Na naši domácí Podhostýnskou desítku jsem se hodně těšil. Hlavně proto, že vloni při prvním ročníku jsem ji běžel den před jiným důležitějším závodem a proto jsem závod jen vyklusával. Tentokrát to ovšem bylo jiné, chtěl jsem máknout a běžet na maximum. V úterý před závodem bylo proběhnutí nanečisto s partičkou fajn lidí a tak jsem si osvěžil trať z loňského roku. Při té příležitosti jsem zjistil, že trať měřit 10 km zřejmě nebude, pravděpodobněji spíše 11. To ale nevadí, pokud s tím člověk předem počítá.
Na start závodu jsem se vydal s Barčou s docela slušným předstihem, abych se zvládl rozcvičit a přivítat německé hosty ze Salzkottenu. Po rozklusání a protažení jsem již netrpělivě vyhlížel start závodu. Po prvních asi 600 metrech dlouhém okruhu zámeckou zahradou jsem se usadil na čtvrtém místě. Chvalčovem jsem probíhal stále čtvrtý, ale náskok na závodníka přede mnou jsem stahoval. Když už jsem si myslel, že se posunu na třetí příčku, odbočil vpravo zpět do cíle, jelikož běžel 5 km trasu, která se v rámci tohoto závodu také běžela. Ocitl jsem tak na krásném třetím místě a rázem se snažil spíše kontrolovat Pepu Barota za mnou. Věděl jsem, že přede mnou je výborný běžec Kuba Janda, kterého předběhnout nedokážu.
(Pokračování textu…)