Závody

Autor ultramaratonec / 19.5.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Obavy se naplnily, podrobnosti v článku o pražském maratonu.

Takto krátce by mohl znít report z tohoto závodu, ale své dojmy sepíšu trochu podrobněji. Šest dnů před tímto závodem jsem v osobáku běžel Pražský maraton a bál se, jestli dokážu zregenerovat. Proto nad Borákem visel velký otazník. Do Loštic jsem tentokrát opět vyrážel s rodiči, jelikož na závodě je vždy výborná přátelská a skoro až rodinná atmosféra. Přijeli jsme docela včas a já se stihl ještě rozklusat a důkladně procvičit. Po startovním výstřelu v 7 hodin jsem vyrazil společně ve skupině 5 závodníků, ale věděl jsem, že běžíme dost rychle a bude nutné zpomalit. Snažil jsem se krotit a držet spíše na konci skupiny, ale i tak to bylo rychlé. Určitě by se dalo říct, že jsem trochu přepálil, i když tepy i pocit byly v pohodě. Postupně se skupinka roztrhala a já jsem běžel na pátém místě.

Od začátku se mi neběželo vůbec dobře, ale malinko jsem doufal, že se to postupně změní. Nezměnilo. Na konci druhého kola jsem si odskočil na záchod, což mě malinko zdrželo. Ale díky odstoupení Dana jsem se dostal na čtvrtou pozici. Na začátku dalšího kola jsem doběhl závodníka přede mnou a prohodili jsme pár slov a postěžovali si na to, že po maratonu nejsme ještě v ideální kondici. Ale třetí místo mě nakoplo a já se snažil vybudovat náskok, abych byl ve větší pohodě, běžel sám a udával si svoje tempo. Ale věděl jsem, že na dobrý výkon to dneska nebude. Snažil jsem se soustředit na to, abych udržel svoji třetí pozici a nikdo mě nepředběhl. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 9.5.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Velmi jsem váhal, jestli maraton v Praze vůbec poběžím. Nakonec jsem se rozhodl přihlásit a pojmout ho jako trénink s tím, že rozhodně nebudu chtít zdolávat nějaké rekordy. Hlavně proto, že závod je 6 dnů před Borákem a tam chci být dobře připravený a podat kvalitní výkon. Stále mám v živé paměti rok 2016, kdy jsem tuto kombinaci pražského maratonu a Boráku běžel a dopadlo to špatně. Nejen, že mi příliš nevyšel maraton, ale aby toho nebylo dost, Borákem jsem se protrápil jako snad ještě nikdy na takto krátkém ultra. Dokonce jsem kilometr před cílem nepochopitelně na rovině spadl a do cíle dopajdal s rozbitým kolenem. Od té doby mám z těchto dvou po sobě jdoucích závodů veliký respekt a například vloni jsem maraton raději vůbec neběžel.

Jako divákovi mi ale na maratonu přišlo líto, že neběžím a musím vše jen nezúčastněně pozorovat. Tak jsem se letos přihlásil, když už jsem měl možnost v rámci mistrovství ČR startovat zadarmo. A byl jsem jasně rozhodnutý, že poběžím jen na pohodu. Jenže trenérovi se můj plán tak úplně nelíbil a prý by bylo dobré maraton „přitempit“ v tempu 4-4:05 min/km. Tak jsem si nakonec řekl proč ne, přitempíme. 4 dny před závodem jsem si dal přípravný čtvrtmaratonský závod v Hulíně, který jsem zaběhl v tempu 3:42 min/km a cítil se ve velké pohodě, dokázal bych tak uběhnout určitě i celý půlmaraton. Tak jsem si říkal, že mám asi formu. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 6.5.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Duben byl hodně divný měsíc a příliš jsem toho nenaběhal. První týden jsem spíše odpočíval před důležitým závodem, kterým byla stovka v Plzni. Tam se mi podařilo vyhrát a získat titul mistra ČR. Následně jsem odletěl na týdenní mini dovolenou do USA, kde jsem vůbec neběhal. Po návratu domů v polovině měsíce jsem se začal rozběhávat, ale šlo to neuvěřitelně ztuha a všechno mě bolelo. Sice jsem dokázal běhat rozumnou rychlostí, ale pocitově to byla jedna velká tragédie. Trvalo to mnoho dnů, než se můj stav začal lepšit a běhání se opět dostalo do normálního stavu. Nicméně i tak mě začalo bolet koleno a trochu s ním teď zápasím. Vzhledem k tomu, že mě v květnu čeká pražský Runczech maraton a následující víkend Borák, tak spíš už jen odpočívám a snažím se udržovat formu.

Celkově jsem naběhal 473 km v průměrném tempu 4:34 min/km. Tempo není nikterak vysoké, ale jednou jsem zaběhl i do Hostýnských vrchů a to mi malinko pokazilo průměr.

