Trénink leden 2019

Začátek měsíce byl fantastický a navázal jsem tak na skvělé pocity při tréninku z prosince. Třešničkou na dortu byl T1 maraton v Českých Budějovicích, který jsem dokázal vítězně zaběhnout v naprosté pohodě a navíc v osobáku. Ve druhé polovině měsíce mě trenér přemluvil na test laktátové křivky u pana doktora Pozdíška v Mohelnici. Test dopadl velmi dobře a na základě testu mi trenér začal psát tréninky podle tepové frekvence. Od té doby při tréninku trochu tápu a je to pro mě něco úplně nového. Snad si brzo na tento nový styl tréninků zvyknu.

Test laktátové křivky.

Test laktátové křivky.

Porovnání mé aktuální laktátové křivky s křivkou před 2 lety je možné vysledovat na grafu. Za tu dobu jsem uběhl tisíce kilometrů a vypotil litry potu. A mělo to efekt. Srovnání s rokem 2014 je na grafu v příspěvku z lednu 2017. Je to hezký důkaz, že forma je stále lepší a lepší a věřím, že by mohla jít ještě nějakou dobu nahoru.

Celkově jsem v lednu naběhal 583 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Vzhledem k občasnému běhání po sněhu to považuji za velmi slušný začátek přípravy na letošní běžeckou sezónu.

T1 maraton České Budějovice

Indoor maraton v Českých Budějovicích mám opravdu rád. Kde jinde si člověk v lednu a teple může zaběhnout maraton aniž by musel letět na druhou stranu zeměkoule? Trať je sice dost náročná a 105 okruhů po 400 metrech je hodně, ale mě to zase tolik nevadí. Trať komplikuje více než 400 téměř 180 stupňových zatáček a také neustálé předbíhání pomalejších běžců, ale člověk se aspoň nenudí. Závod má svoji jedinečnou a přátelskou atmosféru a i proto jsem zde letos běžel již po šesté.

Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.

Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.

Týden před závodem jsem cítil skvělou formu a říkal si, že to nemůže dopadnout jinak než osobákem. V průběhu týdne se situace začala krapet komplikovat a i přes ubrané kilometry a intenzitu v tréninku jsem se už tak dobře necítil. Ale den před závodem už se to při posledním tréninku zlepšilo a běželo se mi opět dobře. Ale zdaleka jsem se necítil tak výborně jako před půlmaratonem v Olomouci, odkud držím svůj aktuální půlmaratonský osobák.

Bylo skvělé, že start závodu byl až v 1 odpoledne a já tak nemusel vstávat v noci a jet více než 300 km nevyspalý. Takto jsem vzal ještě rodiče na výlet a vyrazili jsme v pohodě až před 8 ráno. Večer jsem si nachystal 2 hromádky oblečení, jednu závodní a tu druhou na ranní krátké předsnídaňové proběhnutí s 2-3 rovinkama, abych se trochu nastartoval. To se mi v minulosti dost osvědčilo. Ale ráno bylo deset pod nulou a tak jsem se na to vykašlal. Kraťounký klusík jsem dal aspoň těsně před odjezdem. Pokračovat ve čtení…

Zimní běh přes Kosíř

V sobotu jsem se vydal do Slatinic, kde se konal běh přes Kosíř. Pozval mě na něj kamarád Broňa Khýr, který také běhá v naší tréninkové skupině Pavla Nováka. A já si řekl, že si tímto závodem trochu zpestřím tréninkový týden.

Po příjezdu a rychlé registraci jsme se rozklusali, protáhli, prozkoumali začátek trasy a dali i pár rychlejších rovinek na zahřátí. Start byl o 10 minut posunutý kvůli vysoké účasti a nebyla to účast ledajaká. Překvapilo mě, že závod navštívilo opravdu hodně skvělých běžců.

Od závodu jsem neměl absolutně žádná očekávání, byl to další z tréninkových závodů. Zvlášť, když jsem věděl, že to bude po sněhu a do kopce. Takový zimní trailový závod jsem ještě neběžel a tak jsem byl zvědavý, jak to zvládnu. Obutí jsem zvolil Saucony Peregrine 6, které se ukázaly jako velmi vhodné a v těžkém terénu mě velmi slušně podržely. Rozhodně lépe než nějaké moje protivníky, kteří běželi v silničních botách a pořádně jim to klouzalo. Pokračovat ve čtení…

Trénink prosinec 2018

Po odpočinku v listopadu jsem se v prosinci již naplno pustil do tréninku. A trenér mě opravdu nešetřil. Některé dny jsme začali běhat i dvoufázově a připadá mi, že jsme dost přitlačili na pilu jak množstvím kilometrů, tak i intenzitou. Ale překvapivě zvládám regenerovat a únava není tak značná, jak jsem občas v minulosti zažíval. Takže zatím jde vše podle představ a s přípravou na další běžeckou sezónu jsem nadmíru spokojený. Snad to vydrží co nejdéle. Jako součást tréninku jsem si dal také závod Čertovská desítka v Kroměříži.

