Závody

Autor ultramaratonec / 16.10.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Týden po Spartathlonu běžet další závod? Možná trochu šílenost, ale dokázal jsem vcelku rychle zregenerovat a chtěl jsem otestovat rychlost, protože za další 3 týdny běžím stovku v Číně. Takže návrat do tréninku musel proběhnout velmi rychle a na rozdíl od přípravy na Spartathlon teď bylo potřeba zapracovat malinko také na rychlosti. Závod navíc organizuje kamarád, takže jsem ho chtěl přijet podpořit.

Do Holešova jsem přijel myslím relativně včas, ale zaparkoval jsem u hlavního vstupu do zámku a pak trochu zmateně hledal zázemí závodu, které bylo na druhé straně zámecké zahrady. U prezentace byla vcelku dlouhá fronta a já se dostal na řadu asi 10 minut před startem. Pak jsem musel zaběhnout odložit věci do auta, napít se, vzít čelovku a přišpendlit číslo. Přeparkoval jsem blíž a vyrazil na start. Malinko jsem doufal, že mám ještě hodně času, že se musí díky frontě u prezentace start odložit. Ale když jsem se vrátil do zázemí, všichni už byli seřazení ve startovním koridoru a mě nezbylo nic jiného než se rychle protáhnout mezi diváky a zařadit do první linie. Trochu v šoku jsem v rychlosti nastartoval čelovku, zapnul hodinky a během 10 vteřin zazněl startovní výstřel. Můj příchod na start byl tedy perfektně načasovaný a ani v tu chvíli nebyl čas na nějakou nervozitu. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 10.10.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letošní Spartathlon jsem běžel již počtvrté a byl jsem rozhodnutý, že bude na nějakou dobu mým posledním Spartathlonem. Proto jsem si ho chtěl maximálně užít a samozřejmě jsem chtěl konečně stlačit čas pod 30 hodin. Posledních 14 dnů před závodem jsem se začal cítit v dobré kondici a na Spartathlon jsem se dokonce i těšil. Ale zároveň se obával, abych nedopadl jako vloni, kdy mi totálně došla po 180 km energie. V pátek týden před závodem jsem si dopřál důkladnou dvouhodinovou masáž od Viléma Waise a v sobotu otestoval formu na závodě na 8 km v Napajedlech. Test dopadl velmi dobře a já se cítil v dobré kondici. Dále už jsem příliš neběhal a hlavně kladl důraz na regeneraci a spánek. Na Spartathlon jsem tak odjížděl dobře připravený nejen po stránce odpočinku, ale také jsem měl již důkladně rozmyšlené balíčky, které si pošlu na jednotlivé občerstvovačky.

Společná fotka Czech Spartathlon Teamu

Do Řecka jsme odlétali z Prahy ve středu a z dosti turbulentního letu mě na zbytek dne rozbolela hlava. Po příjezdu do hotelu jsme se ubytovali a krátce ještě zaklusali. Nohy jsem měl po cestě trochu ztuhlé, ale nepřikládal jsem tomu velký význam. Čtvrteční den jsme posnídali, opět krátce zaklusali, odpoledne odevzdali balíčky na jednotlivé občerstvovačky, zašli na technickou poradu a zbytek dne vyplnili odpočinkem. Večer jsme si dělali srandu z medikánu Zorba, jelikož v Aténách uzavřeli školy a obyvatelům doporučili nevycházet z domovů. A nás v takovém počasí nechají běžet 246 km? Tak určitě, vždyť kvůli tomu jsme přece do Řecka přijeli! Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 7.10.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

V září jsem konečně začal mít z běhání lepší pocit. Na začátku měsíce mi nejprve velmi dobře dopadlo MS na 100 km v Chorvatsku. Další trénink směřoval ke Spartathlonu, kdy jsem se již nesnažil honit za rychlými tempy, ale spíše běhal pohodovější tréninky v tempu blízkém Spartathlonu. A čím více pomalých tréninkových kilometrů jsem uběhl, tím lépe jsem se cítil. Týden před Spartathlonem jsem si ještě otestoval formu v závodě Běh Napajedelskou branou, který také dopadl velmi dobře. A poslední pátek v září jsem se konečně postavil na start Spartathlonu, na kterém se mi podařilo zaběhnout opravdu výborný čas a vylepšil svůj osobák o více než 4 hodiny.

Celkově jsem v naběhal přes 635 km hlavně díky dvěma ultramaratonům. Tempo nebylo nijak rychlé, ale to bylo tentokrát v plánu.

Závody

Autor ultramaratonec / 23.9.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Tento týden jsem se již snažil maximálně odpočívat a regenerovat před Spartathlonem. Ačkoli jsem od úterý do čtvrtka naběhal relativně hodně kilometrů, bylo to téměř 70 km, vše v pomalém tempu. A čím víc kilometrů jsem měl v nohách, tím lépe jsem se cítil. V pátek jsem si dopřál běžecké volno a zašel na masáž. V sobotu jsem měl mít poslední rychlejší trénink před Spartathlonem a měl měřit 8 km. A já jsem se čistě náhodou dozvěděl o Běhu Napajedelskou branou, který má 5 mil, což je téměř přesně 8 km. A než opět běžet v bystřických ulicích, rozhodl jsem se raději zúčastnit tohoto závodu.