Závody

Autor ultramaratonec / 2.5.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Na Prvního máje jsem měl v tréninkovém deníku napsanou svižnou dvanáctku a pár kilometrů výklusu k tomu. A když jsem zjistil, že by brácha i taťka měli zájem zaběhnout si v Hulíně čtvrtmaraton, rozhodl jsem se svůj trénink odběhnout v rámci tohoto závodu. V loňském ročníku jsem běžel půlmaraton, ale tentokrát jsem se přihlásil pouze na poloviční čtvrtmaratonskou trať. Důvodem mého šetření je nedělní pražský maraton, který si chci také tréninkově zaběhnout.

Závod měřil dvě kola po zhruba 5,3 km a já jsem byl rozhodnutý odběhnout kola tři. Prvních 12 km v tempu okolo 3:50 min/km a zbytek posledního kola vyklusat. Je pravda, že na začátku jsem se nechal strhnout k rychlejšímu tempu, jelikož všichni vypálili snad rychlostí světla, ale mně se běželo dobře a tak jsem zvolnil jen mírně a držel tempo okolo 3:45 min/km. Velmi jsem se divil, že již od druhého kilometru začali přepalovači odpadávat a já už jen celou dobu až do cíle předbíhal. V prvním kole jsem se trochu rozběhl a druhé kolo měl určitě ještě rychlejší než první, což bylo u ostatních spíše naopak. Po proběhnutí cílem jsem v tempu vydržel ještě 1,5 km a následně přešel do klusu, abych přesně splnil tréninkový plán. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 21.4.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Tentokrát začnu hezky od začátku včetně přípravy. A koho zajímá jen průběh závodu, ať přeskočí první 3 odstavce. Po loňské sezóně jsem byl nějaký rozladěný, běhání mi úplně nešlo a některé loňské závody nevycházely podle představ. Proto jsem se již těšil na tří týdenní listopadové odpočinkové období. Rychle to uběhlo a první prosincový víkend jsem byl na krátkém soustředění s trenérem v Medlově, které mi nalilo novou krev do žil. Společně jsme předběžně naplánovali sezónu a domluvili se na výrazném navýšení kilometráže. Ale to, na čem jsme se domluvili, moc neplatilo. Kilometráž totiž byla ještě vyšší. Co jsem si dříve ani nedokázal představit, bylo najednou skutečností. Týdenních 180 km bylo standardních, neobvyklých nebylo ani 190 a dvakrát jsem překročil hranici 200 km. A mně se přitom běhalo výborně. Pociťoval jsem výrazný posun a prakticky skokové zlepšení formy mě velmi motivovalo. A únava také neodpovídala naběhaným kilometrům, regenerovat jsem zvládal velmi dobře.

Další změna nastala v průběhu ledna, kdy mě trenér přemluvil na test laktátové křivky. Na rozdíl od 4 roky starého testu se ve výsledcích nepsalo „V meziprahové zóně nižší vytrvalost, na aerobním prahu deficit tempa i vytrvalosti, laktátově-aerobní výkonnost na dolní hranici očekávaného“, ale naopak zde stálo „excelentní výsledek testu, výrazný nárůst tempových schopností a vytrvalostní kapacity na aerobním prahu“. Od této chvíle mi trenér začal psát tréninky na tepy místo intenzity. Tato změna pro mě byla složitá, ale nějak jsem si nakonec zvykl. Horší bylo, že měl Pavel mnohem přesnější informace o intenzitě mých tréninků. Odjakživa mám tendenci běhat ve vyšší intenzitě než bych měl, protože jen tak mám dobrý pocit z toho, že trénuji naplno a do tréninku dávám vše. A podle tepovky trenér přesně viděl jak jsem trénink odběhal a musel občas zasáhnout a krotit mě. Někdy se mu to i dařilo. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 1.4.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Březen opět pokračoval v duchu vysoké kilometráže i intenzity. Týdenní kilometráž byla 192, 191, 204, 147 a 99 km. Posledních 14 dnů jsem šel již s kilometráží dolů a začal odpočívat a ladit na stovku v Plzni, která se koná první dubnovou sobotu. Velmi kvalitně se mi podařilo zamakat na prodlouženém víkendu v maďarských termálech, kde byly výborné běžecké podmínky, relativně teplo, cyklostezky a rovina. V průběhu 3 dnů v 6 fázích jsem tam naběhal 130 km v průměrném tempu 4:12 min/km. S březnovým tréninkem jsem maximálně spokojený a teď již zbývá jen pořádně odpočívat a doufat, že v Plzni budu mít dobrý den a závod mi sedne.

Trénink v březnu 2019.

Celkově jsem v březnu naběhal 744 km v průměrném tempu 4:22 min/km. Nikdy jsem v průběhu jednoho měsíce nenaběhal tolik kilometrů a svůj osobák jsem překonal o 66 km. Příprava je to velmi slušná a forma šla rozhodně nahoru.

Závody

Autor ultramaratonec / 19.3.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Asi bych měl nejprve vysvětlit, jakým omylem jsem se dostal na start tohoto závodu. Řeknu rovnou na začátek, že to byla trailová desítka místy ve velmi výživném bahnitém terénu, což je u mě netypické, takové závody neběhám a nemám je rád. Před nedávnem jsem vypsal trenérovi seznam závodů, které se tady v okolí běží, jestli by se nějaký z nich náhodou nehodil do tréninku. Přitom jsem ale nezkoumal detaily jednotlivých závodů. Takže jsem nevěděl, že se běží ve zvlněném terénu a že den předem bude mohutně pršet, aby byl závod ještě zajímavější. A trenérova volba padla právě na tento závod.

