V červenci se mi běhalo dobře a měl jsem z běhání dobrý pocit. Byl to čistě tréninkový měsíc bez závodění díky tomu, že aktuálně vše směřuji na Berlín, kde se na konci srpna koná mistrovství světa na 100 km. Aby to nebylo zase tak jednoduché, na konci měsíce jsem chytil nějaký zákeřný moribundus, který mě odstavil od běhání a ještě pár dnů bez běhání zůstanu určitě i v srpnu.
Celkově jsem v červenci naběhal slušných 579 km.
Na začátku června jsem si zaběhl Bystřický horský půlmaraton a další neděli závodění pokračovalo v německém Salzkottenu na maratonu. Oba tyto závody se mi podařilo zaběhnout velmi dobře a s dobrým pocitem. Věřil jsem, že takto to bude pokračovat i nadále, ale bohužel jsem se mýlil. Po vydařeném období přichází opět nevydařené a zažil jsem tak v červnu i jeden horší tréninkový týden.
Celkově jsem naběhal 499 km. Kdybych to věděl, určitě přidám ještě jeden kilometr, abych měl hezky kulaté číslo.
Do Salzkottenu se rád vracím a letos o to víc, jelikož se kvůli pandemii jednalo o návštěvu po třech letech. Naši početnou výpravu z Bystřice pod Hostýnem čeká vždy vřelé přijetí od obyvatel partnerského města Salzkottenu. Letos jsem byl hodně zvědavý, jaký výkon předvedu, jelikož jsem 14 dnů před závodem běžel šestihodinovku v Šamoríně a týden před Bystřický horský půlmaraton. Musím ale říct, že jsem se před závodem cítil velmi dobře, ale zdání často klame.
Do Německa jsme vyráželi již v pátek ráno a na cestě jsme strávili prakticky celý den. V sobotu jsme měli připravený turistický program s vydatným obědem ve formě burgeru a letní bobovou dráhou. Večer jsme se ještě zúčastnili pasta párty.
Start závodu byl v neděli v 8:30 a počasí slibovalo přijatelných 22 stupňů. Před startem proběhlo focení našeho Bystřicko – Salzkottenského týmu, který byl nejpočetnějším týmem v celém závodu. Bohužel maraton neměl příliš velké obsazení, z našeho týmu jsem maraton běžel dokonce sám a mnohem početnější obsazení bylo na kratších distancích od 5 km, přes 10 km až po půlmaraton. Před startem jsem se klasicky velmi dobře rozběhal a protáhl a do posledních vteřin před startovním výstřelem jsem se schovával ve stínu blízko startovního oblouku. Pokračovat ve čtení…
Ačkoliv jsem před týdnem běžel šestihodinovku a další neděli poběžím maraton v Salzkottenu, účast na domácím závodě jsem si nemohl nechat ujít. Běžely se dvě varianty závodu, jednak tři okruhy po 1,5 km nebo rovnou půlmaraton, takže volba byla jasná. Trenér s mojí účastí nejprve nesouhlasil, ale nakonec jsme se domluvili, že při závodě pošetřím síly a rozhodně nepůjdu na hranici svých možností. Mnohem důležitější pro mě je maraton v Salzkottenu, kde chci podat v rámci možností slušný výkon. Pokračovat ve čtení…
Květen byl tréninkově docela slušný měsíc, dokázal jsem se konečně trochu rozběhat a problémy mi nedělají ani rychlejší tempa. Stále to není jako dřív, ale určitý posun rozhodně cítím. Proto jsem byl velmi zvědavý na šestihodinovku v Šamoríně, kterou jsem běžel na konci května. Zde se bohužel ukázalo, že forma není taková, jakou bych si představoval. Ještě budu muset hodně máknout, abych se dostal na svoji dřívější běžeckou úroveň.
Celkem jsem v květnu naběhal přijatelných 545 km.
