Hostýnská osma 2019

Je až k nevíře, že už je to 7 let od mého prvního ultramaratonu. Byl to právě první ročník Hostýnské osmy. I z toho důvodu se jedná o můj srdeční závod a bez jediného vynechání se zde každý rok rád vracím. Po loňském velkém a nečekaném úspěchu jsem si říkal, že bych i letos chtěl podat kvalitní výkon. Zatímco vloni jsem před závodem naběhal v kopcích snad ani ne 100 km, letos jsem se do toho obul a naběhal mnohem víc. A běhal jsem i přímo po trase závodu. Takže přípravu jsem se snažil rozhodně nepodcenit, narušila ji jen neplánovaná a na poslední chvíli potvrzená účast na 24 hodinovce v Kladně.

Standardně jako u všech podobných kopcovitých závodů mi chybí zkušenosti a správný odhad úvodního tempa. Proto jsem začal raději velmi opatrně. Usadil jsem se tuším na 7 místě a nějak mě to nemotivovalo se příliš snažit, rozhodně jsem víc chodil než by bylo zdrávo. Vloni jsem se velmi brzo na úvod závodu dostal na třetí místo a to mě hnalo dopředu, ale tentokrát nic takového nenastalo. Ale i tak jsem se přes mé velké překvapení probojovával startovním polem stále výše. Měl jsem pocit, že se mi běží hrozně, když jsem srovnal tempo závodu loňska a letoška, bylo to mnohem pomalejší a já z toho usuzoval, že dnes mi to běží tak nějak špatně. Pokračovat ve čtení…

Trénink červenec 2019

Na začátku měsíce jsem lehce odpočíval po šesti hodinovce, kterou jsem běžel poslední červnovou sobotu a následně se připravoval na Hostýnskou Osmu. Jako trénink jsem si zaběhl Slavkovský poutní běh, kde se mi běželo velmi dobře. V polovině měsíce jsem dostal příležitost startovat na vyprodané 24 hodinovce v Kladně, která se konala poslední červencovou sobotu. Tuto nabídku jsem využil a snažil se během pár dnů vyladit formu. Bohužel závod se nepovedl podle představ a kvalifikace na mistrovství světa se nezdařila.

Celkově jsem v červenci naběhal 498 km a pár tréninků jsem absolvoval také v Hostýnských vrších. Dalším závodem bude Hostýnská Osma, na kterou mám letos v kopcích naběháno mnohem více kilometrů než vloni, tak snad se příprava vyplatí a závod dobře dopadne.

Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem. Pokračovat ve čtení…

Slavkovský poutní běh 2019

Hostýnská Osma se nezadržitelně blíží a proto je potřeba malinko trénovat i kopce. Proto jsem uvítal závod ve Slavkově a stejně jako vloni se i letos poutního běhu zúčastnil. Rozdíl byl v tom, že vloni se běželo pouze nahoru, ale letos byl závod dvojnásobně dlouhý a běželo se z Hostýna i zpět dolů do Slavkova. A díky tomu jsem byl velmi zvědavý, jak seběh dolů zvládnu. Nikdy jsem totiž neběžel tak krátký závod s náročným seběhem. Očekával jsem, že nahoru to půjde dobře, ale dolů mě budou závodníci spíše předbíhat.

Na závod jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych ještě stihl oficiální slavkovské kilometrové rozklusání. Pak jsem se ještě protáhl, dal 2 rychlejší rovinky a již očekával startovní výstřel. Po začátku závodu jsem se nehnal nijak dopředu, snažil jsem se brzdit a nepřepálit. To se mi velmi dobře podařilo, ustálil jsem se na čtvrtém místě, jen chvíli jsem se propadl na páté. Běžel jsem hezky s malou rezervou a čekal, jak se bude závod vyvíjet. Pokračovat ve čtení…

Trénink červen 2019

V červnu opět naplno pokračovala běžecká sezóna a odběhal jsem hned 3 závody. Na začátku měsíce maraton v Salzkottenu, následující víkend Běh Bystřicí pod Hostýnem a poslední červnovou sobotu jsem si zajel na Slovensko na šestihodinovku v Šamoríně. Dalo by se říct, že všechny závody dopadly dobře, ale kromě nich jsem prožíval běžeckou krizi, hodně jsem se trápil, vůbec se mi neběhalo dobře a zejména rychlé tréninky neprobíhaly podle představ. A to i přesto, že jsem rychlých tréninků měl jen poskrovnu. Většina tréninků byla spíše pomalých klusacích, abych dobře odpočinul před a nebo po závodech. Předpokládám, že za to mohly hlavně vysoké teploty v průběhu prakticky celého měsíce. Už si ale začínám na tropy zvykat a situace se lepší.

