Deza desítka okolo komína 2017

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit.

Závod jsem rozběhl velmi rozumným tempem, první kilometr jsem měl 3:40 min/km. Běžci se v průběhu tohoto kilometru ustálili ve skupinkách a já na začátku druhého kilometru zpozoroval devítičlennou skupinu běžců asi 10 metrů před sebou. Byla velká výzva je dohonit a utvořit formaci deseti závodníků, za které bych se mohl schovat před případným protivětrem. Navíc ve skupince běžela i Tereza Ďurdiaková, výborná běžkyně z naší tréninkové skupiny, která byla třetí na pražském maratonu před 14 dny.

Stáhnutí tohoto krátkého náskoku mi trvalo snad kilometr a půl, ale podařilo se. Najednou mi připadalo, že po doběhnutí skupinky se mi běželo velmi zlehka a dokonce mi připadalo, že jsme zpomalili. Podle hodinek to tak ale nevypadalo. Stále se mi běželo velmi dobře, až se skupina začala trhat a já se ocitl v jejím vedení. To mi ale nevadilo a já stále běžel relativně v pohodě. Horší už to začalo být v posledních 2 kilometrech, kdy mi výrazně začaly docházet síly. Ale i tak jsem dokázal držet tempo a i poslední kilometry jsem měl velmi rychlé.

Do cíle jsem doběhl v čase 36:02, což znamená překonání osobního rekordu o neuvěřitelných 57 vteřin. Běžel jsem průměrným tempem 3:36 min/km, což jsem si nikdy nemyslel, že bych byl schopný dokázat. K tomuto výsledku mi dopomohla velká konkurence běžců a opět se mi potvrzuje, že pokud nejsem v kontaktu s ostatními závodníky, nedokážu ze sebe dostat nejlepší výkon. V cíli to znamenalo celkové 19 místo a 12 v kategorii. S výsledkem jsem nadmíru spokojený a vypadá to na velmi slušnou formu, kterou snad zúročím i v dalších závodech.

Po závodě jsem měl velký hlad, energii jsem doplnil banány, rozinkami, dokonce i perníkem a nealko pivem. Pro závodníky bylo v jídelně připravené také kuře se zeleninou, na kterém jsem si velmi pochutnal. Po vyhlášení jsme odjížděli všichni spokojení, jelikož osobák jsem nezaběhl pouze já, ale také brácha a tatínek.

Výsledky závodu

http://files.agrofertrun.cz/200000841-2c3de2d39b/10km-4.pdf

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/1743775266

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. Pokračovat ve čtení…

Prvomájový Burky běh Hulín 2017

První květnový den jsem se rozhodl strávit závodem v Hulíně. Běžel se tam třetí ročník prvomájového půlmaratonu společně se čtvrtmaratonem. Pro čtvrtmaratonce byla připravená 2 kola po zhruba 5 km a pro půlmaratonce dvojnásobek. Start byl naplánovaný na rozumných 11 hodin a tak byla možnost se dobře vyspat a na závod připravit.

Už při příjezdu do Hulína to vypadalo na velmi krásné počasí, teploměr ukazoval skoro 15 stupňů a svítilo sluníčko. Opravdu vydařený den na závod, i když se jednalo prakticky o skokové oteplení a trochu jsem se bál velkého horka. Naštěstí foukal vcelku příjemný vítr a tak se to dalo zvládnout a ani jsem se v průběhu závodu nijak extrémně nezpotil. Pokračovat ve čtení…

Trénink duben 2017

Přelom března a dubna jsem strávil na prodlouženém víkendu v termálních lázních v Maďarsku, kde jsem chtěl zregenerovat a odpočinout si po stovce v Plzni, kterou jsem běžel v závěru března. Následně jsem v první polovině dubna běžel tréninkově půlmaraton v Kroměříži, kde se mi běželo dobře a dosáhl slušného výsledku. V druhé polovině měsíce se mi ale neběhalo úplně ideálně a cítil jsem lehčí únavu. I přesto jsem ale dokázal velmi dobře zaběhnout Brdskou stezku, po které se lehčí únava táhla až do konce měsíce.

