Trénink leden 2017

Začátek měsíce začal velmi dobře. Hned první den v roce jsem tréninkově běžel půlmaraton v Brně a měl jsem z něj velmi dobrý pocit. V druhé půlce měsíce jsem byl na testu laktátové křivky u pana doktora Pozdíška v Mohelnici. Výsledky byly o poznání lepší než při mé první návštěvě.

Srovnání mých výsledků testů laktátové křivky

Srovnání mých výsledků testů laktátové křivky.

Po dvou dnech od těchto testů následoval závod Hulmenská desítka. Ze závodu jsem měl opět velmi dobrý pocit a říkal si, že příprava na další letošní závody začíná hodně slušně. Bohužel po závodě se dostavila bolet nohy a zranění bylo na světě. Od té doby neběhám a toto období trvá již přes 2 týdny. Na začátku jsem se pokoušel o běh, ale bolest mi nedovolila víc než pomalé pajdání.

Celkově jsem v lednu naběhal slabých 338 km, tempo tentokrát nebudu rozebírat, nemělo by to smysl vzhledem k občasnému běhání po sněhu a ledu a také kvůli pomalým tempům při snaze rozběhat zranění.

Hulmenská desítka 2017

Hulín je jen pár kilometrů a tak jsem se rozhodl si Hulmenskou desítku tréninkově zaběhnout. Neměl jsem od závodu žádná očekávání, jelikož jsem ho běžel po dvou dnech od testu laktátové křivky. V každém případě jsem se na startu cítil docela v pohodě a byl relativně dobře připravený. Bál jsem se jen počasí, aby nebyla příliš velká zima, ale to se nepotvrdilo. Byly příjemné zhruba -3 stupně, bezvětří a svítilo sluníčko. Pocitově tedy bylo velmi příjemně.

Závod odstartoval v 10 hodin a spolu s dalšími 98 závodníky jsem se vydal na obrátkovou trať z Hulína směrem na Pravčice. Vůbec mě nenapadlo se zaměřit na svoje pořadí, protože podle loňských výsledků jsem v cíli očekával pořadí okolo dvacátého místa. Vyběhl jsem vcelku rozumným tempem a po zhruba 2 km jsem se bohužel ocitl osamocený a toto vytrvalo až do cíle. Proto jsem neměl motivaci se příliš snažit. Při obrátce jsem si ale odpočítal, na kolikátém místě běžím a zjištění, že jsem na 6 místě mě povzbudila. Říkal jsem si, že bych teoreticky mohl být třeba i třetí v kategorii. A tak jsem se začal snažit a šestý kilometr byl nejrychlejším v průběhu celého závodu. Ale bylo to způsobeno i tím, že tato část byla lehce z kopce. Bohužel závodník přede mnou měl velký náskok a nebylo v mých silách ho dotáhnout. V závěru jsem se tak raději soustředil na svá záda a kontroloval si odstup na závodníka za mnou. Pokračovat ve čtení…

Zhodnocení běžeckého roku 2016

Při zhodnocení běžeckého roku 2016 bych mohl klidně začít stejnou větou, jakou jsem začínal článek Zhodnocení běžeckého roku 2015. Byl to rok nesmírně zajímavý a hlavně úspěšný. V průběhu roku mě neprovázela žádná zranění, která by mě limitovala v tréninku. Drobné problémy jsem měl pouze s koleny a to vždy po závodech na 24 hodin, kde se negativně podepsaly samé zatáčky na okruhu. Jinak jsem měl nedobrovolně pauzu pouze na začátku března, kdy mě udolala chřipka a nemohl jsem běhat 4 dny.

Poprvé jsem za jeden rok uběhl více než 5000 km, přesně 5164 km. Vyběhl jsem ve 279 dnech, zbylých 87 dnů jsem odpočíval. Celkem jsem během strávil více než 415 hodin (více než 17 dnů). Rekordních 1575 km (30% z celku) jsem naběhal v závodech, kterých bylo celkem 18. Pokračovat ve čtení…

MrázLéčí novoroční půlmaraton

Vloni jsem na Nový rok běžel Tuřanský novoroční půlmaraton a letos jsem ho plánoval opět. Nemile mě ale překvapila den předem informace, že je závod zrušený. Nechtěl jsem měnit tréninkový plán a tak jsem objevil alternativu v podobě závodu, který vznikl kvůli zrušení tuřanského půlmaratonu. Když jsem dorazil do Nového Lískovce, překvapilo mě, že prezentace probíhala v rodinném domku, který ovšem obsahoval ne příliš běžné vybavení domácnosti – polárium (www.MrazLeci.cz). Díky tomu bylo o závodníky velmi dobře postaráno, k dispozici byla šatna, sprcha i záchod.

