Hostýnská osma 2024

Hostýnská osma patří mezi moje nejoblíbenější závody. Naplno jsem běžel naposledy v roce 2021 a závod mě tehdy přímo zmasakroval a ještě pár dnů po ní mi bylo zdravotně hodně zle. Ale vybojoval jsem stříbro a to se počítá. Od té doby uplynula nějaká doba a já jsem se těšil a zároveň měl obavy, jak to tentokrát dopadne. Moc kopců jsem ani letos před závodem nenatrénoval, ale to už je u mě standardní stav.

S velkou mírou respektu jsem se postavil společně s Barčou na start, i když tentokrát jsme, na rozdíl od minulého roku, běželi každý sám za sebe. Tentokrát trasa závodu vedla obráceně než je zvykem a tak nás jako první stoupání čekal rovnou Kelčský Javorník. Jak už je u mě zvykem, běžel jsem na začátku raději hodně pomalu a šetřil síly. Z Kelčáku na začátku závodu jsem měl opravdu strach, ale musím říct, že jsem se ani nenadál a uviděl vysílač na vrcholu. V průběhu stoupání se mi dařil pomalinku posouvat pořadím vpřed, ale jakmile přišel první sešup dolů, pozice jsem opět ztrácel. Seběhy mi klasicky dělají velké problémy a nedokážu se bezhlavě pustit dolů a modlit se, jestli se nepřerazím. (Pokračování textu…)

Backyard 2024

Loňský Backyard v Holešově pro mě byl zajímavou premiérou na tomto netradičním formátu závodu. Byl jsem přesvědčený, že mi svým stylem bude vyhovovat, ale realita mnohdy bývá od představy odlišná. Zvlášť, když se do toho připlete zima, blátivá trať, dlouhá noční tma a problémy s čelovkou. To člověka nebaví a tak jsem napoprvé vzdal, i když bych ještě pár koleček zvládl uběhnout. Letos jsem chtěl využít zkušenosti z minula a svůj výkon napravit a snad i drobně vylepšit.

Jak už to tak bývá, plány jsou jedna věc a realita druhá. Trénink v letošním roce probíhá sice dobře, ale hlavní zádrhel nastal v únoru a březnu, kdy jsem měl totální tří týdenní běžecký výpadek kvůli dovolené. Slušně mě to rozhodilo a já se z toho dlouho vzpamatovával. Navíc jsem se na Backyard vlastně ani speciálně nepřipravoval. Vloni jsem běhal dvoufázové tréninky, ale letos vůbec. Celkově jsem proto měl z Backyardu smíšené pocity a netrpělivě očekával, jak to všechno dopadne. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka samozávod

V poslední době nemám příliš kvalitní formu a stále ještě se srovnávám z třítýdenního totálního výpadku na dovolené. Zároveň se ale intenzivně snažím trénovat na šílenost jménem Backyard v Holešově. Proto je potřeba naběhat nějaké kilometry a tak mi trenér jednu dubnovou neděli nadělil do tréninkového deníku šedesátku. Při jednom z mých tréninků jsem náhodou v Prusinovicích potkal Kubu Jandu, který mi oznámil, že se opět běží samozávodní padesátka. Tím mi nasadil brouka do hlavy a já přemýšlel, jestli si tento nedělní trénink malinko nezkrátím a neodběhnu v rámci tohoto závodu. Napsal jsem trenérovi a ten souhlasil.

V neděli předpověď slibovala teplé počasí, bohužel se mi nepodařilo vyběhnout dříve než v 10:40 a to už bylo dost teplo. Naštěstí ale bylo sluníčko schované za mraky. Po vyťukání svého číselného kódu na klávesnici samobufetu jsem vyrazil na trať. Tentokrát jsem neměl domluvený žádný doprovod a doufal jsem, že si vystačím s litrem ionťáku, který jsem nesl s sebou v batohu. Pár kilometrů po startu se ke mně přidal Kuba Janda, se kterým jsem byl domluvený, že si se mnou pár kilometrů odběhne. Bylo to příjemné zpestření a závod alespoň rychleji ubíhal. (Pokračování textu…)

Czechia Backyard Ultra Run

O Backyardu jsem se dozvěděl již v roce 2020, kdy ho v karanténě běžel Radek Brunner doma na pásu. A od této doby jsem si říkal, že by byla velmi zajímavá zkušenost se takového závodu taky zúčastnit. Jedná se o závod, kdy se každou celou hodinu musí závodník postavit na start a uběhnout zhruba 6,7 km. A další hodinu znova a znova až postupně odpadnou všichni běžci a zůstane jediný vítěz. Všichni ostatní jsou diskvalifikovaní. Tento netradiční formát závodu mě lákal a byl jsem velmi potěšený, že se ho podařilo uspořádat v Holešově, 10 km od mého bydliště.

