Závody

Autor ultramaratonec / 18.8.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

6 let, tolik uplynulo od prvního ročníku Hostýnské Osmy, mého úplně prvního ultramaratonu. A letošního sedmého ročníku jsem se stejně jako všech předchozích opět zúčastnil. Poslední 2 roky jsem běžel v týmu mixu, ale tentokrát jsem se na trať vydal znova sám. A byl to ze všech ročníků ten nejnáročnější. Vždy se malinko prodlužuje vzdálenost a nastoupané výškové metry a tentokrát jsem svoje hodinky zastavil v cíli na hodnotách 72,29 km a 3418 výškových metrů. V kombinaci s náročným bahnitým terénem dokonale náročné proběhnutí po Hostýnských vrších.

Musím říct, že na závody jako je Hostýnská Osma se nijak speciálně nepřipravuji, v tréninku raději vyhledávám rovinky. Letos jsem ale po dohodě s trenérem zařadil i 3 výběhy v kopcích, což dělalo v součtu celkových 93 km. A vypadá to, že to mělo na Hostýnské Osmě výrazně pozitivní efekt. Ale závod beru spíše jako kvalitní tréninkovou akci, kdy neočekávám žádný zázračný výkon. Zvlášť, když byly týden před závodem taková vedra, kdy doma i v práci bylo přes 30 stupňů a ochladit jsem se nedokázal. A i běhání pocitově dost dřelo. Na závod se ale mělo ochladit a to jsem velmi vítal. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 6.8.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

První červencový týden jsem pokračoval v podobném duchu jako při trénování v červnu, tedy slušná kilometráž a opět jsem 2x vyběhl i do Hostýnských vrchů zdolat nějaké výškové metry. Dalších 14 dnů jsem již zvolnil a snažil se důkladně odpočinout před 24 hodinovkou v Kladně. Bohužel únava z náročných tréninků v poslední době se mi zažrala hluboko do svalů a regenerace probíhala dost pomalu. Po 24 hodinovce jsem měl teplotu, takže je dost pravděpodobné, že jsem už na startu trpěl nějakým zárodkem choroby a i to mohlo být příčinou, že závod nedopadl dobře. Po závodě jsem si dal pár dnů volno, odpočinul, vyléčil se a opět se opatrně vrátil hltat tréninkové kilometry.

Celkově jsem v červenci naběhal slabších 443 km, ale to snad doženu v dalších měsících. Příprava teď bude směřovat k mistrovství světa na 100 km v první polovině září.

Závody

Autor ultramaratonec / 28.7.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Letošní Kladno bylo mojí jubilejní pátou účastí. Po poslední nevydařené 24 hodinovce v Rumunsku jsem s trenérem změnil tréninky, běhám více kilometrů a začal jsem také běhat v kopcích. Z navýšení horizontálních i vertikálních kilometrů jsem měl velmi dobrý pocit a věřil, že mě to výkonnostně posune. Makal jsem jako kůň, ale také jsem byl adekvátně tomu unavený. Na první pohled jsem tréninky zvládal, ale únava se postupně zakořeňovala pod kůži. Vždy 14 dnů před velkým závodem se již snažím více kontrolovat, vnímat svoje tělo, netlačit tolik na pilu, klidně běhat pomaleji a snažit se důkladně regenerovat. Jenže těchto 14 dnů únava odcházela mnohem pomaleji než bych si představoval. A poslední týden před závodem to nebylo o moc lepší a nohy jsem měl hodně ztuhlé. Ve čtvrtek jsem si říkal, že už by to mohlo být dobré, ale v pátek, den před závodem, kdy jsem měl už jen 6 km klus, jsem s menší mírou přehánění sotva šoupal nohama. Hodně špatné. Ale tento stav mě kupodivu ani tolik nerozhodilo. Prostě jsem v přípravě udělal maximum a dost často se stává, že pocit na startu je diametrálně odlišný od následného průběhu závodu.

