V říjnu jsem si dopřál tři týdny posezónního odpočinku. Proto jsem toho moc nenaběhal a snažil se nabírat síly na přípravu na příští rok. Všechny kilometry, které jsem naběhal, byly ve velmi pomalém odpočinkovém tempu. Tak snad mi nestandardně dlouhá pauza prospěje a vlítnu do tréninku jak za mlada.
Celkově jsem za říjen naklusal pouhých 233 km.
V polovině září jsem po dlouhé době běžel závod na 24 hodin. Podobně jako se mi běžecky vede celý rok, dopadl i tento závod v Itálii. Zaběhl jsem velmi špatný výsledek, ale vydržel jsem celých 24 hodin na nohách a tak jsem byl nakonec svým způsobem s výsledkem spokojený. Po závodě jsem se snažil začít opět trénovat s tím, že si letos zaběhnu ještě nějaký závod, ale vůbec to nešlo a tím pádem ani nebavilo. Proto jsem se nakonec rozhodl dát volno a aktuálně odpočívám a nabírám síly na trénink na další sezónu.
Celkově jsem v září uběhl 511 km, hlavní zásluhu na této slušné kilometráži má závod na 24 hodin.
Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. Pokračovat ve čtení…
Noční běh v Holešově jsem běžel již potřetí. A oblíbil jsem si ho hlavně při mé poslední účasti v roce 2020, kdy se mi závod podařilo překvapivě vyhrát. Tentokrát jsem běžel týden po mé nevydařené účasti na MS na 100 km a měl jsem malinko obavy, jestli dokážu zregenerovat. Proto jsem se raději na závod nehlásil předem a čekal do poslední chvíle, jak se budu cítit. Čím víc se ale závod blížil, tím víc únava opadala a dostával jsem se do pohody. Na závod jsem nakonec vyrazil a spolehl se na přihlášení až na místě.
Prezentaci jsem stihl hodinu před závodem a následně se šel připravit do auta. Mezitím se odběhl charitativní závod, který jsem tímto bohužel promeškal. Pak už následovalo rozklusání a protažení a mohl následovat start. Pokračovat ve čtení…
Běžecký trénink posledních několika měsíců směřoval výhradně k Berlínu. Přesněji řečeno k mistrovství světa na 100 km, které se zde konalo poslední srpnovou sobotu. Na přelomu července a srpna jsem prodělal nějaký moribundus, takže trénink jsem musel na chvíli omezit, ale nemyslím, že to zásadně ovlivnilo moji výkonnost. V Berlíně mi to ale vůbec neběželo a výsledek byl katastrofální. Ačkoliv jsem se v poslední době již cítil běžecky lépe, stále to evidentně není ono a od výsledků předchozích běžeckých sezón mám na míle daleko. Teď mě čeká další důležitý závod a tím je mistrovství Evropy na 24 hodin, které se koná ve Veroně v Itálii.
Celkově jsem naběhal 536 km a věřím, že v září to bude díky 24 hodinovce ještě více.
Myslím si, že účast na mistrovství světa by se neměla odmítat. A to ani tehdy, když člověk není v úplně ideální kondici. Alespoň takový je můj pohled patriota na tuto záležitost.
Letos to na mě přesně pasuje a musím přiznat, že nejsem v nejlepší kondici a běžecky se trápím. Limit jsem měl zaběhlý z loňské Plzně, takže nic nebránilo mé účasti. Opět jsem chtěl hrdě obléknout národní reprezentační dres a postavit se na start.
Z letošní Plzně vím, že dokážu zaběhnout pod 8 hodin, ale od té doby jsem se již trochu rozběhal a v tréninzích se cítil lépe i při rychlejším tempu. Ale zase jsem očekával vyšší teplotu a tak jsem si při plánování tempa a odhadu výsledného času stanovil opět cílový čas 8 hodin. Věřil jsem si, že tento čas musím bez větších potíží zaběhnout. A pokud by vše sedlo, mohl jsem určitě pomýšlet i na lepší výsledek. Nad 8 hodin jsem běžel naposledy v Číně v roce 2018 díky nulové aklimatizaci a přepálenému tempu. Další byl nepovedený závod v Plzni v témže roce, kdy jsem ze své mladické nerozvážnosti krátkodobě vyměnil trenéra. Další čas nad 8 hodin byl až v roce 2015, kdy jsem teprve začínal běhat. Přece se nemůžu běžecky vrátit o 7 let zpět, myslel jsem si! Pokračovat ve čtení…
Po dvou letech jsem se opět postavil na start běhu na Svatý Hostýn. A tentokrát jsem se cítil ve velmi dobré formě hlavně díky tomu, že jsem poprvé před tímto závodem neběžel standardní Hostýnskou osmu, ale v rámci tohoto závodu si zaběhl pouze první ročník Vertikálku. Z tohoto testovacího závodu s velmi podobnými parametry jsem měl velmi dobrý pocit a očekával jsem něco podobného i na výběhu Hostýna. Za týden běžím MS na 100 km a již jsem pomalu odpočíval, takže jsem nebyl v plném zápřahu. Počasí vyšlo také skvěle. Vlastně podmínky byly naprosto skvělé ve všech ohledech a já si nemohl vůbec na nic stěžovat. Proto jsem očekával dobrý výsledek. Pokračovat ve čtení…
Hostýnskou osmu jsem běžel od jejího vzniku v roce 2012 pokaždé. Je to pro mě srdcová záležitost, ale letos kvůli mistrovství světa na 100 km musím poprvé vynechat. Chuť reprezentovat je zkrátka silnější. Abych ale přece jen letos okusil alespoň zlomek trasy závodu, rozhodl jsem se zúčastnit prvního ročníku Vertikálku. Závod se běží den před startem hlavního závodu a jedná se o výběh na Kelčský Javorník, nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů. Trasa je dlouhá pouhých 5,6 km, ale má výživné převýšení 463 metrů.
Musím říct, že tento závod byl z plného tréninku a nijak zvlášť jsem se na něj nepřipravoval. Bylo to krátce po prodělání nějaké nemoci, pravděpodobně angíny a 2 dny předem jsem běžel náročnější 22 km trénink ve čtyřkovém tempu a odrovnal mě víc, než je běžné. Proto jsem se den před startem cítil hodně unavený. Nakonec po protažení a proběhnutí těsně před startem závodu ale musím říct, že jsem se cítil relativně dobře. Pokračovat ve čtení…
V červenci se mi běhalo dobře a měl jsem z běhání dobrý pocit. Byl to čistě tréninkový měsíc bez závodění díky tomu, že aktuálně vše směřuji na Berlín, kde se na konci srpna koná mistrovství světa na 100 km. Aby to nebylo zase tak jednoduché, na konci měsíce jsem chytil nějaký zákeřný moribundus, který mě odstavil od běhání a ještě pár dnů bez běhání zůstanu určitě i v srpnu.
Celkově jsem v červenci naběhal slušných 579 km.
Na začátku června jsem si zaběhl Bystřický horský půlmaraton a další neděli závodění pokračovalo v německém Salzkottenu na maratonu. Oba tyto závody se mi podařilo zaběhnout velmi dobře a s dobrým pocitem. Věřil jsem, že takto to bude pokračovat i nadále, ale bohužel jsem se mýlil. Po vydařeném období přichází opět nevydařené a zažil jsem tak v červnu i jeden horší tréninkový týden.
Celkově jsem naběhal 499 km. Kdybych to věděl, určitě přidám ještě jeden kilometr, abych měl hezky kulaté číslo.
