Do Zruče nad Sázavou jsem se vydal primárně kvůli tatínkovi, který si tento závod chtěl zaběhnout díky tomu, že se jednalo o mistrovství ČR veteránů v běhu na 10 km. A když už jsem vážil tak dlouhou cestu, chtěl jsem také otestovat svoji aktuální formu. Bylo to přesně 6 týdnů od porodu dcerky Sophinky, se kterým byl nejprve spojený běžecký výpadek a následně období únavy, nevyspání a omezování běžeckých tréninků.
Po brzkém vstávání jsme do Zruče vyrazili tak, abychom na místo přijeli asi hodinu před startem. Cesta ovšem probíhala velmi dobře a tak jsme dorazili s ještě větší rezervou. S tatínkem jsme se odprezentovali a já jsem se rozklusal a kvalitně rozcvičil. Počasí nám také přálo a po vydatných přeháňkách po cestě nám jen drobně mrholilo. Teplota pro závod byla také optimální. Před startem pro mě bylo docela nepříjemné zjištění, že start byl ve vyšší nadmořské výšce než cíl a tak se tento závod nedá příliš považovat za regulérní závod na 10 km, ačkoliv měl certifikát o změření vzdálenosti.
Před startovním výstřelem zazněla státní hymna a následně početná běžecká skupina čítající okolo 180 běžců v rovných 10 hodin vyrazila okolo zámku a následně na cyklostezku okolo Sázavy. První kilometry se nedělo nic zvláštního, nohy v úvodním kilometru z kopce neběžely tak, jak bych si představoval, ale nedělal jsem z toho ukvapené závěry. Jakmile jsme doběhli na rovinatou cyklostezku a tempo se ustálilo, viděl jsem, že to dneska nepoběží úplně ideálně. V úvodu přede mnou běžela druhá žena a byla pro mě motivace se ji snažit zuby nehty držet.
Na první otočce na zhruba čtvrtém kilometru jsem si počítal pořadí a byl jsem okolo 32 místa. Celou dobu jsem se ale posouval pořadím a myslím, že mě po ustálení pořadí v prvním kilometru již následně nikdo nepředběhl. Na druhé otočce na zhruba 7,5 km jsem se posunul na cca 25 místo. Věděl jsem, že do cíle budeme muset ještě vystoupat pár výškových metrů a na to jsem se docela těšil. Jen mě překvapilo, že to byl jen 300 metrů dlouhý úsek. Věřil jsem, že ve stoupání bych mohl být rychlejší než protivníci, ale předběhnout se mi podařilo pouze jednoho závodníka. Ženu z úvodu jsem stále viděl kousek přede mnou, ale v cíli byla o 5 vteřin rychlejší.
V cíli jsme zjistil, že jsem obsadil celkové 22. místo, v kategorii jsem byl bramborový. Ale později jsem na vyvěšených výsledcích zjistil, že třetí v mé kategorii je polák a proto jsem v rámci mistrovství ČR obsadil třetí příčku, což mě velmi potěšilo. Hodnotím to jako úspěšný závod a vzhledem k aktuálním podmínkám beru svůj čas 37:38 jako povedený. Tatínek si odvezl také medaili, cinkla mu stříbrná, takže byl ještě úspěšnější než já a s výsledkem odjížděl také velmi spokojený.
