Mistrovstí světa na 100 km ve španělském Los Alcazares

MS ve Španělsku pro mě byl poslední závod letošní náročné sezóny. Poslední 3 měsíce jsem žil prakticky v permanentní nervozitě, protože jsem měl téměř celou dobu před nějakým důležitým závodem. Tato skutečnost na mě působila velmi negativně a způsobovala značnou psychickou únavu. Začalo to stovkou ve Winschotenu, pokračovalo Spartathlonem a 24 hodinovkou ve Francii a vyvrcholilo právě stovkou ve Španělsku. Těšil jsem se, až to všechno skončí a pořádně si odpočinu. Odpočinek byl mojí velkou motivací v tréninku před tímto závodem, protože jsem věděl, že i když se při závodu pořádně zničím, nebude to až tolik vadit. A nejen proto jsem byl připravený na trati nechat všechno. Byl to také můj již třetí reprezentační závod, takže jsem v tom nebyl tak úplně sám a běžel jsem i za tým.

V 5 týdnech mezi 24 hodinovkou ve Francii a tímto závodem jsem měl prakticky pouze jeden tréninkový týden, pak už jen následoval odpočinek před závodem. Příprava tak nebyla úplně ideální a chtělo by to delší dobu na trénink, abych dokázal důkladně vyladit formu a podat co možná nejlepší výsledek. Pokračovat ve čtení…

Trénink říjen 2016

První říjnový den jsem dokončil Spartathlon, proto byl začátek měsíce běžecky spíše regenerační a velmi lehký. Měl jsem 3 týdny na regeneraci a přípravu na ME na 24 hodin ve Francii. Následující období jsem již lehce popsal v článku o ME na 24 hodin, ale opakování matka moudrosti. Týden po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych rychleji zregeneroval. To se vcelku dařilo, v neznámém prostředí se mi běhalo pocitově velmi dobře, ale měl jsem mnohem výše tepovou frekvenci. Příliš jsem to neřešil a snažil se dál běhat podle tréninkového plánu. Bohužel 9 dnů před závodem ve Francii jsem zažíval velkou únavu a dokonce musel vynechat trénink. Trénink jsem upravil i v několika následujících dnech a největší únava naštěstí odezněla. Tři týdny po Spartathlonu jsem byl relativně připravený na další důležitý závod.

V říjnu jsem naběhal celkem 427 km v průměrném tempu 5:10 min/km. Hlavní podíl na této kilometráži má závod na 24 hodin, kde jsem zdolal 258,661 km v průměrném tempu 5:34 min/km. Pokud odečtu tento závod, naběhal jsem pouhých 168 km v průměrném tempu 4:33 min/km, což je velmi slabé. Ale regenerace je také důležitá a celkově jsem s měsícem velmi spokojený. Vždyť jsem byl druhý nejlepší v Evropě a získal stříbrnou medaili.

V této náročné sezóně mě ještě čeká poslední velmi důležitý závod a tím je MS na 100 km ve Španělsku, který se koná poslední listopadový víkend. Současný trénink plně směřuji k tomuto závodu, tak snad se mi podaří hezky zaběhnout.

Mistrovství Evropy na 24 hodin ve francouzském Albi

Nechybělo příliš mnoho a do Francie na mistrovství Evropy jsem vůbec nejel. V Kladně po 24 hodinovce jsem byl rozhodnutý, že takto dlouhý závod jednou ročně stačí. Navíc jsem si říkal, že po Spartathlonu se budu chtít velmi dobře připravit na listopadové MS na 100 km do Španělska a mezi tyto závody vložit další náročný závod by nebylo příliš moudré. Naštěstí jsem na rozhodnutí z Kladna brzy zapomněl a rozhodl se jet reprezentovat. A dobře jsem udělal.

Účastnická medaile ze závodu. (zdroj Facebook)

Účastnická medaile ze závodu. (zdroj Facebook)

V období mezi Spartathlonem a francouzskou 24 hodinovkou jsem měl 3 týdny na regeneraci a už běhal jenom kratší a lehčí tréninky. Jenže ani tak to pro mě nebylo úplně ideální běžecké období. Po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych lépe zregeneroval. Při běhání v jiném prostředí jsem se sice cítil velmi dobře, ale tepy jsem měl mnohem výš, než obvykle. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, ale přesně 9 dnů před závodem mě dostihla velká únava. Dokonce taková, že jsem musel úplně vynechat trénink a to rozhodně nemám ve zvyku. V dalších dnech se to postupně srovnalo, ale stejně jsem tím byl před závodem znepokojený. Závod jsem bral jako velkou neznámou a vůbec nevěděl, jak dopadne. Pokračovat ve čtení…

Trénink září 2016

Trénink na začátku září směřoval hlavně k vyladění před mojí oblíbenou stovkovou distancí. Po roce jsem opět vyrazil do Winschotenu v Holandsku, proto jsem toho prvních 10 dnů už příliš nenaběhal. V polovině měsíce jsem ještě v tréninkovém tempu zvládl Brněnský masakr, jelikož jsem potřeboval body do poháru UltraCup, který se mi díky tomu podařilo vyhrát. Druhá polovina měsíce byla ve znamení příprav na Spartathlon, který se běžel poslední den v měsíci. Jen v těchto třech závodech jsem naběhal přes 310 km, což byla slušná porce.