Celkem jsem v prosinci naběhal 643 km a to znamená v počtu kilometrů letos rekordní měsíc. Za svou běžeckou kariéru jsem za jeden měsíc uběhl více kilometrů pouze dvakrát. A dokonce jsem měl 2 týdny, kdy jsem jednou atakoval hranici 180 km a ve druhém týdnu jsem ji i lehce překonal. Pokračovat ve čtení…

Čertovská desítka Kroměříž 2018

Termín Čertovské desítky v Kroměříži pro mě nebyl úplně vyhovující. Jednak jsem od pondělí do pátku v tréninku naběhal 110 km a také se jednalo o sobotu po pátečním vánočním firemním večírku a tak jsem se vyspal pouze okolo 4 hodin. O únavu bylo postaráno. Navíc v tréninku zatím vůbec netrénuji rychlost a spíše nabíhám objemy. Ale závod to nebyl nijak důležitý, tak jsem to prakticky neřešil.

Závod jsem chtěl vyběhnout hlavně opatrně a sledovat, jak se budu v průběhu cítit a případně zrychlovat nebo se aspoň snažit držet konstantní tempo. Plánované úvodní tempo 3:50 min/km se mi podařilo krásně držet možná také díky běžci přede mnou, který běžel přesně podle mého plánu. Jen jeden závodník se hned v úvodu odpojil a běžel si vlastní závod. Já jsem běžel na třetím místě, ale to nevydrželo dlouho. Z naší početné skupinky se rozhodli jít dopředu 2 závodníci a já běžel ve skupině na čtvrtém až šestém místě. Nejhorší byl úsek na cyklostezce okolo Moravy směrem na Kvasice, kde byla vrstva sněhu, která dokonale způsobovala podklouznutí při každém kroku. Kdybych tohle věděl, asi bych zvolil jiné než 100 % silniční Saucony Freedom ISO. Pokračovat ve čtení…

Trénink listopad 2018

V průběhu listopadu mě čekalo tří týdenní přechodné období, během kterého jsem chtěl pořádně odpočinout a nabrat síly a motivaci do dalšího běhání. Neznamenalo to úplné běžecké prázdniny, ale výrazné omezení kilometráže a intenzity. Vybíhal jsem jen když byl čas a když se mi chtělo zhruba každý druhý den a vždy jen na pohodovou pomalou desítku. Přípravu na novou sezónu jsem velmi pozvolna začal až v posledních dvou týdnech listopadu. Do tréninku jsem se vrátil relativně v dobré kondici a nepociťoval jsem nějak výraznou ztrátu formy. Ale to může být způsobeno také tím, že zatím začínám pouze nabíhat kilometry a nic rychlého jsem ještě neběžel.

Celkově jsem v listopadu díky odpočinku naběhal pouhých 242 km. Ale v prosinci by se měla kilometráž opět navýšit a dostat na normálnější hodnoty.

Trénink říjen 2018

Když jsem chtěl sepsat souhrn mého listopadového tréninku, zjistil jsem, že jsem vynechal říjen. Takže se malinko vrátím v čase. Týden po Spartathlonu jsem si první říjnovou sobotu zaběhl závod na 10 km v Holešově. Závod se mi vydařil, i když jsem ještě malinko cítil únavu. Následující prodloužený víkend jsem zamakal v Maďarsku na minidovolené v termálech. Od Spartathlonu jsem ale formu směřoval hlavně na poslední víkend v měsíci, kdy jsem běžel závod v Číně na 100 km. Ten sice nevyšel úplně podle představ, ale jednalo se o poslední závod sezóny a začal jsem si konečně užívat zaslouženého odpočinku.

Celkově jsem v říjnu naběhal průměrných 433 km, v listopadu budu jen malinko klusat. Po náročné sezóně potřebuji pořádně odpočinout a nabrat motivaci a chuť do dalších tréninků.

Changan Ford Ultra-Challenge Čína

Když přišlo pozvání na tento závod do Číny, ani chvilku jsem neváhal. Zaběhnout si v exotických podmínkách a strávit pár dnů po závodě cestováním a objevováním jiné kultury byla jasná volba. Za celou sezónu jsem byl před odletem docela unavený, ale i tak jsem se cítil relativně dobře. Myslel jsem si, že po Spartathlonu jsem dokázal zregenerovat a ani tolik neztratil rychlost. Jenže jak jsem později zjistil, zdání tentokrát klamalo.

