MS na 100 km v Chorvatsku

Říká se do třetice všeho dobrého a toto byla moje třetí účast na mistrovství světa na 100 km. A na obou předchozích stovkách jsem zaběhl osobák a samozřejmě i do třetice jsem chtěl podat maximální výkon a ideálně opět posunout osobák malinko blíž k sedmi hodinám.

Jenže háček je v tom, že si nejsem úplně jistý, že má příprava na tento závod probíhala ideálně. Po mistrovství ČR na 24 hodin měla začít příprava právě na tento závod a zbývalo na to vcelku slušných 7 týdnů. Ale to bych nebyl já, abych vydržel pouze trénovat a nezávodit. Do své termínovky jsem vložil Hostýnskou Osmu a týden poté Běh na Svatý Hostýn. Tyto dva závody významně ovlivnily přípravu. Po Osmě jsem byl velmi slušně zmasakrovaný a své pocity jsem již popsal v článku o srpnovém tréninku a nechci se opakovat. Naštěstí posledních 14 dnů se situace začala obracet k lepšímu a já se začal rozběhávat. Trenér to se mnou prostě nemá vůbec jednoduché, ale zároveň i v těchto kritických situacích dokáže trénink přizpůsobit tak, abych dokázal v závodě podat slušný výkon. Pokračovat ve čtení…

Trénink srpen 2018

Běhání v srpnu nebylo pocitově vůbec dobré. Mezi MČR na 24 hodin v Kladně a MS na 100 km v Chorvatsku je rozestup pouhých několik týdnů. Dost málo času na trénink a já jsem to proložil ještě šíleností zvanou Hostýnská Osma, kterou jsem běžel opravdu naplno a dal do ní všechno. Dost mě zmordovala a dlouho jsem se vzpamatovával. A po týdnu jsem si dal ještě Běh na Svatý Hostýn. Prostě samé kopce, na které nejsem zvyklý. Do toho dlouhodobá horka, kdy jsem se nejen v tréninku přehříval. Zkrátka po běžecké stránce pocitově velmi špatný měsíc. A to mě za týden čeká již zmíněné MS na 100 km v Chorvatsku a necítím se připravený jak bych si představoval. Díky kopcům, které jsem v poslední době absolvoval nejsem příliš rozběhaný po rovině do rychlosti. Rychlejší rovinaté tréninky nejsou takové, jaké by měly v závěrečné přípravě na stovku být. Ale uvidíme, třeba se závod podaří.

Celkem jsem v srpnu naběhal relativně slabých 450 km, ale vzhledem k odpočinku před a po závodech to není zase tak špatné.

Běh na Svatý Hostýn 2018

Tradiční srpnový závod z bystřického náměstí na Svatý Hostýn se letos konal již po patnácté. Ale díky 650 let města se tentokrát poprvé běžel jako mistrovství ČR v běhu do vrchu ve veteránských kategoriích. Takže se dala očekávat vysoká konkurence a zároveň padl účastnický rekord. Týden po Hostýnské Osmě jsem ale stále ještě neměl v pořádku svaly na nohou a tak jsem neměl absolutně žádná očekávání.

Závodu se jako divák zúčastnil také šestinásobný vítěz rally Paříž Dakar, který závod ve 13 hodin odstartoval. Na začátku se mi běželo vcelku hezky, ale raději jsem se nikam nehnal a snažil se šetřit síly. První kilometr, který je ještě relativně po rovině, jsem měl za slušných 3:49 minut. Při odbočení z hlavní cesty do Lázní začalo výraznější stoupání a klasicky zde začínají odpadat první závodníci. Pár jsem jich zde předběhl, ale při protnutí hlavní cesty na konci Lázní už se pořadí příliš neměnilo. Zde již začalo přituhovat, ale stále jsem se cítil lépe než jsem předpokládal. Pokračovat ve čtení…

Hostýnská Osma 2018

6 let, tolik uplynulo od prvního ročníku Hostýnské Osmy, mého úplně prvního ultramaratonu. A letošního sedmého ročníku jsem se stejně jako všech předchozích opět zúčastnil. Poslední 2 roky jsem běžel v týmu mixu, ale tentokrát jsem se na trať vydal znova sám. A byl to ze všech ročníků ten nejnáročnější. Vždy se malinko prodlužuje vzdálenost a nastoupané výškové metry a tentokrát jsem svoje hodinky zastavil v cíli na hodnotách 72,29 km a 3418 výškových metrů. V kombinaci s náročným bahnitým terénem dokonale náročné proběhnutí po Hostýnských vrších.

