Hostýnská Osma 2017

Letošní roční Hostýnské Osmy byl v již šestý v pořadí a ani jeden jsem dosud nevynechal. Běží se kousíček od mého rodného města Bystřice pod Hostýnem a vzhledem k mé orientaci na rovinaté ultramaratony prakticky vůbec do blízkých kopců neběhám. Každoročně je tak H8 taková moje anomálie v mém běhání a užiji si prakticky celé Hostýnské vrchy v jednom dni.

I letos jsem běžel ve dvojici a tentokrát s Kačenkou Kašparovou. Jelikož jsme oba mistři ČR v ultratrailu, nezabralo vymýšlení názvu týmu příliš mnoho času. Od závodu jsme neměli prakticky žádná očekávání, chtěli jsme si ho hlavně užít a ve zdraví dokončit. Byl to pro nás tréninkový závod a nijak zvlášť jsme se nepřipravovali.

V pátek den před závodem jsme byli domluvení s Lukášem Tomčíkem, hlavním organizátorem, že s Kačenkou uděláme přednášku o běhání a zejména o našich úspěších v letošním roce. I přesto, že akce nebyla avizovaná dopředu, našlo se docela dost lidí, kteří si nás přišli poslechnout. A bylo fajn, že jsme dostali z publika hodně otázek a přednáška se prakticky přeměnila v besedu. A myslím, že se nám přednáška vcelku povedla. Pokračovat ve čtení…

Trénink červenec 2017

První červencový den jsem běžel mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu. 3 týdny po tomto závodě jsem se téměř na poslední chvíli rozhodl zaběhnout další 24 hodinovku a tentokrát Mistrovství ČR v Kladně. Tohle byly hlavní body, okolo kterých se točila příprava v průběhu celého měsíce. Mezi těmito závody jsem toho už mnoho nenatrénoval a spíš se snažil dobře odpočívat a regenerovat. Po závodě jsem opět spíše odpočíval, abych byl schopný se brzy vrátit do náročného tréninku.

V červenci jsem naběhal krásných 601 km a hlavní podíl na takto vysoké kilometráži mají dva již zmíněné 24 hodinové závody. Tentokrát ani nebudu psát průměrné tempo, jelikož by bylo hodně zkreslené. Dalším hlavním bodem sezóny bude stovka ve Winschotenu v září, na kterou zaměřím celý srpnový trénink.

Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. Pokračovat ve čtení…

Trénink červen 2017

Trénink v červnu byl v první polovině měsíce velmi náročný a gradoval vysokohorským soustředěním v Krkonoších 14 dnů před mým hodně důležitým závodem na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v irském Belfastu. Ve druhé polovině měsíce jsem se hodně kontroloval, abych nezacházel do výraznější únavy. Zkrátka jsem chtěl být na Belfast maximálně připravený. Tento závod startoval prvního července, takže kilometráž tohoto závodu již nezasahuje do června.

Celkem jsem naběhal 452 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Kilometráž nebyla nijak velká a ani tempo rychlé, ale to nebylo cílem tohoto měsíce. Důležité bylo cítit se dobře a být připravený na samotný závod. Myslím, že i když se závod nevydařil podle mých představ, příprava se povedla.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. Pokračovat ve čtení…

Salzkotten půlmaraton 2017

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu. Pokračovat ve čtení…

Květnové rozhovory

V květnu se mnou na internetu vyšlo několik rozhovorů, které rozhodně stojí za zmínku. Některé byly společné s Kačenkou a to hlavně díky tomu, že jsme oba získali tituly mistrů ČR v ultratrailu v Lošticích. Následně jsme oba také vyhráli závod na 12 hodin ve Stromovce. Díky těmto úspěchům jsme získali vyšší pozornost než kdy jindy.

Začnu moc příjemným setkáním s René Kujanem z redakce sport.cz, kterého jsem znal zatím pouze z televize a internetových článku. O to víc jsem se na osobní setkání s ním těšil. Rozhovor byl společný s Kačenkou a mluvili jsme hlavně o našich čerstvých titulech z ultratrailu v Lošticích. Výsledek rozhovoru si můžete přečíst na stránce https://www.sport.cz/behani/radime/clanek/888364-ceska-laska-jako-z-pohadky-se-zrodila-na-stupnich-vitezu.html.