Celkově jsem v červnu uběhl 516 km v průměrném tempu 4:36 min/km, což není nijak oslnivé, ale 2 tréninky jsem odběhal také v Hostýnských vrších, což průměru hodně uškodilo.

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín

Díky běhání jsem procestoval snad půl Evropy, ale u bratrů Slováků jsem ještě nikdy nezávodil. Šesti a dvanácti hodinovka se zde koná každoročně, ale z doslechu jsem věděl, že trať v Nitře není příliš dobrá a proto jsem ji zatím nikdy neplánoval. Ale letos organizátoři závod přesunuli do Šamorína na 723 metrů dlouhý rovinatý okruh s minimem zatáček, který k účasti přímo vybízel.

Pár dnů před závodem jsem se necítil příliš dobře, neběhalo mi to a dalo by se říct, že jsem se běžecky trápil. Přisuzuji to hlavně vedru, které bylo občas doslova nesnesitelné, ale trenér řekl, že v sobotu budu „v pohodě“. Přiznám se, že jsem mu nevěřil. A navíc 2 dny před závodem jsem musel do Prahy, den před závodem jsem se vracel a vlakem se evidentně stěhovala celá Praha na prázdniny pryč. Takže jsem půlku cesty prostál v uličce a moc mi to na formě nepřidalo. Šestihodinovky neběhám a svojí jedinou účastí v roce 2013 jsem si vyběhal osobák 71 km. A ten jsem chtěl rozhodně překonat, což neměl být větší problém, jen při pohledu na předpověď počasí jsem se obával tropických teplot. Snem bylo překonat hranici 80 km, ale vzhledem k okolnostem před závodem jsem si vůbec nevěřil. Pokračovat ve čtení…

Běh Bystřicí pod Hostýnem 2019

Když se vloni konala oslava 650 let výročí města, součástí byl i závod Běh Bystřicí. Vůbec jsem nečekal, že město tradici oslav zachová a i letos byl na náměstí připravený bohatý kulturní program. Samotný závěr oslav pak opět patřil běžcům a závodu na 7 km. Trasa byla stejná jako minule, jednalo se o 2 okruhy po zhruba 3,5 km. Tentokrát jsem se při oslavách krotil, abych nedopadl jako v minulém roce, kdy jsem se na startu necítil úplně v ideální kondici. V sobotu jsem dal jen asi 8 piv, nepanákoval a důsledně prokládal nealkem. Díky tomu jsem se v neděli před startem závodu cítil naprosto v pohodě.

Sice jsem měl malinko tužší nohy, ale po důkladném rozběhání a rozcvičení ztuhlost naprosto zmizela. Na startu bylo mnoho známých, pokecali jsme a rychle se přiblížil čas startu. Se startovním číslem 2 jsme v 13:15 za slunného dne v největším horku vyrazili ukrajovat první kilometry. V čele se ocitl Jirka Kubíček následovaný Jirkou Novotným a já běžel třetí. O dění za mnou jsem neměl sebemenší tušení, protože závod byl od začátku až do konce slušný fofr. V zahájeném jsem si řekl, že trochu zariskuji, kluci přede mnou běželi hezky, ale já cítil, že bych mohl běžet malinko rychleji a tak jsem šel do čela. Představoval jsem si, že si udělám náskok, ale to se tak úplně nepodařilo. Když jsem se občas otáčel, viděl jsem nějakého oranžového běžce, držel se mě jako klíště a já se ho nemohl vůbec zbavit. V té rychlosti jsem ani nedokázal rozpoznat, o koho se jedná. Celé druhé kolo běžel pár metrů za mnou a slušně mě znervózňoval. Pokračovat ve čtení…

Trénink květen 2019

Květen byl po předchozím delším tréninkovém období trochu netradiční. Naplno začala běžecká sezóna a tak by se dalo jednoduše říct, že tento měsíc byl téměř výhradně měsícem závodním. Hned na Prvního máje jsem běžel čtvrtmaraton v Hulíně, pár dnů později Pražský Runczech maraton, kde jsem výrazně vylepšil osobák o více než 3 minuty. A aby toho nebylo málo, po 6 dnech následoval ultratrail Borák. A druhého června pak maraton v Německém Salzkottenu, ale to je již otázka dalšího měsíce. Takže jsem šel ze závodu do závodu a mezitím jsem spíše odpočíval a mnoho toho nenatrénoval. I proto byla kilometráž tentokrát nižší.

