Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.
Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. (Pokračování textu…)