Hostýnská Osma 2018

Musím říct, že na závody jako je Hostýnská Osma se nijak speciálně nepřipravuji, v tréninku raději vyhledávám rovinky. Letos jsem ale po dohodě s trenérem zařadil i 3 výběhy v kopcích, což dělalo v součtu celkových 93 km. A vypadá to, že to mělo na Hostýnské Osmě výrazně pozitivní efekt. Ale závod beru spíše jako kvalitní tréninkovou akci, kdy neočekávám žádný zázračný výkon. Zvlášť, když byly týden před závodem taková vedra, kdy doma i v práci bylo přes 30 stupňů a ochladit jsem se nedokázal. A i běhání pocitově dost dřelo. Na závod se ale mělo ochladit a to jsem velmi vítal. Pokračovat ve čtení…

Trénink červenec 2018

První červencový týden jsem pokračoval v podobném duchu jako při trénování v červnu, tedy slušná kilometráž a opět jsem 2x vyběhl i do Hostýnských vrchů zdolat nějaké výškové metry. Dalších 14 dnů jsem již zvolnil a snažil se důkladně odpočinout před 24 hodinovkou v Kladně. Bohužel únava z náročných tréninků v poslední době se mi zažrala hluboko do svalů a regenerace probíhala dost pomalu. Po 24 hodinovce jsem měl teplotu, takže je dost pravděpodobné, že jsem už na startu trpěl nějakým zárodkem choroby a i to mohlo být příčinou, že závod nedopadl dobře. Po závodě jsem si dal pár dnů volno, odpočinul, vyléčil se a opět se opatrně vrátil hltat tréninkové kilometry.

Celkově jsem v červenci naběhal slabších 443 km, ale to snad doženu v dalších měsících. Příprava teď bude směřovat k mistrovství světa na 100 km v první polovině září.

MČR v běhu na 24 hodin Kladno 2018

Letošní Kladno bylo mojí jubilejní pátou účastí. Po poslední nevydařené 24 hodinovce v Rumunsku jsem s trenérem změnil tréninky, běhám více kilometrů a začal jsem také běhat v kopcích. Z navýšení horizontálních i vertikálních kilometrů jsem měl velmi dobrý pocit a věřil, že mě to výkonnostně posune. Makal jsem jako kůň, ale také jsem byl adekvátně tomu unavený. Na první pohled jsem tréninky zvládal, ale únava se postupně zakořeňovala pod kůži. Vždy 14 dnů před velkým závodem se již snažím více kontrolovat, vnímat svoje tělo, netlačit tolik na pilu, klidně běhat pomaleji a snažit se důkladně regenerovat. Jenže těchto 14 dnů únava odcházela mnohem pomaleji než bych si představoval. A poslední týden před závodem to nebylo o moc lepší a nohy jsem měl hodně ztuhlé. Ve čtvrtek jsem si říkal, že už by to mohlo být dobré, ale v pátek, den před závodem, kdy jsem měl už jen 6 km klus, jsem s menší mírou přehánění sotva šoupal nohama. Hodně špatné. Ale tento stav mě kupodivu ani tolik nerozhodilo. Prostě jsem v přípravě udělal maximum a dost často se stává, že pocit na startu je diametrálně odlišný od následného průběhu závodu.

Plán jsem měl jasný, vyrazit pomalu, v 30 stupních přes den pošetřit síly a po setmění a ochlazení to pořádně rozbalit. Trochu nepříjemné bylo, že GPS ukazovala naprosté nesmysly a absolutně se podle hodinek nedalo řídit, takže jsem se orientoval jen podle stopek. Výhodou bylo, že okruh měl přesně 1 km, takže to nebyl velký problém. Začátek jsem měl okolo 5:30 min/km, ale docela brzo jsem zpomaloval, ale to jsem nějak neřešil. Horší byla bolest stehen prakticky už od začátku závodu. A od 30 km jsem věděl, že dneska nemám svůj den a závod rozhodně dobře nedopadne. Už po 5 hodinách jsem se Kačky ptal, jestli neví, kdy jede poslední autobus z Kladna do Prahy. Ale pak přišlo postupné ochlazování a svaly se trochu umoudřily. Mělo to jediný háček a tím bylo tempo běhu okolo 7 min/km. Tohle už se ani nedá považovat za běh, ale bylo to takové pro mě komfortní tempo, které příliš nebolelo. Jenže takto se 24 hodinovka běžet nedá. Můj běžecký styl není ideální ani když jsem naprosto čerstvý a při této únavě jsem začal cítit záda, koleno i kyčel. Po pár hodinách běhu to bylo až příliš brzo. Pokračovat ve čtení…

Slavkovský poutní běh

Je pátek třináctého a v tréninkovém deníku mám předepsáno volno. Jenže jsem se úplně náhodou dozvěděl o závodu ve vedlejší vesnici ze Slavkova pod Hostýnem na samotný vrchol Hostýna. Délka 2,6 kilometru s převýšením šťavnatých 360 metrů. Na účasti jsem se domluvil ještě s taťkou a bráchou a na start závodu ve Slavkově jsme společně vyklusali, abychom se trochu zahřáli. Při registraci jsem dostal krásné číslo 88 a netrpělivě očekával start závodu.