Doma mě asi osvítil duch svatý a proto jsem si přibalil do auta na závod i trailové boty. Na místě po omrknutí terénu jsem se do těchto Saucony Peregrine rozhodl bleskurychle přezout. Bohužel parkovat se dalo jen dost daleko od startu a prezentace. Neměl jsem tak příliš času na rozkoukání, po vyzvednutí čipu a startovního čísla jsem rozklusal k autu, odložil věci, naposledy se napil a vyrazil na start, kde jsem doběhl dvě minuty před startem. Nedá se tedy říct, že bych byl ideálně protažený a rozklusaný, ale v takovém terénu to nebylo ani tolik potřeba. Pokračovat ve čtení…

Ostatní

Autor ultramaratonec / 17.3.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Rok 2018 byl běžecky trochu rozporuplným. Bylo mnoho závodů, které se podařily, ale také takové, které nevyšly podle představ. Dá se říci, že rok 2017 byl úspěšnější, ale na druhou stranu jsem i v roce 2018 zvládl dobře mnoho závodů. Začátek sezóny byl rozpačitější zejména kvůli vystřídání trenéra, které se ukázalo jako špatná volba. Následně jsem se vrátil zpět k Pavlovi Novákovi a dále to již bylo lepší. Vloni se mi bohužel na rozdíl od předchozího roku nepodařilo získat žádný mistrovský titul a třeba taková březnová stovka v Plzni ještě pod starým trenérem byla katastrofa.

Trofeje získané v roce 2018.

Ale velmi se mi dařilo zejména na kratších závodech, skvěle jsem zaběhl Runczech půlmaraton v Olomouci a maraton v Salzkottenu. V obou případech se mi podařilo zaběhnout osobáky. Byl jsem velmi rád, že se mi společně s Radkem, jako jediným dvěma mužům z ČR, podařilo nominovat do reprezentace na 100 km i 24 hodin. Na MS na stovce v Chorvatsku se mi dařilo a zaběhl jsem jako nejlepší z Čechů. Ale také vnímám, že konkurence sílí a udržet se v reprezentaci na oba ultra závody bude těžší a těžší. Zatímco ostatní se často specializují na jednu trať, já stále nemám jasno v tom, co je pro mě prioritou. Za velký úspěch považuji také to, že se mi podařilo vylepšit osobák na Spartathlonu o více než 4 hodiny a tím prozatím zakončit svoji Spartathlonskou kariéru a v roce 2019 již startovat nebudu. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 11.3.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Únor byl opět velkou parádou. Navázal jsem na náročný lednový trénink a ještě dále navýšil kilometráž. Postupně jsem od 160 km, přes 180 km dosáhl až na 200 km v jednom týdnu. Po této tří týdenní šňůře jsem měl odpočinkovější týden, ve kterém jsem zaběhl Rohálovskou desítku ve svém osobáku na této trati. Tréninkově jsem si v ulicích Bystřice pod Hostýnem dal například 20 km v tempu svého osobáku na půlmaratonu a dva dny poté zaběhl maraton za 2:58 hod.

Trénink v únoru 2019.

Celkově jsem v únoru naběhal přes 656 km v průměrném tempu 4:18 min/km. Vzhledem k tomu, že únor je nejkratším měsícem v roce jde o velmi slušnou kilometráž a i rychlost je přijatelná. Pokud bude trénink v podobném duchu pokračovat i v březnu, pak můžu první dubnovou sobotu v Plzni na stovce očekávat dobrý výsledek. Snad vše dobře dopadne.

Závody

Autor ultramaratonec / 26.2.2019

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Čas letí a letos jsem se vydal na Rohálovskou desítku již po osmé. Mám tak aspoň krásné srovnání, jak se má kondice vyvíjí v čase. A letos jsem trénoval opravdu tvrdě a rozhodně jsem chtěl svůj čas na tomto závodě vylepšit.

Jako vždy jsem v den závodu brzo ráno zajel pro startovní číslo a vrátil se domů, abych ještě trochu odpočíval. Na závod jsem vyrazil asi půl hodiny před startem, v Prusinovicích se trochu rozklusal, protáhl a postavil co nejblíže ke startovní čáře. Po výstřelu jsem vyrazil kupředu a i přes rychlý úvod se mi běželo velmi hezky a zlehka. První 2 kolečka v Prusinovicích vždy rychle utečou a jakmile jsem opustil Prusinovice, běželo se mi stále velmi dobře. Důvodem byl běh z kopce a vítr v zádech. Následoval obávaný kopec v Tučapech, který jsem také bez problémů vyběhl a dokázal v něm dokonce předběhnout i několik běžců. V následném seběhu jsem opět dokázal získat pár vteřinek a upevňoval svoji pozici. Pokračovat ve čtení…