Plán jsem měl jasný, vyrazit pomalu, v 30 stupních přes den pošetřit síly a po setmění a ochlazení to pořádně rozbalit. Trochu nepříjemné bylo, že GPS ukazovala naprosté nesmysly a absolutně se podle hodinek nedalo řídit, takže jsem se orientoval jen podle stopek. Výhodou bylo, že okruh měl přesně 1 km, takže to nebyl velký problém. Začátek jsem měl okolo 5:30 min/km, ale docela brzo jsem zpomaloval, ale to jsem nějak neřešil. Horší byla bolest stehen prakticky už od začátku závodu. A od 30 km jsem věděl, že dneska nemám svůj den a závod rozhodně dobře nedopadne. Už po 5 hodinách jsem se Kačky ptal, jestli neví, kdy jede poslední autobus z Kladna do Prahy. Ale pak přišlo postupné ochlazování a svaly se trochu umoudřily. Mělo to jediný háček a tím bylo tempo běhu okolo 7 min/km. Tohle už se ani nedá považovat za běh, ale bylo to takové pro mě komfortní tempo, které příliš nebolelo. Jenže takto se 24 hodinovka běžet nedá. Můj běžecký styl není ideální ani když jsem naprosto čerstvý a při této únavě jsem začal cítit záda, koleno i kyčel. Po pár hodinách běhu to bylo až příliš brzo. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 22.7.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Je pátek třináctého a v tréninkovém deníku mám předepsáno volno. Jenže jsem se úplně náhodou dozvěděl o závodu ve vedlejší vesnici ze Slavkova pod Hostýnem na samotný vrchol Hostýna. Délka 2,6 kilometru s převýšením šťavnatých 360 metrů. Na účasti jsem se domluvil ještě s taťkou a bráchou a na start závodu ve Slavkově jsme společně vyklusali, abychom se trochu zahřáli. Při registraci jsem dostal krásné číslo 88 a netrpělivě očekával start závodu.

Závod jsem chtěl pojmout tréninkově a rozhodně jsem se nechtěl nijak unavit, protože za týden mě čekala 24 hodinovka v Kladně. Překvapilo mě, že se sešlo tolik závodníků, odhadem jich bylo více než 50. Závod dokonce odstartoval o 2 minuty před plánovaným startem v 18 hodin, což se běžně nestává, ale tady to vůbec nevadilo. Aspoň jsme to měli dříve za sebou. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 9.7.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

První víkend v červnu jsem strávil v německém v Salzkottenu a zaběhl si tam maraton. V druhé polovině měsíce jsem ještě běžel RunCzech olomoucký půlmaraton. Oba závody mi velmi sedly a v obou případech jsem si vylepšil osobáky. Trénink ale aktuálně zaměřuji na 24 hodinovku v Kladně v červenci a s trenérem jsme malinko změnili strukturu tréninků. Začal jsem běhat více kilometrů a také jsem již dvakrát vyběhl do Hostýnských vrchů na kopcovitý trénink. Pocitově mi to pomáhá a zdá se mi, že kopce mají slušný tréninkový efekt.

Celkově jsem v červenci naběhal 489 km v průměrném tempu 4:34 min/km. Pokud bych odečetl dva tréninky v kopcích, pak by při 420 km činilo průměrné tempo 4:23 min/km.

Závody

Autor ultramaratonec / 28.6.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Když mi z RunCzechu zhruba 10 dnů před závodem dorazil email, že je ještě 400 volných míst na startu závodu, nasadili mi brouka do hlavy. Brácha a taťka už byli přihlášení minulý rok a asi i kdybych neběžel, jel bych se na závod podívat alespoň jako divák. V neděli 6 dnů před závodem jsem psal trenérovi a nakonec jsme se domluvili, ať si závod zaběhnu. Říkal jsem si, že za pětistovku je to ještě rozumná cena a tak jsem se rychle přihlásil. Bohužel díky pozdní registraci jsem vyfasoval číslo 3848 v koridoru J. Startovat z J pro mě bylo ale nepřijatelné a tak jsem řešil, jak se dostat do B a zjistil jsem, že by to mělo jít změnit při vyzvedávání startovního čísla v kanceláři závodu. A taky že jo, číslo přelepili koridorem B a bylo po problému.

