Podhostýnská desítka je místní bystřický závod a tak jsem nemohl chybět. Nicméně jsem věděl, že letos nebudu schopen podat maximální výkon, jelikož jsem den předem odjel s kolegou na pracovní akci do Senohrab u Prahy a vracel jsem se až ráno před závodem. Vstávat v 5 ráno po náročném večeru a strávit 3 hodiny na cestě není ideální stav. I proto jsem se s trenérem Pavlem Novákem domluvil, že závod poběžím spíše jen jako náročnější trénink a nebudu výrazně ladit formu.
Po cestě ze Senohrab jsme se s kolegou, který také běžel, stavili rovnou pro startovní čísla do zámku a jeli se domů připravit na závod. Potěšilo mě, že jsem při prezentaci dostal moje šťastné startovní číslo 11, se kterým jsem v roce 2016 dosáhl svého největšího běžeckého úspěchu, zisku stříbrné medaile na mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin ve Francii. Doma jsem se snažil rozcvičit, ale cítil jsem, že nohy jsou trochu tužší než bych si představoval. Ale to se vzhledem ke zmíněným okolnostem dalo čekat. Byl jsem tedy rozhodnutý raději v závodě nedivočit a běžet alespoň ze začátku pomaleji.