Závod jsem bral jako moji hlavní běžeckou akci podzimu a podřídil ji trénink i veškerou přípravu. Opět jsem zařadil více objemů a dostal se dvakrát po sobě na zhruba 180 km týdně. Navíc jsem se cítil v dobré formě a věřil jsem, že by závod mohl dobře dopadnout. V týdnu před závodem jsem kladl velký důraz na spánek, regeneraci a suplementaci. Vypadalo to, že se mi vše podařilo a na závod jsem byl dobře připravený. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma + Vertikálek 2023

Letos jsem se rozhodl moji oblíbenou Hostýnskou osmu absolvovat s přítelkyní. Necítím se v takové formě, abych dokázal podat kvalitní výkon a navíc si ještě pamatuji svoje stavy po závodě před dvěma lety, kdy jsem byl totálně odrovnaný na několik dalších dnů. Ačkoliv se přítelkyně do tréninku pustila s plnou vervou, bohužel utrpěla zranění a tak jsme se postavili na start v ne úplně ideální formě s mnohem méně tréninkem, než bychom si představovali. Hlavním cílem proto bylo hlavně závod dokončit, nezničit se a pokud možno si ho společně užít.

Závod pro mě začal již v pátek, kdy jsem se vydal do Rajnochovic pro startovní čísla a při té příležitosti si zaběhl Hostýnský Vertikálek. Je to závod z Rajnochovic na Kelčský Javorník, což je vzdálenost 5,6 km s převýšením 463 metrů. Letos se konal již druhý ročník a nutno říct, že byl obsazen hvězdnými jmény. Závod jsem běžel z plného tréninku bez vyladění, ale chtěl jsem do něj dát maximum. Hned po startu jsem byl asi na 15 místě, ale to jsem nějak neřešil a postupně předbíhal ostatní běžce. Klíčová situace nastala po 1,4 kilometrech, kdy vláček běžců zatočil vlevo. Já jsem si byl vědom toho, že to pravděpodobně nebude správné odbočení, ale odbočili všichni a tak jsem jako ovce zahnul také. Byla to chyba. Najednou jsme se ocitli v ostružiní mezi malými smrčky a překonávali náročný terén, abychom se dostali zpět na správnou cestu. Přitom jsme museli překonat dokonce dva ploty, což byla v průběhu běžeckého závodu moje premiéra. Vyvázl jsem s malými odřeninami a jen dvěma drobnými krvavými šrámy. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2023

Ačkoliv jsem se letos rozhodl běhat spíše kratší závody, stejně jsem neodolal vyzkoušet přece jen něco malinko delšího. Závod ve Slovenském Šamoríně jsem běžel již dvakrát a vždy jsem si ho perfektně užil, výborná je zde atmosféra, perfektně zásobená občerstvovačka, rovinatá trať a tak pokud vyjde počasí, je to závod stvořený na osobáky. Letos jsem se na závod ovšem vydával se smíšenými pocity. Jednak mi delší závody nejenom letos vůbec nejdou, ale také jsem před 14 dny běžel maraton v Salzkottenu na hranici svých možností a pochopitelně mě dost vyčerpal. Doufal jsem, že se z něj dokážu dostat, ale jestli se to podařilo prozradím o pár řádků dál.

Mám rád závody, na které se dobře vyspím a zde to vychází parádně. Budík ráno až 7:30 byl ideální a i s více než tříhodinovou cestou do Šamorína jsme měli dostatečnou časovou rezervu, abychom stihli start ve 13 hodin. Po příjezdu již probíhal závod na 100 km a 12 hodin a potěšilo mě, že byla hojná účast i z Česka. Vyzvedl jsem si startovní číslo 112 a ještě měl čas na rozklusání. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Itálii

Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.

Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.

Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2022

Letos jsem se běžecky trápil, ale v posledním měsíci se situace konečně otočila, začal jsem již běhat trochu rozumným tempem a při tréninzích jsem se cítil mnohem lépe. Takže jsem se přihlásil do Berlína na MS na 100 km v srpnu a v září do Verony na ME na 24 hodin. Čert ví, jak dlouho budu mít šanci ještě reprezentovat a každá taková událost je pro mě ctí. Teď jsem se ale rozhodl postavit na start přípravného závodu, šestihodinovky v Šamoríně, na kterou mám krásné vzpomínky z roku 2019. Tehdy jsem v náročných podmínkách zaběhl krásných 81 km. Byl jsem z toho nervózní, jelikož jsem věděl, že pokud tento závod nedopadne podle představ, naruší to moji psychiku a budu mít obavy i z těchto budoucích závodů.

Podmínky před závodem byly skvělé, cítil jsem se ve formě a odpočinutý, ve čtvrtek jsem navíc zašel na masáž a předpověď počasí hlásila krásných dvacet stupňů. Vše mi dokonale hrálo do karet a rozhodně jsem se nemohl na nic vymlouvat. Skvělé je, že závod startuje hodinu po poledni, takže jsem se krásně vyspal a do Šamorína jsme s Barčou vyrazili v 8 ráno. Měl jsem ještě dostatek času na kompletní předzávodní přípravu, prezentaci, rozklusání a protažení. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2022

Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.

Plakát závodu.
Plakát závodu.

Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. (Pokračování textu…)