Salzkotten Marathon 2024

Do Salzkottenu se vždy rád vracím a ne jinak tomu bylo i tentokrát. Byla to má již šestá návštěva. Bohužel tentokrát jsem odjížděl s velmi smíšenými pocity, díky tomu, že jsem 14 dnů před závodem doběhl Backyard v Holešově. V jeho průběhu jsem uběhl 275 km a nohy byly řádně unavené. Dostával jsem se z toho dlouho, bolest v nohou jsem cítil ještě týden po závodě. Ale nedalo se nic dělat a musel jsem se s tím nějak poprat.

Do Salzkottenu vyrážíme vždy v pátek tak, abychom měli den před závodem ještě volno na odpočinek. Tentokrát se ale o odpočinku nedalo vůbec mluvit. Sobotu před závodem jsme strávili ježděním na vodních lyžích, které mě slušně unavilo. Ani ne tak nohy, jako spíše ruce a ramena, která mám hodně slabá. Po náročném dni jsme večer absolvovali zaslouženou pasta party. (Pokračování textu…)

Chřibský maraton 2023

Chřibský maraton jsem v historii běžel již třikrát a to v letech 2011 až 2013. Letos jsem chtěl po letech oprášit mé vzpomínky a závod si zaběhnout v rámci přípravy na holešovský Backyard. Nijak extra jsem neladil formu a proto bylo mým cílem zaběhnout pod 3 hodiny. Vcelku neambiciózní plán jsem si stanovil také v souvislosti s tím, že závod je dosti náročný a v jeho průběhu se nastoupá zhruba 550 metrů, hlavně mezi 12 a 25 km.

Na závod do Kroměříže jsem vyrážel s Barčou a dorazili jsme se značnou časovou rezervou. Stihl jsem krásně vyzvednout startovní číslo a rozklusat se. Po startu v 10:30 následovaly dvě kolečka na dráze. Po prvním kole jsem se ustálil na čtvrtém místě s menším odstupem na vedoucí skupinku. Vedoucí skupinku jsem se ale rozhodl dotáhnout a dále pokračovat s nimi. Bylo to riskantní rozhodnutí, jelikož běželi dost odvážně a já nevěděl, jestli s nimi nastavené tempo vydržím. Jenže na druhou stranu jsem nechtěl skončit bramborový a tak jsem zvolil tuto riskantní variantu. Skupinka mi pomáhala v silném protivětru a také jsem nemusel sledovat značení nebo řešit, jestli běžím správným směrem. (Pokračování textu…)

Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2023

Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.

Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.

Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2022

Do Salzkottenu se rád vracím a letos o to víc, jelikož se kvůli pandemii jednalo o návštěvu po třech letech. Naši početnou výpravu z Bystřice pod Hostýnem čeká vždy vřelé přijetí od obyvatel partnerského města Salzkottenu. Letos jsem byl hodně zvědavý, jaký výkon předvedu, jelikož jsem 14 dnů před závodem běžel šestihodinovku v Šamoríně a týden před Bystřický horský půlmaraton. Musím ale říct, že jsem se před závodem cítil velmi dobře, ale zdání často klame.

Do Německa jsme vyráželi již v pátek ráno a na cestě jsme strávili prakticky celý den. V sobotu jsme měli připravený turistický program s vydatným obědem ve formě burgeru a letní bobovou dráhou. Večer jsme se ještě zúčastnili pasta párty.

Start závodu byl v neděli v 8:30 a počasí slibovalo přijatelných 22 stupňů. Před startem proběhlo focení našeho Bystřicko – Salzkottenského týmu, který byl nejpočetnějším týmem v celém závodu. Bohužel maraton neměl příliš velké obsazení, z našeho týmu jsem maraton běžel dokonce sám a mnohem početnější obsazení bylo na kratších distancích od 5 km, přes 10 km až po půlmaraton. Před startem jsem se klasicky velmi dobře rozběhal a protáhl a do posledních vteřin před startovním výstřelem jsem se schovával ve stínu blízko startovního oblouku. (Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dlouho jsem přemýšlel a hledal závod, kterým bych zakončil letošní sezónu. Nakonec mi trenér navrhl maraton v Třeboni a já jsem bez delšího váhání souhlasil. Závěr sezóny jsem tak měl podobný jako vloni, kdy jsem si těsně před lockdownem zaběhl osobáček na maratonu v Hradci. Letos jsem přípravu pojal trochu netradičně a ihned po stovce v Holandsku jsem měl tréninkový blok rychlostní přípravy. Běhat po dlouhé době kilometrové a dvoukilometrové úseky bylo hezkým zpestřením.

