Štítek: půlmaraton

Do Nového Jičína jsem si o víkendu zajel na svůj 24. půlmaraton v životě. Nutno ale poznamenat, že v poslední době jsem na půlmaratony zanevřel a poslední silniční půlku jsem běžel naposledy v roce 2018 v Olomouci. Proto jsem měl i malé obavy, jak závod dopadne, protože zkušenosti z poslední doby nemám a ani jsem pořádně nevěděl, jak závod rozběhnout. A taky se jednalo vyloženě jen o tréninkový závod a měl jsem od trenéra pokyny, abych se krotil, neběžel naplno a nechal i nějakou rezervu.

Dle propozic byla trať z 95 procent asfalt a zbytek dlažba, což je pro mě ideální. Trochu nesvůj jsem byl z profilu trati, kdy první polovina byla do kopce a druhá po obrátce z kopce, ale určitě lepší než kdyby to bylo obráceně.

Na cestu do Nového Jičína jsem si dal raději rezervu, protože jsem se bál, jaké to bude s parkováním. Realita ale byla úplně opačná od předpokladu a i blízko prezentace a startu bylo parkovacích míst dostatek. Prezentace proběhla rychle, vyfasoval jsem startovní číslo 157 a měl ještě dost času na protažení a rozklusání. (Pokračování textu…)

Když mi z RunCzechu zhruba 10 dnů před závodem dorazil email, že je ještě 400 volných míst na startu závodu, nasadili mi brouka do hlavy. Brácha a taťka už byli přihlášení minulý rok a asi i kdybych neběžel, jel bych se na závod podívat alespoň jako divák. V neděli 6 dnů před závodem jsem psal trenérovi a nakonec jsme se domluvili, ať si závod zaběhnu. Říkal jsem si, že za pětistovku je to ještě rozumná cena a tak jsem se rychle přihlásil. Bohužel díky pozdní registraci jsem vyfasoval číslo 3848 v koridoru J. Startovat z J pro mě bylo ale nepřijatelné a tak jsem řešil, jak se dostat do B a zjistil jsem, že by to mělo jít změnit při vyzvedávání startovního čísla v kanceláři závodu. A taky že jo, číslo přelepili koridorem B a bylo po problému.

V den závodu jsem se dopoledne ještě malinko rozklusal, protáhl, dal 3 rovinky a po obědě ještě na chvíli zalehl do postele. Ve 3 hodiny jsme ale vyráželi do Olomouce, na výdej čísel jsme dorazili na poslední chvíli, ale alespoň jsme nemuseli stát dlouho ve frontě. Prošli expo a pomalu vyrazili na start se zastávkou v kavárně na nealko pivko. Při cestě jsem potkal Dana Orálka, tak jsme trochu pokecali. Pak už se ale nachyloval start závodu a já se ještě rozklusal, protáhl, dal opět nějaké rovinky a šel naposledy vyčkat frontu na toiku u startu závodu. Pak jsem se v koridoru snažil procpat co nejblíže ke startovní čáře, ale to se mi úplně nepodařilo. Ztrátu jsem měl 13 vteřin, což znamenalo po startu proplétání se mezi hromadou pomalých běžců a to mi ubíralo hromadu sil a navíc jsem musel běžet delší trasou v zatáčkách. Ale nedalo se nic dělat a brzo se to roztrhalo a běželo se dobře. (Pokračování textu…)

Na prvního máje jsem vyrazil na tréninkový závod do Hulína, kde jsem si zaběhl půlmaraton. Jednalo se o 4 okruhy po zhruba pěti kilometrech. Závod jsem běžel i v loňském roce a tak jsem věděl, co přesně mě čeká. Tři dny před závodem jsem měl mít poslední náročnější trénink, dva intervaly po 10 kilometrech s pauzou. První desítku jsem ještě odběhal jakž takž, ale druhá už opravdu dřela a vůbec mi to nešlo a raději jsem ji v závěru vypustil. Nevím, čím to bylo, možná větrem, teplem nebo jen tím, že jsem se podvědomě šetřil na závod. Proto jsem jel s rozporuplnými pocity i do Hulína a nevěděl, co od závodu očekávat.

