Posedlost má jméno ultramaraton

Se svolením mého trenéra Pavla Nováka, autora textu, uveřejňuji článek, který vyšel v časopisu RUN únor/březen 2020. V článku popsal svůj pohled na ultramaraton a zároveň moc hezky rozebral naši dlouholetou spolupráci.

Kovaní ultraběžci jsou zvláštní sorta lidí se zvláštním druhem myšlení. Kde se bere jejich posedlost hraničními výkony? A jak by měl vypadat jejich trénink? To se pokusím vysvětlit na pozadí příběhu mého úspěšného svěřence Ondřeje Veličky.

Moje srdeční záležitost byl už od dob mé vlastní běžecké kariéry především maraton. Jenže ultramaratony jsou stále populárnější, a proto bylo jen otázkou času, kdy se s touto distancí potkám v rámci své trenérské práce i já. Ten okamžik nastal v roce 2014, kdy jsem začal spolupracovat s Ondrou Veličkou. Naše spolupráce trvá s menší přestávkou dodnes a troufám si říct, že je úspěšná. V roce 2016 totiž získal Ondra stříbro na ME v běhu na 24 hodin a na podzim loňského roku přidal v této disciplíně 8. místo na MS ve francouzském Albi. Pokračovat ve čtení…

Trénink leden 2020

Leden vůbec neprobíhal podle mých představ. Na začátku roku jsem bojoval s bolavým kolenem, které jsem se nejprve snažil přeběhat. Když to ale mělo zhoršující se tendenci, musel jsem dokonce pár dnů běhání oželet. Následně to pocitově nebylo nic moc, stále mě koleno chvílemi pobolívalo, ale již jsem aspoň dokázal běhat a bolest pomalinku ustupovala. Možná bylo příčinou právě koleno a s ním spojený tréninkový výpadek, ale prakticky žádný rychlejší trénink neproběhl jak bych si představoval a prožívám takové nelehké běžecké období. Ale není to poprvé, takových jsem již pár zažil a je přirozené, že někdy to jde hůř, aby to později mohlo jít lépe.

Lednové soustředění v Resortu Erich v Sázavě.

Lednové soustředění v Resortu Erich v Sázavě.

Zpestřením lednového běhání bylo soustředění v Resortu Erich v Sázavě, kde se sjela velká část Pavlovy skupiny. Na prodlouženém víkendu jsme slušně zamakali a večery trávili ve skvělém wellness.

Celkově jsem v lednu naběhal na tu bídu ještě slušných 502 km, ale intenzita zdaleka nebyla taková, jakou bych si v zimě představoval.

Zhodnocení běžeckého roku 2019

Rok 2019 můžu považovat za velmi úspěšnou sezónu. Dařily se prakticky všechny důležité závody a vylepšil jsem mnoho osobáků. Začnu postupně jak šly jednotlivé závody po sobě. Za zmínku stojí lednový T1 maraton v Českých Budějovicích, kde se mi na náročné trati podařilo zaběhnout dokonce osobák. V únoru jsem si zaběhl svůj nejlepší výsledek na Rohálovské desítce. Na začátku dubna jsem běžel svůj nejdůležitější závod první části sezóny, tím bylo mistrovství ČR na 100 km v Plzni a zde jsem v osobáku získal titul mistra ČR. Následoval květnový pražský maraton, kde jsem opět posunul osobák a velmi dobře dopadla také šestihodinovka ve slovenském Šamoríně, kde jsem ve velikém horku zaběhl slušných 81,5 km. V srpnu jsem na druhém místě dokončil můj jediný horský závod sezóny Hostýnskou osmu. V září následovala velmi úspěšná účast na stovce v holandském Winschotenu, kde jsem opět posunul osobák. Třešničkou na dortu a zároveň posledním závodem sezóny bylo říjnové MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Zde se mi podařilo posunout osobák na 24 hodin a zároveň vylepšit český rekord na této trati. Pokračovat ve čtení…

Trénink prosinec 2019

První polovinu posledního měsíce v roce 2019 jsem ještě poklusával, ale v té druhé jsem již začal běhat i nějaké tempové tréninky. Velmi příjemně mě překvapilo, že i přes dvouměsíční klusání mi nedělají problém tempa pod 4 min/km a mám pocit, jako bych rychlost vůbec neztratil. Bohužel kvůli pracovním povinnostem i o Vánocích jsem toho nenaběhal tolik, kolik bych si představoval, ale to se zkrátka nedá nic dělat. Horší je, že mě těsně před koncem roku bez jakékoli příčiny začalo bolet koleno a tak přelom roku znamenal pouze pomalé udržovací klusání v závislosti na tom, co mi koleno dovolilo.

Celkově jsem v prosinci naběhal průměrných 507 km. Vyhlídky na leden bohužel nejsou kvůli zlobivému kolenu vůbec růžové, ale věřím, že bolest brzy odezní a já se opět naplno vrhnu do tréninku.