V den závodu jsem se dopoledne ještě malinko rozklusal, protáhl, dal 3 rovinky a po obědě ještě na chvíli zalehl do postele. Ve 3 hodiny jsme ale vyráželi do Olomouce, na výdej čísel jsme dorazili na poslední chvíli, ale alespoň jsme nemuseli stát dlouho ve frontě. Prošli expo a pomalu vyrazili na start se zastávkou v kavárně na nealko pivko. Při cestě jsem potkal Dana Orálka, tak jsme trochu pokecali. Pak už se ale nachyloval start závodu a já se ještě rozklusal, protáhl, dal opět nějaké rovinky a šel naposledy vyčkat frontu na toiku u startu závodu. Pak jsem se v koridoru snažil procpat co nejblíže ke startovní čáře, ale to se mi úplně nepodařilo. Ztrátu jsem měl 13 vteřin, což znamenalo po startu proplétání se mezi hromadou pomalých běžců a to mi ubíralo hromadu sil a navíc jsem musel běžet delší trasou v zatáčkách. Ale nedalo se nic dělat a brzo se to roztrhalo a běželo se dobře. Pokračovat ve čtení…

Trénink

Autor ultramaratonec / 22.6.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Trochu se zpozděním přináším krátký měsíční souhrn tréninku. Celý květen jsem zasvětil tréninku a doladění na 24 hodinovku v Rumunsku. První květnový den jsem běžel Prvomájový Burky běh, kde jsem zaběhl svůj druhý nejlepší půlmaraton. Následně jsem ještě zvládl Borák, ale to byly jen tréninkové závody. Cílem bylo co nejlépe zaběhnout v Rumunsku a pokusit se opakovat výsledek z roku 2016. To se bohužel nepovedlo, nedá se nic dělat a jde se trénovat na další závody.

Celkově jsem v květnu naběhal 577 km, průměrné tempo bylo horší právě kvůli nepovedené 24 hodinovce, kde mi při 176 km vychází průměrné tempo na 8:11 min/km. Pokud bych nebral v úvahu tento závod, běhal jsem v průměru 4:43 min/km. Je to hlavně díky tomu, že jsem se snažil běhat pomalé klusy okolo 5 min/km, abych nohy naučil na tempo bližší závodu.

Závody

Autor ultramaratonec / 14.6.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Víkend v Bystřici pod Hostýnem byl ve znamení oslav u příležitosti 650. výročí města. Oslavy to byly velkolepé, od pátku až do neděle byl připravený bohatý program. A v neděli na samotný závěr město dokonce zorganizovalo běh Bystřicí. A na takové akci přece nemůžu chybět. Závod byl na 2 okruhy po 3,5 km a trasa závodu byla zvolená velmi hezky. Bohužel oslavy jsem pojal velkolepě i já a v sobotu slavil o 106. A alkoholu jsem také po dlouhé době vypil opravdu hodně. V neděli jsem se z postele vyhrabal až půl hodiny před startem, rychle vypil láhev Coly a rozklusal se na start. Naštěstí mi tatínek již předem vyzvedl startovní číslo s čipem, takže jsem měl o starost méně.

Před startem jsem se ještě stihl protáhnout a rychle se postavil na start. Překvapilo mě, že se závodu zúčastnilo tolik závodníků, rozhodně jsem něco takového nečekal. Závod odstartoval pan starosta Pánek ve 12:30. V tu chvíli bylo pekelné horko, okolo 30 stupňů a pražilo sluníčko, to nebylo pro můj dehydrovaný organismus zrovna ideální počasí. Možná zafungovala Cola krátce před závodem, která mi dodala energii, nebo možná zapracoval adrenalin, ale běželo se mi docela dobře. Chvíli po startu jsem se propracoval na čtvrtou pozici a tu se snažil držet, na třetí místo jsem se dostal chvíli po podběhu železniční tratě a byl v těsném závěsu za druhým závodníkem. Takto jsme běželi docela dlouho, ale postupně jsem začínal ztrácet. Ve druhém kole už jsem boj o druhé místo vzdal, protože můj protivník Jirka Kubíček běžel opravdu moc hezky a vyrovnaně. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 11.6.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