Dopoledne před závodem jsem se malinko rozklusal, dal 3 rovinky a do Napajedel na závod vyrážel zhruba v 15 hodin. Samotný start byl v 16:30 a tak jsem měl ještě dostatek času na rozklusání a rozcvičení přímo na místě. Plán jsem měl jasný, vyběhnout s rozumem v tempu 3:50 min/km a následně tempo přizpůsobit aktuálnímu pocitu. Z loňských výsledků jsem věděl, že zde nebude příliš velká konkurence a že bych mohl závod teoreticky i vyhrát. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 15.9.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Říká se do třetice všeho dobrého a toto byla moje třetí účast na mistrovství světa na 100 km. A na obou předchozích stovkách jsem zaběhl osobák a samozřejmě i do třetice jsem chtěl podat maximální výkon a ideálně opět posunout osobák malinko blíž k sedmi hodinám.

Jenže háček je v tom, že si nejsem úplně jistý, že má příprava na tento závod probíhala ideálně. Po mistrovství ČR na 24 hodin měla začít příprava právě na tento závod a zbývalo na to vcelku slušných 7 týdnů. Ale to bych nebyl já, abych vydržel pouze trénovat a nezávodit. Do své termínovky jsem vložil Hostýnskou Osmu a týden poté Běh na Svatý Hostýn. Tyto dva závody významně ovlivnily přípravu. Po Osmě jsem byl velmi slušně zmasakrovaný a své pocity jsem již popsal v článku o srpnovém tréninku a nechci se opakovat. Naštěstí posledních 14 dnů se situace začala obracet k lepšímu a já se začal rozběhávat. Trenér to se mnou prostě nemá vůbec jednoduché, ale zároveň i v těchto kritických situacích dokáže trénink přizpůsobit tak, abych dokázal v závodě podat slušný výkon. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 2.9.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Běhání v srpnu nebylo pocitově vůbec dobré. Mezi MČR na 24 hodin v Kladně a MS na 100 km v Chorvatsku je rozestup pouhých několik týdnů. Dost málo času na trénink a já jsem to proložil ještě šíleností zvanou Hostýnská Osma, kterou jsem běžel opravdu naplno a dal do ní všechno. Dost mě zmordovala a dlouho jsem se vzpamatovával. A po týdnu jsem si dal ještě Běh na Svatý Hostýn. Prostě samé kopce, na které nejsem zvyklý. Do toho dlouhodobá horka, kdy jsem se nejen v tréninku přehříval. Zkrátka po běžecké stránce pocitově velmi špatný měsíc. A to mě za týden čeká již zmíněné MS na 100 km v Chorvatsku a necítím se připravený jak bych si představoval. Díky kopcům, které jsem v poslední době absolvoval nejsem příliš rozběhaný po rovině do rychlosti. Rychlejší rovinaté tréninky nejsou takové, jaké by měly v závěrečné přípravě na stovku být. Ale uvidíme, třeba se závod podaří.

Celkem jsem v srpnu naběhal relativně slabých 450 km, ale vzhledem k odpočinku před a po závodech to není zase tak špatné.

Závody

Autor ultramaratonec / 23.8.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Tradiční srpnový závod z bystřického náměstí na Svatý Hostýn se letos konal již po patnácté. Ale díky 650 let města se tentokrát poprvé běžel jako mistrovství ČR v běhu do vrchu ve veteránských kategoriích. Takže se dala očekávat vysoká konkurence a zároveň padl účastnický rekord. Týden po Hostýnské Osmě jsem ale stále ještě neměl v pořádku svaly na nohou a tak jsem neměl absolutně žádná očekávání.

Závodu se jako divák zúčastnil také šestinásobný vítěz rally Paříž Dakar, který závod ve 13 hodin odstartoval. Na začátku se mi běželo vcelku hezky, ale raději jsem se nikam nehnal a snažil se šetřit síly. První kilometr, který je ještě relativně po rovině, jsem měl za slušných 3:49 minut. Při odbočení z hlavní cesty do Lázní začalo výraznější stoupání a klasicky zde začínají odpadat první závodníci. Pár jsem jich zde předběhl, ale při protnutí hlavní cesty na konci Lázní už se pořadí příliš neměnilo. Zde již začalo přituhovat, ale stále jsem se cítil lépe než jsem předpokládal. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 18.8.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

6 let, tolik uplynulo od prvního ročníku Hostýnské Osmy, mého úplně prvního ultramaratonu. A letošního sedmého ročníku jsem se stejně jako všech předchozích opět zúčastnil. Poslední 2 roky jsem běžel v týmu mixu, ale tentokrát jsem se na trať vydal znova sám. A byl to ze všech ročníků ten nejnáročnější. Vždy se malinko prodlužuje vzdálenost a nastoupané výškové metry a tentokrát jsem svoje hodinky zastavil v cíli na hodnotách 72,29 km a 3418 výškových metrů. V kombinaci s náročným bahnitým terénem dokonale náročné proběhnutí po Hostýnských vrších.