Druhý den Spartathlonu se běžel již v říjnu, ale počítám ho ještě do září. Celkem jsem tedy v září naběhal přes 612 km. Průměrné tempo bylo 5:54 min/km, ale pokud bych odpočítal Brněnský masakr a hlavně Spartathlon, dostávám se na 4:27 min/km a to bylo hodně slušné. Přesně v tomto tempu jsem také dokázal běžet stovku v Holandsku, takže ta průměr nijak neovlivnila.

Rozhovory po Spartathlonu

Mirek Knedla mi položil několik otázek o běhání už v červenci a po návratu ze Spartathlonu mi poslal další otázky týkající se právě Spartathlonu. Velmi zdařilý článek s rozhovorem naleznete na jeho běžeckém blogu http://jinybeh.cz/ondrej-velicka-spartan-z-bystrice-pod-hostynem/.

Web bezvaběh.cz zajímaly pocity všech českých účastníků letošního Spartathlonu těsně po dokončení závodu. Proto jsme ještě v Řecku všichni napsali odpovědi na jejich otázky. Článek si můžete přečíst na adrese http://www.bezvabeh.cz/clanek/4968-exkluzivni-rozhovory-pro-bezvabeh-cz-sedm-statecnych-ze-spartathlonu.

Spartathlon 2016

Loňský Spartathlon byl bez přehánění fenomenální. Tak úžasnou atmosféru jsem nikdy a nikde předtím nezažil. A i když jsem se chvíli po dokončení závodu vyslovil ve smyslu, že příště už Spartathlon určitě nepoběžím, s odstupem času jsem neodolal. Musel jsem se do Řecka na start tohoto závodu vrátit a opět prožít ten nezapomenutelný pocit při doteku nohy krále Leonida v cíli. Kdo by se rád dozvěděl víc o závodu, doporučuji přečíst můj loňský report. V krátkosti jen připomenu, že závod je považovaný za jeden z nejnáročnějších ultramaratonů na světě, měří 246 km, běží se za vysokých řeckých teplot ve zvlněném terénu a závod má časový limit 36 hodin. Radek Brunner pro představu použil srovnání s pražským maratonem, kde je časový limit 7 hodin na jeden maraton. V tomto závodu ale musí účastník urazit maratonů téměř 6 a na každý má časový limit 6 hodin.

Na první pohled se může zdát závod napodruhé jednodušší, ale já jsem to tak vůbec nevnímal. Myšlenky na Spartathlon ve mně nejen vyvolávají husí kůži, ale také obrovský respekt. Určitě mi minulý rok dal mnoho zkušeností, ale na druhou stranu jsem cítil větší tlak a měl větší očekávání. Napadalo mě třeba pokoření hranice 30 hodin. A to by znamenalo běžet v průměru okolo minuty na kilometr rychleji než vloni. Proto jsem měl velmi smíšené pocity. Například jsem se sice na jednu stranu cítil velmi dobře a byl jsem odpočinutý, ale na druhou stranu mě už téměř 2 měsíce bolí koleno a bál jsem se, jestli v závodě nebude protestovat nad množstvím uběhnutých kilometrů. Pokračovat ve čtení…

Brněnský masakr 2016

Brněnský masakr jsem původně neměl v plánu vůbec běžet. Závod byl týden po Winschoten Runu a 14 dnů před Spartathlonem, takže to není příliš mnoho prostoru na regeneraci. Jenže já chci stejně jako loni vyhrát UltraCup a bez bodů z tohoto závodu bych to nedokázal. To byl jediný důvod, proč jsem se na Masakr vypravil.

Před závodem jsem důkladně počítal, kolik musím získat bodů, aby už nikdo neměl ani teoretickou šanci mě předstihnout. Výhodou bylo, že dobří běžci jako Dan Orálek, Pavel Marek a Ivan Šarlinger jedou také na Spartathlon a nemohou se tedy účastnit posledního závodu zařazeného do poháru – Šutru. Vycházelo mi, že pokud budu okolo 20 místa, už mě nikdo nepředstihne. Z loňských výsledků mi vycházel čas okolo 6:20, což na závodu dlouhém 63 km znamenalo tempo 6 min/km. A to se mi zdálo velmi pohodové. Chtěl jsem se totiž maximálně šetřit před Spartathlonem. Navíc už přes měsíc a půl mám menší problémy s kolenem a bál jsem se, co s ním provedou kopce, kterých tady bylo požehnaně. Pokračovat ve čtení…

Run Winschoten 2016

Loni byl pro mě závod ve Winschotenu nejdůležitějším závodem v životě. Byl to můj první závod v zahraničí, moje oblíbená stovka a navíc to pro mě byla premiéra v reprezentaci, jelikož se závod běžel jako mistrovství světa na 100 km. Hned po závodě jsem věděl, že se do Winschotenu opět vrátím a tuto stovku si ještě někdy zaběhnu. Letos jsem ale k závodu přistupoval úplně jinak, nebral jsem ho jako příliš důležitý. Proto mě napadaly zajímavé myšlenky na různé strategie v průběhu závodu. Napříkpodlad jsem si říkal, že bych mohl zkusit rychlejší začátek stejně jako to dělají Radek Brunner a Daniel Orálek. Přece jen jsou to mnohem zkušenější běžci a já si říkal, že třeba objevím jejich tajemství, jak rychle uběhnout stovku.

