Štítek: ultramaraton

Hostýnská osma byla v roce 2012 mým prvním ultramaratonem v životě a možná i proto jsem si ji tolik oblíbil. Vlastně až natolik, že je to jediný ultratrailový závod, který běhám pravidelně. A každých 5 let se v rámci tohoto závodu kromě standardní trasy koná ještě závod na 108 km. Na ten jsem si nikdy v minulosti netroufl, protože ke kopcům mám obrovský respekt. Letos jsem se ovšem na sto osmu odvážil přihlásit. Chvíli jsem toho i litoval a přemýšlel o přehlášení na klasickou trasu, ale nakonec jsem to už nechal být. Většinou jsem Osmu běhal bez přípravy v kopcích, ale tentokrát jsem díky respektu ke vzdálenosti a převýšení trénink zaměřil na zdolání co největšího počtu nastoupaných výškových metrů.

Od bystřického Olympijského běhu 17. června se mým tréninkovým parťákem stal Hostýn. Mezi tímto závodem a Osmou jsem ho vyběhl 40x, v rámci nejnáročnějšího tréninku 3 týdny před závodem jsem Hostýn vyběhl v jednom tréninku dokonce 5x. Do této doby pro mě absolutně nepředstavitelné tréninky. Už v rámci těchto pár tréninkových týdnů jsem cítil, že se v kopcích zlepšuji a cítím se v nich mnohem komfortněji než dříve.

Čtrnáct dnů před závodem jsem si zaběhl ještě kontrolní závod na Lysou horu, který byl zároveň mistrovstvím ČR v běhu do vrchu ve veteránech a ve svojí kategorii jsem obsadil krásné třetí místo. Svůj výkon jsem hodnotil velmi dobře a i při 8 km běhu do kopce mi výrazně nedocházel dech a cítil jsem až do cíle vcelku dost sil. Potvrdil jsem si, že příprava na Hostýnskou osmu pokračuje dobře.

(Pokračování textu…)

Koncept Rohálovské padesátky se mi dlouhodobě velmi líbí. Ačkoliv se primárně jedná o cyklistický závod, organizátoři dokáží na velmi vysoké úrovni zajistit i běžeckou část. Nechybí doprovodné video, medaile, účastnický list a skvěle zásobené občerstvovačky po trase závodu a v cíli. Nejen to je důvodem, proč si samozávod získal mezi běžci tak velkou oblibu.

Závod se běží v průběhu třech týdnů, ale mně to úplně nezapadalo do tréninkové přípravy na půlmaraton v Pardubicích. Proto jsem byl rozhodnutý letos samozávod vynechat. Ale když jsem viděl příspěvky na Facebooku s doběhnuvšími, měl jsem chuť najít termín, ve kterém bych závod zaběhl. V úvahu připadal den po půlmaratonu, kdy jsem měl v plánu delší trénink, ale vyhodnotil jsem to jako ne úplně vhodný nápad vzhledem k mému stavu po tomto závodu. Raději jsem počkal na středu. Pozdější termín nebyl přípustný, jelikož v neděli mě čekal další závod.

(Pokračování textu…)

V poslední době nemám příliš kvalitní formu a stále ještě se srovnávám z třítýdenního totálního výpadku na dovolené. Zároveň se ale intenzivně snažím trénovat na šílenost jménem Backyard v Holešově. Proto je potřeba naběhat nějaké kilometry a tak mi trenér jednu dubnovou neděli nadělil do tréninkového deníku šedesátku. Při jednom z mých tréninků jsem náhodou v Prusinovicích potkal Kubu Jandu, který mi oznámil, že se opět běží samozávodní padesátka. Tím mi nasadil brouka do hlavy a já přemýšlel, jestli si tento nedělní trénink malinko nezkrátím a neodběhnu v rámci tohoto závodu. Napsal jsem trenérovi a ten souhlasil.

V neděli předpověď slibovala teplé počasí, bohužel se mi nepodařilo vyběhnout dříve než v 10:40 a to už bylo dost teplo. Naštěstí ale bylo sluníčko schované za mraky. Po vyťukání svého číselného kódu na klávesnici samobufetu jsem vyrazil na trať. Tentokrát jsem neměl domluvený žádný doprovod a doufal jsem, že si vystačím s litrem ionťáku, který jsem nesl s sebou v batohu. Pár kilometrů po startu se ke mně přidal Kuba Janda, se kterým jsem byl domluvený, že si se mnou pár kilometrů odběhne. Bylo to příjemné zpestření a závod alespoň rychleji ubíhal. (Pokračování textu…)