Trénink červen 2018

První víkend v červnu jsem strávil v německém v Salzkottenu a zaběhl si tam maraton. V druhé polovině měsíce jsem ještě běžel RunCzech olomoucký půlmaraton. Oba závody mi velmi sedly a v obou případech jsem si vylepšil osobáky. Trénink ale aktuálně zaměřuji na 24 hodinovku v Kladně v červenci a s trenérem jsme malinko změnili strukturu tréninků. Začal jsem běhat více kilometrů a také jsem již dvakrát vyběhl do Hostýnských vrchů na kopcovitý trénink. Pocitově mi to pomáhá a zdá se mi, že kopce mají slušný tréninkový efekt.

Celkově jsem v červenci naběhal 489 km v průměrném tempu 4:34 min/km. Pokud bych odečetl dva tréninky v kopcích, pak by při 420 km činilo průměrné tempo 4:23 min/km.

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2018

Když mi z RunCzechu zhruba 10 dnů před závodem dorazil email, že je ještě 400 volných míst na startu závodu, nasadili mi brouka do hlavy. Brácha a taťka už byli přihlášení minulý rok a asi i kdybych neběžel, jel bych se na závod podívat alespoň jako divák. V neděli 6 dnů před závodem jsem psal trenérovi a nakonec jsme se domluvili, ať si závod zaběhnu. Říkal jsem si, že za pětistovku je to ještě rozumná cena a tak jsem se rychle přihlásil. Bohužel díky pozdní registraci jsem vyfasoval číslo 3848 v koridoru J. Startovat z J pro mě bylo ale nepřijatelné a tak jsem řešil, jak se dostat do B a zjistil jsem, že by to mělo jít změnit při vyzvedávání startovního čísla v kanceláři závodu. A taky že jo, číslo přelepili koridorem B a bylo po problému.

V den závodu jsem se dopoledne ještě malinko rozklusal, protáhl, dal 3 rovinky a po obědě ještě na chvíli zalehl do postele. Ve 3 hodiny jsme ale vyráželi do Olomouce, na výdej čísel jsme dorazili na poslední chvíli, ale alespoň jsme nemuseli stát dlouho ve frontě. Prošli expo a pomalu vyrazili na start se zastávkou v kavárně na nealko pivko. Při cestě jsem potkal Dana Orálka, tak jsme trochu pokecali. Pak už se ale nachyloval start závodu a já se ještě rozklusal, protáhl, dal opět nějaké rovinky a šel naposledy vyčkat frontu na toiku u startu závodu. Pak jsem se v koridoru snažil procpat co nejblíže ke startovní čáře, ale to se mi úplně nepodařilo. Ztrátu jsem měl 13 vteřin, což znamenalo po startu proplétání se mezi hromadou pomalých běžců a to mi ubíralo hromadu sil a navíc jsem musel běžet delší trasou v zatáčkách. Ale nedalo se nic dělat a brzo se to roztrhalo a běželo se dobře. Pokračovat ve čtení…

Trénink květen 2018

Trochu se zpozděním přináším krátký měsíční souhrn tréninku. Celý květen jsem zasvětil tréninku a doladění na 24 hodinovku v Rumunsku. První květnový den jsem běžel Prvomájový Burky běh, kde jsem zaběhl svůj druhý nejlepší půlmaraton. Následně jsem ještě zvládl Borák, ale to byly jen tréninkové závody. Cílem bylo co nejlépe zaběhnout v Rumunsku a pokusit se opakovat výsledek z roku 2016. To se bohužel nepovedlo, nedá se nic dělat a jde se trénovat na další závody.

Celkově jsem v květnu naběhal 577 km, průměrné tempo bylo horší právě kvůli nepovedené 24 hodinovce, kde mi při 176 km vychází průměrné tempo na 8:11 min/km. Pokud bych nebral v úvahu tento závod, běhal jsem v průměru 4:43 min/km. Je to hlavně díky tomu, že jsem se snažil běhat pomalé klusy okolo 5 min/km, abych nohy naučil na tempo bližší závodu.

