Podhostýnská desítka 2024

Na naši domácí Podhostýnskou desítku jsem se hodně těšil. Hlavně proto, že vloni při prvním ročníku jsem ji běžel den před jiným důležitějším závodem a proto jsem závod jen vyklusával. Tentokrát to ovšem bylo jiné, chtěl jsem máknout a běžet na maximum. V úterý před závodem bylo proběhnutí nanečisto s partičkou fajn lidí a tak jsem si osvěžil trať z loňského roku. Při té příležitosti jsem zjistil, že trať měřit 10 km zřejmě nebude, pravděpodobněji spíše 11. To ale nevadí, pokud s tím člověk předem počítá.

Na start závodu jsem se vydal s Barčou s docela slušným předstihem, abych se zvládl rozcvičit a přivítat německé hosty ze Salzkottenu. Po rozklusání a protažení jsem již netrpělivě vyhlížel start závodu. Po prvních asi 600 metrech dlouhém okruhu zámeckou zahradou jsem se usadil na čtvrtém místě. Chvalčovem jsem probíhal stále čtvrtý, ale náskok na závodníka přede mnou jsem stahoval. Když už jsem si myslel, že se posunu na třetí příčku, odbočil vpravo zpět do cíle, jelikož běžel 5 km trasu, která se v rámci tohoto závodu také běžela. Ocitl jsem tak na krásném třetím místě a rázem se snažil spíše kontrolovat Pepu Barota za mnou. Věděl jsem, že přede mnou je výborný běžec Kuba Janda, kterého předběhnout nedokážu.

(Pokračování textu…)

Chřibský maraton 2023

Chřibský maraton jsem v historii běžel již třikrát a to v letech 2011 až 2013. Letos jsem chtěl po letech oprášit mé vzpomínky a závod si zaběhnout v rámci přípravy na holešovský Backyard. Nijak extra jsem neladil formu a proto bylo mým cílem zaběhnout pod 3 hodiny. Vcelku neambiciózní plán jsem si stanovil také v souvislosti s tím, že závod je dosti náročný a v jeho průběhu se nastoupá zhruba 550 metrů, hlavně mezi 12 a 25 km.

Na závod do Kroměříže jsem vyrážel s Barčou a dorazili jsme se značnou časovou rezervou. Stihl jsem krásně vyzvednout startovní číslo a rozklusat se. Po startu v 10:30 následovaly dvě kolečka na dráze. Po prvním kole jsem se ustálil na čtvrtém místě s menším odstupem na vedoucí skupinku. Vedoucí skupinku jsem se ale rozhodl dotáhnout a dále pokračovat s nimi. Bylo to riskantní rozhodnutí, jelikož běželi dost odvážně a já nevěděl, jestli s nimi nastavené tempo vydržím. Jenže na druhou stranu jsem nechtěl skončit bramborový a tak jsem zvolil tuto riskantní variantu. Skupinka mi pomáhala v silném protivětru a také jsem nemusel sledovat značení nebo řešit, jestli běžím správným směrem. (Pokračování textu…)

Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

Podhostýnská desítka 2023

Vedení města Bystřice pod Hostýnem, hlavně Martinu Burdíkovi, patří velké poděkování. Právě on stál u zrodu myšlenky nového bystřického závodu, který nemá být pouze jednorázovou akcí, ale půjde o novou tradici, která se bude v Bystřici konat každoročně. Bystřice má hodně co nabídnout a takový závod si rozhodně zaslouží. A já jsem se upřímně velmi těšil na tento první ročník.