Nebo jsem mohl zkusit opět vyrovnané tempo, o což se většinou vždy snažím. Ale tentokrát to bylo složitější. Věděl jsem, že jsem letos velmi trénoval a cítil jsem se na osobák. Průměrné tempo tedy rozhodně rychlejší než 4:30 min/km, ale o kolik jsem netušil. Nevěděl jsem, jestli by 4:20 min/km v začátku bylo velmi odvážné nebo tak akorát. Po konzultaci s trenérem jsem se snažil zvolit raději poklidný začátek. V každém případě jsem si přál běžet prvních 60 km úplně v pohodě bez většího úsilí a také aby následný pokles tempa byl co nejmenší. Při pohledu do startovní listiny jsem teoreticky mohl pohlížet na stupně vítězů ve své kategorii, i když konkurence byla vcelku slušná. Pokračovat ve čtení…

Trénink srpen 2016

Poslední den v červenci jsem dokončil závod na 24 hodin, proto byl začátek srpna velmi lehký a běhal jsem menší objem než obvykle. V polovině měsíce jsem běžel Hostýnskou Osmu, takže ani druhý týden srpna jsem příliš netrénoval a snažil se odpočívat. Bohužel na Hostýnské Osmě se na mě podepsaly kopce a rozbolelo mě koleno, se kterým dosud stále bojuji. Začalo to na 24 hodinovce, to se brzo spravilo, ale po H8 už to bylo závažnější. Sice kvůli bolesti zatím nemusím trénink omezovat, ale i tak je to velmi nepříjemné.

Díky kolenu jsem se snažil koupit i nové boty, ale nebylo to nic jednoduchého. Moje oblíbené Altra Paradigm, které jsem si koupil celkem 3 páry a naběhal v nich přes 5500 km pravděpodobně přestali vyrábět. Takže jsem hledal alternativu a nakonec zvolil Altra Olympus a také z Anglie objednal Hoka Conquest 2. Jsem zvědavý, které budou lepší. Hoka mi zatím nedorazily.

Celkově jsem v srpnu naběhal téměř 337 km v průměrném tempu 4:56 min/km. Pokud ale z průměru vyjmu Hostýnskou Osmu, pak to vychází na 270 km ve velmi slušném tempu 4:17 min/km.

Září bude náročné, stejně jako vloni mě čeká stovka ve Winschotenu a Spartathlon.

Běh na Svatý Hostýn 2016

Po roce jsem si opět zaběhl závod na Svatý Hostýn, jedná se o běh na 5 km s převýšením 422 metrů. V mém běhání se jedná o velkou anomálii, jelikož takto krátké závody neběhám a do kopce už vůbec ne. Závod je ale v místě, nemusím nikam dojíždět a s trochou nadsázky se dá říct, že půl hodiny před startem ještě můžu ležet v posteli. Pro lenocha jako jsem já je to naprostý ideál.

Start závodu je ve 2 hodiny, ale vždy záleží na tom, jestli vlak jede přesně podle jízdního řádu. Běží se totiž přes koleje, ale i letos to hezky vyšlo a start nemusel být posunutý. Závod odstartoval ve velmi rychlém tempu, tedy alespoň pro mě. Vybíhat ze začátku do mírného kopce 3:21 min/km nebylo příliš ideální a tak jsem raději lehce zvolnil. Držel jsem se na osmém místě a s tím jsem byl spokojený. Věřil jsem si, že bych ještě v průběhu mohl někoho předběhnout stejně jako to bylo vloni. Hned po odbočení do Lázní začalo být stoupání strmější a vypadalo to, že běžec přede mnou začíná ztrácet. Vcelku lehce jsem ho předběhl a blížil jsem se k dalšímu. Ještě v Lázních se mi ho podařilo předběhnout a byl jsem šestý. Bohužel zhruba v polovině mi nějak došla energie. Pravděpodobně to bylo přemotivovaností v začátku závodu, kdy jsem předbíhal 2 protivníky a možná taky lehce přepáleným začátkem. Na závodníky před sebou jsem začal víc a víc ztrácet, až jsem je definitivně ztratil z dohledu a tak nějak i díky únavě ztratil motivaci běžet rychle. Zvlášť, když jsem měl velký náskok a věřil jsem, že už mě nikdo nepředběhne a zároveň ani já nikoho nedoženu. Pokračovat ve čtení…