Běh Bystřicí pod Hostýnem

Víkend v Bystřici pod Hostýnem byl ve znamení oslav u příležitosti 650. výročí města. Oslavy to byly velkolepé, od pátku až do neděle byl připravený bohatý program. A v neděli na samotný závěr město dokonce zorganizovalo běh Bystřicí. A na takové akci přece nemůžu chybět. Závod byl na 2 okruhy po 3,5 km a trasa závodu byla zvolená velmi hezky. Bohužel oslavy jsem pojal velkolepě i já a v sobotu slavil o 106. A alkoholu jsem také po dlouhé době vypil opravdu hodně. V neděli jsem se z postele vyhrabal až půl hodiny před startem, rychle vypil láhev Coly a rozklusal se na start. Naštěstí mi tatínek již předem vyzvedl startovní číslo s čipem, takže jsem měl o starost méně.

Před startem jsem se ještě stihl protáhnout a rychle se postavil na start. Překvapilo mě, že se závodu zúčastnilo tolik závodníků, rozhodně jsem něco takového nečekal. Závod odstartoval pan starosta Pánek ve 12:30. V tu chvíli bylo pekelné horko, okolo 30 stupňů a pražilo sluníčko, to nebylo pro můj dehydrovaný organismus zrovna ideální počasí. Možná zafungovala Cola krátce před závodem, která mi dodala energii, nebo možná zapracoval adrenalin, ale běželo se mi docela dobře. Chvíli po startu jsem se propracoval na čtvrtou pozici a tu se snažil držet, na třetí místo jsem se dostal chvíli po podběhu železniční tratě a byl v těsném závěsu za druhým závodníkem. Takto jsme běželi docela dlouho, ale postupně jsem začínal ztrácet. Ve druhém kole už jsem boj o druhé místo vzdal, protože můj protivník Jirka Kubíček běžel opravdu moc hezky a vyrovnaně. Pokračovat ve čtení…

Salzkotten Marathon 2018

Při mé loňské účasti v Salzkottenu se mi podařilo vyběhat třetí místo na půlmaratonu. Atmosféra byla úžasná a já si říkal, že by bylo hezké za rok uběhnout rovnou celý maraton. Ale bohužel termín nebyl vůbec ideální, jelikož se běželo týden po 24 hodinovce v Rumunsku. Tam jsem sice nenaběhal tolik kilometrů, kolik jsem předpokládal, ale i 176 se na nohách dost podepsalo.

Náš tým Salzkotten Bystřice

Náš tým Salzkotten Bystřice

Když jsem trenérovi na podzim povídal, že týden po 24 hodinovce nebudu mít rychlost a proto bych raději běžel maraton místo půlmaratonu, trochu se lekl. Ale Pavel už je zvyklý a nakonec mu nezbylo než souhlasit. Také hlavně proto, že náš českoněmecký tým sice čítal 45 závodníků, ale nikdo nebyl ochotný běžet celý maraton. Proto záviselo na mně, jestli budeme mít obsazené všechny distance.

V každém případě jsem výlet do Salzkottenu bral spíše jako společenskou událost než abych zde chtěl trhat nějaké rekordy. Chtěl jsem si pobyt v Německu hlavně užít a to se podařilo. V pátek těsně po příjezdu jsme měli večeři v bílém a v sobotu nás čekalo lyžování na vodních lyžích. Byla to pro mě premiéra a perfektní zážitek, ale také to bylo hodně fyzicky namáhavé. Hlavně pro ruce, ramena a prsní svaly, ale ani zbytek těla nezůstal pozadu. Po lyžování jsem vyklusal 7 km s rovinkami a večer před závodem následovala klasická pasta párty. Pokračovat ve čtení…

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Rumunsku

V tomto reportu ze závodu se nebudu dlouze rozepisovat a nebudu zastírat, že jsem zklamaný. Závod se prostě nepovedl. Velmi jsem se na něj těšil, příprava probíhala podle plánu a já věřil, že můžu podat dobrý výsledek. Před 2 lety jsem byl na ME ve Francii zázračně druhý a samozřejmě asi jako každý sportovec chci překonávat svá osobní maxima. Navíc startovat v reprezentačním dresu přináší určitý závazek, člověk neběží jen pro sebe, ale také za tým. Je to zodpovědnost, kterou si velmi dobře uvědomuji. Proto jsem chtěl pro dobrý výsledek udělat maximum.

