Zručský májový běh

Do Zruče nad Sázavou jsem se vydal primárně kvůli tatínkovi, který si tento závod chtěl zaběhnout díky tomu, že se jednalo o mistrovství ČR veteránů v běhu na 10 km. A když už jsem vážil tak dlouhou cestu, chtěl jsem také otestovat svoji aktuální formu. Bylo to přesně 6 týdnů od porodu dcerky Sophinky, se kterým byl nejprve spojený běžecký výpadek a následně období únavy, nevyspání a omezování běžeckých tréninků.

Po brzkém vstávání jsme do Zruče vyrazili tak, abychom na místo přijeli asi hodinu před startem. Cesta ovšem probíhala velmi dobře a tak jsme dorazili s ještě větší rezervou. S tatínkem jsme se odprezentovali a já jsem se rozklusal a kvalitně rozcvičil. Počasí nám také přálo a po vydatných přeháňkách po cestě nám jen drobně mrholilo. Teplota pro závod byla také optimální. Před startem pro mě bylo docela nepříjemné zjištění, že start byl ve vyšší nadmořské výšce než cíl a tak se tento závod nedá příliš považovat za regulérní závod na 10 km, ačkoliv měl certifikát o změření vzdálenosti.

(Pokračování textu…)

Grymovská desítka 2026

Když už jsem v poslední době hlavně díky Rohálovské desítce směřoval trénink na 10 kilometrovou distanci, chtěl jsem toho využít i v dalším závodě. Proto jsem se tři týdny po Rohálovce postavil opět na start závodu na 10 km, tentokrát na Grymovské desítce. Rohálovská desítka je náročný závod a zaběhnout kvalitní čas je dosti obtížné. Naopak Grymovská desítka je na osobáky jako stavěná a věřil jsem, že bych mohl svůj čas z Prusinovic vylepšit. Jako cíl jsem si stanovil čas pod 37 minut.

Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se závodu zúčastním, jelikož termín porodu s Barčou jsme měli dva dny po závodě a tak jsem se ani nepřihlašoval předem a vše nechával až po příjezdu do Grymova. Zaregistroval jsem se a měl ještě dostatek času na protažení a rozklusání. Závod se běží na 4 okruhy po 2,5 km a v rámci rozklusu jsem si dal jedno zahřívací kolečko, abych zafixoval do paměti poslední zatáčku na okruhu. Vloni se mi stalo, že jsem zde v prvním kole zaváhal a ztratil nějakou vteřinku času.

(Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2026

Rohálovská desítka byla po dlouhé zimní přípravě prvním závodem v letošním roce. Chtěl jsem na ní primárně otestovat formu po zimě. Obzvlášť když jsem letos upravil přípravu a hodně ji s trenérem směřoval právě k tomuto závodu. Po loňském roce, kdy jsem se na start postavil zraněný, jsem chtěl napravit reputaci a pokud možno zaběhnout co nejlepší čas.

Již delší dobu před závodem jsem cítil, jak jsem postupně dokázal stejné tréninky běhat rychleji a věřil jsem, že můžu v Rohálově podat slušný výsledek. V den závodu jsem se také při protažení a rozběhání cítil silný a věřil si. Bál jsem se snad jen vlastní chyby a přepálení začátku.

(Pokračování textu…)

Otrokovický maraton

Když jsem v létě plánoval podzimní část sezóny, rozhodl jsem se zaběhnout dva maratony a následně ukončit sezónu. Jenže podzim se nevyvíjel úplně příznivě a já bojoval se zraněním nohy. A moje tvrdohlavá povaha se prvotní myšlenky nechtěla vzdát, proto jsem nakonec běžel dva maratony dva víkendy po sobě. To není úplně ideální konstelace, ale bohužel jiné maratony někde poblíž a v lepších termínech nebyly.

Otrokovický maraton má dlouholetou tradici, ovšem já na něm běžel úplně poprvé. Vyhovující je pro mě hlavně blízkost a fakt, že se běhá na 10 okruhů. Start závodu byl v 9:40, což je přijatelný čas, abych nemusel vstávat příliš brzy. Od závodu jsem neměl vysoká očekávání a vzhledem k tomu, že jsem před týdnem běžel ostravský maraton, chtěl jsem s unavenými nohami zaběhnout čas alespoň pod 3 hodiny.

(Pokračování textu…)

Emil Zátopek Ostrava Golden Marathon

Na podzim jsem měl v plánu zaběhnout dva maratony. První měl být v září v Ostravě, ale díky zranění jsem ho musel bohužel vynechat. Naštěstí se v Ostravě neběží jen jeden maraton, takže jsem se nakonec opravdu na maraton do Ostravy vypravil, jen o zhruba měsíc později. Tento závod jsem běžel týden po vydařené desítce v Havířově a jsem věřil, že mám dobrou formu. Proto jsem si pro tento závod na aktuální situaci stanovil vcelku ambiciózní cíl a chtěl atakovat čas 2:50.

Vzhledem ke startu závodu již v 8:50 jsem vstával již před pátou ráno a na závod vyrazil společně s Barčou. Díky brzkému příjezdu prezentace proběhla bleskurychle a já měl dost času ještě na odpočinek v teple v autě. Po rozklusání a důkladném protažení jsem vyrazil na hlavní stadion, kde měl být start. Atmosféra zde mě přímo pohltila, byl moc hezký zážitek startovat ze slavného stadionu, kde se koná Zlatá tretra. Uvědomil jsem si, že na tomto stadionu jsem byl v roce 2021 na fotbalovém zápasu ČR – Bělorusko, ale ta atmosféra z tartanového okruhu je prostě jiná než z tribuny.

