Závody

Autor ultramaratonec / 19.9.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

I letos jsem se dostal do stejné situace jako v loňském roce. Z poháru Ultracup jsem měl odběhaných 5 závodů a chyběl mi poslední, abych i letos v poháru získal prvenství. To byl hlavní důvod, proč jsem se na Brněnský masakr vypravil. Stejně jako vloni jsem byl týden po stovce ve Winschotenu a 14 dnů před Spartathlonem a tak jsem chtěl běžet pouze pohodovým tempem a maximálně pošetřit síly.

Brněnský masakr (foto Facebook)

Před závodem jsme s Kačenkou vstávali už ve 4 hodiny a po cestě do Brna jsem byl tak děsně unavený, až jsem chvílemi na dálnici myslel, že usnu za volantem. Ale dorazili jsme v pořádku a měli i dostatek času se připravit na závod. Stejně jako minulý týden v Holandsku na startu pršelo, ale ani tentokrát mi to nevadilo. Teplota byla prakticky ideální a zima mi rozhodně nebyla. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 18.9.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letos jsem se do třetice všeho dobrého rozhodl opět vyrazit do Winschotenu na moji oblíbenou stovku. Aby taky ne, když nás s Kačenkou sami organizátoři na závod pozvali bez nutnosti platit startovné. Takové pozvání se prostě neodmítá. Při mých minulých účastech se mi podařilo vždy zaběhnout osobák a i tentokrát jsem si chtěl svůj čas alespoň malinko vylepšit. Trať je dokonale rovinatá a běží se 10 okruhů po 10 kilometrech ve vyzdobených ulicích Winschotenu. Již od 24 hodinovky v Kladně jsem svoji přípravu soustředil na tento závod a myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo.

Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.

Do Holandska jsme vyrazili autem ve složení Petr Švanda, Jana Šindlerová, já a samozřejmě Kačenka, takže o zábavu bylo postaráno. Vyráželi jsme už ve čtvrtek, abychom měli den před závodem prostor k důkladnému odpočinku. S Kačenkou jsem byl letos ubytovaný u stejné rodiny jako minulý rok a tak jsme měli opět ideální pozici na trati okolo 9 km a k zázemí závodu zkratkou to bylo pouhých 500 metrů. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 4.9.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

V srpnu jsem běžel rovnou dva závody, které pro mě nejsou vůbec typické. Prvním byla trailová Hostýnská Osma s převýšením přes 3000 metrů a druhým byl hned následující sobotu Běh na Svatý Hostýn, který měří pouhých 5 km a má převýšení přes 400 metrů. Hlavně první zmiňovaný závod mi odrovnal na mnoho dnů stehna, ale i přes bolest jsem se snažil intenzivně trénovat, jelikož mi trenér tentokrát nedopřál příliš odpočinku. I když jsem cítil, že je to každým dnem lepší a lepší, ani týden po závodě to ještě nebylo tak dobré, abych Běh na Svatý Hostýn zaběhl podle svých představ. Pokud pominu tyto závody, celkově se tento měsíc nesl v duchu přípravy na stovku v holandském Winschotenu, kterou letos 9. září poběžím již po třetí. Velmi často jsem proto trénoval v tempu stovky postupně delší a delší tréninky, až jsem se zhruba 14 dnů před závodem zastavil na 30 km. Poté již začal lehčí týden a bude následovat doladění na závod.

Celkově jsem v srpnu naběhal přes 512 km a pokud z této kilometráže odečtu Hostýnskou Osmu, průměrné tempo vychází na slušných 4:26 min/km. Věřím, že se mi trénink podaří v Holandsku zúročit. Rozhodně závod rozběhnu na osobák a uvidím, jak dopadne.

Závody

Autor ultramaratonec / 28.8.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Týden po Hostýnské Osmě se konal další závod, který pro mě není typický. Ale běží se přímo u nás v Bystřici pod Hostýnem a proto si ho rád zaběhnu. Letos to bylo již po třetí. Závod se startuje z náměstí a cíl je o 5 km dál na samém vrcholu Hostýna. Každý běžec tak musí vystoupat přes 400 výškových metrů. Letos navíc vyšlo parádně počasí, chvíli před startem sice trochu pršelo, ale nemělo to negativní vliv na povrch tratě.