Český tým před startem závodu.

Český tým před startem závodu. (foto Tomáš Rusek)

Mohl jsem rozeběhnout závod pomalu, v pohodě na 220-230 km a po zdolání být s výsledkem spokojený. Jenže to nebyl můj cíl. Dal jsem do přípravy všechno a já chtěl víc. Proto jsem závod rozeběhl dost ambiciózně, chtěl jsem to zkrátka risknout a třeba i zopakovat výsledek, který se před dvěma lety podařil. Ano, někdo může namítnout, že na to tentokrát nebyly podmínky nebo něco podobného, ale mě to nepřipadlo tak špatné a od začátku se mi běželo naprosto fantasticky. Tak proč v tomto tempu neběžet dál a nepokusit se třeba i o lepší výsledek než minule? Kdyby to už od začátku nešlo, možná změním plány. Ale po 50 km mi připadalo, že jsem právě vyběhl, po 100 km to bylo podobné. Běželo se mi velmi lehce a vše šlo podle plánu. Nikdy by mě nenapadlo, že se blíží totální propadák. Pokračovat ve čtení…

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2018

Letos jsem jel na Borák do Loštic už po páté. Stejně jako vloni se jednalo o mistrovství České republiky v ultratrailu a tehdy jsem vyhrál a získal titul. A ten jsem chtěl ideálně obhájit. Před závodem jsem se cítil dobře a docela jsem si i věřil, že by to mohlo vyjít. Posledních pár dnů před závodem jsem dost odpočíval a byl v pohodě. Zároveň jsem měl ale v hlavě zafixované, že za 14 dnů běžím v Rumunsku 24 hodinovku a tak jsem se rozhodně nechtěl vydat ze všech sil.

Závod měří zhruba 84 km a běží se na 6 okruhů po 14 kilometrech. V hlavě jsem měl tempa, jakými jsem běžel v loňském roce a chtěl jsem běžet podobně. Jenže jak v kopcích příliš neběhám, nechal jsem se strhnout a první půlku okruhu převážně stoupající do kopce jsem přepálil a zjistil to až v závěru okruhu, kdy jsem rychle sbíhal kopec a průměrné tempo šlo hodně nahoru. Zkrátka jsem se nechal strhnout spoluběžci. Hned po startu se vytvořila skupinka 5 běžců, občas se vyměnilo pořadí nebo rozestupy, ale byli jsme stále v kontaktu. Na konci prvního okruhu si odskočil Dan na záchod a já pro změnu na začátku druhého. Ostatní běžci na tom byli podobně, takže i přes zdržení jsme se stále drželi blízko u sebe. Pokračovat ve čtení…

Trénink duben 2018

Duben byl prvním celým měsícem, který jsem letos odtrénoval s mým staronovým trenérem Pavlem Novákem. Bylo to náročné, ale řekl bych velmi efektivní a cítím, že forma jde nahoru. V první polovině měsíce jsme s Pavlem a jeho skupinkou absolvovali soustředění na Kvildě a dvoufázové tréninky mě totálně zničily. Něco takového jsem už dlouho nezažil, ale měl jsem z rekordní týdenní tréninkové kilometráže přes 190 km velmi dobrý pocit. V dalších dnech jsem se rychle dostal z únavy a opět trénoval. Závěr měsíce byl tak trochu jako na houpačce, kdy se mi chvílemi běhalo opravdu velmi dobře a občas jsem pociťoval únavu.

