Chřibský maraton jsem v historii běžel již třikrát a to v letech 2011 až 2013. Letos jsem chtěl po letech oprášit mé vzpomínky a závod si zaběhnout v rámci přípravy na holešovský Backyard. Nijak extra jsem neladil formu a proto bylo mým cílem zaběhnout pod 3 hodiny. Vcelku neambiciózní plán jsem si stanovil také v souvislosti s tím, že závod je dosti náročný a v jeho průběhu se nastoupá zhruba 550 metrů, hlavně mezi 12 a 25 km.
Na závod do Kroměříže jsem vyrážel s Barčou a dorazili jsme se značnou časovou rezervou. Stihl jsem krásně vyzvednout startovní číslo a rozklusat se. Po startu v 10:30 následovaly dvě kolečka na dráze. Po prvním kole jsem se ustálil na čtvrtém místě s menším odstupem na vedoucí skupinku. Vedoucí skupinku jsem se ale rozhodl dotáhnout a dále pokračovat s nimi. Bylo to riskantní rozhodnutí, jelikož běželi dost odvážně a já nevěděl, jestli s nimi nastavené tempo vydržím. Jenže na druhou stranu jsem nechtěl skončit bramborový a tak jsem zvolil tuto riskantní variantu. Skupinka mi pomáhala v silném protivětru a také jsem nemusel sledovat značení nebo řešit, jestli běžím správným směrem.
Společně s Tomášem Navrátilem, Mulugetou Serbessou a Danem Orálkem jsme to táhli až do závěru pátého kilometru, kdy se Mulugeta rozhodl jít do čela a zrychlit. Na to jsem nechtěl reagovat a zůstal si běžet vlastním tempem a jen sledoval dění přede mnou. Mulugeta s Tomášem běželi první s odstupem na Dana a s dalším odstupem jsem je pronásledoval já. Dan se ale na vedoucí skupinku dotáhl a já již běžel s hodně velkým odstupem a nečekal, že by se situace mohla změnit.
Jenže ve stoupání se mi podařilo náskok Dana stahovat. K mému překvapení jsem ho dokonce dokázal na dvacátém kilometru předstihnout. Ale Dan se nevzdával a držel se mě zuby nehty. K mému překvapení jsem o kilometr dál předběhl i Tomáše. Ocitnout se na druhém místě bylo příjemné, ale věděl jsem, že v polovině závodu ještě není zdaleka vyhráno. Jelikož Mulugeta byl v nedohlednu, soustředil jsem se spíše na svoje záda a často kontroloval svůj odstup na Dana.
V klesání do Zdounek jsem se Danovi vzdálil. Z minulých účastí si pamatuji, že posledních 10 kilometrů je po rovině a vždy jsem dokázal stahovat náskok na ostatní. Byl jsem zvědavý, jak to bude probíhat letos. A scénář byl hodně podobný. Mulugetu jsem v dáli viděl častěji i na kratších rovinkách a věděl jsem, že se mu přibližuji. Naopak Dana jsem za zády již neviděl. Ale přiznám se, že posledních 5 kilometrů pro mě již bylo hodně náročných a síly rychle ubývaly.
V cíli mě dělilo na první místo pouhých 23 vteřin. Kdybych v průběhu závodu znal rozestupy a zejména to, jak se můj náskok na vedoucí pozici zkracuje, možná bych se ještě pokusil o útok. Ale i s celkovým druhým místem jsem byl nadmíru spokojený. V kategorii jsem bral dokonce místo první. Jsem rád, že mi padesátý ročník tohoto závodu takto vyšel a rád bych si závod příští rok opět zopakoval.
Jelikož mě na závod doprovázela přítelkyně, společně jsme využili toho, že kousek od stadionu v Kroměříži je bazén a pro regeneraci po maratonu jsme si zaplavali a dopřáli páru. Musím říct, že mi to velmi pomohlo.
Článek o závodu
Výsledky závodu
https://chribak.akkromeriz.cz/results