Celkově jsem v dubnu naběhal 479 km v průměrném tempu 4:21 min/km. Naběhal jsem sice menší počet kilometrů ve srovnání s březnem, ale zrychlil jsem průměrné tempo o 6 vteřin, což jsem si přál. Proto tento měsíc hodnotím velmi pozitivně. V květnu mě čeká velmi náročný měsíc, ve kterém poběžím dva ultra závody – Borák v Lošticích a 12 hodinovku ve Stromovce.

Brdská stezka 2017

Brdská stezka je velmi krásný závod v okolí Brd. Padesát kilometrů je tak akorát na slušný ultra trénink a vzhledem k tomu, že se jednalo o jubilejní padesátý ročník, nechtěl jsem chybět. Je to jeden velký okruh hezkou přírodou s výškovým převýšením přes 800 metrů. Navíc se pravděpodobně jednalo o poslední ročník tohoto závodu.

Tentokrát jsem nejel z Prahy autobusem jako obvykle, ale domluvil se přes Facebook se skupinkou závodníků a společně jsme se svezli s Pepou Stolínem. Alespoň cesta při povídání rychleji uběhla a my včas dorazili do Mníšku pod Brdy, odkud se startovalo. Zajistil jsem si startovní číslo a šel se připravit na závod. Rozběhal jsem se, rozcvičil a šel se pomalu postavit na start, který byl přesně v 8 hodin. Pokračovat ve čtení…

Půlmaraton Kroměříž 2017

V Kroměříži jsem půlmaraton běžel již v roce 2015, takže jsem věděl, do čeho jdu. Mám rád rovinaté závody a dva okruhy po čtvrtmaratonu jsou ideální. S trenérem jsem byl domluvený, že si zaběhnu pouze tréninkově bez velkého nasazení a to jsem hodlal dodržet. Říkal jsem si, že čas by mohl být okolo 82 až 83 minut.

Po příjezdu do Kroměříže jsem se rychle zaregistroval, převlékl, rozcvičil a šel rozklusat. Trochu jsem se nechal unést, popoběhl dál a málem se nestihl vrátit včas na start závodu, který byl přesně v 10 dopoledne. Podařilo se mi prokličkovat až těsně ke startovní čáře, abych neplýtval čas předbíháním a za pár vteřin zazněl startovní výstřel. Pokračovat ve čtení…

Trénink březen 2017

Březen byl jako na houpačce, ostatně to jsem již částečně popsal v článku o MČR v běhu na 100 km, který jsem běžel v závěru měsíce. V poslední době jsem začal spolupracovat s výživovým poradcem Tomášem Soukupem a nový jídelníček se mnou na jednu stranu dělá zázraky, ale zároveň adaptace těla na radikální změnu v jídle probíhá velmi pomalu a díky tomu jsem v průběhu března nedokázal podávat ideální výkony. Snad se ale blýská na lepší časy a v průběhu dubna již vše bude probíhat lépe a začnu pomalu sklízet ovoce této změny. Pokud vše půjde podle plánu, zúčastním se půlmaratonu v Kroměříži a také jubilejního padesátého ročníku Brdské stezky. Tyto závody pojmu tréninkově a budu v nich hlavně testovat, jak se bude můj organismus nadále vyrovnávat se změnami v jídelníčku.

Celkově jsem v březnu naběhal slušných 533 km v průměrném tempu 4:27 min/km. Věřím, že duben bude hlavně po stránce rychlosti ještě lepší.

Mistrovství ČR v běhu na 100 km Plzeň 2017

Závod v Plzni byl můj první letošní důležitý závod a velmi jsem se na něj těšil. Šlo o mistrovství republiky a tak jsem nechtěl nic podcenit. Po velmi úspěšné loňské sezóně i ta letošní měla dobrý úvod. Začala novoročním půlmaratonem v Brně a Hulmenskou desítkou, na kterých jsem se cítil velmi dobře a zaběhl slušné výsledky. Bohužel se ale v cíli této desítky dostavila ukrutná bolet v oblasti pravé kyčle a já nemohl prakticky došlápnout na nohu. Znamenalo to pro mě 3 týdenní tréninkovou pauzu. To byl první zásadní nedostatek při přípravě na tento závod a já pomalu přestával věřit, že v Plzni zaběhnu slušný čas.

