Loňský Backyard v Holešově pro mě byl zajímavou premiérou na tomto netradičním formátu závodu. Byl jsem přesvědčený, že mi svým stylem bude vyhovovat, ale realita mnohdy bývá od představy odlišná. Zvlášť, když se do toho připlete zima, blátivá trať, dlouhá noční tma a problémy s čelovkou. To člověka nebaví a tak jsem napoprvé vzdal, i když bych ještě pár koleček zvládl uběhnout. Letos jsem chtěl využít zkušenosti z minula a svůj výkon napravit a snad i drobně vylepšit.
Jak už to tak bývá, plány jsou jedna věc a realita druhá. Trénink v letošním roce probíhá sice dobře, ale hlavní zádrhel nastal v únoru a březnu, kdy jsem měl totální tří týdenní běžecký výpadek kvůli dovolené. Slušně mě to rozhodilo a já se z toho dlouho vzpamatovával. Navíc jsem se na Backyard vlastně ani speciálně nepřipravoval. Vloni jsem běhal dvoufázové tréninky, ale letos vůbec. Celkově jsem proto měl z Backyardu smíšené pocity a netrpělivě očekával, jak to všechno dopadne.
Po příjezdu do Holešova jsme rozdělali stan a připravili zázemí. Lehce pršelo, ale věděl jsem, že to postupem času přejde a ohledně počasí jsem byl spíše optimistou. Nepříjemné to bylo hlavně v tom, že trať byla trochu promáčená, ale byl to jenom slabý odvárek ve srovnání s loňskem.
Na startu závodu nás bylo 41 a já jsem tentokrát dostal svoje šťastné startovní číslo 11. S poledním zazvoněním startovního zvonečku jsem vyrazil vstříc mnohahodinovému dobrodružství. Na začátku to pro mě stejně jako vloni bylo hrozné utrpení, každou hodinu startovat v davu závodníků a nemít svoji bublinu, ve které jsem sám se sebou, je pro mě náročné. První den probíhalo vše podle plánu, nedělo se vlastně nic zajímavého, každou celou hodinu jsem se postavil na start a odkroužil okruh dlouhý 6,7 km. V noci jsem díky novým baterkám neměl potíže s čelovkou, dokázal jsem kromě jednoho drobného zaváhání vždy měnit baterku včas a nemusel běhat ve tmě jako v loňském roce.
V sobotu v pravé poledne, 24 hodin od startu závodu, nás zbývalo pouze 8 statečných. Vypadalo to na krásný slunečný den a mě se běhalo stále ještě dobře. Následně ale začalo startovní pole řídnout a po dalších 6 hodinách jsme zůstali s Jardou Kopřivou na trati sami. Vloni jsem skončil po 31 kolech a letos při této metě teprve začal ten pravý souboj. Každým kolem jsem navyšoval svůj rekord a to se mi líbilo. Bohužel druhá noc pro mě nebyla příliš dobrá, docházela mi energie a můj organizmus nedokázal fungovat úplně na 100 procent. Dokonce jsem na okruhu i zabloudil a když jsem si další kolo dával pozor, abych chybu neopakoval, opět jsem skončil mimo trať. Vždy jsem se relativně rychle vzpamatoval a zamířil správným směrem, ale psychicky mě to vůbec nepovzbudilo.
Nespat dvě noci mě čím dál tím víc neblaze ovlivňovalo. Už jsem byl na pokraji sil a chtěl jsem to vzdát. Kola jsem začínal běhat po téměř 55 minutách, takže na odpočinek nezbýval téměř žádný čas. Na start 41. okruhu se Jarda postavil na poslední chvíli, ale já byl přesvědčený, že se na start nestihl postavit včas, což by podle pravidel závodu znamenalo diskvalifikaci. Časomíra však ukázala, že na startu byl na vteřinu přesně. Bohužel tato situace mě natolik rozhodila, že jsem se rozhodl ze závodu odstoupit. Unavená hlava, která dlouho hledala důvod konce, ho bohužel našla. Celá situace s mým ukončením byla nešťastná, ale čas již nevrátím. Mohu se jedině omluvit jak organizátorům, tak i Jardovi Kopřivovi.
Se svými 41 dokončenými koly jsem dokázal posunout svůj loňský čas o 10 hodin a s téměř 275 km se jednalo o můj nejdelší běžecký závod v mojí historii jak časově, tak i vzdálenostně. První Backyard jsem byl třetí, tentokrát druhý a třeba to vyjde do třetice. Musím vyzdvihnout výkon Jardy, který běžel velmi vyrovnaně a takticky již od samého začátku a jednoznačně byl lepším běžcem. Velké poděkování také patří mojí Barunce, která mi v průběhu celého závodu byla oporou a poskytovala velmi kvalitní support.
Článek o závodu
Výsledky závodu
https://moraviatiming.cz/glive3/g-live.html?f=/vysledky/Backyard%202024.clax
Díky Ondro!