Pavlova skupinka na soustředění na Kvildě.

Pavlova skupinka na soustředění na Kvildě.

Dobrý pocit jsem měl z charitativního závodu Běh pro Tobiáška, který jsem běžel poslední dubnový víkend. Zde se mi podařilo tréninkově zaběhnout desítku ve slušném čase 37:52 a navíc s velmi dobrým pocitem.

Aktuálně se připravuji na květnové mistrovství ČR v ultratrailu v Lošticích a následně na mistrovství Evropy na 24 hodin v Rumunsku. Hlavně kvůli Rumunsku jsem velmi zpomalil při klusech na zhruba 5 min/km. Nohy si zkrátka musí zvykat na tempo, které je blíže úvodu závodu na 24 hodin.

Celkově jsem v dubnu naběhal 516 km v průměrném tempu 4:33 min/km, což vzhledem k pomalejším klusům považuji za skvělý výsledek.

Prvomájový Burky běh Hulín 2018

Na prvního máje jsem vyrazil na tréninkový závod do Hulína, kde jsem si zaběhl půlmaraton. Jednalo se o 4 okruhy po zhruba pěti kilometrech. Závod jsem běžel i v loňském roce a tak jsem věděl, co přesně mě čeká. Tři dny před závodem jsem měl mít poslední náročnější trénink, dva intervaly po 10 kilometrech s pauzou. První desítku jsem ještě odběhal jakž takž, ale druhá už opravdu dřela a vůbec mi to nešlo a raději jsem ji v závěru vypustil. Nevím, čím to bylo, možná větrem, teplem nebo jen tím, že jsem se podvědomě šetřil na závod. Proto jsem jel s rozporuplnými pocity i do Hulína a nevěděl, co od závodu očekávat.

Závod jsem chtěl rozeběhnout relativně rychle v tempu 3:50 min/km a nechat se překvapit, jak se bude vše vyvíjet. Start byl společný pro čtvrtmaraton i půlmaraton a tak jsem nevěděl na jakém místě po startu běžím, ale odhadem jsem mohl být tak patnáctý. To mě ale nechávalo klidným a od samotného začátku jsem běžel své plánované tempo bez ohledu na ostatní závodníky. Už v závěru prvního kilometru jsem začal předbíhat odpadlíky a prodíral se dopředu. Zajímavé bylo, že jsem většinou předbíhal dvojice a nikoli jednotlivce. V závěru druhého okruhu jsem se přibližoval další dvojici a těšil se, že je brzo předběhnu. Bohužel běželi jenom čtvrtmaraton. Já jsem pokračoval sám a při pohledu před sebe ani za sebe jsem široko daleko nikoho neviděl. Ale po pár set metrech jsem začal předbíhat o okruh půlmaratonce a aspoň jsem měl nějaké rozptýlení. Pokračovat ve čtení…

Běh pro Tobiáška

V pátek jsem od bráchy na Facebooku zjistil, že se v sobotu chystá na deseti kilometrový charitativní Běh pro Tobiáška v Oseku nad Bečvou. Můj tréninkový plán měl v sobotu stanovené 2 rychlé úseky po 10 km. A tak jsem si řekl, že bych jeden úsek mohl pojmout v rámci tohoto závodu. Vše jsem zkonzultoval s trenérem a ten mi úseky zkrátil na 5 km s tím, že mezi nimi zrušil pauzu a první pětku jsem měl běžet ostře a druhou velmi ostře.
Běh pro Tobiáška Příprava na závod probíhala velmi důkladně už den před závodem do třech do rána na oslavě narozenin kolegyně z práce. A 7 piv za večer nebylo zdaleka ideálních. Ranní vstávání bylo náročné a chystání dost hektické. Naštěstí se mi podařilo nic nezapomenout, na místo jsme dorazili s časovou rezervou a já měl dostatek času na rozklusání, protažení a několik krátkých rovinek.
Pokračovat ve čtení…