Trénink červen 2017

Trénink v červnu byl v první polovině měsíce velmi náročný a gradoval vysokohorským soustředěním v Krkonoších 14 dnů před mým hodně důležitým závodem na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v irském Belfastu. Ve druhé polovině měsíce jsem se hodně kontroloval, abych nezacházel do výraznější únavy. Zkrátka jsem chtěl být na Belfast maximálně připravený. Tento závod startoval prvního července, takže kilometráž tohoto závodu již nezasahuje do června.

Celkem jsem naběhal 452 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Kilometráž nebyla nijak velká a ani tempo rychlé, ale to nebylo cílem tohoto měsíce. Důležité bylo cítit se dobře a být připravený na samotný závod. Myslím, že i když se závod nevydařil podle mých představ, příprava se povedla.

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. Pokračovat ve čtení…

Salzkotten půlmaraton 2017

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu. Pokračovat ve čtení…

Květnové rozhovory

V květnu se mnou na internetu vyšlo několik rozhovorů, které rozhodně stojí za zmínku. Některé byly společné s Kačenkou a to hlavně díky tomu, že jsme oba získali tituly mistrů ČR v ultratrailu v Lošticích. Následně jsme oba také vyhráli závod na 12 hodin ve Stromovce. Díky těmto úspěchům jsme získali vyšší pozornost než kdy jindy.

Začnu moc příjemným setkáním s René Kujanem z redakce sport.cz, kterého jsem znal zatím pouze z televize a internetových článku. O to víc jsem se na osobní setkání s ním těšil. Rozhovor byl společný s Kačenkou a mluvili jsme hlavně o našich čerstvých titulech z ultratrailu v Lošticích. Výsledek rozhovoru si můžete přečíst na stránce https://www.sport.cz/behani/radime/clanek/888364-ceska-laska-jako-z-pohadky-se-zrodila-na-stupnich-vitezu.html.

Za ostravský běžecký klub MK Seitl běhám již přes rok a půl. Líbí se mi, jak často jsou stránky klubu aktualizované a přináší vždy čerstvé výsledky ze závodů a četné úspěchy svých členů. Mimo to občas představují v rozhovorech své členy a tentokrát volba padla na mě. Rozhovor naleznete na stránce http://www.mkseitl.cz/predstavujeme-cleny-klubu/clenove-klubu-dil-24_—ondrej-velicka.

Barokomaraton nepatří mezi nejrychlejší a na osobáky vhodný maraton. O to víc je kladen důraz na atraktivnost tratě, která vede v hezké přírodě s nemalým převýšením. Závod jsem již 2x běžel, takže vím o čem mluvím. Bohužel jeho termín v září mi nezapadá do aktuálních plánů, kdy poběžím stovku ve Winschotenu a Spartathlon. V každém případě je vidět, že organizátoři se stále snaží a vymýšlejí nové věci, jak závod ještě více zatraktivnit. Tentokrát začali vydávat rozhovory s běžci na svém webu a oslovili i mě. Moje odpovědi na otázky naleznete na stránce http://barokomaraton.cz/2017/05/21/bezecka-osobnost-c-3-ondrej-velicka/.

Společný rozhovor s Kačenkou jsme měli také na webu světběhu.cz. Řeč byla opět hlavně o našich čerstvých titulech mistrů ČR v ultratrailu. Přečíst si ho můžete na adrese http://www.svetbehu.cz/zajimavosti/32041-rozhovor-s-katerinou-kasparovou-a-ondrejem-velickou-mistry-cr-v-ultratrailu/.

Trénink květen 2017

V květnu jsem běžel dva přípravné závody před mistrovstvím světa v běhu na 24 hodin v Belfastu, který odstartuje 1. července. Prvním závodem byl Borák, který se běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu a druhým 12 hodinovka ve Stromovce. Oba závody jsem vyhrál a cítím se ve skvělé formě. Trenér mě rozhodně v tomto měsíci nešetřil a naběhal jsem rekordní počet kilometrů. Dosud jsem měl rekord ze srpna 2015, kdy jsem měsíc zakončil na 630 km. V průběhu května jsem rekord výrazně posunul a naběhal 678 km. Velký podíl na tom měly dva již zmíněné ultramaratony, které společně do celkového součtu přispěly více než 230 km. Průměrné tempo tentokrát nebylo nijak závratné, ale i vzhledem k přibývajícím tréninkům ve velkých vedrech jsem s 4:36 min/km velmi spokojený.

