Backyard byl mým posledním letošním závodem. Vlastně jsem ho ani původně nechtěl běžet, jelikož týden předem jsem měl maraton, na kterém jsem chtěl zaběhnout dobrý výsledek. A běžet maraton a za týden Backyard není zrovna vhodná kombinace. Po přihlášení jsem navíc zjistil, že v pondělí mám důležité povinnosti a nebudu moct zůstat běžet déle než nějakých 30 hodin. Proto jsem přípravu na tento závod úplně vypustil.
Do Velkých Karlovic jsem vyrazil se skvělým supportem Barčou a s dostatečným předstihem, abychom vybrali dobré místo v zázemí a připravili se na závod. Tentokrát ale nebylo tak narváno jako bývá zvykem v Holešově, protože se jednalo o reprezentační závod Českého týmu o pouhých 15 členech. Závod se paralelně konal v asi 70 zemích s tím, že vyhrál tým, který v součtu odběhal nejvyšší počet kol.
Zázemí a start závodu byl u hotelu Galík ve Velkých Karlovicích, kde se v sobotu současně konal také závod Běhej Valachy. Proto byl všude humbuk a hromady lidí, ale na začátek mi to ani tolik nevadilo. Pár hodin po startu byl již klid a mohl jsem se uzavřít do své bubliny.
Začátek probíhal běžným způsobem, nikam jsem se nehonil, běhal velmi pomalu a spíše se snažil držet na chvostu. Bylo zajímavé, že jsem dokázal stále držet pozitivní nastavení mysli. Myslím, že to bylo způsobeno hlavně tím, že jsem měl závod jasně ohraničený 24-30 hodinami. Věděl jsem, že běháním strávím jen jednu noc a pak pojedeme domů, proto mi závod hezky ubíhal.
Ve čtvrtém kole ještě z světla jsem na mostku zakopl o jedno vyvýšené prkno a dopadl na tvrdý asfalt. Nic zásadního se nepřihodilo, jen jsem si prodřel oblíbenou bundu na lokti a samotný loket taky nevypadal moc hezky. Bundu ale vyhodit nehodlám a když mě uvidíte běžet s dírou na rukávu, jedná se o památku na Backyard ve Velkých Karlovicích.
V průběhu jsem jen v některých ohledech doplácel na přípravu před závodem, respektive spíše nepřípravu. Neřešil jsem svoji proti puchýřovou kůru jako před jinými podobnými závody a zvolil i nepříliš vhodné ponožky. Tato kombinace mi znepříjemňovala zhruba posledních 10 hodin běhu a po vyzutí po závodě nebyl na moje chodidla úplně hezký pohled. Dále jsem neměl ani moc velkou zásobu jídla a i domácí káva, na kterou jsem zvyklý, došla příliš brzy. Co se spánku před závodem týče, taky to nebylo úplně ideální, ale překvapivě jsem se necítil nijak zásadně unavený.
Dosud jsem Backyard běžel pouze dvakrát v Holešově, kde je rovinatá trať. V Karlovicích ovšem bylo nějaké převýšení, něco mezi 40-50 metry v každém kole. Celý okruh byl po asfaltu, v noci osvětlený pouličními lampami a když bylo nějaké světlo nefunkční, posloužil jasný měsíc, který neměl daleko od úplňku. Noc ale byla nepříjemně studená, teplota se blížila nule a každý začátek okruhu mi chvíli trvalo, než jsem se zahřál a teplotně nějak stabilizoval.
Po 30 hodinách, což jsem bral jako svůj strop, který chci maximálně na závodě odběhat, jsem viděl, že další to měli podobně a závod ukončili. Já jsem se cítil ještě fyzicky v pohodě a tak jsem si říkal, že si dám ještě jedno kolo, abych svoje umístění vylepšil. Po 31 kole se rozhodl ukončit ještě Ondra Jerhot a tak jsem si říkal, že dám přece jen ještě další kolo navíc, ať skončím na bramborové pozici. Po tomto kole jsem závod definitivně ukončil na čtvrtém místě s naběhanými 214,58 km.
Závod jsem si velmi užil, i přes bídnou přípravu se mi v závodě běželo celou dobu velmi dobře. Sem tam se projevily nějaké bolístky z maratonu, ale nešlo o nic zásadního. Na mém výkonu měla velkou zásluhu i Barča, která mi celou dobu byla k dispozici a její support byl úžasný. Pokud bude vše v pořádku, rád si svoji účast na Backyardu zopakuji na dalším ročníku v Holešově.
Výsledky závodu
https://moraviatiming.cz/glive/g-live.html?f=%2Fvysledky%2F2024%2Fback%2Fback-championship.clax