Trénink listopad 2019

MS v běhu na 24 hodin na konci října bylo mým posledním závodem letošní sezóny. Následovalo období odpočinku, ale úplné volno od běhání jsem si dal pouze jeden týden. Potom následovaly 2 týdny, kdy jsem začal pomalinku běhat, ale bez předepsaného tréninku a jen tak, jak jsem měl chuť a čas. Poslední 2 listopadové týdny jsem již začal běhat podle tréninků od Pavla, ale nebyly to žádné závratné objemy ani intenzity. Zatím stále prakticky jen klušu a rozbíhám se. Pravdou je, že mi to moc nejde a po pauze bude chvíli trvat, než se rozumně rozběhám.

Celkem jsem v listopadu naběhal pouhých 291 km, což je v letošním roce nejméně, ale věřím, že prosinec již bude objemem i intenzitou lepší.

Trénink říjen 2019

Říjen byl závěrečným měsícem mojí letošní běžecké sezóny. Běhal jsem jako nikdy dřív, někdy vstával ve 4 ráno a některé víkendové dny odběhal i tři fáze. Hlavní třítýdenní tréninkový blok ještě částečně zasahoval do září, ale měl 216, 273 a 205 km. Snažil jsem se nabíhat hlavně pomalé pohodové kilometry v tempu nad 5 min/km. Celá tato příprava měla vyvrcholení poslední říjnový víkend ve francouzském Albi, kde se konalo mistrovství světa v běhu na 24 hodin. Zde se mi běželo naprosto parádně a výkonem 265,646 km jsem o 2,5 km vylepšil český rekord na této trati. Tím jsem uzavřel sezónu 2019 a vrhl se na zasloužený odpočinek.

Celkem jsem v říjnu naběhal rekordních 882 km, velkou měrou k tomu pomohl i 24 hodinový závod.

Mistrovství světa na 24 hodin v Albi

Kvalifikace na tento závod pro mě byla dosti komplikovaná. Letos se změnila kvalifikační pravidla a já to začal řešit na poslední chvíli. Jediný závod, na kterém jsem mohl limit zaběhnout, bylo letošní Kladno. Ale na tomto závodě se mi vůbec nedařilo a úplně jsem vyhořel. Stále jsem měl ale otevřená zadní vrátka ve formě open závodu, který se běží současně s mistrovstvím a má samostatnou klasifikaci, ale po Kladně jsem zjistil, že už i ten je uzavřený. Byl jsem z toho smutný a smiřoval jsem se s tím, že letos do Albi nepoletím. Ale jednoho krásného dne mi zavolal Dan s tím, že je volné místo a mohl bych v rámci MS startovat. Na poslední chvíli jsem se tak dostal na startovku, z čehož jsem měl velkou radost. Možná i díky tomu, že jsem měl možnost startovat bez potřebného limitu, mě to donutilo přípravě věnovat maximum, abych neudělal ostudu a start na závodě si obhájil. Na přípravu jsem měl rovných 6 týdnů. Taková doba byla mezi stovkou ve Winschotenu a tímto závodem. Příprava tentokrát po konzultaci s trenérem Pavlem probíhala diametrálně odlišně od všech mých předchozích příprav na dlouhé závody. Chtěl jsem naběhat okolo 200 km týdně a také se naučit běhat pomalu okolo 5:15 min/km, což bylo plánované tempo začátku závodu. Pokud pominu odpočinek po stovce a odpočinek před tímto závodem, hlavní třítýdenní tréninkový blok čítal 216, 273 a 205 km týdně. Nikdy jsem tolik kilometrů v průběhu třech týdnů v tréninku nenaběhal a byl jsem velmi příjemně překvapený, jak to vše krásně můj organismus snáší a nebyl jsem z toho nijak výrazně unavený. Jediným negativním a znepokojujícím faktorem byl úbytek na váze, který jsem se snažil kompenzovat dvojitými porcemi jídla, ale ani to nepomáhalo.

Český tým při slavnostním vlajkovém průvodu.

Český tým při slavnostním vlajkovém průvodu. (foto Petr Herejt)

Před závodem jsem se fyzicky cítil velmi dobře a věřil v dobrý výsledek. Horší to bylo s psychickým naladěním. Vracel jsem se do místa, kde jsem v roce 2016 zaběhl svůj životní závod, ale současně po několika následujících neúspěšných pokusech na jiných 24 hodinových závodech. Potřeboval jsem udržet hlavu v klidu a ideálně běžet úplně stejně jako před 3 lety. Tedy aspoň co se začátku týče, protože v tak luxusní výsledek jako minule jsem tentokrát rozhodně nedoufal. Byl bych spokojený s 240 km, což by byla moje druhá nejlepší 24 hodinovka a znamenalo by to také jakýsi comeback do těchto závodů a kvalifikaci na další reprezentační závody. Pokračovat ve čtení…