Logo závodu

Závod jsem chtěl pojmout tréninkově a rozhodně jsem se nechtěl nijak unavit, protože za týden mě čekala 24 hodinovka v Kladně. Překvapilo mě, že se sešlo tolik závodníků, odhadem jich bylo více než 50. Závod dokonce odstartoval o 2 minuty před plánovaným startem v 18 hodin, což se běžně nestává, ale tady to vůbec nevadilo. Aspoň jsme to měli dříve za sebou. Pokračovat ve čtení…

Trénink červen 2018

První víkend v červnu jsem strávil v německém v Salzkottenu a zaběhl si tam maraton. V druhé polovině měsíce jsem ještě běžel RunCzech olomoucký půlmaraton. Oba závody mi velmi sedly a v obou případech jsem si vylepšil osobáky. Trénink ale aktuálně zaměřuji na 24 hodinovku v Kladně v červenci a s trenérem jsme malinko změnili strukturu tréninků. Začal jsem běhat více kilometrů a také jsem již dvakrát vyběhl do Hostýnských vrchů na kopcovitý trénink. Pocitově mi to pomáhá a zdá se mi, že kopce mají slušný tréninkový efekt.

Celkově jsem v červenci naběhal 489 km v průměrném tempu 4:34 min/km. Pokud bych odečetl dva tréninky v kopcích, pak by při 420 km činilo průměrné tempo 4:23 min/km.

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2018

Když mi z RunCzechu zhruba 10 dnů před závodem dorazil email, že je ještě 400 volných míst na startu závodu, nasadili mi brouka do hlavy. Brácha a taťka už byli přihlášení minulý rok a asi i kdybych neběžel, jel bych se na závod podívat alespoň jako divák. V neděli 6 dnů před závodem jsem psal trenérovi a nakonec jsme se domluvili, ať si závod zaběhnu. Říkal jsem si, že za pětistovku je to ještě rozumná cena a tak jsem se rychle přihlásil. Bohužel díky pozdní registraci jsem vyfasoval číslo 3848 v koridoru J. Startovat z J pro mě bylo ale nepřijatelné a tak jsem řešil, jak se dostat do B a zjistil jsem, že by to mělo jít změnit při vyzvedávání startovního čísla v kanceláři závodu. A taky že jo, číslo přelepili koridorem B a bylo po problému.

V den závodu jsem se dopoledne ještě malinko rozklusal, protáhl, dal 3 rovinky a po obědě ještě na chvíli zalehl do postele. Ve 3 hodiny jsme ale vyráželi do Olomouce, na výdej čísel jsme dorazili na poslední chvíli, ale alespoň jsme nemuseli stát dlouho ve frontě. Prošli expo a pomalu vyrazili na start se zastávkou v kavárně na nealko pivko. Při cestě jsem potkal Dana Orálka, tak jsme trochu pokecali. Pak už se ale nachyloval start závodu a já se ještě rozklusal, protáhl, dal opět nějaké rovinky a šel naposledy vyčkat frontu na toiku u startu závodu. Pak jsem se v koridoru snažil procpat co nejblíže ke startovní čáře, ale to se mi úplně nepodařilo. Ztrátu jsem měl 13 vteřin, což znamenalo po startu proplétání se mezi hromadou pomalých běžců a to mi ubíralo hromadu sil a navíc jsem musel běžet delší trasou v zatáčkách. Ale nedalo se nic dělat a brzo se to roztrhalo a běželo se dobře. Pokračovat ve čtení…

Trénink květen 2018

Trochu se zpozděním přináším krátký měsíční souhrn tréninku. Celý květen jsem zasvětil tréninku a doladění na 24 hodinovku v Rumunsku. První květnový den jsem běžel Prvomájový Burky běh, kde jsem zaběhl svůj druhý nejlepší půlmaraton. Následně jsem ještě zvládl Borák, ale to byly jen tréninkové závody. Cílem bylo co nejlépe zaběhnout v Rumunsku a pokusit se opakovat výsledek z roku 2016. To se bohužel nepovedlo, nedá se nic dělat a jde se trénovat na další závody.

Celkově jsem v květnu naběhal 577 km, průměrné tempo bylo horší právě kvůli nepovedené 24 hodinovce, kde mi při 176 km vychází průměrné tempo na 8:11 min/km. Pokud bych nebral v úvahu tento závod, běhal jsem v průměru 4:43 min/km. Je to hlavně díky tomu, že jsem se snažil běhat pomalé klusy okolo 5 min/km, abych nohy naučil na tempo bližší závodu.