Na závod přijelo okolo 20 lidí a tak před závodem panovala až téměř rodinná atmosféra. Alespoň mi připadalo, že se všichni znají a jsou z Brna. A jak jsem brzo zjistil, mojí hlavní nevýhodou tak byla neznalost tratě. Při jejím popisu před startem jsem se vůbec nechytal a bylo tedy pro mě nutností běžet v závěsu za někým, kdo bude vědět kudy vede trasa závodu. Pokračovat ve čtení…

Trénink prosinec 2016

Po mém posledním závodu v roce 2016 na konci listopadu jsem 3 týdny jen odpočíval a šetřil energii na začátek přípravy na další sezónu. V průběhu těchto 3 týdnů jsem běhal většinou jen klusy mezi 8 a 12 km v pomalém tempu nejčastěji okolo 5:00 – 5:10 min/km. Příjemným zpestřením bylo i perfektně načasované víkendové soustředění přesně po mém posledním závodu, kde jsem měl možnost si popovídat s trenérem Pavlem a probrat plány na příští sezónu.

Soustředění v Dřevěnici.

Soustředění v Dřevěnici.

Poslední 2 týdny v prosinci jsem již začal trénovat a překvapivě jsem nepociťoval velký výkonnostní propad. Jen se mi zdá, že jsem ztratil rychlost a hůř se mi běhalo v rychlejším tempu než 3:50 min/km, ale věřím, že se to brzo spraví a bude jako dřív. Za tyto 2 tréninkové týdny jsem naběhal 177 km v průměrném tempu 4:17 min/km. Celkem jsem v prosinci včetně odpočinkového období naběhal 321 km v průměrném tempu 4:39 min/km.

Trénink listopad 2016

Trénink v listopadu měl jediný cíl a tím byla příprava na mistrovství světa na 100 km ve španělském Los Alcazares. Odpočinek po 24 hodinovce jsem si odbyl již v říjnu a tak jsem se mohl pustit do krátkého, ale intenzivního tréninku před stovkou. Musím říct, že se mi běhalo velmi dobře a i regeneraci jsem zvládal obstojně. Trénink na tento závod spočíval prakticky jenom v jednom týdnu, takže nebyl příliš prostor na důkladnou přípravu. Níže pro představu uvedu průběh mého hlavního tréninkového bloku:

Sobota 5.11. – 16,43 km v tempu 3:59 min/km
Neděle 6.11. – 21,27 km v tempu 3:58 min/km
Pondělí 7.11. – volno
Úterý 8.11. – 30,31 km v tempu 4:14 min/km
Středa 9.11 – 8 km klus + rovinky (celkem 10,92 km, průměr 4:30 min/km)
Čtvrtek 10.11. – 6 km po 3:54 min/km, 10 km po 4:33 min/km, 6 km po 4:02 min/km
Pátek 11.11. – 20,31 km v tempu 4:09 min/km
Sobota 12.11. – 8 km klus + rovinky (celkem 10,56 km, průměr 4:33 min/km)
Neděle 13.11. – 27,15 km v tempu 4:32 min/km

Po tomto tréninkovém období již následovaly 2 volnější týdny s vyladěním na stovku. Celkově jsem v listopadu naběhal přes 433 km v průměrném tempu 4:22 min/km. Měsíc tak hodnotím velmi kladně. V prosinci toho již tolik nenaběhám, jelikož budu hlavně odpočívat po dlouhé a náročné sezóně.

