Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2023

Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.

Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.

Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2022

Do Salzkottenu se rád vracím a letos o to víc, jelikož se kvůli pandemii jednalo o návštěvu po třech letech. Naši početnou výpravu z Bystřice pod Hostýnem čeká vždy vřelé přijetí od obyvatel partnerského města Salzkottenu. Letos jsem byl hodně zvědavý, jaký výkon předvedu, jelikož jsem 14 dnů před závodem běžel šestihodinovku v Šamoríně a týden před Bystřický horský půlmaraton. Musím ale říct, že jsem se před závodem cítil velmi dobře, ale zdání často klame.

Do Německa jsme vyráželi již v pátek ráno a na cestě jsme strávili prakticky celý den. V sobotu jsme měli připravený turistický program s vydatným obědem ve formě burgeru a letní bobovou dráhou. Večer jsme se ještě zúčastnili pasta párty.

Start závodu byl v neděli v 8:30 a počasí slibovalo přijatelných 22 stupňů. Před startem proběhlo focení našeho Bystřicko – Salzkottenského týmu, který byl nejpočetnějším týmem v celém závodu. Bohužel maraton neměl příliš velké obsazení, z našeho týmu jsem maraton běžel dokonce sám a mnohem početnější obsazení bylo na kratších distancích od 5 km, přes 10 km až po půlmaraton. Před startem jsem se klasicky velmi dobře rozběhal a protáhl a do posledních vteřin před startovním výstřelem jsem se schovával ve stínu blízko startovního oblouku. (Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dlouho jsem přemýšlel a hledal závod, kterým bych zakončil letošní sezónu. Nakonec mi trenér navrhl maraton v Třeboni a já jsem bez delšího váhání souhlasil. Závěr sezóny jsem tak měl podobný jako vloni, kdy jsem si těsně před lockdownem zaběhl osobáček na maratonu v Hradci. Letos jsem přípravu pojal trochu netradičně a ihned po stovce v Holandsku jsem měl tréninkový blok rychlostní přípravy. Běhat po dlouhé době kilometrové a dvoukilometrové úseky bylo hezkým zpestřením.

Třeboňský maraton na svých stránkách uváděl rychlou a rovinatou trať a přesně tak to mám rád. Dokonce i počasí přálo, bylo chladněji, ale v průběhu závodu jsem se zahřál a bylo mi fajn. Vítr také prakticky nefoukal. Co víc si přát? Podmínky pro mě byly naprosto ideální. Do startovního koridoru jsem dorazil vcelku předčasně, jelikož jsem očekával větší tlačenici, ale ta se nekonala. Překvapilo mě, že zde nejsou žádní známí, ale postupně dorazili. Popřáli jsme si hladký průběh závodu, sdělili strategii, hlavně úvodní plánovaná tempa a netrpělivě očekávali startovní výstřel. (Pokračování textu…)

MUM 2021 – 1. etapa

Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.

Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu. (Pokračování textu…)

Maraton Hradec Králové

Dlouhou dobu jsem plánoval start na maratonu v Košicích, ale bohužel byl pro zahraniční běžce zrušený. Hned, jak se ke mně tato zpráva donesla, jsem se impulzivně přihlásil na maraton do Hradce, který se konal ve stejný den. Jenže následně jsem si to rozmyslel, nezaplatil startovné a do poslední chvíle vyčkával. Po tiskovce ministerstva zdravotnictví a představení nových opatření kvůli Korona viru jsem teprve přemýšlel, jak dál. Bylo jasné, že po víkendu bude se závoděním na delší dobu pauza a tak jsem si chtěl nějaký závod zaběhnout. Jenže pracovní týden jsem měl dost náročný, moc jsem se nevyspal a celkově jsem byl hodně vyčerpaný. Proto jsem se nejprve rozhodl v Hradci zaběhnout půlmaraton a na tom jsme se také s trenérem Pavlem domluvili. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v noci z pátku na sobotu se mi podařilo nádherně doplnit energii deseti hodinovým spánkem a já začal malinko přehodnocovat situaci. A také mám takové pravidlo, které neporušuji příliš často, že cesta na závod by neměla trvat déle než závod samotný. Proto jsem opět napsal Pavlovi, jestli si můžu zaběhnout maraton a on souhlasil.

V sobotu jsem se vzbudil už v 6 ráno, posnídal a připravil se na závod. Bral jsem na výlet i rodiče a za vydatného deště jsme vyrazili dokonce o 25 minut dřív než jsme plánovali. Příjemný začátek dne, jelikož většinou inklinujeme spíše ke zpoždění. Většinu cesty jsme strávili v dešti a příliš jsem nevěřil předpovědi, která věštila odpolední jasno a slunečno. A předpověď se výjimečně a zázračně nemýlila, odpoledne vykouklo sluníčko a slušně při závodě peklo. (Pokračování textu…)

Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2019

Letos jsem se vydal do Salzkottenu již po třetí, ale tentokrát to byla malinko slavnostnější návštěva. Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a letos se slaví 10 let od podpisu partnerské smlouvy. Možná i proto letos padl účastnický rekord a startovalo nejvíce Českých účastníků v historii našeho spolku. Do Německa jsme dorazili v pátek v podvečer a opět nás přivítala milá hostitelská rodina, u které jsme bydleli i v minulých letech. V sobotu jsme navštívili bosou stezku okolo rybníka a pořádně na ní před závodem promasírovali chodidla. Večer již následovala oslava desátého výročí partnerství, kde jsem to již nepřeháněl s alkoholem a raději preferoval brzké ulehnutí do postele.

