Trénink červen 2020

V červnu to bylo jako na houpačce. Týden se mi běhalo skvěle a týden úplně tragicky. A takto se to vystřídalo hned dvakrát. Těžko odhadovat, co bylo vlastně příčinou, ale byl to hodně turbulentní měsíc. Dokonce jsem v tomto měsíci hned dvakrát zkrátil trénink, což u mě není zrovna typické a spíše mám sklony k prodlužování. V každém případě ke konci měsíce jsem již zvolnil a trochu odpočíval před nadcházejícím Moravským ultramaratonem, což je sedm maratonů v sedmi dnech a každý má okolo kilometru převýšení. Rozhodně nemám žádné ambice v tomto závodě bojovat o přední příčky, ale spíš mě zajímá, jak budu schopen tento můj první etapový závod vůbec zvládat a v průběhu regenerovat. Beru to po Koronavirovém období jako první tréninkový závod, abych zjistil, v jaké formě aktuálně jsem.

Celkově jsem v červnu naběhal slabších 534 km, ale to příští měsíc díky MUMu jistě vylepším.

Trénink květen 2020

Květen bych zatím mohl nazvat nejlepším měsícem letošního roku. Běhalo se mi krásně, lehce a přitom i relativně rychle. Mám pocit, že forma začíná konečně přicházet a dlouhé běžecky utrápené zimní období je snad definitivně pryč. I v květnu jsem hodně zařazoval trail a běhal kopce v Hostýnských vrších, které mám doslova za barákem. Jednu květnovou neděli jsem si v rámci tréninku na Tesáku střihl etapu Trailtour. Chvíli jsem byl i první, ale už jsem hluboko v poli poražených na dvanáctém místě. Pravým ověřením formy bude letošní MUM, na který jsem si dlouho brousil zuby, ale díky jiným závodům neustále odkládal. Tento rok si ho konečně dám a těch 7 maratonů zkusím nějak zkušebně odběhnout. Etapový ultramaraton jsem totiž nikdy neběžel, tak jsem zvědavý, co se mnou tato premiéra udělá.

Celkem jsem v květnu naběhal 630 km. Doslova o pár kilometrů jsem tak překonal letošní rekord z minulého měsíce.

Trénink duben 2020

V dubnu se mi běhalo opět parádně virus nevirus. Sice s hadrem přes pusu, ale již převážně jen v tričku a kraťasech. Horší je, že běžecká sezóna se rozpadá jako domeček z karet a jsou zrušené všechny velké závody včetně například MS na 100 km v Holandsku nebo ME na 24 hodin v Itálii. Ale to mi na náladě neubírá a stále běhám a trénuji. Malinko stále doufám, že první závodem, který se uskuteční, bude Hostýnská osma v srpnu. Osmu jsem zatím nikdy nevynechal a absolvoval všech osm ročníků. A pokud se opravdu bude konat, chci být aspoň trochu připravený. Proto jsem každou dubnovou neděli vyběhl do Hostýnských vrchů potrénovat trochu kopečky. Věřím, že mi takový trénink velmi pomůže, i kdybych nakonec běžel jen nějaký rovinatý závod. Třeba MČR na 100 km v říjnu, které je na tento termín z března přeložené. Ale uvidíme, jak se bude sezóna vyvíjet, již teď vidím, že to bude těžká improvizace. Hlavně aby mi vydržel dobrý pocit z tréninků a i nadále se mi běhalo stejně dobře.

Celkově jsem v dubnu naběhal slušných 628 km. Snad to takto dobře půjde i v květnu.

Trénink březen 2020

Celou zimu jsem směřoval formu na poslední březnový víkend, kdy se mělo konat MČR na 100 km v Plzni. Tento závod byl sice odložený na neurčito, ale to mě v běhání příliš neovlivnilo. Díky směřování k tomuto termínu jsem ale opravdu pocítil ke konci měsíce příchod formy a běhalo se mi skvěle. Obecně by se ale dalo říct, že se v březnu můj pocit při tréninku oproti únoru výrazně zlepšil. Kromě neuskutečněných závodů mě koronavirová krize po běžecké stránce nijak neovlivnila a tak s šátkem přes obličej běhám stále stejně jako dřív. Snad Korona viru uteču a snad nám brzy dovolí opět závodit.