Mistrovstí světa na 100 km ve španělském Los Alcazares

MS ve Španělsku pro mě byl poslední závod letošní náročné sezóny. Poslední 3 měsíce jsem žil prakticky v permanentní nervozitě, protože jsem měl téměř celou dobu před nějakým důležitým závodem. Tato skutečnost na mě působila velmi negativně a způsobovala značnou psychickou únavu. Začalo to stovkou ve Winschotenu, pokračovalo Spartathlonem a 24 hodinovkou ve Francii a vyvrcholilo právě stovkou ve Španělsku. Těšil jsem se, až to všechno skončí a pořádně si odpočinu. Odpočinek byl mojí velkou motivací v tréninku před tímto závodem, protože jsem věděl, že i když se při závodu pořádně zničím, nebude to až tolik vadit. A nejen proto jsem byl připravený na trati nechat všechno. Byl to také můj již třetí reprezentační závod, takže jsem v tom nebyl tak úplně sám a běžel jsem i za tým.

V 5 týdnech mezi 24 hodinovkou ve Francii a tímto závodem jsem měl prakticky pouze jeden tréninkový týden, pak už jen následoval odpočinek před závodem. Příprava tak nebyla úplně ideální a chtělo by to delší dobu na trénink, abych dokázal důkladně vyladit formu a podat co možná nejlepší výsledek. Pokračovat ve čtení…

Trénink říjen 2016

První říjnový den jsem dokončil Spartathlon, proto byl začátek měsíce běžecky spíše regenerační a velmi lehký. Měl jsem 3 týdny na regeneraci a přípravu na ME na 24 hodin ve Francii. Následující období jsem již lehce popsal v článku o ME na 24 hodin, ale opakování matka moudrosti. Týden po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych rychleji zregeneroval. To se vcelku dařilo, v neznámém prostředí se mi běhalo pocitově velmi dobře, ale měl jsem mnohem výše tepovou frekvenci. Příliš jsem to neřešil a snažil se dál běhat podle tréninkového plánu. Bohužel 9 dnů před závodem ve Francii jsem zažíval velkou únavu a dokonce musel vynechat trénink. Trénink jsem upravil i v několika následujících dnech a největší únava naštěstí odezněla. Tři týdny po Spartathlonu jsem byl relativně připravený na další důležitý závod.

V říjnu jsem naběhal celkem 427 km v průměrném tempu 5:10 min/km. Hlavní podíl na této kilometráži má závod na 24 hodin, kde jsem zdolal 258,661 km v průměrném tempu 5:34 min/km. Pokud odečtu tento závod, naběhal jsem pouhých 168 km v průměrném tempu 4:33 min/km, což je velmi slabé. Ale regenerace je také důležitá a celkově jsem s měsícem velmi spokojený. Vždyť jsem byl druhý nejlepší v Evropě a získal stříbrnou medaili.

V této náročné sezóně mě ještě čeká poslední velmi důležitý závod a tím je MS na 100 km ve Španělsku, který se koná poslední listopadový víkend. Současný trénink plně směřuji k tomuto závodu, tak snad se mi podaří hezky zaběhnout.

Mistrovství Evropy na 24 hodin ve francouzském Albi

Nechybělo příliš mnoho a do Francie na mistrovství Evropy jsem vůbec nejel. V Kladně po 24 hodinovce jsem byl rozhodnutý, že takto dlouhý závod jednou ročně stačí. Navíc jsem si říkal, že po Spartathlonu se budu chtít velmi dobře připravit na listopadové MS na 100 km do Španělska a mezi tyto závody vložit další náročný závod by nebylo příliš moudré. Naštěstí jsem na rozhodnutí z Kladna brzy zapomněl a rozhodl se jet reprezentovat. A dobře jsem udělal.

Účastnická medaile ze závodu. (zdroj Facebook)

V období mezi Spartathlonem a francouzskou 24 hodinovkou jsem měl 3 týdny na regeneraci a už běhal jenom kratší a lehčí tréninky. Jenže ani tak to pro mě nebylo úplně ideální běžecké období. Po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych lépe zregeneroval. Při běhání v jiném prostředí jsem se sice cítil velmi dobře, ale tepy jsem měl mnohem výš, než obvykle. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, ale přesně 9 dnů před závodem mě dostihla velká únava. Dokonce taková, že jsem musel úplně vynechat trénink a to rozhodně nemám ve zvyku. V dalších dnech se to postupně srovnalo, ale stejně jsem tím byl před závodem znepokojený. Závod jsem bral jako velkou neznámou a vůbec nevěděl, jak dopadne. Pokračovat ve čtení…