V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.
11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem.
Do Kladna jsem odjížděl v dobré formě, myslím, že jsem byl dostatečně odpočinutý a v týdnu před závodem jsem velmi dobře spal a den před závodem dokonce přes 10 hodin. To vypadalo na dobrý základ pro slušný výkon. Měl jsem v plánu zopakovat rok 2017, z kterého jsou zaznamenané i výsledky po 6 a 12 hodinách. Tehdy jsem uběhl po 6 hodinách 67 km, v dalších 6 hodinách jsem přidal 60 km a celkově skončil s 225 km. Tak přesně takový byl můj cíl.
Po startu závodu jsem vyběhl s Radkou v tempu cca 4:55 min/km, což bylo malinko rychlejší než moje plánované pětiminutové úvodní tempo a tak jsem ji asi po 3 km nechal běžet a trochu zpomalil. Moc jsem se nedíval na ostatní, spíše jsem se jako obvykle snažil soustředit pouze na svůj výkon. V úvodu jsem běžel tuším na třetím místě a šlo to velmi dobře. Kilometry ubíhaly, maraton jsem měl za necelých 3:36, po 6 hodinách jsem měl nakrouženo 68 km, což bylo o kilometr víc než plán, ale stále bylo vše v pohodě. Tempo mi začalo malinko upadat, ale ještě jsem z toho nedělal nějaké závěry, nejednalo se o nic dramatického. Dbal jsem hlavně na časté chlazení a dostatečné pití.
S přibývajícími kilometry ale přicházela i velká únava. Cítil jsem, že nohy vypovídají službu, nechce se jim běžet a od 90 km jsem věděl, že takto to opravdu nepůjde. Ploužit se v tempu 7 min/km byl najednou nadlidský výkon. Chtěl jsem dokončit stovku a rozhodnout se co dál a ve hře byla i možnost, že závod zabalím. Dokončil jsem stovku v čase 9:40 a hromada lidí kolem trati v čele s Radkem Brunnerem mě hnala pořád dál a nedovolila mi se na to vykašlat. Tak jsem aspoň chodil, říkal jsem si, že bych mohl zkusit hezké číslo 111 km. A u toho to taky skončilo. Poté jsem si na hodinu a čtvrt lehl a doufal, že se stane zázrak. Pak jsem vstal, zkusil se rozhýbat, vrátil se na trať, ale v rozumném tempu běžet nedokázal. Takže můj výsledek po 11:41:25 byl 111 km a můj poslední 112. km trval 1:33:06.
Zatímco se mi letos velmi dařilo prakticky na každém závodě, zákonitě musel jednou přijít opět nepodařený závod. A přišel zrovna v Kladně, třetí nepovedená 24 hodinovka v řadě. Závod bych mohl popsat pouze jedním slovem. Zklamání. A velké. Po příjezdu ze závodu domů jsem zjistil, že je v Albi uzavřená startovka pro open závod, takže na letošním MS ve Francii budu definitivně chybět.
Na závěr musím poděkovat tatínkovi, který mě na závod doprovázel a dělal mi podporu. K němu se také přidal Radek, který se mě snažil nadopovat různými povzbuzováky, ale bohužel už bylo pozdě. Mám pocit, že čím lepší support mám, tím horší výsledek zaběhnu. Při všech mých čtyřech 24 hodinovkách, kdy jsem překonal 220 km, jsem vlastní support vůbec neměl. A ještě jedna obrovská gratulace za neuvěřitelný výkon Radce Churaňové, která dokázala v jednom závodě překonat rovnou 2 české rekordy a Pavel Marek si doběhl také pro úžasný výsledek a pokud se nepletu, tak jeden z nejlepších v historii Kladenského závodu.
Ahoj,
prečo nemôžeš íst bežať na MS? Ved každa krajina môže nominovať až 9 bežcov, pričom 6 z nich sa ráta do súťaže družstiev.
Jasné, nie si medzi 3. najlepšími podľa kriterii ČAU, ale nominovať by Ťa do družstva mohli, aj keby si si náklady mal hradiť sám, nie? Veď ísť na MS do súťaže družstiev len s 3 bežcami je zbytočný risk.
Stretli sme sa v Šamoríne, som ten týpek ktorý často bežal dozadu či do bokov :).
Ondrej
Ahoj Ondřeji,
limit pro účast na MS stanovený od IAU je 200 km. Tento limit se podle ČAU musí zaběhnout v letech 2018 nebo 2019. A to já bohužel zaběhnuté nemám. A v ČR je aktuálně přes 10 běžců, kteří mají nad 200 km a ti mají přednost. Takže se o limit pokusím až příští rok 🙂
Ahoj,
no neviem či len nesprávne chápem alebo zle čítam, ale mne táto veta z vašich nominačných kritérii znie jasne: ,,1.Limit musí být splněn v letech 2017 – 2019
A tým limitom je 200km, ktoré z roku 2017 v pohode máš 🙂
Ahoj, ano, máš pravdu. Limit se dá splnit v letech 2017-2019, ale o pořadí rozhodují výkony z let 2018 a 2019. Shodou okolností mi ale včera volal Dan Orálek a oznámil mi, že by se pro mě jedno místečko našlo. Takže nakonec poletím, protože někteří reprezentaci odmítli. Celkově by nás mělo být 8.