Na začátku ledna běhání stále drhlo a běžecká forma se po Vánocích nijak nelepšila. Zřejmě ještě doznívala únava z předešlého roku. Ve druhé polovině měsíce se mi ale začalo běhat lépe. Tempa ještě nebyla taková, jaká bych si představoval, ale vývoj snad nabírá správný směr. Uvidíme, jak se bude dařit nadále. Formu otestuji na prvním letošním závodě na konci února na Rohálovské desítce v Prusinovicích.
Cekově jsem v lednu naběhal 517 km, což je vcelku slušné.
S ročním zpožděním jsem se rozhodl dodatečně alespoň krátce sepsat tradiční zhodnocení běžeckého roku. Začátek roku byl stále ještě poznamenaný pandemií a tak jsem některé závody běžel jen virtuálně.
1. Titul mistra ČR v běhu na 100 km
2. Druhé místo na Hostýnské osmě
3. Druhé místo na Rohálovské padesátce
Trofeje získané v roce 2021.
V prosinci vrcholilo pracovní nasazení a proto jsem měl na běhání stále minimum času. Pokud jsem si v listopadu stěžoval, že jsem navštívil saunu jen dvakrát, tak v prosinci se mi nepodařila sauna ani jedna. Některé rychlejší tréninky jsem kvůli přívalu sněhu odběhal raději doma na pásu. Jakmile sníh roztál a já mohl konečně běhat venku, dostal jsem mezi svátky zákeřný moribundus, takže jsem musel pár dnů vynechat a teď začátkem roku opět opatrně najíždím na trénink.
Celkově jsem v prosinci naběhal slabších 389 km.
V listopadu jsem již začal s přípravou na příští běžeckou sezónu, ale začátek je velmi pozvolný. Nenaběhám toho zatím tolik a v takových intenzitách, jak bych si představoval, jelikož stále nemám na běhání dostatek času. Stejné je to i s regenerací a do sauny se mi podařilo za celý listopad zajít pouze dvakrát. Pocitově se mi ale daří běhat dobře, krátké kvality jsou také v přijatelných tempech a věřím, že jakmile budu schopen věnovat běhání a regeneraci více času, začne se blýskat na lepší časy.
Celkově jsem v listopadu naběhal slabších 396 km.
V říjnu jsem si dopřál tři týdny posezónního odpočinku. Proto jsem toho moc nenaběhal a snažil se nabírat síly na přípravu na příští rok. Všechny kilometry, které jsem naběhal, byly ve velmi pomalém odpočinkovém tempu. Tak snad mi nestandardně dlouhá pauza prospěje a vlítnu do tréninku jak za mlada.
Celkově jsem za říjen naklusal pouhých 233 km.
V polovině září jsem po dlouhé době běžel závod na 24 hodin. Podobně jako se mi běžecky vede celý rok, dopadl i tento závod v Itálii. Zaběhl jsem velmi špatný výsledek, ale vydržel jsem celých 24 hodin na nohách a tak jsem byl nakonec svým způsobem s výsledkem spokojený. Po závodě jsem se snažil začít opět trénovat s tím, že si letos zaběhnu ještě nějaký závod, ale vůbec to nešlo a tím pádem ani nebavilo. Proto jsem se nakonec rozhodl dát volno a aktuálně odpočívám a nabírám síly na trénink na další sezónu.
Celkově jsem v září uběhl 511 km, hlavní zásluhu na této slušné kilometráži má závod na 24 hodin.
Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. Pokračovat ve čtení…
Noční běh v Holešově jsem běžel již potřetí. A oblíbil jsem si ho hlavně při mé poslední účasti v roce 2020, kdy se mi závod podařilo překvapivě vyhrát. Tentokrát jsem běžel týden po mé nevydařené účasti na MS na 100 km a měl jsem malinko obavy, jestli dokážu zregenerovat. Proto jsem se raději na závod nehlásil předem a čekal do poslední chvíle, jak se budu cítit. Čím víc se ale závod blížil, tím víc únava opadala a dostával jsem se do pohody. Na závod jsem nakonec vyrazil a spolehl se na přihlášení až na místě.
Prezentaci jsem stihl hodinu před závodem a následně se šel připravit do auta. Mezitím se odběhl charitativní závod, který jsem tímto bohužel promeškal. Pak už následovalo rozklusání a protažení a mohl následovat start. Pokračovat ve čtení…
Běžecký trénink posledních několika měsíců směřoval výhradně k Berlínu. Přesněji řečeno k mistrovství světa na 100 km, které se zde konalo poslední srpnovou sobotu. Na přelomu července a srpna jsem prodělal nějaký moribundus, takže trénink jsem musel na chvíli omezit, ale nemyslím, že to zásadně ovlivnilo moji výkonnost. V Berlíně mi to ale vůbec neběželo a výsledek byl katastrofální. Ačkoliv jsem se v poslední době již cítil běžecky lépe, stále to evidentně není ono a od výsledků předchozích běžeckých sezón mám na míle daleko. Teď mě čeká další důležitý závod a tím je mistrovství Evropy na 24 hodin, které se koná ve Veroně v Itálii.
Celkově jsem naběhal 536 km a věřím, že v září to bude díky 24 hodinovce ještě více.
Myslím si, že účast na mistrovství světa by se neměla odmítat. A to ani tehdy, když člověk není v úplně ideální kondici. Alespoň takový je můj pohled patriota na tuto záležitost.
Letos to na mě přesně pasuje a musím přiznat, že nejsem v nejlepší kondici a běžecky se trápím. Limit jsem měl zaběhlý z loňské Plzně, takže nic nebránilo mé účasti. Opět jsem chtěl hrdě obléknout národní reprezentační dres a postavit se na start.
Z letošní Plzně vím, že dokážu zaběhnout pod 8 hodin, ale od té doby jsem se již trochu rozběhal a v tréninzích se cítil lépe i při rychlejším tempu. Ale zase jsem očekával vyšší teplotu a tak jsem si při plánování tempa a odhadu výsledného času stanovil opět cílový čas 8 hodin. Věřil jsem si, že tento čas musím bez větších potíží zaběhnout. A pokud by vše sedlo, mohl jsem určitě pomýšlet i na lepší výsledek. Nad 8 hodin jsem běžel naposledy v Číně v roce 2018 díky nulové aklimatizaci a přepálenému tempu. Další byl nepovedený závod v Plzni v témže roce, kdy jsem ze své mladické nerozvážnosti krátkodobě vyměnil trenéra. Další čas nad 8 hodin byl až v roce 2015, kdy jsem teprve začínal běhat. Přece se nemůžu běžecky vrátit o 7 let zpět, myslel jsem si! Pokračovat ve čtení…
