Rohálovská desítka je mým oblíbeným závodem nejen díky tomu, že se pořádá v blízkosti mého bydliště. Většinou to bývá první závod roku a vždy jsem zvědavý, jaká je forma po zimní přípravě. Letos to ovšem bylo jiné a to hned ze dvou důvodů. Prvním byl, že jsem nepohlídal termín firemního večírku, který se bohužel konal den před závodem. Dalším negativním faktorem bylo mé zranění nohy, které nastalo 11 dnů před závodem. Jednalo se pravděpodobně o natržení svalu, kdy jsem z tréninku kulhavým stylem nějak dopajdal domů.
Léčení nebylo nikterak dlouhé, snažil jsem se co nejdříve vrátit k běhání, ale stále jsem cítil lehčí bolest. Situace se ale postupně vyvíjela k lepšímu a já věřil, že závod budu schopný odběhnout. Když už to pár dnů před závodem vypadalo velmi nadějně, dovolil jsem si dát krátké intervaly do kopce, které mám vyzkoušené a velmi dobře mi fungují v přípravě před Rohálovkou. Bylo to dva dny před závodem a já jsem si bohužel v jednom z posledních intervalů zranění obnovil.