Trénink listopad 2019

MS v běhu na 24 hodin na konci října bylo mým posledním závodem letošní sezóny. Následovalo období odpočinku, ale úplné volno od běhání jsem si dal pouze jeden týden. Potom následovaly 2 týdny, kdy jsem začal pomalinku běhat, ale bez předepsaného tréninku a jen tak, jak jsem měl chuť a čas. Poslední 2 listopadové týdny jsem již začal běhat podle tréninků od Pavla, ale nebyly to žádné závratné objemy ani intenzity. Zatím stále prakticky jen klušu a rozbíhám se. Pravdou je, že mi to moc nejde a po pauze bude chvíli trvat, než se rozumně rozběhám.

Celkem jsem v listopadu naběhal pouhých 291 km, což je v letošním roce nejméně, ale věřím, že prosinec již bude objemem i intenzitou lepší.

Trénink říjen 2019

Říjen byl závěrečným měsícem mojí letošní běžecké sezóny. Běhal jsem jako nikdy dřív, někdy vstával ve 4 ráno a některé víkendové dny odběhal i tři fáze. Hlavní třítýdenní tréninkový blok ještě částečně zasahoval do září, ale měl 216, 273 a 205 km. Snažil jsem se nabíhat hlavně pomalé pohodové kilometry v tempu nad 5 min/km. Celá tato příprava měla vyvrcholení poslední říjnový víkend ve francouzském Albi, kde se konalo mistrovství světa v běhu na 24 hodin. Zde se mi běželo naprosto parádně a výkonem 265,646 km jsem o 2,5 km vylepšil český rekord na této trati. Tím jsem uzavřel sezónu 2019 a vrhl se na zasloužený odpočinek.

Celkem jsem v říjnu naběhal rekordních 882 km, velkou měrou k tomu pomohl i 24 hodinový závod.

Mistrovství světa na 24 hodin v Albi

Kvalifikace na tento závod pro mě byla dosti komplikovaná. Letos se změnila kvalifikační pravidla a já to začal řešit na poslední chvíli. Jediný závod, na kterém jsem mohl limit zaběhnout, bylo letošní Kladno. Ale na tomto závodě se mi vůbec nedařilo a úplně jsem vyhořel. Stále jsem měl ale otevřená zadní vrátka ve formě open závodu, který se běží současně s mistrovstvím a má samostatnou klasifikaci, ale po Kladně jsem zjistil, že už i ten je uzavřený. Byl jsem z toho smutný a smiřoval jsem se s tím, že letos do Albi nepoletím. Ale jednoho krásného dne mi zavolal Dan s tím, že je volné místo a mohl bych v rámci MS startovat. Na poslední chvíli jsem se tak dostal na startovku, z čehož jsem měl velkou radost. Možná i díky tomu, že jsem měl možnost startovat bez potřebného limitu, mě to donutilo přípravě věnovat maximum, abych neudělal ostudu a start na závodě si obhájil. Na přípravu jsem měl rovných 6 týdnů. Taková doba byla mezi stovkou ve Winschotenu a tímto závodem. Příprava tentokrát po konzultaci s trenérem Pavlem probíhala diametrálně odlišně od všech mých předchozích příprav na dlouhé závody. Chtěl jsem naběhat okolo 200 km týdně a také se naučit běhat pomalu okolo 5:15 min/km, což bylo plánované tempo začátku závodu. Pokud pominu odpočinek po stovce a odpočinek před tímto závodem, hlavní třítýdenní tréninkový blok čítal 216, 273 a 205 km týdně. Nikdy jsem tolik kilometrů v průběhu třech týdnů v tréninku nenaběhal a byl jsem velmi příjemně překvapený, jak to vše krásně můj organismus snáší a nebyl jsem z toho nijak výrazně unavený. Jediným negativním a znepokojujícím faktorem byl úbytek na váze, který jsem se snažil kompenzovat dvojitými porcemi jídla, ale ani to nepomáhalo.

Český tým při slavnostním vlajkovém průvodu.