Trénink září 2019

V září jsem finišoval přípravu na relativně důležitou stovku v Holandském Winschotenu v polovině měsíce. Zde se mi podařilo vylepšit osobák o více než 10 minut a s výsledkem jsem velmi spokojený. Po závodě jsem ale neodpočíval příliš dlouho a vrhl se do přípravy na MS na 24 hodin, které se koná na konci října. Snažím se hltat kilometry v pomalém tempu, ale zatím mi to nejde, vždy mám tendenci zrychlovat. Poslední týden v září jsem zvládl naběhat 216 km a tím to nekončí, do MS zbývají poslední 4 týdny, takže vrchol přípravy teprve přijde.

Celkově jsem v září naběhal 576 km, což není nijak závratné číslo ve srovnání s předchozími roky, ale to je díky tomu, že jsem letos vynechal Spartathlon.

Run Winschoten 100 km 2019

Přemýšlím, jak mám tento report ze závodu vůbec začít a začnu odhalením svých pocitů po dubnové stovce v Plzni. Ačkoli se mi na tomto závodě podařilo malinko vylepšit osobák a získat titul mistra ČR, nebyl jsem se svým výkonem spokojený. Veřejně jsem o tom raději příliš nemluvil, protože stěžovat si po tak úspěšném závodě mi přišlo dost pošetilé. Ale faktem je, že mi prostě závod nesedl a věděl jsem, že po zimní přípravě jsem měl běžet v lepším čase. Ve Winschotenu to byla letos moje druhá stovka a původně jsem chtěl svůj osobák dále ještě vylepšit. Jenže letní příprava neprobíhala podle představ, letos mě horko paralyzovalo více než v minulých letech a neběhalo se mi tak, jak bych si představoval. Díky tomu jsem ani moc nenaběhal, ale aspoň jsem byl před závodem odpočinutý a cítil se celkem v pohodě. Ale ani tak jsem neměl nějaké vysoké očekávání a přál jsem si dokončit pod 7:18:32. To byl čas z Plzně a jakékoli vylepšení osobáku, klidně i o vteřinu, mě vždy hodně motivuje. A ještě jsem měl jeden cíl skončit do pátého místa, protože Winschoten je jedním z mála závodů, kde prvních pět bere peníze. A i za páté místo už se dají koupit jedny běžecké boty ve výprodeji.

Poslední dobou ale prožívám v práci dost hektické období a vůbec nic nestíhám. Podobně hekticky probíhala i má příprava na závod. Balil jsem se den před odjezdem, kdy jsem zjistil, že nemám dost svých oblíbených gelů Agave. Ale naštěstí oba kluci, se kterými jsem cestoval, mi pomohli. Až mě překvapilo, že ultra v ČR snad každý běhá na Agave. Do Holandska jsme jeli ve čtvrtek ráno z Prahy ve složení Michal Nosek, Lukáš Ďopan, Hanka Vičarová a já. Bez větších problémů jsme lehce po 6 večer dorazili do Winschotenu a kromě Michala, který spal v hotelu, jsme se ubytovali u syna jednoho z organizátorů. Ubytování bylo opět skvěle umístěné a na start jsme to měli jen pár set metrů. V pátek jsme spíše odpočívali, lehce vyklusli, vyzvedli startovní čísla a dali krátký výlet do sousedního Blauwestad. Byl jsem velmi překvapený, že jsem dostal startovní číslo 2 a tajně doufal, že Dan bude mít jedničku. Ale jedničku dali bohužel Pascalovi, nejlepšímu Holandskému stovkaři. Tak velká důvěra od pořadatelů se mi úplně nelíbila, ale neřešil jsem to. Do postele jsme ulehli brzo, jelikož letos byl start posunutý na 9, což je o hodinu dříve než v minulých ročnících. Pokračovat ve čtení…

Trénink srpen 2019

Srpen byl ve znamení trailových závodů. Zaběhl jsem si Hostýnskou osmu a po 14 dnech Běh na Svatý Hostýn. Hlavně Osma byla velmi úspěšná, ale zároveň dosti náročná a vzpamatovával jsem se po ní snad 14 dnů. A nejen díky únavě, ale také i díky horku jsem tolik nehrotil tempo a běhal si tak nějak víc na pohodu. Vliv na to má také plánovaná účast na říjnové 24 hodinovce, kde ani tolik nebudu rychlost potřebovat. Aktuálně se ale chystám na stovku ve Winschotenu, která bude startovat v polovině září.

Celkově jsem v srpnu naběhal slabších 490 km v průměrném tempu 4:55 min/km, ale to bylo způsobeno trailovým běháním a zpomalením klusů. Celkově jsem se cítil dobře a to je hlavní.