Musím říct, že na závody jako je Hostýnská Osma se nijak speciálně nepřipravuji, v tréninku raději vyhledávám rovinky. Letos jsem ale po dohodě s trenérem zařadil i 3 výběhy v kopcích, což dělalo v součtu celkových 93 km. A vypadá to, že to mělo na Hostýnské Osmě výrazně pozitivní efekt. Ale závod beru spíše jako kvalitní tréninkovou akci, kdy neočekávám žádný zázračný výkon. Zvlášť, když byly týden před závodem taková vedra, kdy doma i v práci bylo přes 30 stupňů a ochladit jsem se nedokázal. A i běhání pocitově dost dřelo. Na závod se ale mělo ochladit a to jsem velmi vítal. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 6.8.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

První červencový týden jsem pokračoval v podobném duchu jako při trénování v červnu, tedy slušná kilometráž a opět jsem 2x vyběhl i do Hostýnských vrchů zdolat nějaké výškové metry. Dalších 14 dnů jsem již zvolnil a snažil se důkladně odpočinout před 24 hodinovkou v Kladně. Bohužel únava z náročných tréninků v poslední době se mi zažrala hluboko do svalů a regenerace probíhala dost pomalu. Po 24 hodinovce jsem měl teplotu, takže je dost pravděpodobné, že jsem už na startu trpěl nějakým zárodkem choroby a i to mohlo být příčinou, že závod nedopadl dobře. Po závodě jsem si dal pár dnů volno, odpočinul, vyléčil se a opět se opatrně vrátil hltat tréninkové kilometry.

Celkově jsem v červenci naběhal slabších 443 km, ale to snad doženu v dalších měsících. Příprava teď bude směřovat k mistrovství světa na 100 km v první polovině září.

Závody

Autor ultramaratonec / 28.7.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letošní Kladno bylo mojí jubilejní pátou účastí. Po poslední nevydařené 24 hodinovce v Rumunsku jsem s trenérem změnil tréninky, běhám více kilometrů a začal jsem také běhat v kopcích. Z navýšení horizontálních i vertikálních kilometrů jsem měl velmi dobrý pocit a věřil, že mě to výkonnostně posune. Makal jsem jako kůň, ale také jsem byl adekvátně tomu unavený. Na první pohled jsem tréninky zvládal, ale únava se postupně zakořeňovala pod kůži. Vždy 14 dnů před velkým závodem se již snažím více kontrolovat, vnímat svoje tělo, netlačit tolik na pilu, klidně běhat pomaleji a snažit se důkladně regenerovat. Jenže těchto 14 dnů únava odcházela mnohem pomaleji než bych si představoval. A poslední týden před závodem to nebylo o moc lepší a nohy jsem měl hodně ztuhlé. Ve čtvrtek jsem si říkal, že už by to mohlo být dobré, ale v pátek, den před závodem, kdy jsem měl už jen 6 km klus, jsem s menší mírou přehánění sotva šoupal nohama. Hodně špatné. Ale tento stav mě kupodivu ani tolik nerozhodilo. Prostě jsem v přípravě udělal maximum a dost často se stává, že pocit na startu je diametrálně odlišný od následného průběhu závodu.

Plán jsem měl jasný, vyrazit pomalu, v 30 stupních přes den pošetřit síly a po setmění a ochlazení to pořádně rozbalit. Trochu nepříjemné bylo, že GPS ukazovala naprosté nesmysly a absolutně se podle hodinek nedalo řídit, takže jsem se orientoval jen podle stopek. Výhodou bylo, že okruh měl přesně 1 km, takže to nebyl velký problém. Začátek jsem měl okolo 5:30 min/km, ale docela brzo jsem zpomaloval, ale to jsem nějak neřešil. Horší byla bolest stehen prakticky už od začátku závodu. A od 30 km jsem věděl, že dneska nemám svůj den a závod rozhodně dobře nedopadne. Už po 5 hodinách jsem se Kačky ptal, jestli neví, kdy jede poslední autobus z Kladna do Prahy. Ale pak přišlo postupné ochlazování a svaly se trochu umoudřily. Mělo to jediný háček a tím bylo tempo běhu okolo 7 min/km. Tohle už se ani nedá považovat za běh, ale bylo to takové pro mě komfortní tempo, které příliš nebolelo. Jenže takto se 24 hodinovka běžet nedá. Můj běžecký styl není ideální ani když jsem naprosto čerstvý a při této únavě jsem začal cítit záda, koleno i kyčel. Po pár hodinách běhu to bylo až příliš brzo. Pokračovat ve čtení…