Rubrika: Ostatní

Rok 2023 byl opět hodně náročný a to nemluvím jenom o běhání. Prostoru k běhání a regeneraci již není tolik jako dříve a logicky se to odráží na výkonnosti. Negativně se to projevuje zejména u delších ultra závodů, které jsem odběhal v roce 2023 pouze tři a u žádného nemůžu říct, že by dopadl dobře. Proto jsem se soustředil spíše na kratší závody, které mi ještě docela jdou. Platí to hlavně u maratonů, které jsem běžel také tři a všechny dopadly podle představ. Vypadá to, že ani v budoucnu nebudu mít tolik času, kolik si ultra pro kvalitní výsledky žádá a opět se budu spíše soustředit na kratší závody okolo maratonu.

Přehled největších úspěchů

1. Zisk veteránského titulu mistra ČR v maratonu v Ostravě
2. Třetí místo na Salzkotten maratonu v Německu
3. Druhé místo na Chřibském maratonu v Kroměříži
4. První místo na 6 hodinovce v Šamoríně
5. Třetí místo na Czechia Backyard Ultra Run v Holešově
6. Druhé místo na Nočním 10 km běhu v Holešově

(Pokračování textu…)

Loňský rok nebyl po běžecké stránce vůbec dobrý. Ale má to své objektivní důvody. Práce, rekonstrukce baráku a další aktivity, díky nimž jsem nedokázal běhání věnovat tolik času a energie, kolik v předchozích letech. To samé platí i o regeneraci. Podle toho také vypadaly mé sportovní výsledky. Relativně kvalitně jsem dokázal zaběhnout jen pár spíše kratších závodů. Za zmínku, stojí maraton v Salzkottenu, kde jsem dokázal vybojovat druhé místo. Hodně zle dopadly hlavní vrcholy sezóny MS na 100 km v Berlíně a ME na 24 hodin ve Veroně. V obou závodech se mi vůbec nedařilo a zaběhl jsem na své poměry velmi podprůměrné výsledky.

Přehled největších úspěchů

1. Druhé místo na Salzkotten maratonu v Německu
2. První místo na šestihodinovce v Šamoríně
3. Páté místo na MČR na 100 km v Plzni
4. Třetí místo na Bystřickém horském půlmaratonu
5. Třetí místo na Nočním běhu v Holešově

(Pokračování textu…)

S ročním zpožděním jsem se rozhodl dodatečně alespoň krátce sepsat tradiční zhodnocení běžeckého roku. Začátek roku byl stále ještě poznamenaný pandemií a tak jsem některé závody běžel jen virtuálně.

Přehled největších úspěchů

1. Titul mistra ČR v běhu na 100 km
2. Druhé místo na Hostýnské osmě
3. Druhé místo na Rohálovské padesátce

Rok 2020 byl zvláštním rokem výrazně poznamenaným pandemií. Proto bylo závodů velmi poskrovnu a za zmínku stojí jen osobák na Rohálovské desítce na začátku roku, má následná účast na skvělém etapovém závodě Moravský ultramaraton, kterého jsem se chtěl v minulých letech již několikrát zúčastnit, ale kvůli jiným závodům k tomu nedošlo. V září mě potěšilo vítězství na Nočním běhu v Holešově a následně získání mistrovského titulu na Boráku. V říjnu těsně před lockdownem jsem se na poslední chvíli zúčastnil maratonu v Hradci králové a zde jsem měl radost z toho, že jsem si domů odvážel vylepšený maratonský osobák. K dalším významným závodům nedošlo, jelikož MS na 100 km ve Winschotenu i ME na 24 hodin ve Veroně bohužel zrušili.

Přehled největších úspěchů

1. Titul mistra ČR v ultratrailu
2. Vylepšený osobní rekord v maratonu
3. Vítězství v Nočním běhu v Holešově

Se svolením mého trenéra Pavla Nováka, autora textu, uveřejňuji článek, který vyšel v časopisu RUN únor/březen 2020. V článku popsal svůj pohled na ultramaraton a zároveň moc hezky rozebral naši dlouholetou spolupráci.

Kovaní ultraběžci jsou zvláštní sorta lidí se zvláštním druhem myšlení. Kde se bere jejich posedlost hraničními výkony? A jak by měl vypadat jejich trénink? To se pokusím vysvětlit na pozadí příběhu mého úspěšného svěřence Ondřeje Veličky.

Moje srdeční záležitost byl už od dob mé vlastní běžecké kariéry především maraton. Jenže ultramaratony jsou stále populárnější, a proto bylo jen otázkou času, kdy se s touto distancí potkám v rámci své trenérské práce i já. Ten okamžik nastal v roce 2014, kdy jsem začal spolupracovat s Ondrou Veličkou. Naše spolupráce trvá s menší přestávkou dodnes a troufám si říct, že je úspěšná. V roce 2016 totiž získal Ondra stříbro na ME v běhu na 24 hodin a na podzim loňského roku přidal v této disciplíně 8. místo na MS ve francouzském Albi. (Pokračování textu…)

Rok 2019 můžu považovat za velmi úspěšnou sezónu. Dařily se prakticky všechny důležité závody a vylepšil jsem mnoho osobáků. Začnu postupně jak šly jednotlivé závody po sobě. Za zmínku stojí lednový T1 maraton v Českých Budějovicích, kde se mi na náročné trati podařilo zaběhnout dokonce osobák. V únoru jsem si zaběhl svůj nejlepší výsledek na Rohálovské desítce. Na začátku dubna jsem běžel svůj nejdůležitější závod první části sezóny, tím bylo mistrovství ČR na 100 km v Plzni a zde jsem v osobáku získal titul mistra ČR. Následoval květnový pražský maraton, kde jsem opět posunul osobák a velmi dobře dopadla také šestihodinovka ve slovenském Šamoríně, kde jsem ve velikém horku zaběhl slušných 81,5 km. V srpnu jsem na druhém místě dokončil můj jediný horský závod sezóny Hostýnskou osmu. V září následovala velmi úspěšná účast na stovce v holandském Winschotenu, kde jsem opět posunul osobák. Třešničkou na dortu a zároveň posledním závodem sezóny bylo říjnové MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Zde se mi podařilo posunout osobák na 24 hodin a zároveň vylepšit český rekord na této trati. (Pokračování textu…)

