Moje účast na jubilejním desátém ročníku Hostýnské osmy se zrodila na štědrý den minulé Vánoce. Od Lukáše mi, jakožto účastníkovi všech předchozích ročníků, dorazil dárek ve formě startovného na letošní rok. A takový krásný dárek se nedá odmítnout, takže jsem ihned reagoval a obratem vyplnil přihlášku. Musím říct, že po loňském smolném ročníku, kdy jsem zabloudil a závěr závodu vypustil, jsem si chtěl spravit chuť. Vloni jsem si plánoval, že letošní ročník si proběhnu nanečisto, abych se vyvaroval podobného průběhu. Bohužel časově jsem to vůbec nezvládl a dokonce jsem neuběhl snad ani jeden jediný kilometr v Hostýnských vrších. Veškerá má příprava oproti loňsku probíhala na asfaltu a na rovině. Proto jsem se vcelku obával, jak budu kopce letos zvládat a jestli mi v nohách něco zůstalo.
Do Rajnochovic na prezentaci jsem vyrazil klasicky v předstihu již v pátek, abych se v den zvodu mohl déle vyspat. Na prezentaci jsem zjistil, že mám opět startovní číslo 1 a to se mi příliš nelíbí. Raději nevybočuji z davu a spíše se schovám mezi ostatní. Před závodem jsem hodně sledoval počasí a těšil se, že bude relativně teplo, to mi vyhovuje a snáším ho většinou lépe než ostatní běžci. Ale letos to bylo vše úplně jinak. Pokračovat ve čtení…