Malinko jsem se obával účasti, přece jen bylo v okolí zrovna v tomto termínu hodně sportovních událostí. Jenže v pondělí před závodní sobotou bylo proběhnutí tratě nanečisto. Popravdě mě účast asi 30 běžců až šokovala. Bylo to velké překvapení a v tu chvíli se mé obavy ze slabé účasti rozplynuly. Bohužel ale ani pro mě nebyl termín závodu zvolený ideálně, jelikož hned následující den jsem měl důležitý závod v Ostravě. Jednalo se o mistrovství ČR v maratonu ve veteránských kategoriích. Ačkoliv můj trenér příliš s účastí nesouhlasil, podpořit místní závod jsem prostě musel. Domluvili jsme se, že poběžím jen velmi zlehka okolo 5 min/km. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2023

Ačkoliv jsem se letos rozhodl běhat spíše kratší závody, stejně jsem neodolal vyzkoušet přece jen něco malinko delšího. Závod ve Slovenském Šamoríně jsem běžel již dvakrát a vždy jsem si ho perfektně užil, výborná je zde atmosféra, perfektně zásobená občerstvovačka, rovinatá trať a tak pokud vyjde počasí, je to závod stvořený na osobáky. Letos jsem se na závod ovšem vydával se smíšenými pocity. Jednak mi delší závody nejenom letos vůbec nejdou, ale také jsem před 14 dny běžel maraton v Salzkottenu na hranici svých možností a pochopitelně mě dost vyčerpal. Doufal jsem, že se z něj dokážu dostat, ale jestli se to podařilo prozradím o pár řádků dál.

Mám rád závody, na které se dobře vyspím a zde to vychází parádně. Budík ráno až 7:30 byl ideální a i s více než tříhodinovou cestou do Šamorína jsme měli dostatečnou časovou rezervu, abychom stihli start ve 13 hodin. Po příjezdu již probíhal závod na 100 km a 12 hodin a potěšilo mě, že byla hojná účast i z Česka. Vyzvedl jsem si startovní číslo 112 a ještě měl čas na rozklusání. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2023

Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.

Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.

Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval. (Pokračování textu…)

Novojičínský půlmaraton

Do Nového Jičína jsem si o víkendu zajel na svůj 24. půlmaraton v životě. Nutno ale poznamenat, že v poslední době jsem na půlmaratony zanevřel a poslední silniční půlku jsem běžel naposledy v roce 2018 v Olomouci. Proto jsem měl i malé obavy, jak závod dopadne, protože zkušenosti z poslední doby nemám a ani jsem pořádně nevěděl, jak závod rozběhnout. A taky se jednalo vyloženě jen o tréninkový závod a měl jsem od trenéra pokyny, abych se krotil, neběžel naplno a nechal i nějakou rezervu.

Dle propozic byla trať z 95 procent asfalt a zbytek dlažba, což je pro mě ideální. Trochu nesvůj jsem byl z profilu trati, kdy první polovina byla do kopce a druhá po obrátce z kopce, ale určitě lepší než kdyby to bylo obráceně.

Na cestu do Nového Jičína jsem si dal raději rezervu, protože jsem se bál, jaké to bude s parkováním. Realita ale byla úplně opačná od předpokladu a i blízko prezentace a startu bylo parkovacích míst dostatek. Prezentace proběhla rychle, vyfasoval jsem startovní číslo 157 a měl ještě dost času na protažení a rozklusání. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2023

Pokud počítám pouze regulérní závody bez těch virtuálních covidových, běžel jsem letos již svoji jubilejní desátou Rohálovku. Většinou to bývá můj první závod v roce a tak je to vždy test před nadcházející běžeckou sezónou. Letos se mi v zimní přípravě dařilo všelijak. Byly chvíle, kdy jsem si věřil, ale také kdy jsem o moc lepší výsledek než 40 minut neočekával. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak závod dopadne.

V den závodu jsem ráno klasicky zajel pro startovní číslo velmi brzy po otevření prezentace. Doma jsem pak ještě chvíli odpočíval a zpět do Prusinovic se vydal až těsně před startem. Ale s takovou rezervou, abych se ještě stihl kvalitně protáhnout a rozběhat. Pár minut před startovním výstřelem jsem se přemístil ke startovní čáře, kde jsem po dlouhé době viděl mnoho známých běžeckých tváří.

(Pokračování textu…)

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Itálii

Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.

Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.

Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. (Pokračování textu…)