Hranická desítka by se dalo říct je „dětská“ verze Hranické dvacítky. Zatímco dvacítka měla letos padesáté výročí, desítka se běžela teprve po sedmé. Ačkoliv mám Hranice prakticky za rohem, zatím jsem zde nikdy nestartoval a tak se jednalo o moji premiéru. K rozhodnutí přispěl také fakt, že chci letos běhat spíše více kratších závodů. Do Hranic jsem vyrazil s početným doprovodem fanoušků, přítelkyní a rodiči. Při prezentaci jsem dostal krásné a pro mě šťastné číslo 11. Následně do startu závodu ve 12 hodin zbývalo ještě hodně času a tak jsem se důkladně rozklusal a protáhl. Překvapilo mě, že účast byla vcelku hojná a na start se postavilo odhadem okolo stovky vytrvalců, většina ale běžela dospěláckou delší trasu.
Po startu vše probíhalo dobře, dle předem prostudovaného profilu tratě jsem byl na prvních třech kilometrech připravený na táhlé stoupání. Kopec mě tedy nepřekvapil, horší to bylo s blátem, které bylo místy nepříjemné a to já prostě nemám rád a nikdy mít nebudu. Naštěstí ale nijak radikálně neovlivňovalo tempo a vše bylo v zásadě běhatelné bez velkých omezení. Mohl jsem tedy neustále makat na plný plyn přesně tak, jak mi to vyhovuje.
Na čtvrtém kilometru byl vepředu běžec na 10 km následovaný s krátkým odstupem skupinkou se mnou a dalšími dvěma běžci, kteří ale běželi dvacítku. Během pár set metrů to ale vypadalo, že první běžec začíná odpadat a jeho náskok jsme stáhli. Dokonce jsem se ve skupince dostal na první místo a čekal, kdo všechno se na pátém kilometru vzhledem k obrátkové trati vydá zpět a kdo bude pokračovat na další otočku o 5 km dále.
Běžet na prvním místě bylo velmi motivující. Zároveň jsem ale věděl, že zdaleka ještě nemám vyhráno. Běžec za mnou rozhodně neodpadl, jak jsem si mylně myslel, ale zpětně si spíše myslím, že taktizoval. Běžel kousíček za mnou, i když jsem měl pocit, že si postupně buduji vteřinku po vteřince vyšší náskok. Drama nastalo okolo 2,5 km před cílem, kdy jsem neodbočil a běžel nesprávně rovně. Chybu jsem si rychle uvědomil, ale zastavení a zorientování mi pár vteřin ubralo a já tak prakticky o celý náskok přišel. Sice jsem dokázal zůstat první, ale rozhodně to mého soupeře značně povzbudilo. Jenže už se blížil asfalt, na který jsem se velmi těšil a na kterém si věřím, zvlášť v mém silničním obutí. Kousek před cílem jsem se nešetřil a musel prostě makat naplno, protože protivník byl stále za mnou.
Kilometr před cílem to již vypadalo dobře, stejně tak 200 metrů, kdy jsem vbíhal na atletickou dráhu. Jenže tam jsem nevěděl, kterým směrem běžet do cíle a tak jsem zastavil a očekával nějaký povel od organizátorů. Ten jsem dostal vcelku brzy a vyrazil správným směrem, ale opět ztratil veškerý náskok na protivníka. Pro něj smazání náskoku fungovalo jako červený hadr na býka a rozhodl se finišovat ve velkém stylu. Jenže já jsem se nechtěl vzdát bez boje a posledních 200 metrů na dráze jsme do toho oba dali naprosto vše.
Musím říct, že pro mě tato desítka byla velmi adrenalinová a dramatická doslova až do posledního metru. Něco podobného jsem na tak krátké 10 km trati ještě nikdy nezažil a pro diváky na stadionu to byl rozhodně atraktivní a napínavý souboj. V cíli jsem dosáhl vzhledem k bahnu na trati a kopečkům velmi solidního času 38:12 a zvítězil. Ostatní kvalitní borci totiž běželi dospěláckou 20 km trať.
Výsledky závodu
https://www.atletikahranice.cz/file/306/vysledky-bv-h20-h10-2023.xlsx