Trénink červen 2016

Po náročném spíše závodním květnu jsem konečně začal opět trénovat. Na začátku měsíce jen zvolna, abych odpočinul po dvanáctihodinovce, ale potom jsem se do toho pořádně obul a trénoval intenzivněji. Tréninkově jsem si zaběhl také půlmaraton v Olomouci. V druhé polovině měsíce se mi běhalo velmi dobře a i vcelku rychle. Řekl bych, že jsem se rychle adaptoval na vysoké teploty a již mi nedělá problém ani běh při třicetistupňovém vedru.

Celkově jsem sice naběhal jen 365 km, ale průměrné tempo bylo slušných 4:23 min/km. Cítím slušnou formu a doufám, že mi vydrží i v červenci a dokážu ji využít v Kladně na 24 hodinovce, která se koná poslední 2 dny v červenci.

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2016

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.

Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra
Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra

Pokračování textu

Trénink květen 2016

O tréninku v květnu se vlastně ani nedá mluvit. Každý víkend jsem měl závod a mezi závody raději jen odpočíval než abych ještě trénoval. Začalo to spíše nevydařenými závody pražským maratonem a Borákem. Další 2 závody už se mi ale podařily a padaly osobáky. Nejprve na desítce ve Valašském Meziříčí a poté na 12 hodinovce ve Stromovce. Takže druhá polovina května byla na rozdíl od první velmi úspěšná.

Program byl v květnu velmi náročný a jsem rád, že jsem dokázal relativně brzy zregenerovat a opět začít trénovat. Celkově jsem naběhal 449 km v průměrném tempu 4:55 min/km. Dalším závodem bude půlmaraton v Olomouci.

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2016

Dvanáctihodinovka ve Stromovce byla vyvrcholením velmi náročného květnového závodního programu. Začalo to pražským maratonem, další víkend Borákem, pak jsem si dal i kratší závod na 10 km a pak Stromovka. Vše vždy s odstupem pouhého jednoho týdne. Nebylo to zdaleka ideální a při tolika startech se nedá rozumně na závody připravit. Proto jsem si ani nekladl vysoké cíle pro tento závod a oproti minulému roku jsem si stanovil mnohem reálnější cíl. Tím bylo uběhnout 130 km a lehounce posunout osobáček přes tuto hezky zaokrouhlenou hranici.

Ve Stromovce jsem již dvakrát vyhrál, takže jsem si přál, abych opět obhájil a získal na tomto závodě Hattrick. Jenže při pohledu do startovní listiny jsem zjistil zásadní komplikaci. Ve startovce jsem objevil Dana Lawsona z Anglie, který loni na Spartathlonu doběhl druhý. Opravdu skvělý běžec, který by mě bez větších problémů porazil. Naštěstí jsem pár dnů před závodem zjistil, že minulý víkend běžel dvanáctihodinovku v Holandsku. Při zkoumání jeho závodní historie jsem zjistil, že to není zdaleka takový šílenec jako jsem já a že si nechává mezi závody relativně velké rozestupy. Takže jsem si byl takřka jistý, že do Stromovky nedorazí. Pokračování textu

Agrofert run Deza 2016 – desítka okolo komína

Desítku okolo komína jsem původně vůbec neměl v termínovce. Týden po Boráku a zároveň týden před 12 hodinovkou jsem si říkal, že už by to bylo až příliš. Jenže na tento závod se přihlásil brácha s taťkou a tak jsem si říkal, že se svezu a udělám výlet. Domluvil jsem se s trenérem a pokud by na místě byla volná startovní čísla, jedno bych si koupil. A volná byla, takže jsem nemusel jenom fandit, ale mohl i běžet.

Překvapilo mě, jaké bylo horko, ale na desítce mi to až tolik nevadí, určitě se to dalo přežít. Kvalitně jsem se před závodem rozklusal, rozcvičil a těšil se na závod. Měl jsem hodně rozporuplné pocity, chtěl jsem se šetřit a vůbec jsem nevěděl, v jakém stavu budu mít nohy po Boráku. Na startu nebyla nijak velká tlačenice a dokázal jsem vyrazit z jedné z předních řad. Přesně ve 12 hodin zazněl výstřel startovní pistole a já vyrazil poklidným tempem okolo 3:50 min/km. Jak jsem již zvyklý, tak mě předbíhaly davy závodníků, ale toho jsem si nevšímal. Ale běželo se mi dobře a já si říkal, že nebudu zbytečně brzdit a od druhého kilometru trochu zrychlím. Najednou se role vystřídaly a začal jsem předbíhat já. Bohužel v té euforii jsem si druhý kilometr vůbec nepohlídal a měl ho za 3:25 min. Třetí kilometr jsem zpomalil na 3:34, ale stále to bylo rychlé. Malou omluvou mi může být jedině to, že první polovina byla převážně z kopce. Pokračování textu

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2016

Po pražském maratonu jsem měl pouhých šest dnů na to, abych se pokusil dostatečně zregenerovat a připravil se na ještě náročnější závod, kterým byl Borák – běh za Loštickým tvarůžkem. Slovo pokusil je namístě, protože pokus se příliš nezdařil a celý týden po maratonu jsem měl hodně ztuhlé nohy a regenerace zdaleka neprobíhala ideálně. Maraton mi dal zabrat víc, než jsem si připouštěl a podle toho také vypadal průběh Boráku.

