Z mých třech předchozích účastí jsem měl s Backyardem nevyřízené účty a ačkoliv se jedná o hroznou šílenost, potřeboval jsem ji opět běžet. Potřeboval jsem konečně zaběhnout výsledek, se kterým budu spokojený. A tento výsledek jsem měl v plánu zdolat na letošním Backyardu v Holešově, kde mým cílem bylo v horším případě dosáhnout alespoň osobáku, v lepším případě uběhnout 45 hodin, což by znamenalo 300 km nebo v nejoptimističtějším scénáři rovnou 48 hodin, což vychází přesně na 200 mil. Závod se navíc poprvé konal jako mistrovství ČR, takže bylo o další motivaci postaráno.
Na závod jsem se snažil důkladně připravit, zejména kvalitně a dlouze vyspat, což se myslím podařilo. Dále jsem užíval více doplňků stravy a také proti minulém závodu absolvoval svoji tradiční protipuchýřovou kůru. Díky níž jsem v závodě neutrpěl ani jeden puchýř, což mohu považovat téměř za zázrak. Dále jsem měl dlouho dopředu na závod v krabici připravené nové boty Hoka Bondi 8. Trochu jsem na ně zapomněl, chtěl jsem v nich naběhat aspoň 50 km, ale nakonec jsem je využil jen jeden poslední tréninkový běh před závodem. Takže naběháno jsem v nich měl jen necelých 10 km. To vše byla moje hlavní příprava na tento šílený závod.
Důležitou součástí závodu je support, který mi obětavě poskytla Barča. Bez ní bych se pravděpodobně ani závodu neúčastnil. Každé kolo jsem měl připravené co jsem potřeboval a někdy jako bonus i to co jsem nepotřeboval. Občas to se mnou měla Barča hodně těžké, protože hlavně v posledních hodinách závodu už jsem vlastně ani nevěděl, co potřebuji a na co mám chuť.
Závod začínal ve čtvrtek ve 12 hodin, takže jsem měl ráno prostor se pohodlně dobalit, naložit vše do auta a vyrazit na start. Ve stanu jsme vybrali místo vedle běžeckého páru Lenky a Kamila Popelákových, se kterými se známe z běžeckých soustředění. V průběhu prvních kol jsme s Barčou objevili až překvapivě dlouhý seznam věcí, které jsme zapomněli doma. Ale vše se dalo napravit, domů to máme od startu závodu jen asi 13 km.
Začátky Backyardu nemám v oblibě a probíhalo to podobně jako u mých předchozích účastí. Při běhání potřebuji mít klid a uzavřít se do bubliny a neřešit okolní běžce. Byl jsem rád, když postupně startovní pole řídlo a já si mohl běhat sám bez ohledu na ostatní. Ale nutno podotknout, že ne vždy se mi to dařilo tak jak bych si představoval.
Horší situace byla v noci, kdy nastaly dvě hlavní komplikace. První byla zima, kdy se mi opravdu neběhá komfortně v jednom stupni. Preferuji raději teplíčko, ale i v zimě člověk musí nějak fungovat. Další velkou nepříjemností bylo, že mi spolehlivě nefungovaly baterky v čelovce. Ta mi dokázala dlouhodobě svítit pouze na nejnižší výkon. Přisuzuji to zimě, protože baterky jsem měl stejné jako vloni, kdy bylo tepleji a krásně jsem vydržel fungovat na střední intenzitu světla. Tempo v noci ve tmě výrazně pokleslo a já běhal kola hodně nad 50 minut. Zajímavé bylo, že jakmile jsem na chvíli zapnul čelovku na vyšší výkon, okamžitě jsem přidal a běžel rychleji. Toto jsem u sebe nikdy nepozoroval a je možné, že jsem běžel podvědomě opatrně, abych třeba nezakopl. Zakopnout se mi podařilo jen dvakrát druhou noc, ale pokaždé jsem to vybalancoval a nespadl na zem, což považuji za malý zázrak.
Dokonce se mi letos podařilo nebloudit a můj organismus se dokázal až překvapivě dobře vyrovnat i s nepříjemnou zimou. Možná i díky litrům kávy, které jsem v průběhu závodu vypil. Takové množství kávy jsem v průběhu 48 hodin ještě nikdy nespotřeboval a navíc jsem přidal i hodně Coly. Když už jsem u pití, pil jsem i nealko pivo, ionťák a teplý čaj. Z jídla jsem do sebe natlačil nejvíce chleba se škvarkovou pomazánkou, nějakou polévku, kompoty, hodně ovoce a mix ořechů.
