Hostýnskou osmu jsem běžel od jejího vzniku v roce 2012 pokaždé. Je to pro mě srdcová záležitost, ale letos kvůli mistrovství světa na 100 km musím poprvé vynechat. Chuť reprezentovat je zkrátka silnější. Abych ale přece jen letos okusil alespoň zlomek trasy závodu, rozhodl jsem se zúčastnit prvního ročníku Vertikálku. Závod se běží den před startem hlavního závodu a jedná se o výběh na Kelčský Javorník, nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů. Trasa je dlouhá pouhých 5,6 km, ale má výživné převýšení 463 metrů.
Musím říct, že tento závod byl z plného tréninku a nijak zvlášť jsem se na něj nepřipravoval. Bylo to krátce po prodělání nějaké nemoci, pravděpodobně angíny a 2 dny předem jsem běžel náročnější 22 km trénink ve čtyřkovém tempu a odrovnal mě víc, než je běžné. Proto jsem se den před startem cítil hodně unavený. Nakonec po protažení a proběhnutí těsně před startem závodu ale musím říct, že jsem se cítil relativně dobře.
Přesně v 18:15 jsem se společně s další asi čtyřmi desítkami běžců vydal vstříc vrcholu. Při úvodních 600 metrech po asfaltu jsem se nikam nehnal a držel se okolo desátého místa, ale přesně jsem to ani nesledoval. Při odbočení vlevo na louku začal pořádný mazec, trochu jsem srovnal tempo a ve druhém kilometru jsem předběhl nejprve Jirku Novotného a následně Tomáše Štveráka, oba běžce znám a vím, že běhají velmi dobře. To mě povzbudilo. Před sebou jsem viděl další běžce, ale přiblížení k nim trvalo snad věčnost. Když jsem jednoho z nich dobíhal, velmi mě znervózňoval. Dokázal být téměř stejně rychlý s tím, že střídal běh s chůzí. Když přešel do chůze a já se k němu blížil, rozeběhl se a utekl mi. A toto se opakovalo několikrát stále dokola. Štvalo mě, že ho nedokážu předběhnout, ale nakonec se to podařilo. Ve čtvrtém kilometru jsem zvládl předběhnout ještě jednoho běžce.
Další běžci byli daleko přede mnou a již jsem nevěřil tomu, že bych je dokázal dostihnout. Proto jsem se začal soustředit na udržení svojí pozice. Jakmile jsem uviděl rozhlednu na Javorníku, věřil jsem, že to dokážu. Bylo to sice jen o pár vteřinek, ale podařilo se. Potěšilo mě, že jsem doběhl celkově na třetím místě. Na vrcholu Javorníku byla docela zima, takže jsem se příliš nezdržoval, snědl pár kousků melounu a s Jirkou seběhl zpět dolů do cíle. Zajímavé bylo, že cesta dolů se mi zdála nekonečná a trvala dokonce déle než běh nahoru.
V Rajnochovicích v zázemí závodu jsem si dal guláš, nealko pivo, pokecal s kamarády a po vyhlášení frčel domů. Doufám, že se mi podaří příští rok postavit na start hlavního závodu.
Výsledky závodu
https://www.hostynskaosma.cz/#/results?race_id=1106751&route=HV8