I přes aktuální vysoké pracovní vytížení jsem si oblíbený závod v Salzkottenu nechtěl nechat ujít. Odvážnější běžci si navíc ještě zaběhli štafetu z Bystřice do Salzkottenu, ale na tu já jsem bohužel neměl dostatek času. Zvládl jsem pomoci pouze půlmaratonem první úterní den štafety z Bystřice do Přerova. Ve štafetovém týmu jsem byl ještě s Barčou a Karlem Novákem, se kterými jsme dohromady uběhli okolo maratonu.
Do Salzkottenu jsme tentokrát poprvé nevyráželi již v pátek, ale opět kvůli práci až v sobotu. Cesta probíhala dobře a i ubytování zajištěné přes Booking jsme v Bürenu našli bez problémů. Ze své přípravy jsem měl ovšem rozporuplné pocity. Závod se konal 3 týdny po Backyardu a rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se cítil v ideální formě. Věděl jsem, že letos rozhodně nezopakuji čas z mých minulých účastí.
Ráno jsme z Bürenu s Barčou vyrazili do Salzkottenu tak, abychom stihli hromadné předzávodní focení našeho početného týmu. Zaparkovali jsme na ideálním místě u Stadthalle a vydali se na bystřické náměstíčko na společnou fotku. Předtím jsem se stihl jen krátce rozklusat a rozcvičit a po fotce jsem zamířil na záchod. Ten byl tentokrát na jiném místě než v předchozích letech a tak jsem zamířil na jiný v cíli závodu. Zde byla ovšem hodně dlouhá fronta, ze které jsem se dostal až 5 minut před startem. Díky tomu jsem bohužel nebyl tak rozklusaný a protažený jak je mým zvykem, z čehož jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený.
Po startu závodu jsem se snažil držet tempo zhruba okolo 4:15 min/km, což by vycházelo na můj plánovaný čas pod 3 hodiny. Za normálních okolností dost neambiciózní, ovšem po Backyardu reálně splnitelný. Na lepší výsledek jsem si nevěřil. Nicméně již v průběhu prvního kola jsem před sebou viděl dvojici běžců, které vedl cyklista. Zároveň já jsem s menším odstupem běžel s jedním maratonským běžcem. Určit umístění nebylo jednoduché, jelikož maratonci i půlmaratonci startovali současně. Ale jeden divák na trati poctivě hlásil umístění a já tak věděl, že běžím čtvrtý.
To mě motivovalo do takové míry, až jsem zapomněl běžet svým plánovaným tempem a se svým kolegou jsme vedoucí dvojici ve druhém kole doběhli. V tu chvíli jsme běželi ve vláčku čtyř běžců. Věděl jsem, že tohle tempo nemůžu vydržet, ale musel jsem to risknout. V Salzkottenu jsem byl na bedně 5x, ale nikdy jsem nezvítězil. Zároveň jsem nikdy neběžel tak blízko za cyklistou doprovázejícího prvního maratonce. A nikdy ve své běžecké kariéře jsem neběžel za autem s časomírou. Tohle byla příležitost. Zároveň ale také obrovský risk, který se nemusel vyplatit. Rozhodl jsem se zariskovat a držet vedoucích běžců.
Do třetího kola jsem vbíhal druhý s tím, že už jsem předtím byl chvíli i na vedoucí pozici. Ale strategicky jsem při vedení spíše brzdil a šetřil síly a tak mě běžec za mnou zase předběhl. V půlce závodu jsem byl už dost vyřízený, motala se mi chvílemi hlava a nohám se přestávalo chtít běžet rychle. Ale výhra byla stále reálná a velmi lákavá a tak jsem nechtěl polevovat. Okolo 25 km se běžec za mnou najednou ztratil. Běžel jsem sám na čele závodu, přede mnou cyklista a auto s časomírou a za mnou nikdo. Perfektní, teď už jen vydržet až do cíle. Plán jednoduchý, realizace ovšem náročnější.
Do posledního čtvrtého kola jsem vbíhal na prvním místě za hlasitého potlesku v cílové rovince. Makal jsem co to šlo, ale ono už to moc nešlo. Došly mi síly, slušně jsem vytuhl, nohy hodně bolely a tempo upadlo o cca 20 vteřin na kilometr. V polovině okruhu jsem za sebou uviděl nějakého maratonce, který mě dobíhal a já věděl že je zle. Zajímavé bylo, že to byl někdo neznámý, kdo nebyl vůbec v úvodní vedoucí skupince. Blížil se velmi rychlým tempem a já asi 4 km před cílem o prvenství přišel. Ještě jsem se ho snažil kilometr držet, ale více jsem bohužel nevydržel. Do cíle jsem dorazil s časem 2:58:36 na druhém místě se ztrátou 83 vteřin.
V cíli mi dali na krk společně s účastnickou medailí i cedulku s časem vyhlášení. Dobře udělali, protože pokud by mi to jen německy řekli, nerozuměl bych. Necítil jsem se úplně nejlépe, ale naštěstí jsem přiběhl ještě včas, kdy na občerstvovačce měli něco sladkého a ne jen obyčejnou vodu. Do závodu jsem dal hodně sil a potřeboval jsem doplnit cukry. Kelímků jsem vypil počítám tak 10 a to mě postavilo na nohy. Také jsem si všiml, že na nohách mám stopy od krve, což způsobily kraťasy a dost mi podřely vnitřní stranu stehen. Zajímavé, že v průběhu závodu jsem to nepociťoval tak dramaticky jako to vypadalo v cíli. Houbička s vodou to ale rychle spravila.
Na vyhlášení jsem bohužel musel čekat asi půl hodiny. Cedulku na krk s informací o vyhlášení totiž nedali třetímu běžci, ale omylem až čtvrtému. Třetí tak nevěděl, že se má na vyhlášení dostavit a proto ho dodatečně hledali. Nakonec ho nesehnali a vyhlášení proběhlo bez něj. Škoda.
Když závod shrnu, po Backyardu jsem od něj neměl žádná očekávání. To se změnilo až v průběhu závodu, kdy jsem zavětřil příležitost být nejprve na bedně a následně závod vyhrát. Vítězství sice nevyšlo, ale i tak jsem měl ze závodu skvělý pocit. Tak třeba příště už to vyjde. Smutným okamžikem byl jen kolaps jednoho z půlmaratonců v cíli závodu. O podobných situacích jsem několikrát slyšel, ale nikdy na vlastní oči neviděl oživovací pokusy. Druhý den jsem se bohužel dozvěděl, že běžec zemřel.
Výsledky závodu
https://xivado.com/de/events/klingenthal-salzkotten-marathon/2025/results