(Pokračování textu…)

Havířovská desítka

Po delší době jsem se konečně odhodlal postavit na start dalšího závodu. Svůj poslední závod jsem běžel Podhostýnskou desítku a před tímto závodem se mi vrátilo zranění, se kterým bojuji celý letošní rok. A tentokrát jsem si řekl dost a chtěl ho definitivně vyléčit. Proto jsem dal pauzu, strávil dovolenou v Dolomitech a snažil se nohu šetřit. A zatím to vypadá nadějně. Před podzimním maratonem jsem se rozhodl nohu otestovat na Havířovské desítce, na které chtěl startovat primárně tatínek, jelikož se jedná o mistrovství ČR na 10 km ve veteránech.

I přes drobná navigační zaváhání po cestě do Havířova, jsme dorazili se slušnou časovou rezervou. Nebyli jsme přihlášení předem a tak jsme spoléhali na registraci na místě. Bohužel jsme byli nemile zaskočení tím, že závod byl plně obsazený a my s tatínkem museli čekat, jestli se neuvolní nějaká místa z nevyzvednutých registrací. Místo čekání jsem se vydal najít nějaký záchod. Tři Toiky u startu závodu mi nepřišly jako adekvátní počet, ale podařilo se mi vystát frontu a následně se odebrat zpět na registraci zjistit, jestli se nějaká místečka na startu uvolnila nebo nikoliv. Mezitím už to ovšem tatínek zařídil a zvládl zaregistrovat nejenom sebe, ale také mě. Cesta do Havířova tedy nebyla zbytečná a my se mohli postavit na start.

(Pokračování textu…)

Podhostýnská desítka 2025

Letošní Podhostýnská desítka nebyla výhradně běžeckou akcí, ale konala se v rámci Garden party, proto bylo zázemí závodu opravdu povedené. Zároveň se závod konal i jako soutěž týmů, proto jsme se v práci rozhodli sestavit firemní tým Dobrý Textil na 10 km trati. U závodu na 5 km jsme dali dohromady bohužel jenom 2 účastníky.

Před závodem jsem měl hodně smíšené pocity, jelikož se mi týden před závodem obnovilo zranění nohy a já nemohl trénovat tak, jak bych si představoval. Neodběhal jsem žádné rychlejší tréninky, jelikož ty mě bolely. Moje příprava na závod tak představovala netradičně spíše volno a regeneraci. Přál jsem si, aby noha závod v rychlejším tempu vydržela. Ale byl jsem připravený i na pomalé tempo jen abych závod dokončil, pokud by byla bolest nesnesitelná.

(Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2025

I přes aktuální vysoké pracovní vytížení jsem si oblíbený závod v Salzkottenu nechtěl nechat ujít. Odvážnější běžci si navíc ještě zaběhli štafetu z Bystřice do Salzkottenu, ale na tu já jsem bohužel neměl dostatek času. Zvládl jsem pomoci pouze půlmaratonem první úterní den štafety z Bystřice do Přerova. Ve štafetovém týmu jsem byl ještě s Barčou a Karlem Novákem, se kterými jsme dohromady uběhli okolo maratonu.

Do Salzkottenu jsme tentokrát poprvé nevyráželi již v pátek, ale opět kvůli práci až v sobotu. Cesta probíhala dobře a i ubytování zajištěné přes Booking jsme v Bürenu našli bez problémů. Ze své přípravy jsem měl ovšem rozporuplné pocity. Závod se konal 3 týdny po Backyardu a rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se cítil v ideální formě. Věděl jsem, že letos rozhodně nezopakuji čas z mých minulých účastí.

(Pokračování textu…)

Česko běží modře Zlín 2025

Česko běží modře nebyl ani tak závod jako primárně charitativní podpora, kterou jsme v práci zvolili jako společnou teambuildingovou akci DobrýTextil.cz. Zapojilo se nás celkem 9 odvážlivců a jsem velmi potěšený, že jsme přípravu nepodcenili a před závodem dobře trénovali. Všichni jsme zvolili 5 km trasu, oprášili běžecké boty a společně podpořili dobrou věc.

Náš tým DobryTextil.cz na startu.
Náš tým DobryTextil.cz na startu. (foto Lukáš Mizera)

Na závod jsme dorazili s více než hodinovým předstihem a měli tak čas na konzultaci taktiky, společnou rozcvičku a rozklusání. Já jsem se bohužel dopustil mladické nerozvážnosti a ve středu běžel Rohálovskou padesátku samozávod. Vůbec jsem nečekal, že mě to tak fyzicky rozseká. Nohy mě bolely ještě v neděli před závodem, ale bolest naštěstí neovlivňovala rychlost běhu.

(Pokračování textu…)

Pardubický vinařský půlmaraton 2025

Na šňůru mistrovských veteránských závodů v loňském roce navazuji i v roce letošním. Je dobře, že tatínek s běháním stále nehodlá skoncovat a tak jsme opět společně vyrazili na další primárně jeho mistrovský závod. A když už jsme jeli takovou dálku, samozřejmě jsem se i já postavil na start.

Po mém loňském skvělém půlmaratonském výkonu pod 80 minut v Havlíčkově Brodě jsem měl vysoká očekávání. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že jsem letos bojoval se zraněním a neodběhal takové tréninky, jaké si představuji. Nicméně i tak jsem věřil alespoň ve výkon pod 81 minut.

(Pokračování textu…)