Zároveň jsem si po velmi úspěšném roce 2016 uvědomil, že běhání mi docela jde a začal jsem přemýšlet nad způsoby, jak se ještě více výkonnostně posunout. Začal jsem hledat možnosti a shodou okolností mi na soustředění můj trenér Pavel Novák doporučil výživového poradce. A to bylo přesně to, nad čím už jsem chvíli předtím uvažoval. Na začátku roku jsem oslovil Tomáše Soukupa, sportovního výživového poradce a později jsem se s ním setkal a navázali jsme spolupráci. To znamenalo ze dne na den radikálně změnit jídelníček. Mám v těle příliš mnoho tuku a tak bylo nutné držet lehčí dietu, abych se ho zbavil. Kombinaci nového jídelníčku s Pavlovými tréninkovými dávkami nebylo schopné mé tělo akceptovat a často jsem upadal do velké únavy jak v průběhu dne, tak i v tréninku. Porovnal bych to s horskou dráhou, občas jsem měl pocit, že se mi trénovalo dobře, ale spíše převládaly pocity únavy a vleklé krize, z kterých jsem se nedokázal odrazit ode dna. Možná to bylo i tím, že jsem se snažil dodržet kilometráž podle tréninkového plánu i za cenu velmi špatného tempa. Paradoxní ale bylo, že čím horší pocit v tréninku jsem měl, tím více jsem byl přesvědčený, že jídelníček bude fungovat. Ne hned, ale v dlouhodobém horizontu, až si tělo zvykne. Po zranění to byl další důvod, proč jsem v dobrý výsledek v Plzni vůbec nevěřil. Mé tréninky nestály za nic a pocit při nich byl mnohdy přímo katastrofální. Pokračovat ve čtení…

Trénink únor 2017

Popis tréninku za únor zveřejňuji se zpožděním zejména z toho důvodu, že nerad píšu o nevydařeném tréninku a nějak jsem se nedokázal přinutit k psaní. Jak už jsem nastínil v lednovém shrnutí mých tréninků, i v únoru bohužel pokračovalo moje zranění. Po třech týdnech 11.2. jsem ale konečně pomalu vyběhl a opatrně opět začal s trénováním. Noha pořád bolela, ale běhat se dalo. Občas jsem měl pocit, že bolest ustupuje, ale někdy to bylo zejména po tréninku mnohem bolestivější než před ním. Naštěstí jsem to přeběhal, ale tréninky hlavně ze začátku neprobíhaly ideálně. Nebudu rozebírat detaily a rovnou napíšu, že jsem naběhal pouhých 239 km v průměrném tempu 4:37 min/km. Pozitivní je to, že zdraví je již lepší a můžu bez omezení běhat. Věřím, že březnové zhodnocení již bude pozitivnější.

Rohálovská desítka 2017

Rohálovskou desítku jsem letos běžel už popáté. Je to takový můj první závod sezóny, kdy vždy porovnávám svůj čas oproti loňsku a podle toho odhaduji svoji aktuální formu. Letos to ovšem mělo menší háček. Po Hulmenské desítce přesně 5 týdnů před tímto závodem jsem si způsobil zranění a to bohužel znamenalo nedobrovolnou třítýdenní pauzu od běhání. Na trénink pak zbývaly pouhé 2 týdny a ty zdaleka nepředstavovaly ideální přípravu. Sice jsem byl odpočinutý, ale nemohl jsem od závodu čekat nějaké zázračné výsledky. Zvlášť když jsem se ještě necítil úplně v pořádku a stále jsem při běhu cítil malou bolest. Pokračovat ve čtení…