Moravský ultramaraton (MUM) je sedmidenní etapový závod a v každém dnu se uběhne zhruba 43 km s převýšením okolo 1000 metrů. Tuhle šílenost jsem běžel jen jednou okolo Covidu v roce 2020 a od té doby jsem na MUM zavítal jen 2x a vždy si zaběhl jen jednu etapu. Hlavní důvod mé letošní účasti byla valná hromada České asociace ultramaratonců, která se konala před startem tohoto závodu.
Závod jsem pojal vyloženě tréninkově a podle toho vypadal i týden před závodem. Trenér mě vůbec nešetřil, ale i tak jsem se v den závodu cítil relativně dobře. Před závodem jsem se rozklusal a rozcvičil a těsně před 14 hodinou se postavil na start, který byl již slušně rozpálený od sluníčka.
I přes aktuální vysoké pracovní vytížení jsem si oblíbený závod v Salzkottenu nechtěl nechat ujít. Odvážnější běžci si navíc ještě zaběhli štafetu z Bystřice do Salzkottenu, ale na tu já jsem bohužel neměl dostatek času. Zvládl jsem pomoci pouze půlmaratonem první úterní den štafety z Bystřice do Přerova. Ve štafetovém týmu jsem byl ještě s Barčou a Karlem Novákem, se kterými jsme dohromady uběhli okolo maratonu.
Do Salzkottenu jsme tentokrát poprvé nevyráželi již v pátek, ale opět kvůli práci až v sobotu. Cesta probíhala dobře a i ubytování zajištěné přes Booking jsme v Bürenu našli bez problémů. Ze své přípravy jsem měl ovšem rozporuplné pocity. Závod se konal 3 týdny po Backyardu a rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se cítil v ideální formě. Věděl jsem, že letos rozhodně nezopakuji čas z mých minulých účastí.
Z mých třech předchozích účastí jsem měl s Backyardem nevyřízené účty a ačkoliv se jedná o hroznou šílenost, potřeboval jsem ji opět běžet. Potřeboval jsem konečně zaběhnout výsledek, se kterým budu spokojený. A tento výsledek jsem měl v plánu zdolat na letošním Backyardu v Holešově, kde mým cílem bylo v horším případě dosáhnout alespoň osobáku, v lepším případě uběhnout 45 hodin, což by znamenalo 300 km nebo v nejoptimističtějším scénáři rovnou 48 hodin, což vychází přesně na 200 mil. Závod se navíc poprvé konal jako mistrovství ČR, takže bylo o další motivaci postaráno.
Na závod jsem se snažil důkladně připravit, zejména kvalitně a dlouze vyspat, což se myslím podařilo. Dále jsem užíval více doplňků stravy a také proti minulém závodu absolvoval svoji tradiční protipuchýřovou kůru. Díky níž jsem v závodě neutrpěl ani jeden puchýř, což mohu považovat téměř za zázrak. Dále jsem měl dlouho dopředu na závod v krabici připravené nové boty Hoka Bondi 8. Trochu jsem na ně zapomněl, chtěl jsem v nich naběhat aspoň 50 km, ale nakonec jsem je využil jen jeden poslední tréninkový běh před závodem. Takže naběháno jsem v nich měl jen necelých 10 km. To vše byla moje hlavní příprava na tento šílený závod.
Průběh závodu. (foto Lidka Polišenská)
Důležitou součástí závodu je support, který mi obětavě poskytla Barča. Bez ní bych se pravděpodobně ani závodu neúčastnil. Každé kolo jsem měl připravené co jsem potřeboval a někdy jako bonus i to co jsem nepotřeboval. Občas to se mnou měla Barča hodně těžké, protože hlavně v posledních hodinách závodu už jsem vlastně ani nevěděl, co potřebuji a na co mám chuť.
Česko běží modře nebyl ani tak závod jako primárně charitativní podpora, kterou jsme v práci zvolili jako společnou teambuildingovou akci DobrýTextil.cz. Zapojilo se nás celkem 9 odvážlivců a jsem velmi potěšený, že jsme přípravu nepodcenili a před závodem dobře trénovali. Všichni jsme zvolili 5 km trasu, oprášili běžecké boty a společně podpořili dobrou věc.
Náš tým DobryTextil.cz na startu. (foto Lukáš Mizera)
Na závod jsme dorazili s více než hodinovým předstihem a měli tak čas na konzultaci taktiky, společnou rozcvičku a rozklusání. Já jsem se bohužel dopustil mladické nerozvážnosti a ve středu běžel Rohálovskou padesátku samozávod. Vůbec jsem nečekal, že mě to tak fyzicky rozseká. Nohy mě bolely ještě v neděli před závodem, ale bolest naštěstí neovlivňovala rychlost běhu.
Koncept Rohálovské padesátky se mi dlouhodobě velmi líbí. Ačkoliv se primárně jedná o cyklistický závod, organizátoři dokáží na velmi vysoké úrovni zajistit i běžeckou část. Nechybí doprovodné video, medaile, účastnický list a skvěle zásobené občerstvovačky po trase závodu a v cíli. Nejen to je důvodem, proč si samozávod získal mezi běžci tak velkou oblibu.
