Po delší době jsem se konečně odhodlal postavit na start dalšího závodu. Svůj poslední závod jsem běžel Podhostýnskou desítku a před tímto závodem se mi vrátilo zranění, se kterým bojuji celý letošní rok. A tentokrát jsem si řekl dost a chtěl ho definitivně vyléčit. Proto jsem dal pauzu, strávil dovolenou v Dolomitech a snažil se nohu šetřit. A zatím to vypadá nadějně. Před podzimním maratonem jsem se rozhodl nohu otestovat na Havířovské desítce, na které chtěl startovat primárně tatínek, jelikož se jedná o mistrovství ČR na 10 km ve veteránech.
I přes drobná navigační zaváhání po cestě do Havířova, jsme dorazili se slušnou časovou rezervou. Nebyli jsme přihlášení předem a tak jsme spoléhali na registraci na místě. Bohužel jsme byli nemile zaskočení tím, že závod byl plně obsazený a my s tatínkem museli čekat, jestli se neuvolní nějaká místa z nevyzvednutých registrací. Místo čekání jsem se vydal najít nějaký záchod. Tři Toiky u startu závodu mi nepřišly jako adekvátní počet, ale podařilo se mi vystát frontu a následně se odebrat zpět na registraci zjistit, jestli se nějaká místečka na startu uvolnila nebo nikoliv. Mezitím už to ovšem tatínek zařídil a zvládl zaregistrovat nejenom sebe, ale také mě. Cesta do Havířova tedy nebyla zbytečná a my se mohli postavit na start.
Před startem jsem se ještě pořádně proběhl, dal nějaké rovinky, protáhl a šel včas na start, abych obsadil nějaké hezké místo blízko startovní čáry. Po startovním výstřelu přesně v poledne jsem společně s početným startovním polem vyběhl na dva okruhy po 5 km. Neměl jsem vysoká očekávání a chtěl zkusit cílit na čas 38 minut. Od začátku se mi běželo velmi dobře a já se hlavně v prvním kole díky silnému větru snažil schovávat za ostatní běžce. Nicméně plánované tempo 3:48 min/km se mi zdálo v úvodu pomalé a tak jsem zkusil zariskovat a běžet na čas pod 37 minut, což představuje tempo 3:42 min/km. To jsem ovšem na začátku rozhodně neměl a tak jsem musel začít ve druhém kole zrychlovat. Pozitivní bylo, že jsem se stále cítil dobře a měl plno sil. Poslední 2 kilometry byly nejrychlejší z celého závodu a mě se podařilo průměrné tempo na hodinách stáhnout na 3:41 min/km. Stále jsem dobíhal a předbíhal další a další běžce a to mě motivovalo. Horší bylo, že hodinky naměřily o 120 metrů víc a já netuším, jestli byl závod delší nebo hodinky měřily špatně.
Do cíle jsem nakonec doběhl s časem 37:14, který stačil na celkové 20. místo, 18. mezi muži, šesté v kategorii a překvapivě druhé místo v kategorii na veteránském mistrovství ČR. Musím říct, že závod to nebyl lehký zejména kvůli větru, ale také celkově šesti otočkami o 180 stupňů. Také věřím, že kdybych lépe rozložil síly, byl bych schopný zaběhnout pod 37 minut, ale i tak jsem s výsledkem velmi spokojený. Hlavní je, že noha vydržela a mohu si zaběhnout ještě nějaký podzimní maraton.
Na rozdíl ode mě tatínek svým prvním místem v kategorii nepřekvapil a odvezl si další cenné zlato ve své veteránské kategorii.
Výsledky závodu
https://results.onlinesystem.cz/ResultsOverall/Index/3657