Z mých třech předchozích účastí jsem měl s Backyardem nevyřízené účty a ačkoliv se jedná o hroznou šílenost, potřeboval jsem ji opět běžet. Potřeboval jsem konečně zaběhnout výsledek, se kterým budu spokojený. A tento výsledek jsem měl v plánu zdolat na letošním Backyardu v Holešově, kde mým cílem bylo v horším případě dosáhnout alespoň osobáku, v lepším případě uběhnout 45 hodin, což by znamenalo 300 km nebo v nejoptimističtějším scénáři rovnou 48 hodin, což vychází přesně na 200 mil. Závod se navíc poprvé konal jako mistrovství ČR, takže bylo o další motivaci postaráno.
Na závod jsem se snažil důkladně připravit, zejména kvalitně a dlouze vyspat, což se myslím podařilo. Dále jsem užíval více doplňků stravy a také proti minulém závodu absolvoval svoji tradiční protipuchýřovou kůru. Díky níž jsem v závodě neutrpěl ani jeden puchýř, což mohu považovat téměř za zázrak. Dále jsem měl dlouho dopředu na závod v krabici připravené nové boty Hoka Bondi 8. Trochu jsem na ně zapomněl, chtěl jsem v nich naběhat aspoň 50 km, ale nakonec jsem je využil jen jeden poslední tréninkový běh před závodem. Takže naběháno jsem v nich měl jen necelých 10 km. To vše byla moje hlavní příprava na tento šílený závod.
Důležitou součástí závodu je support, který mi obětavě poskytla Barča. Bez ní bych se pravděpodobně ani závodu neúčastnil. Každé kolo jsem měl připravené co jsem potřeboval a někdy jako bonus i to co jsem nepotřeboval. Občas to se mnou měla Barča hodně těžké, protože hlavně v posledních hodinách závodu už jsem vlastně ani nevěděl, co potřebuji a na co mám chuť.