Celkově jsem v květnu naběhal slabších 452 km v průměrném tempu 4:31 min/km. Ani tempo není nikterak oslnivé, ale jednou jsem potrénoval také v Hostýnských horách a lehce zvlněný Borák taky průměr malinko pokazil.

Salzkotten Marathon 2019

Letos jsem se vydal do Salzkottenu již po třetí, ale tentokrát to byla malinko slavnostnější návštěva. Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a letos se slaví 10 let od podpisu partnerské smlouvy. Možná i proto letos padl účastnický rekord a startovalo nejvíce Českých účastníků v historii našeho spolku. Do Německa jsme dorazili v pátek v podvečer a opět nás přivítala milá hostitelská rodina, u které jsme bydleli i v minulých letech. V sobotu jsme navštívili bosou stezku okolo rybníka a pořádně na ní před závodem promasírovali chodidla. Večer již následovala oslava desátého výročí partnerství, kde jsem to již nepřeháněl s alkoholem a raději preferoval brzké ulehnutí do postele.

Již dlouho před závodem jsem zkoumal předpověď počasí, která slibovala parný den bez mráčku. Marně jsem doufal, že se předpověď zmýlí. Na nějaký osobák jsem mohl rovnou zapomenout, on vlastně ani nebyl při tomto závodu v plánu, jelikož překonat pražský maraton by byl asi zázrak. Nicméně jsem se chtěl pokusit o čas pod 2:50, což by znamenalo skvělý výsledek. Proto jsem vyrazil podobně jako v Praze v tempu okolo 4 min/km a čekal, co to udělá. A sluníčko se začalo projevovat v plné síle a něco mi říkalo, že toto tempo nebudu schopný dlouho vydržet. A přesně tak to dopadlo. Od poloviny závodu se mi již běželo výrazně hůře, bylo to rozhodně dáno i zvyšující se teplotou. Pokračovat ve čtení…

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2019

Obavy se naplnily, podrobnosti v článku o pražském maratonu.

Takto krátce by mohl znít report z tohoto závodu, ale své dojmy sepíšu trochu podrobněji. Šest dnů před tímto závodem jsem v osobáku běžel Pražský maraton a bál se, jestli dokážu zregenerovat. Proto nad Borákem visel velký otazník. Do Loštic jsem tentokrát opět vyrážel s rodiči, jelikož na závodě je vždy výborná přátelská a skoro až rodinná atmosféra. Přijeli jsme docela včas a já se stihl ještě rozklusat a důkladně procvičit. Po startovním výstřelu v 7 hodin jsem vyrazil společně ve skupině 5 závodníků, ale věděl jsem, že běžíme dost rychle a bude nutné zpomalit. Snažil jsem se krotit a držet spíše na konci skupiny, ale i tak to bylo rychlé. Určitě by se dalo říct, že jsem trochu přepálil, i když tepy i pocit byly v pohodě. Postupně se skupinka roztrhala a já jsem běžel na pátém místě.

Od začátku se mi neběželo vůbec dobře, ale malinko jsem doufal, že se to postupně změní. Nezměnilo. Na konci druhého kola jsem si odskočil na záchod, což mě malinko zdrželo. Ale díky odstoupení Dana jsem se dostal na čtvrtou pozici. Na začátku dalšího kola jsem doběhl závodníka přede mnou a prohodili jsme pár slov a postěžovali si na to, že po maratonu nejsme ještě v ideální kondici. Ale třetí místo mě nakoplo a já se snažil vybudovat náskok, abych byl ve větší pohodě, běžel sám a udával si svoje tempo. Ale věděl jsem, že na dobrý výkon to dneska nebude. Snažil jsem se soustředit na to, abych udržel svoji třetí pozici a nikdo mě nepředběhl. Pokračovat ve čtení…