Statistika mého květnového běhání z Garmin Connect.

Statistika mého květnového běhání z Garmin Connect.

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2017

Dvanáctihodinovka ve Stromovce je moc hezký závod na okruhu dlouhém zhruba 1900 metrů. Tento závod jsem již třikrát běžel a pokaždé se mi ho podařilo vyhrát. A i tentokrát jsem si před závodem velmi věřil a cítil se dobře, takže jsem hodlal počet vítězství rozšířit na čtyři. Závod jsem bral jako velký test před závodem na 24 hodin v irském Belfastu, který se běží prvního července jako mistrovství světa. Chtěl jsem hlavně otestovat jídlo v průběhu závodu a zjistit, jestli budu mít křeče. Zvlášť, když na tento závod většinou dolehne velmi teplé počasí.

Cíl jsem měl tedy hlavně ten, abych se v průběhu závodu cítil dobře a celkově tělo spolehlivě fungovalo. Tři týdny před závodem můj jediný přemožitel Dan Lawson z mistrovství Evropy na 24 hodin dokázal na 12 hodinovce uběhnout lehce přes 152 km. Říkal jsem si, že by bylo hezké se mu vyrovnat a tak jsem si stanovil velmi ambiciózní hranici a říkal jsem si, že pokud uběhnu 150 km, porazím ho i v Belfastu. Poprvé jsem tak v závodě měl pouze virtuálního a nikoli reálného soupeře. A motivace to pro mě byla opravdu veliká. Pokračovat ve čtení…

Deza desítka okolo komína 2017

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit. Pokračovat ve čtení…

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. Pokračovat ve čtení…

Prvomájový Burky běh Hulín 2017

První květnový den jsem se rozhodl strávit závodem v Hulíně. Běžel se tam třetí ročník prvomájového půlmaratonu společně se čtvrtmaratonem. Pro čtvrtmaratonce byla připravená 2 kola po zhruba 5 km a pro půlmaratonce dvojnásobek. Start byl naplánovaný na rozumných 11 hodin a tak byla možnost se dobře vyspat a na závod připravit.

Už při příjezdu do Hulína to vypadalo na velmi krásné počasí, teploměr ukazoval skoro 15 stupňů a svítilo sluníčko. Opravdu vydařený den na závod, i když se jednalo prakticky o skokové oteplení a trochu jsem se bál velkého horka. Naštěstí foukal vcelku příjemný vítr a tak se to dalo zvládnout a ani jsem se v průběhu závodu nijak extrémně nezpotil. Pokračovat ve čtení…

Trénink duben 2017

Přelom března a dubna jsem strávil na prodlouženém víkendu v termálních lázních v Maďarsku, kde jsem chtěl zregenerovat a odpočinout si po stovce v Plzni, kterou jsem běžel v závěru března. Následně jsem v první polovině dubna běžel tréninkově půlmaraton v Kroměříži, kde se mi běželo dobře a dosáhl slušného výsledku. V druhé polovině měsíce se mi ale neběhalo úplně ideálně a cítil jsem lehčí únavu. I přesto jsem ale dokázal velmi dobře zaběhnout Brdskou stezku, po které se lehčí únava táhla až do konce měsíce.

Celkově jsem v dubnu naběhal 479 km v průměrném tempu 4:21 min/km. Naběhal jsem sice menší počet kilometrů ve srovnání s březnem, ale zrychlil jsem průměrné tempo o 6 vteřin, což jsem si přál. Proto tento měsíc hodnotím velmi pozitivně. V květnu mě čeká velmi náročný měsíc, ve kterém poběžím dva ultra závody – Borák v Lošticích a 12 hodinovku ve Stromovce.