Rok 2018 byl běžecky trochu rozporuplným. Bylo mnoho závodů, které se podařily, ale také takové, které nevyšly podle představ. Dá se říci, že rok 2017 byl úspěšnější, ale na druhou stranu jsem i v roce 2018 zvládl dobře mnoho závodů. Začátek sezóny byl rozpačitější zejména kvůli vystřídání trenéra, které se ukázalo jako špatná volba. Následně jsem se vrátil zpět k Pavlovi Novákovi a dále to již bylo lepší. Vloni se mi bohužel na rozdíl od předchozího roku nepodařilo získat žádný mistrovský titul a třeba taková březnová stovka v Plzni ještě pod starým trenérem byla katastrofa.

Ale velmi se mi dařilo zejména na kratších závodech, skvěle jsem zaběhl Runczech půlmaraton v Olomouci a maraton v Salzkottenu. V obou případech se mi podařilo zaběhnout osobáky. Byl jsem velmi rád, že se mi společně s Radkem, jako jediným dvěma mužům z ČR, podařilo nominovat do reprezentace na 100 km i 24 hodin. Na MS na stovce v Chorvatsku se mi dařilo a zaběhl jsem jako nejlepší z Čechů. Ale také vnímám, že konkurence sílí a udržet se v reprezentaci na oba ultra závody bude těžší a těžší. Zatímco ostatní se často specializují na jednu trať, já stále nemám jasno v tom, co je pro mě prioritou. Za velký úspěch považuji také to, že se mi podařilo vylepšit osobák na Spartathlonu o více než 4 hodiny a tím prozatím zakončit svoji Spartathlonskou kariéru a v roce 2019 již startovat nebudu. (Pokračování textu…)

Rok 2017 se opět nesl v duchu mnoha úspěchů, ale některé závody se také nepovedly. Ale to už je úděl ultramaratonců a nemůžu při tolika závodech čekat, že vše vyjde podle představ. Na úvod roku jsem více než 2 týdny neběhal kvůli zranění a ve stejném měsíci dorazila velmi nepříjemná zpráva o tom, že jsem zařazený na seznam mezinárodní antidopingové agentury (WADA) a musím denně hlásit, kde se nacházím, aby komisaři věděli kam zazvonit na odběr vzorků. Celkem mě v roce 2017 navštívili 7 krát.

V březnu jsem získal první republikový titul v běhu na 100 km. Úspěšný začátek roku pokračoval i v květnu, kdy jsem v Lošticích získal další titul mistra ČR v ultratrailu a po 14 dnech zaběhl třetí nejlepší výkon na 12 hodin v historii ČR (147,119 km). Velmi důležitým závodem pro mě bylo červencové MS v běhu na 24 hodin v Belfastu, které bohužel nevyšlo podle představ a závod jsem musel předčasně skončit. Ještě ve stejném měsíci jsem si ale spravil chuť v Kladně na stejné trati a získal titul mistra ČR. Moc krásný hattrick třech ultramaratonských titulů v jedné sezóně. V září jsem v Holandsku vylepšil svůj osobní rekord na 100 km a stlačil čas pod slušných 7:20 hod. Pak následoval vcelku nešťastný Spartathlon, kde jsem si doslova prošel peklem. Průběh měl bohužel podobný jako na již zmíněném MS v Belfastu, ale závod se mi podařilo dokončit. Chuť jsem si opět spravil na mezinárodní 24 hodinovce v Číně, kde jsem v silné konkurenci dosáhl krásného druhého místa. (Pokračování textu…)

Při zhodnocení běžeckého roku 2016 bych mohl klidně začít stejnou větou, jakou jsem začínal článek Zhodnocení běžeckého roku 2015. Byl to rok nesmírně zajímavý a hlavně úspěšný. V průběhu roku mě neprovázela žádná zranění, která by mě limitovala v tréninku. Drobné problémy jsem měl pouze s koleny a to vždy po závodech na 24 hodin, kde se negativně podepsaly samé zatáčky na okruhu. Jinak jsem měl nedobrovolně pauzu pouze na začátku března, kdy mě udolala chřipka a nemohl jsem běhat 4 dny.

Poprvé jsem za jeden rok uběhl více než 5000 km, přesně 5164 km. Vyběhl jsem ve 279 dnech, zbylých 87 dnů jsem odpočíval. Celkem jsem během strávil více než 415 hodin (více než 17 dnů). Rekordních 1575 km (30% z celku) jsem naběhal v závodech, kterých bylo celkem 18. (Pokračování textu…)

Při psaní zhodnocení roku 2014 a plánování dalšího roku by mě ani ve snu nenapadlo, jak běžecky úspěšný bude rok 2015.

V roce 2015 jsem běhal 269 dnů, zbylých 96 dnů jsem měl z různých důvodů volno. Na začátku roku jsem měl chřipku, později mě bolela holeň na levé noze a bolest byla opravdu nesnesitelná. Snažil jsem se to přeběhat, ale kulhavým běžeckým stylem to nebylo vůbec ideální. Musel jsem to nakonec kompenzovat kolem, ale to mě tolik nebavilo.
(Pokračování textu…)