Celkově jsem naběhal přes 599 km a je škoda, že jsem si nedal pozor na to, abych číslo zaokrouhlil, stačilo přidat pouhých 500 metrů navíc.

Trénink únor 2020

Únor svým způsobem navázal na leden, kdy se mi neběhalo příliš dobře. Ale dalo by se říct, že se situace lepšila a postupně se mi běhalo lépe. Některé tréninky ovšem stále nebyly nic moc. Příjemným zpestřením tréninků byla Rohálovská desítka, na které jsem dokázal zaběhnout svůj osobák na této trati o 10 vteřin, což mě příjemně překvapilo. Z toho vyvozuji, že bych mohl mít i docela slušnou formu.

Celkově jsem v únoru naběhal 506 km, což opět není nic zázračného, ale aspoň už mě nebolí koleno a můžu běhat bez omezení.

Rohálovská desítka 2020

Příprava na letošní sezónu probíhá dost nevyzpytatelně, chvíli se mi běhá krásně a někdy zase ztěžka a vůbec to nejde. Kvůli zranění jsem vynechal i můj oblíbený tréninkový maraton na výstavišti v Českých Budějovicích, který v lednu beru jako test jak na tom jsem. Podobně přistupuji k Rohálovské desítce, kterou jsem letos běžel již po osmé a také z ní vyvozuji jakou mám formu. A tentokrát to byl můj úplně první letošní závod. Když se zadaří, mám radost. A když ne, řeknu si, že to pro mě přece není důležitý závod. Trénuji hlavně na stovku a tak to hodím za hlavu. V úterý a ve středu před závodem jsem měl tempovější tréninky, které jsem slušně přepálil. Ale běželo se mi dobře, tak jsem nechtěl zbytečně brzdit. Z toho na mě přišla taková únava, že jsem věděl, že se mi v závodě nepoběží dobře.

V sobotu, v den závodu, jsem ráno trochu zaklusal a dal 3 rovinky na protažení, testoval jsem tím nohy a zdálo se mi to již lepší. Před odjezdem na závod jsem krátce zaklusal ještě jednou a říkal jsem si, že to bude tak 50 na 50. Do Prusinovic jsem jel již ráno pro startovní čísla a ještě se vrátil domů. Na závod jsem pak znova dorazil asi 15 minut před startovním výstřelem. Rozklusaný a protažený jsem byl už před odjezdem a na místě jsem dal ještě pár set metrů a do startovního koridoru se protlačil zrovna ve chvíli, kdy komentátor zmiňoval můj velký úspěch na loňském MS na 24 hodin. Docela mě to překvapilo a potěšilo zároveň, zvlášť, když na startu bylo opravdu mnoho zvučných běžeckých jmen včetně například olympionika Jakuba Holuši. Pokračovat ve čtení…

Posedlost má jméno ultramaraton

Se svolením mého trenéra Pavla Nováka, autora textu, uveřejňuji článek, který vyšel v časopisu RUN únor/březen 2020. V článku popsal svůj pohled na ultramaraton a zároveň moc hezky rozebral naši dlouholetou spolupráci.

Kovaní ultraběžci jsou zvláštní sorta lidí se zvláštním druhem myšlení. Kde se bere jejich posedlost hraničními výkony? A jak by měl vypadat jejich trénink? To se pokusím vysvětlit na pozadí příběhu mého úspěšného svěřence Ondřeje Veličky.