Při mé loňské účasti v Salzkottenu se mi podařilo vyběhat třetí místo na půlmaratonu. Atmosféra byla úžasná a já si říkal, že by bylo hezké za rok uběhnout rovnou celý maraton. Ale bohužel termín nebyl vůbec ideální, jelikož se běželo týden po 24 hodinovce v Rumunsku. Tam jsem sice nenaběhal tolik kilometrů, kolik jsem předpokládal, ale i 176 se na nohách dost podepsalo.

Náš tým Salzkotten Bystřice

Když jsem trenérovi na podzim povídal, že týden po 24 hodinovce nebudu mít rychlost a proto bych raději běžel maraton místo půlmaratonu, trochu se lekl. Ale Pavel už je zvyklý a nakonec mu nezbylo než souhlasit. Také hlavně proto, že náš českoněmecký tým sice čítal 45 závodníků, ale nikdo nebyl ochotný běžet celý maraton. Proto záviselo na mně, jestli budeme mít obsazené všechny distance.

V každém případě jsem výlet do Salzkottenu bral spíše jako společenskou událost než abych zde chtěl trhat nějaké rekordy. Chtěl jsem si pobyt v Německu hlavně užít a to se podařilo. V pátek těsně po příjezdu jsme měli večeři v bílém a v sobotu nás čekalo lyžování na vodních lyžích. Byla to pro mě premiéra a perfektní zážitek, ale také to bylo hodně fyzicky namáhavé. Hlavně pro ruce, ramena a prsní svaly, ale ani zbytek těla nezůstal pozadu. Po lyžování jsem vyklusal 7 km s rovinkami a večer před závodem následovala klasická pasta párty. Pokračovat ve čtení…

Závody

Autor ultramaratonec / 31.5.2018

Sdílet

Tweet

Pin

Sdílet

V tomto reportu ze závodu se nebudu dlouze rozepisovat a nebudu zastírat, že jsem zklamaný. Závod se prostě nepovedl. Velmi jsem se na něj těšil, příprava probíhala podle plánu a já věřil, že můžu podat dobrý výsledek. Před 2 lety jsem byl na ME ve Francii zázračně druhý a samozřejmě asi jako každý sportovec chci překonávat svá osobní maxima. Navíc startovat v reprezentačním dresu přináší určitý závazek, člověk neběží jen pro sebe, ale také za tým. Je to zodpovědnost, kterou si velmi dobře uvědomuji. Proto jsem chtěl pro dobrý výsledek udělat maximum.

Český tým před startem závodu. (foto Tomáš Rusek)

Mohl jsem rozeběhnout závod pomalu, v pohodě na 220-230 km a po zdolání být s výsledkem spokojený. Jenže to nebyl můj cíl. Dal jsem do přípravy všechno a já chtěl víc. Proto jsem závod rozeběhl dost ambiciózně, chtěl jsem to zkrátka risknout a třeba i zopakovat výsledek, který se před dvěma lety podařil. Ano, někdo může namítnout, že na to tentokrát nebyly podmínky nebo něco podobného, ale mě to nepřipadlo tak špatné a od začátku se mi běželo naprosto fantasticky. Tak proč v tomto tempu neběžet dál a nepokusit se třeba i o lepší výsledek než minule? Kdyby to už od začátku nešlo, možná změním plány. Ale po 50 km mi připadalo, že jsem právě vyběhl, po 100 km to bylo podobné. Běželo se mi velmi lehce a vše šlo podle plánu. Nikdy by mě nenapadlo, že se blíží totální propadák. Pokračovat ve čtení…