Český tým při slavnostním vlajkovém průvodu. (foto Petr Herejt)

Před závodem jsem se fyzicky cítil velmi dobře a věřil v dobrý výsledek. Horší to bylo s psychickým naladěním. Vracel jsem se do místa, kde jsem v roce 2016 zaběhl svůj životní závod, ale současně po několika následujících neúspěšných pokusech na jiných 24 hodinových závodech. Potřeboval jsem udržet hlavu v klidu a ideálně běžet úplně stejně jako před 3 lety. Tedy aspoň co se začátku týče, protože v tak luxusní výsledek jako minule jsem tentokrát rozhodně nedoufal. Byl bych spokojený s 240 km, což by byla moje druhá nejlepší 24 hodinovka a znamenalo by to také jakýsi comeback do těchto závodů a kvalifikaci na další reprezentační závody. Pokračovat ve čtení…

Trénink září 2019

V září jsem finišoval přípravu na relativně důležitou stovku v Holandském Winschotenu v polovině měsíce. Zde se mi podařilo vylepšit osobák o více než 10 minut a s výsledkem jsem velmi spokojený. Po závodě jsem ale neodpočíval příliš dlouho a vrhl se do přípravy na MS na 24 hodin, které se koná na konci října. Snažím se hltat kilometry v pomalém tempu, ale zatím mi to nejde, vždy mám tendenci zrychlovat. Poslední týden v září jsem zvládl naběhat 216 km a tím to nekončí, do MS zbývají poslední 4 týdny, takže vrchol přípravy teprve přijde.

Celkově jsem v září naběhal 576 km, což není nijak závratné číslo ve srovnání s předchozími roky, ale to je díky tomu, že jsem letos vynechal Spartathlon.

Run Winschoten 100 km 2019

Přemýšlím, jak mám tento report ze závodu vůbec začít a začnu odhalením svých pocitů po dubnové stovce v Plzni. Ačkoli se mi na tomto závodě podařilo malinko vylepšit osobák a získat titul mistra ČR, nebyl jsem se svým výkonem spokojený. Veřejně jsem o tom raději příliš nemluvil, protože stěžovat si po tak úspěšném závodě mi přišlo dost pošetilé. Ale faktem je, že mi prostě závod nesedl a věděl jsem, že po zimní přípravě jsem měl běžet v lepším čase. Ve Winschotenu to byla letos moje druhá stovka a původně jsem chtěl svůj osobák dále ještě vylepšit. Jenže letní příprava neprobíhala podle představ, letos mě horko paralyzovalo více než v minulých letech a neběhalo se mi tak, jak bych si představoval. Díky tomu jsem ani moc nenaběhal, ale aspoň jsem byl před závodem odpočinutý a cítil se celkem v pohodě. Ale ani tak jsem neměl nějaké vysoké očekávání a přál jsem si dokončit pod 7:18:32. To byl čas z Plzně a jakékoli vylepšení osobáku, klidně i o vteřinu, mě vždy hodně motivuje. A ještě jsem měl jeden cíl skončit do pátého místa, protože Winschoten je jedním z mála závodů, kde prvních pět bere peníze. A i za páté místo už se dají koupit jedny běžecké boty ve výprodeji.

Poslední dobou ale prožívám v práci dost hektické období a vůbec nic nestíhám. Podobně hekticky probíhala i má příprava na závod. Balil jsem se den před odjezdem, kdy jsem zjistil, že nemám dost svých oblíbených gelů Agave. Ale naštěstí oba kluci, se kterými jsem cestoval, mi pomohli. Až mě překvapilo, že ultra v ČR snad každý běhá na Agave. Do Holandska jsme jeli ve čtvrtek ráno z Prahy ve složení Michal Nosek, Lukáš Ďopan, Hanka Vičarová a já. Bez větších problémů jsme lehce po 6 večer dorazili do Winschotenu a kromě Michala, který spal v hotelu, jsme se ubytovali u syna jednoho z organizátorů. Ubytování bylo opět skvěle umístěné a na start jsme to měli jen pár set metrů. V pátek jsme spíše odpočívali, lehce vyklusli, vyzvedli startovní čísla a dali krátký výlet do sousedního Blauwestad. Byl jsem velmi překvapený, že jsem dostal startovní číslo 2 a tajně doufal, že Dan bude mít jedničku. Ale jedničku dali bohužel Pascalovi, nejlepšímu Holandskému stovkaři. Tak velká důvěra od pořadatelů se mi úplně nelíbila, ale neřešil jsem to. Do postele jsme ulehli brzo, jelikož letos byl start posunutý na 9, což je o hodinu dříve než v minulých ročnících. Pokračovat ve čtení…

Trénink srpen 2019

Srpen byl ve znamení trailových závodů. Zaběhl jsem si Hostýnskou osmu a po 14 dnech Běh na Svatý Hostýn. Hlavně Osma byla velmi úspěšná, ale zároveň dosti náročná a vzpamatovával jsem se po ní snad 14 dnů. A nejen díky únavě, ale také i díky horku jsem tolik nehrotil tempo a běhal si tak nějak víc na pohodu. Vliv na to má také plánovaná účast na říjnové 24 hodinovce, kde ani tolik nebudu rychlost potřebovat. Aktuálně se ale chystám na stovku ve Winschotenu, která bude startovat v polovině září.