Moje srdeční záležitost byl už od dob mé vlastní běžecké kariéry především maraton. Jenže ultramaratony jsou stále populárnější, a proto bylo jen otázkou času, kdy se s touto distancí potkám v rámci své trenérské práce i já. Ten okamžik nastal v roce 2014, kdy jsem začal spolupracovat s Ondrou Veličkou. Naše spolupráce trvá s menší přestávkou dodnes a troufám si říct, že je úspěšná. V roce 2016 totiž získal Ondra stříbro na ME v běhu na 24 hodin a na podzim loňského roku přidal v této disciplíně 8. místo na MS ve francouzském Albi. Pokračovat ve čtení…

Trénink leden 2020

Leden vůbec neprobíhal podle mých představ. Na začátku roku jsem bojoval s bolavým kolenem, které jsem se nejprve snažil přeběhat. Když to ale mělo zhoršující se tendenci, musel jsem dokonce pár dnů běhání oželet. Následně to pocitově nebylo nic moc, stále mě koleno chvílemi pobolívalo, ale již jsem aspoň dokázal běhat a bolest pomalinku ustupovala. Možná bylo příčinou právě koleno a s ním spojený tréninkový výpadek, ale prakticky žádný rychlejší trénink neproběhl jak bych si představoval a prožívám takové nelehké běžecké období. Ale není to poprvé, takových jsem již pár zažil a je přirozené, že někdy to jde hůř, aby to později mohlo jít lépe.

Lednové soustředění v Resortu Erich v Sázavě.

Lednové soustředění v Resortu Erich v Sázavě.

Zpestřením lednového běhání bylo soustředění v Resortu Erich v Sázavě, kde se sjela velká část Pavlovy skupiny. Na prodlouženém víkendu jsme slušně zamakali a večery trávili ve skvělém wellness.

Celkově jsem v lednu naběhal na tu bídu ještě slušných 502 km, ale intenzita zdaleka nebyla taková, jakou bych si v zimě představoval.

Zhodnocení běžeckého roku 2019

Rok 2019 můžu považovat za velmi úspěšnou sezónu. Dařily se prakticky všechny důležité závody a vylepšil jsem mnoho osobáků. Začnu postupně jak šly jednotlivé závody po sobě. Za zmínku stojí lednový T1 maraton v Českých Budějovicích, kde se mi na náročné trati podařilo zaběhnout dokonce osobák. V únoru jsem si zaběhl svůj nejlepší výsledek na Rohálovské desítce. Na začátku dubna jsem běžel svůj nejdůležitější závod první části sezóny, tím bylo mistrovství ČR na 100 km v Plzni a zde jsem v osobáku získal titul mistra ČR. Následoval květnový pražský maraton, kde jsem opět posunul osobák a velmi dobře dopadla také šestihodinovka ve slovenském Šamoríně, kde jsem ve velikém horku zaběhl slušných 81,5 km. V srpnu jsem na druhém místě dokončil můj jediný horský závod sezóny Hostýnskou osmu. V září následovala velmi úspěšná účast na stovce v holandském Winschotenu, kde jsem opět posunul osobák. Třešničkou na dortu a zároveň posledním závodem sezóny bylo říjnové MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Zde se mi podařilo posunout osobák na 24 hodin a zároveň vylepšit český rekord na této trati. Pokračovat ve čtení…

Trénink prosinec 2019

První polovinu posledního měsíce v roce 2019 jsem ještě poklusával, ale v té druhé jsem již začal běhat i nějaké tempové tréninky. Velmi příjemně mě překvapilo, že i přes dvouměsíční klusání mi nedělají problém tempa pod 4 min/km a mám pocit, jako bych rychlost vůbec neztratil. Bohužel kvůli pracovním povinnostem i o Vánocích jsem toho nenaběhal tolik, kolik bych si představoval, ale to se zkrátka nedá nic dělat. Horší je, že mě těsně před koncem roku bez jakékoli příčiny začalo bolet koleno a tak přelom roku znamenal pouze pomalé udržovací klusání v závislosti na tom, co mi koleno dovolilo.

Celkově jsem v prosinci naběhal průměrných 507 km. Vyhlídky na leden bohužel nejsou kvůli zlobivému kolenu vůbec růžové, ale věřím, že bolest brzy odezní a já se opět naplno vrhnu do tréninku.