Třeboňský maraton

Dalším v pořadí mistrovských veteránských závodů byl maraton v Třeboni. Hlavně tatínek se na závod těšil a chtěl si zde splnit svůj sen zaběhnout ve svých 80 letech svůj poslední maraton. To byl hlavní důvod, proč jsme se do daleké Třeboně vydali. Zároveň se jednalo o mistrovství ČR ve veteránech, takže měl velkou šanci se umístit na stupních vítězů, jelikož v jeho letech již mnoho konkurentů nemá.

Den předem jsem měl pracovní akci v Brně a proto jsem ulehl do postele až po půlnoci. Do Třeboně jsme s tatínkem vyráželi okolo 6 hodin ráno a moc jsem toho nenapsal. Ranní cesta pro mě proto byla náročnější než jsem očekával. Na místo jsme ale dorazili v pořádku, zaparkovali kousek od startu a i prezentace na závod proběhla bez potíží. Po ní jsem se rozklusal, protáhl a připravoval se na start maratonu v 10:45 hodin.

(Pokračování textu…)

Havlíčkobrodský půlmaraton

Další v pořadí mistrovských veteránských závodů, které jsem neběžel tak úplně kvůli sobě, ale spíše kvůli taťkovi. Ten se letos zaměřuje právě na mistrovské veteránské závody a půlmaraton v Havlíčkově Brodě byl jedním z nich. Závod se měl původně běžet týden po desítce v Bystřici a tak mnoho času na odpočinek být nemělo. Jenže kvůli povodním se na poslední chvíli závod o týden odložil, což bylo jedině dobře a tak jsem měl na přípravu o týden víc. Myslím, že mi to pomohlo a díky tomu byl na závod lépe připravený.

Cesta do Havlíčkova Brodu probíhala dobře až do sjezdu z dálnice, který byl uzavřený. Nezpůsobilo to naštěstí velké komplikace, jen jsme do Brodu dorazili z jiné strany než jsme původně plánovali. Díky mnoha uzavřeným cestám jsme prokličkovali snad celé město než jsme konečně zaparkovali na plánovaném parkovišti. Pak jsme si vystáli nemalou frontu u prezentace, ale i tak jsem se ještě stihl kvalitně rozcvičit a rozběhat.

(Pokračování textu…)

MČR veteránů v běhu do vrchu na Trojmořský vrch

Vzhledem k mojí orientaci spíše na rovinaté silniční závody jsem původně mistrovství ČR v běhu do vrchu vůbec neplánoval. Tatínek ovšem letos postoupil do kategorie 80+ a po zisku mistrovského titulu na 10 km letos v únoru na Rohálovské desítce v Prusinovicích, se začal o veteránské mistrovské závody velmi zajímat. Nakonec se mu podařilo mě přemluvit, abych ho na závod zavezl a když už jsem vážil tak dlouhou cestu, musel jsem se také na startovní čáru společně s ním postavit.

Závod se konal v Heřmanicích, kousek od Dolní Moravy a trať vedla na Klepáč. Tato hora je nazývaná také jako Trojmořský vrch, protože vody pramenící na jeho svazích se vlévají do Baltského, Severního a Černého moře. Trať měla parametry 6,1 km s výškovým převýšením 630 metrů. Závod s podobnými parametry jsem zatím neběžel, mým maximem zatím byl Běh na Svatý Hostýn. (Pokračování textu…)

Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2022

Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.

Plakát závodu.
Plakát závodu.

Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. (Pokračování textu…)

Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu 2020

Týden po desítce v Holešově jsem se vydal na trochu delší závod do Loštic. Pokud pominu rok 2014, startoval jsem zde každý rok a to znamená, že letos to byla již má sedmá účast. Dalo by se tedy říct, že už jsem na Boráku skoro jako doma. Závod se i letos konal jako mistrovství České republiky, běží se 6 okruhů po zhruba 14 km, takže celkem to dělá přes 84 km v nenáročném terénu pouze s jednou krátkou chodeckou trailovou vložkou. A pokud jsou závody s běhatelnými kopci, naprosto mi to vyhovuje.

Poslední dobou se mi běhalo velmi dobře a i na předchozí závody se mi podařilo parádně vyladit a běželo se mi výborně. Proto jsem byl před závodem velkým optimistou a věřil, že to bude podobné i na Boráku. Nicméně jsem měl poslední dny před Borákem tužší nohy a pocitově to nebylo úplně ideální. Ale to ještě nic neznamená, to se občas stává a pak se to zázračně rozeběhne a závod dobře dopadne. Takže to mě nijak nerozhodilo. (Pokračování textu…)

Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)

Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2019

Obavy se naplnily, podrobnosti v článku o pražském maratonu.

Takto krátce by mohl znít report z tohoto závodu, ale své dojmy sepíšu trochu podrobněji. Šest dnů před tímto závodem jsem v osobáku běžel Pražský maraton a bál se, jestli dokážu zregenerovat. Proto nad Borákem visel velký otazník. Do Loštic jsem tentokrát opět vyrážel s rodiči, jelikož na závodě je vždy výborná přátelská a skoro až rodinná atmosféra. Přijeli jsme docela včas a já se stihl ještě rozklusat a důkladně procvičit. Po startovním výstřelu v 7 hodin jsem vyrazil společně ve skupině 5 závodníků, ale věděl jsem, že běžíme dost rychle a bude nutné zpomalit. Snažil jsem se krotit a držet spíše na konci skupiny, ale i tak to bylo rychlé. Určitě by se dalo říct, že jsem trochu přepálil, i když tepy i pocit byly v pohodě. Postupně se skupinka roztrhala a já jsem běžel na pátém místě.

Od začátku se mi neběželo vůbec dobře, ale malinko jsem doufal, že se to postupně změní. Nezměnilo. Na konci druhého kola jsem si odskočil na záchod, což mě malinko zdrželo. Ale díky odstoupení Dana jsem se dostal na čtvrtou pozici. Na začátku dalšího kola jsem doběhl závodníka přede mnou a prohodili jsme pár slov a postěžovali si na to, že po maratonu nejsme ještě v ideální kondici. Ale třetí místo mě nakoplo a já se snažil vybudovat náskok, abych byl ve větší pohodě, běžel sám a udával si svoje tempo. Ale věděl jsem, že na dobrý výkon to dneska nebude. Snažil jsem se soustředit na to, abych udržel svoji třetí pozici a nikdo mě nepředběhl. (Pokračování textu…)