Závod jsem chtěl rozeběhnout relativně rychle v tempu 3:50 min/km a nechat se překvapit, jak se bude vše vyvíjet. Start byl společný pro čtvrtmaraton i půlmaraton a tak jsem nevěděl na jakém místě po startu běžím, ale odhadem jsem mohl být tak patnáctý. To mě ale nechávalo klidným a od samotného začátku jsem běžel své plánované tempo bez ohledu na ostatní závodníky. Už v závěru prvního kilometru jsem začal předbíhat odpadlíky a prodíral se dopředu. Zajímavé bylo, že jsem většinou předbíhal dvojice a nikoli jednotlivce. V závěru druhého okruhu jsem se přibližoval další dvojici a těšil se, že je brzo předběhnu. Bohužel běželi jenom čtvrtmaraton. Já jsem pokračoval sám a při pohledu před sebe ani za sebe jsem široko daleko nikoho neviděl. Ale po pár set metrech jsem začal předbíhat o okruh půlmaratonce a aspoň jsem měl nějaké rozptýlení. (Pokračování textu…)

První květnový den jsem se rozhodl strávit závodem v Hulíně. Běžel se tam třetí ročník prvomájového půlmaratonu společně se čtvrtmaratonem. Pro čtvrtmaratonce byla připravená 2 kola po zhruba 5 km a pro půlmaratonce dvojnásobek. Start byl naplánovaný na rozumných 11 hodin a tak byla možnost se dobře vyspat a na závod připravit.

Už při příjezdu do Hulína to vypadalo na velmi krásné počasí, teploměr ukazoval skoro 15 stupňů a svítilo sluníčko. Opravdu vydařený den na závod, i když se jednalo prakticky o skokové oteplení a trochu jsem se bál velkého horka. Naštěstí foukal vcelku příjemný vítr a tak se to dalo zvládnout a ani jsem se v průběhu závodu nijak extrémně nezpotil. (Pokračování textu…)

V Kroměříži jsem půlmaraton běžel již v roce 2015, takže jsem věděl, do čeho jdu. Mám rád rovinaté závody a dva okruhy po čtvrtmaratonu jsou ideální. S trenérem jsem byl domluvený, že si zaběhnu pouze tréninkově bez velkého nasazení a to jsem hodlal dodržet. Říkal jsem si, že čas by mohl být okolo 82 až 83 minut.

Po příjezdu do Kroměříže jsem se rychle zaregistroval, převlékl, rozcvičil a šel rozklusat. Trochu jsem se nechal unést, popoběhl dál a málem se nestihl vrátit včas na start závodu, který byl přesně v 10 dopoledne. Podařilo se mi prokličkovat až těsně ke startovní čáře, abych neplýtval čas předbíháním a za pár vteřin zazněl startovní výstřel. (Pokračování textu…)

Vloni jsem na Nový rok běžel Tuřanský novoroční půlmaraton a letos jsem ho plánoval opět. Nemile mě ale překvapila den předem informace, že je závod zrušený. Nechtěl jsem měnit tréninkový plán a tak jsem objevil alternativu v podobě závodu, který vznikl kvůli zrušení tuřanského půlmaratonu. Když jsem dorazil do Nového Lískovce, překvapilo mě, že prezentace probíhala v rodinném domku, který ovšem obsahoval ne příliš běžné vybavení domácnosti – polárium (www.MrazLeci.cz). Díky tomu bylo o závodníky velmi dobře postaráno, k dispozici byla šatna, sprcha i záchod.

Na závod přijelo okolo 20 lidí a tak před závodem panovala až téměř rodinná atmosféra. Alespoň mi připadalo, že se všichni znají a jsou z Brna. A jak jsem brzo zjistil, mojí hlavní nevýhodou tak byla neznalost tratě. Při jejím popisu před startem jsem se vůbec nechytal a bylo tedy pro mě nutností běžet v závěsu za někým, kdo bude vědět kudy vede trasa závodu. (Pokračování textu…)

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.

(Pokračování textu…)