Za ostravský běžecký klub MK Seitl běhám již přes rok a půl. Líbí se mi, jak často jsou stránky klubu aktualizované a přináší vždy čerstvé výsledky ze závodů a četné úspěchy svých členů. Mimo to občas představují v rozhovorech své členy a tentokrát volba padla na mě. Rozhovor naleznete na stránce http://www.mkseitl.cz/predstavujeme-cleny-klubu/clenove-klubu-dil-24_—ondrej-velicka.

Barokomaraton nepatří mezi nejrychlejší a na osobáky vhodný maraton. O to víc je kladen důraz na atraktivnost tratě, která vede v hezké přírodě s nemalým převýšením. Závod jsem již 2x běžel, takže vím o čem mluvím. Bohužel jeho termín v září mi nezapadá do aktuálních plánů, kdy poběžím stovku ve Winschotenu a Spartathlon. V každém případě je vidět, že organizátoři se stále snaží a vymýšlejí nové věci, jak závod ještě více zatraktivnit. Tentokrát začali vydávat rozhovory s běžci na svém webu a oslovili i mě. Moje odpovědi na otázky naleznete na stránce http://barokomaraton.cz/2017/05/21/bezecka-osobnost-c-3-ondrej-velicka/.

Společný rozhovor s Kačenkou jsme měli také na webu světběhu.cz. Řeč byla opět hlavně o našich čerstvých titulech mistrů ČR v ultratrailu. Přečíst si ho můžete na adrese http://www.svetbehu.cz/zajimavosti/32041-rozhovor-s-katerinou-kasparovou-a-ondrejem-velickou-mistry-cr-v-ultratrailu/.

Trénink květen 2017

V květnu jsem běžel dva přípravné závody před mistrovstvím světa v běhu na 24 hodin v Belfastu, který odstartuje 1. července. Prvním závodem byl Borák, který se běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu a druhým 12 hodinovka ve Stromovce. Oba závody jsem vyhrál a cítím se ve skvělé formě. Trenér mě rozhodně v tomto měsíci nešetřil a naběhal jsem rekordní počet kilometrů. Dosud jsem měl rekord ze srpna 2015, kdy jsem měsíc zakončil na 630 km. V průběhu května jsem rekord výrazně posunul a naběhal 678 km. Velký podíl na tom měly dva již zmíněné ultramaratony, které společně do celkového součtu přispěly více než 230 km. Průměrné tempo tentokrát nebylo nijak závratné, ale i vzhledem k přibývajícím tréninkům ve velkých vedrech jsem s 4:36 min/km velmi spokojený.

Statistika mého květnového běhání z Garmin Connect.

Statistika mého květnového běhání z Garmin Connect.

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2017

Dvanáctihodinovka ve Stromovce je moc hezký závod na okruhu dlouhém zhruba 1900 metrů. Tento závod jsem již třikrát běžel a pokaždé se mi ho podařilo vyhrát. A i tentokrát jsem si před závodem velmi věřil a cítil se dobře, takže jsem hodlal počet vítězství rozšířit na čtyři. Závod jsem bral jako velký test před závodem na 24 hodin v irském Belfastu, který se běží prvního července jako mistrovství světa. Chtěl jsem hlavně otestovat jídlo v průběhu závodu a zjistit, jestli budu mít křeče. Zvlášť, když na tento závod většinou dolehne velmi teplé počasí.

Cíl jsem měl tedy hlavně ten, abych se v průběhu závodu cítil dobře a celkově tělo spolehlivě fungovalo. Tři týdny před závodem můj jediný přemožitel Dan Lawson z mistrovství Evropy na 24 hodin dokázal na 12 hodinovce uběhnout lehce přes 152 km. Říkal jsem si, že by bylo hezké se mu vyrovnat a tak jsem si stanovil velmi ambiciózní hranici a říkal jsem si, že pokud uběhnu 150 km, porazím ho i v Belfastu. Poprvé jsem tak v závodě měl pouze virtuálního a nikoli reálného soupeře. A motivace to pro mě byla opravdu veliká. Pokračovat ve čtení…

Deza desítka okolo komína 2017

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit. Pokračovat ve čtení…