná ztrácet. Vcelku lehce jsem ho předběhl a blížil jsem se k dalšímu. Ještě v Lázních se mi ho podařilo předběhnout a byl jsem šestý. Bohužel zhruba v polovině mi nějak došla energie. Pravděpodobně to bylo přemotivovaností v začátku závodu, kdy jsem předbíhal 2 protivníky a možná taky lehce přepáleným začátkem. Na závodníky před sebou jsem začal víc a víc ztrácet, až jsem je definitivně ztratil z dohledu a tak nějak i díky únavě ztratil motivaci běžet rychle. Zvlášť, když jsem měl velký náskok a věřil jsem, že už mě nikdo nepředběhne a zároveň ani já nikoho nedoženu. Pokračovat ve čtení…

Hostýnská osma 2016

Hostýnská Osma je pro mě srdcovka, mám ji kousek od bydliště a první ročník tohoto závodu pro mě byl prvním ultramaratonem. Je pravdou, že jsem se ve své běžecké kariéře zaměřil spíše na silniční rovinaté závody, ale i tak si každým rokem H8 rád zaběhnu jako zpestření běžecké sezóny. Poslední dobou si ale také říkám, že ultra závodů je na mě už nějak moc a věděl jsem, že v jednotlivcích nemám šanci se dobře umístit. Proto jsem se tentokrát přihlásil v mixu s výbornou ultramaratonkyní Terezkou Gecovou. Říkal jsem si, že společně máme mnohem větší šanci uspět a já se nebudu tolik honit a budu tak schopný se brzo vrátit do plného tréninku.

Pro nás oba byl závod ve dvojici premiéra a tak jsme pořádně nevěděli, co nás čeká. V každém případě jsem chtěl Terezce maximálně pomoct. Například jsem nesl celou povinnou výbavu a také dvoulitrovou zásobu pití. Zkrátka jsme se snažili vše přizpůsobit tomu, aby Terezka mohla běžet bez zbytečného zdržování a zátěže. Dokonce jsem poprvé využil hodiny Fenix k tomu, abych do nich nahrál trasu a ony mě navigovaly. Proto jsem ani předem nestudoval trasu a plně spoléhal na moderní techniku. Bohužel to nebylo úplně vhodné, hodinky neukazovaly přesně a celkem jsme 3x lehce zabloudili. Značení bylo dobré, jen to chtělo trochu více pozornosti. Pokračovat ve čtení…

Trénink červenec 2016

O tréninku v červenci jsem se již lehce zmínil v povídání o 24 hodinovce v Kladně. Ale opakování matka moudrosti, takže prvních 17 dnů v měsíci se mi běhalo velmi lehce a bez větších problémů jsem dokázal uběhnout 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Následně jsem se snažil maximálně odpočívat, snížil jsem kilometráž i intenzitu. Ale paradoxně jsem se cítil víc unavený než na začátku měsíce, což mi připadalo velmi podivné. S odstupem času mám pro to pouze jediné vysvětlení a tím je nervozita před závodem. Šlo o titul mistra ČR, proto jsem chtěl hezky zaběhnout a kvalifikovat se do Francie na mistrovství Evropy. Obojí se nakonec podařilo.

Celkově jsem v červenci naběhal 597,4 km. Touto kilometráží se blížím svému maximu v jednom měsíci, ale může za to hlavně výše zmíněný závod. Hlavně mám dobrý pocit z mého běhání okolo 4-4:10 min/km, kdy se mi začíná běhat relativně zlehka a bez většího úsilí uběhnu i delší vzdálenost. Už se těším, až touto rychlostí uběhnu stovku pod 7 hodin.

Byl jsem nedělním hostem Radiožurnálu

Poprvé jsem měl možnost odpovídat na otázky živě a bez toho, aniž bych se na ně mohl předem připravit. Myslím, že premiéra se vcelku vydařila. Řeč se točila hlavně okolo mistrovstí ČR v běhu na 24 hodin, kde jsem minulý víkend získal titul mistra ČR. Povídali jsme si také o mém dosud nejdelším běhu, loňském Spartathlonu a odpověděl jsem i na pár otázek posluchačů.

Moje nejzajímavější odpovědi naleznete přepsané v článku na stránce Českého rozhlasu – http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/v-cili-mam-hlavne-radost-ze-sebeprekonani-rika-ultramaratonec-ondrej-velicka–1638931.

Celý rozhovor si můžete přehrát zde:

24 h Self-Transcendence Race Kladno 2016

Po mé loňské nevydařené účasti na kladenské 24 hodinovce jsem si chtěl letos spravit náladu. Závod se běžel jako mistrovství ČR, takže jsem se chtěl dobře umístit. A letos jsem cítil velkou příležitost, jelikož se někteří výborní ultramaratonci neúčastnili, hlavně Radek Brunner a Petr Válek. Mými největšími soupeři tak byli Jarda Bohdal a Pavel Marek. Ostatní zahraniční běžci mě příliš nezajímali, jednak se nepočítají do mistrovství ČR a také se jim nepočítají body do poháru Ultracupu.

Od 12 hodinovky na konci května jsem přípravu směřoval k tomuto závodu. Na začátku července vše vypadalo velmi nadějně, za prvních 17 dnů měsíce jsem naběhal 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Přitom jsem běhal velmi lehce a bez většího úsilí, takže to bylo velmi dobré. Jakmile se blížil závod, začal jsem ubírat na kilometráži i tempu, abych dostatečně odpočinul. Ale paradoxně jsem začal pociťovat asi 10 dnů před závodem vcelku značnou únavu a bolest ve svalech. Vůbec jsem nechápal co se to děje, ale čekal jsem, že to do závodu zmizí. Bohužel opak byl pravdou a nepochopitelná únava zůstala. Je možné, že to bylo způsobené pouhou nervozitou před závodem, ale vcelku mě to rozladilo. Pokračovat ve čtení…

Trénink červen 2016

Po náročném spíše závodním květnu jsem konečně začal opět trénovat. Na začátku měsíce jen zvolna, abych odpočinul po dvanáctihodinovce, ale potom jsem se do toho pořádně obul a trénoval intenzivněji. Tréninkově jsem si zaběhl také půlmaraton v Olomouci. V druhé polovině měsíce se mi běhalo velmi dobře a i vcelku rychle. Řekl bych, že jsem se rychle adaptoval na vysoké teploty a již mi nedělá problém ani běh při třicetistupňovém vedru.

Celkově jsem sice naběhal jen 365 km, ale průměrné tempo bylo slušných 4:23 min/km. Cítím slušnou formu a doufám, že mi vydrží i v červenci a dokážu ji využít v Kladně na 24 hodinovce, která se koná poslední 2 dny v červenci.

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2016

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.

Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra

Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra

Pokračovat ve čtení…