Závod se běží v průběhu třech týdnů, ale mně to úplně nezapadalo do tréninkové přípravy na půlmaraton v Pardubicích. Proto jsem byl rozhodnutý letos samozávod vynechat. Ale když jsem viděl příspěvky na Facebooku s doběhnuvšími, měl jsem chuť najít termín, ve kterém bych závod zaběhl. V úvahu připadal den po půlmaratonu, kdy jsem měl v plánu delší trénink, ale vyhodnotil jsem to jako ne úplně vhodný nápad vzhledem k mému stavu po tomto závodu. Raději jsem počkal na středu. Pozdější termín nebyl přípustný, jelikož v neděli mě čekal další závod.
Na šňůru mistrovských veteránských závodů v loňském roce navazuji i v roce letošním. Je dobře, že tatínek s běháním stále nehodlá skoncovat a tak jsme opět společně vyrazili na další primárně jeho mistrovský závod. A když už jsme jeli takovou dálku, samozřejmě jsem se i já postavil na start.
Po mém loňském skvělém půlmaratonském výkonu pod 80 minut v Havlíčkově Brodě jsem měl vysoká očekávání. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že jsem letos bojoval se zraněním a neodběhal takové tréninky, jaké si představuji. Nicméně i tak jsem věřil alespoň ve výkon pod 81 minut.
Grymovskou desítku jsem zatím nikdy neběžel, ačkoliv se koná velmi blízko nás a jedná se o velmi hezký závod. Běží se po asfaltu po rovině a trasa je rozdělené do čtyř okruhů po 2,5 km. Vlastně jsem se o něm dozvěděl od Petra Kučery, který mě na něj pozval po ne příliš vydařené Rohálovské desítce díky nedoléčenému zranění nohy. V Grymově jsem si chtěl trochu spravit chuť a otestovat svoji formu po zimní přípravě.
Do Grymova jsem vyrazil s Barčou, která mě díky okruhům mohla hezky povzbuzovat. Po příjezdu jsem se odprezentoval, rozklusal, protáhl a vyrazil na start. Po startu závodu jsem se cítil velmi dobře a běželo se mi moc hezky. Jakmile se trochu ustálilo tempo na hodinkách, zjistil jsem, že držet se skupinky prvních běžců není dobrý nápad a zpomalil jsem na takové tempo, abych pokud možno vydržel až do cíle. Ale i tak byl první kilometr nejrychlejším z celého závodu za 3:38. Na konci prvního okruhu jsem se potkal s mým špatným orientačním smyslem a neodbočil do cíle. Naštěstí mě běžec za mnou zkorigoval a netratil jsem moc času.
Rohálovská desítka je mým oblíbeným závodem nejen díky tomu, že se pořádá v blízkosti mého bydliště. Většinou to bývá první závod roku a vždy jsem zvědavý, jaká je forma po zimní přípravě. Letos to ovšem bylo jiné a to hned ze dvou důvodů. Prvním byl, že jsem nepohlídal termín firemního večírku, který se bohužel konal den před závodem. Dalším negativním faktorem bylo mé zranění nohy, které nastalo 11 dnů před závodem. Jednalo se pravděpodobně o natržení svalu, kdy jsem z tréninku kulhavým stylem nějak dopajdal domů.
Léčení nebylo nikterak dlouhé, snažil jsem se co nejdříve vrátit k běhání, ale stále jsem cítil lehčí bolest. Situace se ale postupně vyvíjela k lepšímu a já věřil, že závod budu schopný odběhnout. Když už to pár dnů před závodem vypadalo velmi nadějně, dovolil jsem si dát krátké intervaly do kopce, které mám vyzkoušené a velmi dobře mi fungují v přípravě před Rohálovkou. Bylo to dva dny před závodem a já jsem si bohužel v jednom z posledních intervalů zranění obnovil.
V roce 2024 nadále pokračoval pokles mé výkonnosti. Běhání jsem opět nedokázal věnovat tolik času a dával přednost spíše jiným činnostem. Slabší výkony jsou proto logickým vyústěním. Stejně jako v roce 2023 platí, že kratší závody mi ještě docela jdou, ale u těch delších ztrácím výrazněji. Dá se říct, že nedostatek času a stres už mi dovolí běhat spíše kratší závody a smiřuji se s tím, že se ze mě stává spíše už jen hobby běžec.
Přehled největších úspěchů
1. Třetí místo v kategorii na MČR veteránů v maratonu
2. Třetí místo v kategorii na MČR veteránů v běhu do vrchu
3. Čtvrté místo v kategorii na Havlíčkobrodském půlmaratonu (můj druhý nejlepší čas 1:19:40)
4. První místo v kategorii na Podhostýnské desítce
5. Druhé místo na Backyardu v Holešově
6. Druhé místo v kategorii na Rohálovské padesátce
7. Čtvrté místo na MČR v Backyardu ve Velkých Karlovicích
8. Čtvrté místo v kategorii na Hostýnské osmě
V posledním měsíci letošního roku jsem již najel plně na trénink a začal tak přípravu na příští běžeckou sezónu. Začátek šel velmi dobře, ale postupně začalo přituhovat a běžecky jsem se necítil v takové pohodě, jak bych si představoval. V průběhu Vánoc jsem ale odpočinul a nabral nové síly a věřím, že v lednu to již půjde mnohem lépe.
Celkově jsem v prosinci naběhal 436 km. Za celý rok jsem uběhl 5167 km.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Souhlasím