Trasa závodu vedla klasicky k zámku, kde se oběhl trojzubec a pak zbytek okruhu zámeckým parkem. Byla to krásná trasa, k vidění byl třeba i zajíc, srnka, hromada veverek, nebo v noci třeba i ježek na trase, kterého se mi podařilo oběhnout až na poslední chvíli. Ačkoliv podklad pro většinu běžců bude asi v pohodě, já jsem s ním malinko bojoval. Každou chvíli jsem měl vražený kámen v podrážce boty a hlavně v noci jsem díky problematické čelovce neviděl pořádně na cestu a nerozeznal například kámen od listu. Místy lehce vyjeté koleje jsem neviděl vůbec, takže pro moje kotníky to nebyla úplná balada.
Jak už jsem zmínil, nejhorší chvíle a stavy jsem zažíval v průběhu noci. Dost mě závod nebavil a stále jsem si opakoval, jaký mentálně slabý jedinec jsem. Ačkoliv fyzicky jsem na tom byl relativně dobře, hlava prostě vymýšlela pořád nějaké nesmysly a nechtěla vůbec spolupracovat. Ale ve chvíli, kdy se v sobotu ráno rozednilo, věděl jsem, že svého optimistického cíle 48 hodin dosáhnu. Zpestřením na závěr byla změna okruhu, kdy se kvůli gastro festivalu u zámku měnil okruh a běhaly se dva stejné okruhy po zhruba 3,35 km. Okruh se mi líbil víc, jelikož obsahoval více mého oblíbeného asfaltu. Jen další menší komplikací byly vybité hodinky, takže jsem ztratil na chvíli pojem o čase. Barča mi ale půjčila svoje a s nimi jsem závod dokončil. Na start 49 kola jsem se sice s Jardou ještě postavil, ale po pár metrech jsem mu podal ruku, pogratuloval k titulu mistra a odkráčel zpět do cíle.
Je zajímavé, že ačkoliv mi mnoho lidí povídalo o tom, jak zle jsem na konci vypadal, já se cítil relativně v pohodě. Samozřejmě že rozhýbání a rozeběhnutí se do každého nového kola chvíli trvalo a tempo bylo tak pomalé, že se o běhu skoro mluvit nedá. Ale svaly mě překvapivě prakticky vůbec nebolely a dokázal bych běhat klidně dále. Jenže jsem měl stanovený cíl, ten byl splněný a já tak neměl potřebu dál běhat. Myslím, že již nemám potřebu znova Backyard běžet. Stále si myslím, že je to spíše šílenost než běžecký závod.
V cíli jsem zazvonil na zvonec, nechal si doplnit startovní číslo o počet uběhnutých kol a kilometrů, dostal diplom, medaili závodu a stříbrnou medaili od Českého atletického svazu. Pak už jsme jen klábosili, sdělovali pocity, hodnotili závod a čekali než doběhl mistr Jarda. Tomu jsem v cíli pogratuloval k vítězství a poděkoval za umožnění splnění mého cíle.
Samostatný odstavec si tentokrát zaslouží poděkování, které patří zejména Barči, která mi dělala podporu v průběhu drtivé většiny závodu. Zároveň rodičům, kteří se mnou také strávili jednu noc a organizátorům za výborně zásobenou občerstvovačku a vytvoření skvělé atmosféry. Poděkování si také zaslouží Jarda, král Backyardu a borec, díky kterému jsem měl možnost splnit si svůj cíl. Neskutečný výkon také odvedla Lidka Polišenská, fotografka, která na trati strávila mnoho hodin a zachytila opravdu zajímavé momenty ve dne i v noci.
Následky Backyardu byly tak nějak standardní, na které jsem zvyklý, rozpraskané rty, napuchlé kotníky, bolavé snad všechny kosti v těle, rozharašený žaludek a nechuť k jídlu, bolest v krku a nachlazená záda. Nebylo to ale nic extra zásadního. Stačil odhadem tak týden a byl jsem z nejhoršího venku. Důležité bylo začít rychle běhat a bolest z celého těla vyklepat.
Článek o závodu
Výsledky závodu
https://moraviatiming.cz/glive/g-live.html?f=/vysledky/2025/back2025.clax
Nejlepší reportáž, co jsem tu snad četl. Výkon v závodě samozřejmě taky vynikající. Gratuluji!
Díky moc, jsem rád, že se článek líbil 🙂
Pěkný výkon Ondro! Souhlasím, že to je spíš šílenost, než běhání. Moc by mě ale zajímala ta protipuchýřová kůra.
Ahoj Míro, díky! Protipuchýřová kůra je vcelku jednoduchá věc, ale roky ověřená a funguje mi velmi spolehlivě. Zhruba týden před závodem každý večer před spaním namažu chodidla a prsty na nohách Indulonou a nechám přes noc působit. Kůže se nasákne a pak je taková vláčnější a odolnější proti puchýřům. Tak snad bude fungovat i tobě 🙂