Závod se opět běžel na 6 okruhů po 14 km po stejné trase jako loni. Celkem tedy 2 maratony v lehce zvlněném terénu, v každém okruhu se nastoupá okolo 200 výškových metrů. Stejně jako minulý rok se závod běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu, na kterém jsem skončil druhý. I letos jsem si přál být na bedně, i když jsem věděl, že jde o kvalifikační závod na MS v ultratrailu a dala se tedy čekat mnohem větší konkurence. Pokračování textu

Volkswagen Maraton Praha 2016

Když jsem se na podzim konečně rozhodl přihlásit na pražský maraton, zhrozil jsem se částkou, kterou organizátoři za účast chtěli. První vlnu registrací jsem nestihl a 1800 Kč jsem rozhodně platit nehodlal. Smířil se s tím, že si po pěti letech maraton v Praze tentokrát vychutnám pouze v televizi. Jenže uběhla nějaká doba a já se dozvěděl, že se tento maraton běží opět jako mistrovství ČR a že je možné běžet zadarmo při splnění kvalifikačních limitů. Limit byl 2:55 na maraton a to jsem v té době ještě neměl, ale loni jsem běžel pražský půlmaraton za 1:20:07 a to na kvalifikaci těsně stačilo.

Po loňském pražském maratonu, který pro mě dopadl naprostým debaklem, jsem to letos chtěl napravit. Loni to bylo způsobeno hlavně zraněním, které jsem dokázal vyléčit až těsně před maratonem. Ale letos jsem byl v plné síle, pro dobrý výsledek jsem udělal naprosté maximum. Ani s odstupem času si nemyslím, že jsem mohl udělat víc. Navíc jsem běžel v rámci mistrovství a chtěl jsem si to zasloužit. A taky jsem byl na billboardech součástí reklamy na tento závod. Pokračování textu

Trénink duben 2016

Po plzeňské stovce na konci března jsem pár dnů jenom odpočíval a klusal, ale v dubnu to hezky rozbalil. Z únavy ze závodu jsem se dostal velmi rychle a běhal jsem ve velké pohodě. V polovině dubna jsem si zaběhl druhý letošní závod Ultracupu Brdskou stezku. Před závodem jsem lehce ubral kilometráž, abych byl dostatečně odpočinutý. Po tomto závodě jsem hned následující den brzo ráno odjížděl na Kvildu na běžecké soustředění s trenérem a jeho tréninkovou skupinou.

Na soustředění se nás sešla skvělá partička nadšených běžců, takže bylo o zábavu postaráno. Samozřejmě to nebylo pouze o zábavě, ale hlavně o tvrdém většinou dvoufázovém tréninku. Po závodě jsem tedy neodpočíval, ale rovnou se vrhl do intenzivního tréninku a trochu jsem se bál, jak to zvládnu. Vzhledem k důkladné regeneraci každý den buď v sauně nebo ve vířivce jsem to zvládl velmi dobře a v hlavně kopcovitém terénu naběhal hromadu kilometrů.

Soustředění na Kvildě
Soustředění na Kvildě se zhruba polovinou tréninkové skupiny Pavla Nováka.

Celkem jsem naběhal téměř 397 km v průměrném tempu 4:23 min/km. To z dubna dělá můj historicky nejrychlejší měsíc a věřím, že budu perfektně připravený na pražský maraton, který běžím v rámci mistrovství ČR. Pravděpodobně poprvé budu startovat z koridoru A na dosah od Keňanů, protože mi přidělili velmi nízké startovní číslo 129.

Brdská stezka 2016

Moje letošní závodní sezóna pokračovala v Mníšku pod Brdy. Po posledním závodě v Plzni jsem se cítil dobře, dokázal jsem rychle zregenerovat a vrátit se do tréninku. Brdská stezka pro mě nebyla úplně nejdůležitějším závodem, ale počítá se do Ultracupu, takže jsem zde chtěl posbírat pár bodů. Od závodu jsem neměl vysoká očekávání a i když jsem se snažil napodobit vyladění na plzeňskou stovku, kde jsem se cítil naprosto perfektně, úplně se mi to nepodařilo. Ale zažil jsem i mnohem horší případy, takže jsem byl celkově spokojený. Od trenéra jsem měl instrukce, ať běžím s rezervou, hlavně kvůli tomu, že jsem ihned v neděli po závodě odjížděl na běžecké soustředění na Kvildu, kde jsem věděl, že nás šetřit rozhodně nebude a dvoufázové tréninky budou na denním pořádku. Pokračování textu

Trénink březen 2016

Trénink v březnu nezačal příliš dobře. Snažil jsem se důkladně připravovat na mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni a chytl jsem nějakou chřipku nebo virózu a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Návrat pak by velmi pozvolný a trval několik dnů, jelikož jsem se stále vyskytoval mezi ne úplně zdravými lidmi a bál jsme se, aby se nemoc nevrátila. Trénink proto nebyl příliš intenzivní a efektivní. Navíc jsem byl víc a víc nervóznější z blížícího se závodu a raději nechtěl nic uspěchat. Tuto stovku jsem totiž považoval za nejdůležitější závod první poloviny sezóny, chtěl jsem být maximálně připravený a podat dobrý výsledek.

Závod se nakonec velmi povedl, hlavně se mi podařilo parádně před závodem odpočinout a chřipkový tréninkový výpadek se pravděpodobně nijak zvlášť neprojevil. Po závodě se cítím perfektně, skoro jako bych žádnou stovku neběžel, takže jsem opět připravený tvrdě trénovat a připravit se na Brdskou stezku, což nebude úplně nejdůležitější závod, ale počítá se do Ultracupu.

Celkově jsem v březnu naběhal 398 km, takže ani v tomto měsíci se mi nepodařilo překonat hranici 400 km, ale tentokrát za to může onemocnění. Celkové průměrné tempo činilo slušných 4:29 min/km. Může za to hlavně stovka, kde jsem měl průměr těsně pod 4:30 min/km. Snad se mi podobně podaří běhat i v dubnu, zatím to vypadá velmi nadějně a cítím se velmi dobře.