Logo závodu

Do čínského města Wuhan jsme letěli s Markem Jiráskem a Terezou Zuzánkovou s přestupem ve Frankfurtu a Chengdu. Let probíhal bez problémů a na cílovém letišti nás již čekaly dobrovolnice s cedulí závodu. Odvedly nás na autobus, kterým jsme odjeli do hotelu. Hotel Honey moon bay resort byla taková velká skládačka z přepravních kontejnerů, ale uvnitř by to člověk ani nepoznal. Asi 150 pokojů bylo umístěných do kruhu a uprostřed bylo velké srdce. Zkrátka líbánkový resort v okolí velkých rybníků.

Ubytovaný jsem byl s Markem Jiráskem a výborně jsme si rozuměli, po ubytování jsme společně dali pár kilometrů na protažení nohou po asi 20 hodinovém letu a zašli na večeři. Další den jsme ráno opět zaklusali, poklábosili s ostatními členy naší výpravy, užili si hromadu srandy a šli spát. Zatímco první den jsem spal jako špalek, tuto druhou noc jsem byl asi zmatený z 6 hodinového časového posunu a nemohl usnout. A jakmile jsem usnul, o chvíli později jsem se celý zpocený probudil. Pokračovat ve čtení…

Night Trail Run Holešov 2018

Týden po Spartathlonu běžet další závod? Možná trochu šílenost, ale dokázal jsem vcelku rychle zregenerovat a chtěl jsem otestovat rychlost, protože za další 3 týdny běžím stovku v Číně. Takže návrat do tréninku musel proběhnout velmi rychle a na rozdíl od přípravy na Spartathlon teď bylo potřeba zapracovat malinko také na rychlosti. Závod navíc organizuje kamarád, takže jsem ho chtěl přijet podpořit.

Do Holešova jsem přijel myslím relativně včas, ale zaparkoval jsem u hlavního vstupu do zámku a pak trochu zmateně hledal zázemí závodu, které bylo na druhé straně zámecké zahrady. U prezentace byla vcelku dlouhá fronta a já se dostal na řadu asi 10 minut před startem. Pak jsem musel zaběhnout odložit věci do auta, napít se, vzít čelovku a přišpendlit číslo. Přeparkoval jsem blíž a vyrazil na start. Malinko jsem doufal, že mám ještě hodně času, že se musí díky frontě u prezentace start odložit. Ale když jsem se vrátil do zázemí, všichni už byli seřazení ve startovním koridoru a mě nezbylo nic jiného než se rychle protáhnout mezi diváky a zařadit do první linie. Trochu v šoku jsem v rychlosti nastartoval čelovku, zapnul hodinky a během 10 vteřin zazněl startovní výstřel. Můj příchod na start byl tedy perfektně načasovaný a ani v tu chvíli nebyl čas na nějakou nervozitu. Pokračovat ve čtení…

Spartathlon 2018

Letošní Spartathlon jsem běžel již počtvrté a byl jsem rozhodnutý, že bude na nějakou dobu mým posledním Spartathlonem. Proto jsem si ho chtěl maximálně užít a samozřejmě jsem chtěl konečně stlačit čas pod 30 hodin. Posledních 14 dnů před závodem jsem se začal cítit v dobré kondici a na Spartathlon jsem se dokonce i těšil. Ale zároveň se obával, abych nedopadl jako vloni, kdy mi totálně došla po 180 km energie. V pátek týden před závodem jsem si dopřál důkladnou dvouhodinovou masáž od Viléma Waise a v sobotu otestoval formu na závodě na 8 km v Napajedlech. Test dopadl velmi dobře a já se cítil v dobré kondici. Dále už jsem příliš neběhal a hlavně kladl důraz na regeneraci a spánek. Na Spartathlon jsem tak odjížděl dobře připravený nejen po stránce odpočinku, ale také jsem měl již důkladně rozmyšlené balíčky, které si pošlu na jednotlivé občerstvovačky.

Společná fotka Czech Spartathlon Teamu

Společná fotka Czech Spartathlon Teamu

Do Řecka jsme odlétali z Prahy ve středu a z dosti turbulentního letu mě na zbytek dne rozbolela hlava. Po příjezdu do hotelu jsme se ubytovali a krátce ještě zaklusali. Nohy jsem měl po cestě trochu ztuhlé, ale nepřikládal jsem tomu velký význam. Čtvrteční den jsme posnídali, opět krátce zaklusali, odpoledne odevzdali balíčky na jednotlivé občerstvovačky, zašli na technickou poradu a zbytek dne vyplnili odpočinkem. Večer jsme si dělali srandu z medikánu Zorba, jelikož v Aténách uzavřeli školy a obyvatelům doporučili nevycházet z domovů. A nás v takovém počasí nechají běžet 246 km? Tak určitě, vždyť kvůli tomu jsme přece do Řecka přijeli! Pokračovat ve čtení…