Když mi Ondra Fojtík jednoho dne napsal, jestli bych si nezaběhl štafetu na HolešovMANovi, chvíli jsem váhal. Nevěděl jsem pořádně co od toho očekávat, jak bude vše probíhat a jestli svým výkonem nepokazím výsledek celému týmu. Po konzultaci s trenérem jsem se nakonec rozhodl, že to risknu a půjdu do toho. Na závod jsem se nijak zvlášť nepřipravoval a běžel jsem ho z plného tréninku, což jsem si mohl dovolit vzhledem k délce běhu pouhých šesti kilometrů.
V den závodu Ondra vyzvedl startovní balíček celému našemu týmu a tak jsem do Holešova nemusel nijak brzy. Jakmile jsem dorazil, seznámil jsem se s týmem, v zázemí mi na tělo lihovkou napsali startovní číslo, domluvili jsme místo a strategii předávky čipu a já již netrpělivě čekal na to, až náš plavec Ota vystartuje do závodu. Jakmile odplaval a předal čip Ondrovi, věděl jsem, že mám necelou hodinku na rozklusání. Proto jsem zaběhl na nedalekou atletickou dráhu a odběhl si pár koleček proložené rovinkami a důkladně se protáhl. Po návratu jsem již pomalu začínal vyhlížet na domluveném místě Ondru, až dorazí z cyklistické části. (Pokračování textu…)