Ani čtrnáctý ročník Hostýnské osmy jsem si nenechal ujít. Ač pro mě závod velmi netypický, je to jeden z mých nejoblíbenějších a ze všech ročníků jsem vynechal pouze jeden. Letos jsem opět neměl velká očekávání a je nutné si přiznat, že forma se postupně vytrácí. Proto jsem měl spíše chuť si závod jen odběhnout a užít, než abych se ničil a nemohl týden po závodě chodit.
Běžecká příprava na závod spočívala v tréninku spíše na maraton, které bych si chtěl na podzim zaběhnout dva. Takže o tréninku v kopcích se vůbec nedá mluvit. Ale tohle by se dalo prohlásit za moji obvyklou přípravu. Nepříjemné bylo, že mi před závodem došly solné tablety a moje osvědčené gely. Tablety jsem bohužel nestihl objednat a gely se přestaly vyrábět, takže jsem hledal alternativu. Trochu jsem se bál nevyzkoušeného, ale žaludek gely zvládl vstřebat docela obstojně.
Klasicky jsem si pro startovní číslo zajel již v pátek, abych v sobotu ráno neztrácel čas a mohl přijet na poslední chvíli a rovnou odstartovat. Barča jela se mnou a po startu odjela, aby na mě následně mohla počkat na domluvených občerstvovačkách a pomoct mi s doplněním pití a občerstvením.
Závod probíhal od začátku velmi dobře, běžel jsem si na pohodu, terén byl nenáročný a většinou běhatelný a užíval jsem si to až na Chvalčov, což byla téměř polovina závodu. Tam mě poprvé čekala Barča, doplnil jsem tekutiny, snědl kousek melounu se solí a pokračoval dále. V rychlosti mi jen stihla říct, že se pohybuji okolo 8-9 místa v kategorii, což pro mě není zrovna atraktivní umístění. Proto jsem se taky rozhodl, že ve stejném duchu budu pokračovat i nadále, závod už nebudu tolik hrotit a poběžím spíše s rezervou.
Výstup na Hostýn byl opravdu výživný. Tuto cestu k vodní kapli jsem vůbec neznal a z Hostýna prakticky to samé. Obojí hodně technicky náročné úseky, které bych raději vyměnil za běžnou turistickou trasu. Následoval výstup na Obřany a seběh na Rusavu, kde mě neplánovaně čekali rodiče a pomohli mi doplnit lahve ionťákem.
Dále jsem se již těšil na Troják, kde mě opět čekala Barča a pomohla doplnit tekutiny. Měl jsem hroznou potřebu vypít hodně Kofoly, dal jsem ji asi litr během krátké chvíle a při vyběhnutí mě bublinky téměř roztrhaly. Ale jinak mi udělala velmi dobře a já měl dost energie na ukusování dalších kilometrů. Dokonce jsem do sebe nepotřeboval dostat ani další gel.
Z Trojáku zbýval už jen kousek na Tesák, kde mě opět čekala Barča. Cestou mě ovšem dostihly křeče vlivem teplého počasí a musel jsem chvíli zvolnit a protáhnout nohu. Dal jsem poslední solnou tabletu, která mi ještě zbyla a pokračoval dále. Naštěstí se další křeče projevily až v cíli. Nějak jsem bohužel kompletně v celém závodě podcenil ochlazování a ani jednou nepoužil sprchu na občerstvovačkách. V cíli jsem proto cítil drobný úpal, ale nebylo to nic zásadního a druhý den jsem byl v pořádku. Na Tesáku jsem opět dal hromadu Kofoly a tentokrát ji naplnil i na cestu do lahve. Už jsem se nechtěl moc zdržovat a vyběhl jsem k cíli. Zbývalo už jen posledních cca 10 km, takže maximálně hodinka a půl.
V průběhu stoupání na Čerňavu jsme si s jedním závodníkem postěžovali na strmost stoupání, ale stále jsem měl relativně dost sil na běh, pokud byl sklon přijatelný. Jen při seběhu z kopců mě při každém došlapu bolely nohy, ale na to jsem už standardně zvyklý.
Při seběhu z Kelčského Javorníku do cíle zbývalo 6 km, prakticky už jen z kopce. Za sebou jsem nikoho neviděl a už jsem ani netlačil na pilu. Chvíli před cílem mě předběhla jedna dvojice, ale nechalo mě to úplně klidným. V cílové rovince jsem ještě zrychlil, abych stlačil čas pod 8:20, což se podle mých hodinek podařilo, podle oficiální časomíry nikoliv. Můj výsledný oficiální čas byl 8:20:17 a doběhl jsem celkově na 16. pozici a pátý v kategorii. Doby mých o hodinu lepších časů jsou pryč, ale na druhou stranu jsem byl v cíli v docela dobré formě a závod jsem si velmi užil. Takže příště opět na startu!
Článek o závodu
Výsledky závodu
https://www.hostynskaosma.cz/#/results?race_id=1263748&route=H8