Letos jsem se běžecky trápil, ale v posledním měsíci se situace konečně otočila, začal jsem již běhat trochu rozumným tempem a při tréninzích jsem se cítil mnohem lépe. Takže jsem se přihlásil do Berlína na MS na 100 km v srpnu a v září do Verony na ME na 24 hodin. Čert ví, jak dlouho budu mít šanci ještě reprezentovat a každá taková událost je pro mě ctí. Teď jsem se ale rozhodl postavit na start přípravného závodu, šestihodinovky v Šamoríně, na kterou mám krásné vzpomínky z roku 2019. Tehdy jsem v náročných podmínkách zaběhl krásných 81 km. Byl jsem z toho nervózní, jelikož jsem věděl, že pokud tento závod nedopadne podle představ, naruší to moji psychiku a budu mít obavy i z těchto budoucích závodů.
Podmínky před závodem byly skvělé, cítil jsem se ve formě a odpočinutý, ve čtvrtek jsem navíc zašel na masáž a předpověď počasí hlásila krásných dvacet stupňů. Vše mi dokonale hrálo do karet a rozhodně jsem se nemohl na nic vymlouvat. Skvělé je, že závod startuje hodinu po poledni, takže jsem se krásně vyspal a do Šamorína jsme s Barčou vyrazili v 8 ráno. Měl jsem ještě dostatek času na kompletní předzávodní přípravu, prezentaci, rozklusání a protažení. Pokračovat ve čtení…
Na začátku dubna jsem si zajel na další letošní závod a tím byl mistrovský závod na 100 km v Plzni. Závod dopadl adekvátně podle toho, jak se mi v posledních měsících běhalo. Nebylo to na mé poměry nic světoborného, ale plánovaný čas jsem splnil a čtvrté místo na mistrovství republiky se taky cení. Další průběh měsíce byl ve znamení jednoznačně se zlepšujících pocitů při tréninku. Forma se začíná zlepšovat a dokážu běhat tréninky okolo 20 km v relativně slušném tempu okolo 4 min/km. Vrcholem byl zatím 20 km trénink na dráze v tempu 3:48 min/km. Pevně věřím, že běžecká krize je pryč a formu ještě dále vylepším. Aktuálně si dokonce zahrávám s myšlenkou účasti na MS na 100 km v Berlíně, které se bude konat v srpnu.
Celkově jsem v dubnu naběhal slušných 547 km.
Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.
Plakát závodu.
Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. Pokračovat ve čtení…
Moje běžecké trápení pokračovalo nepřekvapivě i v březnu. Netvrdím, že se občas neobjeví optimistický záchvěv, po kterém si vždy řeknu, že už se třeba blýská na lepší časy, ale další trénink mě vždy vyvede z omylu. Jedním z těchto hezkých momentů, kdy si myslím, že se mi opravdu dařilo, byla Rohálovská desítka, můj první letošní závod. Běželo se mi až zázračně hezky a podal jsem slušný výkon. Kéž by takto lehce a v kvalitním výkonu probíhaly všechny letošní závody. Hned u dalšího březnového závodu se ukázalo, že to tak nebude a stovka v Plzni dopadla ve srovnání s mými standardními výkony z poslední doby na první pohled bídně. Já si ale myslím, že jsem podal slušný a zároveň maximální výkon odpovídajícímu mojí aktuální formě.
Celkově jsem v březnu naběhal 490 km.
Poslední dobou nejsem po běžecké stránce úplně ve své kůži a tréninky neprobíhají tak, jak bych si představoval. Ale Rohálovská desítka je mým tradičním závodem a tak jsem se stejně jako v předchozích mnoha letech opět přihlásil. Nečekal jsem ovšem žádný skvělý výsledek a vnitřně jsem si říkal, že pokud bude čas pod 40 minut, budu spokojený.
V den závodu jsem si brzy ráno zajel pro startovní číslo, trochu se doma rozcvičil a ještě na chvíli lehl do postele. Bylo potěšující, že jsem od organizátorů dostal krásné startovní číslo 100. Do Prusinovic jsem pak vyrážel lehce po 11 hodině a ještě se rozběhal a asi 5 minut před startem jsem se vydal do startovního koridoru. Tentokrát jsem se netlačil příliš dopředu, abych nepřekážel. Po startovním výstřelu jsem vyběhl vcelku slušnou rychlostí a překvapovalo mě, že se mi běží relativně dobře. Nicméně jsem raději běžel opatrně a snažil se šetřit síly, jelikož jsem nepředpokládal, že bych tímto tempem byl schopný vydržet až do cíle. Pokračovat ve čtení…
