Backyard Ultra – World Team Championship 2024

Backyard byl mým posledním letošním závodem. Vlastně jsem ho ani původně nechtěl běžet, jelikož týden předem jsem měl maraton, na kterém jsem chtěl zaběhnout dobrý výsledek. A běžet maraton a za týden Backyard není zrovna vhodná kombinace. Po přihlášení jsem navíc zjistil, že v pondělí mám důležité povinnosti a nebudu moct zůstat běžet déle než nějakých 30 hodin. Proto jsem přípravu na tento závod úplně vypustil.

Do Velkých Karlovic jsem vyrazil se skvělým supportem Barčou a s dostatečným předstihem, abychom vybrali dobré místo v zázemí a připravili se na závod. Tentokrát ale nebylo tak narváno jako bývá zvykem v Holešově, protože se jednalo o reprezentační závod Českého týmu o pouhých 15 členech. Závod se paralelně konal v asi 70 zemích s tím, že vyhrál tým, který v součtu odběhal nejvyšší počet kol.

(Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dalším v pořadí mistrovských veteránských závodů byl maraton v Třeboni. Hlavně tatínek se na závod těšil a chtěl si zde splnit svůj sen zaběhnout ve svých 80 letech svůj poslední maraton. To byl hlavní důvod, proč jsme se do daleké Třeboně vydali. Zároveň se jednalo o mistrovství ČR ve veteránech, takže měl velkou šanci se umístit na stupních vítězů, jelikož v jeho letech již mnoho konkurentů nemá.

Den předem jsem měl pracovní akci v Brně a proto jsem ulehl do postele až po půlnoci. Do Třeboně jsme s tatínkem vyráželi okolo 6 hodin ráno a moc jsem toho nenapsal. Ranní cesta pro mě proto byla náročnější než jsem očekával. Na místo jsme ale dorazili v pořádku, zaparkovali kousek od startu a i prezentace na závod proběhla bez potíží. Po ní jsem se rozklusal, protáhl a připravoval se na start maratonu v 10:45 hodin.

(Pokračování textu…)

Havlíčkobrodský půlmaraton

Další v pořadí mistrovských veteránských závodů, které jsem neběžel tak úplně kvůli sobě, ale spíše kvůli taťkovi. Ten se letos zaměřuje právě na mistrovské veteránské závody a půlmaraton v Havlíčkově Brodě byl jedním z nich. Závod se měl původně běžet týden po desítce v Bystřici a tak mnoho času na odpočinek být nemělo. Jenže kvůli povodním se na poslední chvíli závod o týden odložil, což bylo jedině dobře a tak jsem měl na přípravu o týden víc. Myslím, že mi to pomohlo a díky tomu byl na závod lépe připravený.

Cesta do Havlíčkova Brodu probíhala dobře až do sjezdu z dálnice, který byl uzavřený. Nezpůsobilo to naštěstí velké komplikace, jen jsme do Brodu dorazili z jiné strany než jsme původně plánovali. Díky mnoha uzavřeným cestám jsme prokličkovali snad celé město než jsme konečně zaparkovali na plánovaném parkovišti. Pak jsme si vystáli nemalou frontu u prezentace, ale i tak jsem se ještě stihl kvalitně rozcvičit a rozběhat.

(Pokračování textu…)

Podhostýnská desítka 2024

Na naši domácí Podhostýnskou desítku jsem se hodně těšil. Hlavně proto, že vloni při prvním ročníku jsem ji běžel den před jiným důležitějším závodem a proto jsem závod jen vyklusával. Tentokrát to ovšem bylo jiné, chtěl jsem máknout a běžet na maximum. V úterý před závodem bylo proběhnutí nanečisto s partičkou fajn lidí a tak jsem si osvěžil trať z loňského roku. Při té příležitosti jsem zjistil, že trať měřit 10 km zřejmě nebude, pravděpodobněji spíše 11. To ale nevadí, pokud s tím člověk předem počítá.

Na start závodu jsem se vydal s Barčou s docela slušným předstihem, abych se zvládl rozcvičit a přivítat německé hosty ze Salzkottenu. Po rozklusání a protažení jsem již netrpělivě vyhlížel start závodu. Po prvních asi 600 metrech dlouhém okruhu zámeckou zahradou jsem se usadil na čtvrtém místě. Chvalčovem jsem probíhal stále čtvrtý, ale náskok na závodníka přede mnou jsem stahoval. Když už jsem si myslel, že se posunu na třetí příčku, odbočil vpravo zpět do cíle, jelikož běžel 5 km trasu, která se v rámci tohoto závodu také běžela. Ocitl jsem tak na krásném třetím místě a rázem se snažil spíše kontrolovat Pepu Barota za mnou. Věděl jsem, že přede mnou je výborný běžec Kuba Janda, kterého předběhnout nedokážu.

(Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2024

Do Salzkottenu se vždy rád vracím a ne jinak tomu bylo i tentokrát. Byla to má již šestá návštěva. Bohužel tentokrát jsem odjížděl s velmi smíšenými pocity, díky tomu, že jsem 14 dnů před závodem doběhl Backyard v Holešově. V jeho průběhu jsem uběhl 275 km a nohy byly řádně unavené. Dostával jsem se z toho dlouho, bolest v nohou jsem cítil ještě týden po závodě. Ale nedalo se nic dělat a musel jsem se s tím nějak poprat.

Do Salzkottenu vyrážíme vždy v pátek tak, abychom měli den před závodem ještě volno na odpočinek. Tentokrát se ale o odpočinku nedalo vůbec mluvit. Sobotu před závodem jsme strávili ježděním na vodních lyžích, které mě slušně unavilo. Ani ne tak nohy, jako spíše ruce a ramena, která mám hodně slabá. Po náročném dni jsme večer absolvovali zaslouženou pasta party. (Pokračování textu…)

Chřibský maraton 2023

Chřibský maraton jsem v historii běžel již třikrát a to v letech 2011 až 2013. Letos jsem chtěl po letech oprášit mé vzpomínky a závod si zaběhnout v rámci přípravy na holešovský Backyard. Nijak extra jsem neladil formu a proto bylo mým cílem zaběhnout pod 3 hodiny. Vcelku neambiciózní plán jsem si stanovil také v souvislosti s tím, že závod je dosti náročný a v jeho průběhu se nastoupá zhruba 550 metrů, hlavně mezi 12 a 25 km.

Na závod do Kroměříže jsem vyrážel s Barčou a dorazili jsme se značnou časovou rezervou. Stihl jsem krásně vyzvednout startovní číslo a rozklusat se. Po startu v 10:30 následovaly dvě kolečka na dráze. Po prvním kole jsem se ustálil na čtvrtém místě s menším odstupem na vedoucí skupinku. Vedoucí skupinku jsem se ale rozhodl dotáhnout a dále pokračovat s nimi. Bylo to riskantní rozhodnutí, jelikož běželi dost odvážně a já nevěděl, jestli s nimi nastavené tempo vydržím. Jenže na druhou stranu jsem nechtěl skončit bramborový a tak jsem zvolil tuto riskantní variantu. Skupinka mi pomáhala v silném protivětru a také jsem nemusel sledovat značení nebo řešit, jestli běžím správným směrem. (Pokračování textu…)

Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

Podhostýnská desítka 2023

Vedení města Bystřice pod Hostýnem, hlavně Martinu Burdíkovi, patří velké poděkování. Právě on stál u zrodu myšlenky nového bystřického závodu, který nemá být pouze jednorázovou akcí, ale půjde o novou tradici, která se bude v Bystřici konat každoročně. Bystřice má hodně co nabídnout a takový závod si rozhodně zaslouží. A já jsem se upřímně velmi těšil na tento první ročník.

Malinko jsem se obával účasti, přece jen bylo v okolí zrovna v tomto termínu hodně sportovních událostí. Jenže v pondělí před závodní sobotou bylo proběhnutí tratě nanečisto. Popravdě mě účast asi 30 běžců až šokovala. Bylo to velké překvapení a v tu chvíli se mé obavy ze slabé účasti rozplynuly. Bohužel ale ani pro mě nebyl termín závodu zvolený ideálně, jelikož hned následující den jsem měl důležitý závod v Ostravě. Jednalo se o mistrovství ČR v maratonu ve veteránských kategoriích. Ačkoliv můj trenér příliš s účastí nesouhlasil, podpořit místní závod jsem prostě musel. Domluvili jsme se, že poběžím jen velmi zlehka okolo 5 min/km. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2023

Ačkoliv jsem se letos rozhodl běhat spíše kratší závody, stejně jsem neodolal vyzkoušet přece jen něco malinko delšího. Závod ve Slovenském Šamoríně jsem běžel již dvakrát a vždy jsem si ho perfektně užil, výborná je zde atmosféra, perfektně zásobená občerstvovačka, rovinatá trať a tak pokud vyjde počasí, je to závod stvořený na osobáky. Letos jsem se na závod ovšem vydával se smíšenými pocity. Jednak mi delší závody nejenom letos vůbec nejdou, ale také jsem před 14 dny běžel maraton v Salzkottenu na hranici svých možností a pochopitelně mě dost vyčerpal. Doufal jsem, že se z něj dokážu dostat, ale jestli se to podařilo prozradím o pár řádků dál.

Mám rád závody, na které se dobře vyspím a zde to vychází parádně. Budík ráno až 7:30 byl ideální a i s více než tříhodinovou cestou do Šamorína jsme měli dostatečnou časovou rezervu, abychom stihli start ve 13 hodin. Po příjezdu již probíhal závod na 100 km a 12 hodin a potěšilo mě, že byla hojná účast i z Česka. Vyzvedl jsem si startovní číslo 112 a ještě měl čas na rozklusání. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2023

Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.

Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.

Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval. (Pokračování textu…)