Třeboňský maraton na svých stránkách uváděl rychlou a rovinatou trať a přesně tak to mám rád. Dokonce i počasí přálo, bylo chladněji, ale v průběhu závodu jsem se zahřál a bylo mi fajn. Vítr také prakticky nefoukal. Co víc si přát? Podmínky pro mě byly naprosto ideální. Do startovního koridoru jsem dorazil vcelku předčasně, jelikož jsem očekával větší tlačenici, ale ta se nekonala. Překvapilo mě, že zde nejsou žádní známí, ale postupně dorazili. Popřáli jsme si hladký průběh závodu, sdělili strategii, hlavně úvodní plánovaná tempa a netrpělivě očekávali startovní výstřel. (Pokračování textu…)

MUM 2021 – 1. etapa

Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.

Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu. (Pokračování textu…)

Maraton Hradec Králové

Dlouhou dobu jsem plánoval start na maratonu v Košicích, ale bohužel byl pro zahraniční běžce zrušený. Hned, jak se ke mně tato zpráva donesla, jsem se impulzivně přihlásil na maraton do Hradce, který se konal ve stejný den. Jenže následně jsem si to rozmyslel, nezaplatil startovné a do poslední chvíle vyčkával. Po tiskovce ministerstva zdravotnictví a představení nových opatření kvůli Korona viru jsem teprve přemýšlel, jak dál. Bylo jasné, že po víkendu bude se závoděním na delší dobu pauza a tak jsem si chtěl nějaký závod zaběhnout. Jenže pracovní týden jsem měl dost náročný, moc jsem se nevyspal a celkově jsem byl hodně vyčerpaný. Proto jsem se nejprve rozhodl v Hradci zaběhnout půlmaraton a na tom jsme se také s trenérem Pavlem domluvili. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v noci z pátku na sobotu se mi podařilo nádherně doplnit energii deseti hodinovým spánkem a já začal malinko přehodnocovat situaci. A také mám takové pravidlo, které neporušuji příliš často, že cesta na závod by neměla trvat déle než závod samotný. Proto jsem opět napsal Pavlovi, jestli si můžu zaběhnout maraton a on souhlasil.

V sobotu jsem se vzbudil už v 6 ráno, posnídal a připravil se na závod. Bral jsem na výlet i rodiče a za vydatného deště jsme vyrazili dokonce o 25 minut dřív než jsme plánovali. Příjemný začátek dne, jelikož většinou inklinujeme spíše ke zpoždění. Většinu cesty jsme strávili v dešti a příliš jsem nevěřil předpovědi, která věštila odpolední jasno a slunečno. A předpověď se výjimečně a zázračně nemýlila, odpoledne vykouklo sluníčko a slušně při závodě peklo. (Pokračování textu…)

Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2019

Letos jsem se vydal do Salzkottenu již po třetí, ale tentokrát to byla malinko slavnostnější návštěva. Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a letos se slaví 10 let od podpisu partnerské smlouvy. Možná i proto letos padl účastnický rekord a startovalo nejvíce Českých účastníků v historii našeho spolku. Do Německa jsme dorazili v pátek v podvečer a opět nás přivítala milá hostitelská rodina, u které jsme bydleli i v minulých letech. V sobotu jsme navštívili bosou stezku okolo rybníka a pořádně na ní před závodem promasírovali chodidla. Večer již následovala oslava desátého výročí partnerství, kde jsem to již nepřeháněl s alkoholem a raději preferoval brzké ulehnutí do postele.

Již dlouho před závodem jsem zkoumal předpověď počasí, která slibovala parný den bez mráčku. Marně jsem doufal, že se předpověď zmýlí. Na nějaký osobák jsem mohl rovnou zapomenout, on vlastně ani nebyl při tomto závodu v plánu, jelikož překonat pražský maraton by byl asi zázrak. Nicméně jsem se chtěl pokusit o čas pod 2:50, což by znamenalo skvělý výsledek. Proto jsem vyrazil podobně jako v Praze v tempu okolo 4 min/km a čekal, co to udělá. A sluníčko se začalo projevovat v plné síle a něco mi říkalo, že toto tempo nebudu schopný dlouho vydržet. A přesně tak to dopadlo. Od poloviny závodu se mi již běželo výrazně hůře, bylo to rozhodně dáno i zvyšující se teplotou. (Pokračování textu…)