Celkově jsem v srpnu naběhal slabších 490 km v průměrném tempu 4:55 min/km, ale to bylo způsobeno trailovým běháním a zpomalením klusů. Celkově jsem se cítil dobře a to je hlavní.

Běh na Svatý Hostýn 2019

Dalším mým tréninkovým závodem byl Běh na Svatý Hostýn, závod na 5 km s výstupem cca 400 metrů. Tento závod jsem běžel již pětkrát a tak s ním mám bohaté zkušenosti. Nepříjemné je jen to, že se vždy běží krátce po Hostýnské Osmě, která mě letos doslova zničila. Naštěstí na rozdíl od loňského roku byl letos rozestup mezi závody ne pouhý týden, ale rovnou týdny dva. To přišlo vhod, ale stejně si nejsem zcela jistý, jestli jsem se dokázal z Osmy dostatečně vzpamatovat.

Závod měl start ve 13 hodin a tak jsem se mohl dostatečně vyspat a přesun na start pojmout jako rozklusání. Dal jsem i nějaké rovinky a dobře se rozcvičil a pokecal se známými. Po startovním výstřelu jsem se nikam nehnal, raději jsem šetřil síly, běžel na pocit. Ani jsem se nedíval na hodinky, což pro mě není úplně typické. Stále jsem si běžel svoje a pocitově to šlo až velmi dobře. Ale měl jsem menší obavu z dalších strmějších kilometrů. Po přeběhu hlavní silnice nahoře v Lázních jsme konečně zamířili do lesa a já měl před sebou několik běžců. Takže bylo o menší motivaci postaráno. Většinu jsem předběhl hlavně díky tomu, že přecházeli do chůze a já souvisle běžel. Pokračovat ve čtení…

Hostýnská osma 2019

Je až k nevíře, že už je to 7 let od mého prvního ultramaratonu. Byl to právě první ročník Hostýnské osmy. I z toho důvodu se jedná o můj srdeční závod a bez jediného vynechání se zde každý rok rád vracím. Po loňském velkém a nečekaném úspěchu jsem si říkal, že bych i letos chtěl podat kvalitní výkon. Zatímco vloni jsem před závodem naběhal v kopcích snad ani ne 100 km, letos jsem se do toho obul a naběhal mnohem víc. A běhal jsem i přímo po trase závodu. Takže přípravu jsem se snažil rozhodně nepodcenit, narušila ji jen neplánovaná a na poslední chvíli potvrzená účast na 24 hodinovce v Kladně.

Standardně jako u všech podobných kopcovitých závodů mi chybí zkušenosti a správný odhad úvodního tempa. Proto jsem začal raději velmi opatrně. Usadil jsem se tuším na 7 místě a nějak mě to nemotivovalo se příliš snažit, rozhodně jsem víc chodil než by bylo zdrávo. Vloni jsem se velmi brzo na úvod závodu dostal na třetí místo a to mě hnalo dopředu, ale tentokrát nic takového nenastalo. Ale i tak jsem se přes mé velké překvapení probojovával startovním polem stále výše. Měl jsem pocit, že se mi běží hrozně, když jsem srovnal tempo závodu loňska a letoška, bylo to mnohem pomalejší a já z toho usuzoval, že dnes mi to běží tak nějak špatně. Pokračovat ve čtení…

Trénink červenec 2019

Na začátku měsíce jsem lehce odpočíval po šesti hodinovce, kterou jsem běžel poslední červnovou sobotu a následně se připravoval na Hostýnskou Osmu. Jako trénink jsem si zaběhl Slavkovský poutní běh, kde se mi běželo velmi dobře. V polovině měsíce jsem dostal příležitost startovat na vyprodané 24 hodinovce v Kladně, která se konala poslední červencovou sobotu. Tuto nabídku jsem využil a snažil se během pár dnů vyladit formu. Bohužel závod se nepovedl podle představ a kvalifikace na mistrovství světa se nezdařila.

Celkově jsem v červenci naběhal 498 km a pár tréninků jsem absolvoval také v Hostýnských vrších. Dalším závodem bude Hostýnská Osma, na kterou mám letos v kopcích naběháno mnohem více kilometrů než vloni, tak snad se příprava vyplatí a závod dobře dopadne.

Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem. Pokračovat ve čtení…