Již dlouho před závodem jsem zkoumal předpověď počasí, která slibovala parný den bez mráčku. Marně jsem doufal, že se předpověď zmýlí. Na nějaký osobák jsem mohl rovnou zapomenout, on vlastně ani nebyl při tomto závodu v plánu, jelikož překonat pražský maraton by byl asi zázrak. Nicméně jsem se chtěl pokusit o čas pod 2:50, což by znamenalo skvělý výsledek. Proto jsem vyrazil podobně jako v Praze v tempu okolo 4 min/km a čekal, co to udělá. A sluníčko se začalo projevovat v plné síle a něco mi říkalo, že toto tempo nebudu schopný dlouho vydržet. A přesně tak to dopadlo. Od poloviny závodu se mi již běželo výrazně hůře, bylo to rozhodně dáno i zvyšující se teplotou. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2019

Velmi jsem váhal, jestli maraton v Praze vůbec poběžím. Nakonec jsem se rozhodl přihlásit a pojmout ho jako trénink s tím, že rozhodně nebudu chtít zdolávat nějaké rekordy. Hlavně proto, že závod je 6 dnů před Borákem a tam chci být dobře připravený a podat kvalitní výkon. Stále mám v živé paměti rok 2016, kdy jsem tuto kombinaci pražského maratonu a Boráku běžel a dopadlo to špatně. Nejen, že mi příliš nevyšel maraton, ale aby toho nebylo dost, Borákem jsem se protrápil jako snad ještě nikdy na takto krátkém ultra. Dokonce jsem kilometr před cílem nepochopitelně na rovině spadl a do cíle dopajdal s rozbitým kolenem. Od té doby mám z těchto dvou po sobě jdoucích závodů veliký respekt a například vloni jsem maraton raději vůbec neběžel.

Jako divákovi mi ale na maratonu přišlo líto, že neběžím a musím vše jen nezúčastněně pozorovat. Tak jsem se letos přihlásil, když už jsem měl možnost v rámci mistrovství ČR startovat zadarmo. A byl jsem jasně rozhodnutý, že poběžím jen na pohodu. Jenže trenérovi se můj plán tak úplně nelíbil a prý by bylo dobré maraton „přitempit“ v tempu 4-4:05 min/km. Tak jsem si nakonec řekl proč ne, přitempíme. 4 dny před závodem jsem si dal přípravný čtvrtmaratonský závod v Hulíně, který jsem zaběhl v tempu 3:42 min/km a cítil se ve velké pohodě, dokázal bych tak uběhnout určitě i celý půlmaraton. Tak jsem si říkal, že mám asi formu. (Pokračování textu…)

T1 maraton České Budějovice

Indoor maraton v Českých Budějovicích mám opravdu rád. Kde jinde si člověk v lednu a teple může zaběhnout maraton aniž by musel letět na druhou stranu zeměkoule? Trať je sice dost náročná a 105 okruhů po 400 metrech je hodně, ale mě to zase tolik nevadí. Trať komplikuje více než 400 téměř 180 stupňových zatáček a také neustálé předbíhání pomalejších běžců, ale člověk se aspoň nenudí. Závod má svoji jedinečnou a přátelskou atmosféru a i proto jsem zde letos běžel již po šesté.

Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.
Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.

Týden před závodem jsem cítil skvělou formu a říkal si, že to nemůže dopadnout jinak než osobákem. V průběhu týdne se situace začala krapet komplikovat a i přes ubrané kilometry a intenzitu v tréninku jsem se už tak dobře necítil. Ale den před závodem už se to při posledním tréninku zlepšilo a běželo se mi opět dobře. Ale zdaleka jsem se necítil tak výborně jako před půlmaratonem v Olomouci, odkud držím svůj aktuální půlmaratonský osobák.

Bylo skvělé, že start závodu byl až v 1 odpoledne a já tak nemusel vstávat v noci a jet více než 300 km nevyspalý. Takto jsem vzal ještě rodiče na výlet a vyrazili jsme v pohodě až před 8 ráno. Večer jsem si nachystal 2 hromádky oblečení, jednu závodní a tu druhou na ranní krátké předsnídaňové proběhnutí s 2-3 rovinkama, abych se trochu nastartoval. To se mi v minulosti dost osvědčilo. Ale ráno bylo deset pod nulou a tak jsem se na to vykašlal. Kraťounký klusík jsem dal aspoň těsně před odjezdem. (Pokračování textu…)