Po delší době jsem se konečně odhodlal postavit na start dalšího závodu. Svůj poslední závod jsem běžel Podhostýnskou desítku a před tímto závodem se mi vrátilo zranění, se kterým bojuji celý letošní rok. A tentokrát jsem si řekl dost a chtěl ho definitivně vyléčit. Proto jsem dal pauzu, strávil dovolenou v Dolomitech a snažil se nohu šetřit. A zatím to vypadá nadějně. Před podzimním maratonem jsem se rozhodl nohu otestovat na Havířovské desítce, na které chtěl startovat primárně tatínek, jelikož se jedná o mistrovství ČR na 10 km ve veteránech.
I přes drobná navigační zaváhání po cestě do Havířova, jsme dorazili se slušnou časovou rezervou. Nebyli jsme přihlášení předem a tak jsme spoléhali na registraci na místě. Bohužel jsme byli nemile zaskočení tím, že závod byl plně obsazený a my s tatínkem museli čekat, jestli se neuvolní nějaká místa z nevyzvednutých registrací. Místo čekání jsem se vydal najít nějaký záchod. Tři Toiky u startu závodu mi nepřišly jako adekvátní počet, ale podařilo se mi vystát frontu a následně se odebrat zpět na registraci zjistit, jestli se nějaká místečka na startu uvolnila nebo nikoliv. Mezitím už to ovšem tatínek zařídil a zvládl zaregistrovat nejenom sebe, ale také mě. Cesta do Havířova tedy nebyla zbytečná a my se mohli postavit na start.