Nutno podotknout, že jsem ani tento závod nepovažoval za příliš důležitý a prakticky nijak se na něj nepřipravoval. Po Hostýnské Osmě jsem měl nohy hodně dobité a trenér mě v týdnu mezi těmito závody vůbec nešetřil. Od úterý do pátku jsem naběhal přes 77 km a na nohách to bylo hodně znát. Proto jsem si raději stanovil horší cíl než vloni a tím bylo dokončit pod 26 minut. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 20.8.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letošní roční Hostýnské Osmy byl v již šestý v pořadí a ani jeden jsem dosud nevynechal. Běží se kousíček od mého rodného města Bystřice pod Hostýnem a vzhledem k mé orientaci na rovinaté ultramaratony prakticky vůbec do blízkých kopců neběhám. Každoročně je tak H8 taková moje anomálie v mém běhání a užiji si prakticky celé Hostýnské vrchy v jednom dni.

I letos jsem běžel ve dvojici a tentokrát s Kačenkou Kašparovou. Jelikož jsme oba mistři ČR v ultratrailu, nezabralo vymýšlení názvu týmu příliš mnoho času. Od závodu jsme neměli prakticky žádná očekávání, chtěli jsme si ho hlavně užít a ve zdraví dokončit. Byl to pro nás tréninkový závod a nijak zvlášť jsme se nepřipravovali.

V pátek den před závodem jsme byli domluvení s Lukášem Tomčíkem, hlavním organizátorem, že s Kačenkou uděláme přednášku o běhání a zejména o našich úspěších v letošním roce. I přesto, že akce nebyla avizovaná dopředu, našlo se docela dost lidí, kteří si nás přišli poslechnout. A bylo fajn, že jsme dostali z publika hodně otázek a přednáška se prakticky přeměnila v besedu. A myslím, že se nám přednáška vcelku povedla. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 10.8.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

První červencový den jsem běžel mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu. 3 týdny po tomto závodě jsem se téměř na poslední chvíli rozhodl zaběhnout další 24 hodinovku a tentokrát Mistrovství ČR v Kladně. Tohle byly hlavní body, okolo kterých se točila příprava v průběhu celého měsíce. Mezi těmito závody jsem toho už mnoho nenatrénoval a spíš se snažil dobře odpočívat a regenerovat. Po závodě jsem opět spíše odpočíval, abych byl schopný se brzy vrátit do náročného tréninku.

V červenci jsem naběhal krásných 601 km a hlavní podíl na takto vysoké kilometráži mají dva již zmíněné 24 hodinové závody. Tentokrát ani nebudu psát průměrné tempo, jelikož by bylo hodně zkreslené. Dalším hlavním bodem sezóny bude stovka ve Winschotenu v září, na kterou zaměřím celý srpnový trénink.

Závody

Autor ultramaratonec / 2.8.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 14.7.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Trénink v červnu byl v první polovině měsíce velmi náročný a gradoval vysokohorským soustředěním v Krkonoších 14 dnů před mým hodně důležitým závodem na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v irském Belfastu. Ve druhé polovině měsíce jsem se hodně kontroloval, abych nezacházel do výraznější únavy. Zkrátka jsem chtěl být na Belfast maximálně připravený. Tento závod startoval prvního července, takže kilometráž tohoto závodu již nezasahuje do června.

Celkem jsem naběhal 452 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Kilometráž nebyla nijak velká a ani tempo rychlé, ale to nebylo cílem tohoto měsíce. Důležité bylo cítit se dobře a být připravený na samotný závod. Myslím, že i když se závod nevydařil podle mých představ, příprava se povedla.

Závody

Autor ultramaratonec / 11.7.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 20.6.2017

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu. Pokračovat ve čtení…