Dlouho, velmi dlouho jsem čekal na závod, kde bych konečně mohl zužitkovat trénink poslední doby. V době Covidu bylo obtížné jakékoliv plánování a hlavně směřování formy na konkrétní datum, když bylo do poslední chvíle nejisté, zda závod skutečně bude. Stovka v Plzni byla prakticky prvním důležitým závodem, na který se dalo rozumně připravit. A na tento závod jsem směřoval přípravu první půlky letošního roku. Všechny ostatní letošní závody byly jen tréninkové a chtěl jsem na nich pouze otestovat formu.
Týden před závodem jsem již prakticky jen odpočíval. Dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že bych zkusil běžet na osobák, i když pocity před závodem byly smíšené. Nohy jsem necítil úplně odpočinuté, byly nějaké ztuhlejší. Ale čím víc zkušeností mám, tím víc zjišťuji, že pocity před závodem nejsou v jeho průběhu prakticky vůbec důležité. Důležité bylo, že díky těmto zkušenostem jsem to vůbec neřešil a i přesto si věřil. Mnohem více mě znepokojovala předpověď počasí, kdy meteorologové slibovali až 28 stupňů a to mě nakonec donutilo přehodnotit plány. Spíše jsem zvolil strategii běžet na jistotu, s nikým se na začátku nehonit a spíše šetřit síly do druhé poloviny. A musím říct, že tohle byla dokonale zvolená strategie.
Do Plzně jsem pak se svým supportem, rodiči, odjížděl již ve čtvrtek po práci. Chtěl jsem mít den před závodem volno, abych dokázal vypnout od práce, trochu se myšlenkově naladit před závodem a dobře se vyspat. Vytvořil jsem dokonalý plán občerstvování jako v minulých ročnících, kdy byl okruh 1,5 km. Šok byl ráno před závodem, kdy jsem zjistil, že okruh je nově 2,5 km a tak jsem narychlo plán rodičům přepracovával. Vše ale nakonec dobře dopadlo. Před závodem to bylo hodně hektické, rychle se zaregistrovat, lehce rozběhat a protáhnout, přivítat se po dlouhé době s kamarády a pak již utíkat na start. Výstřel zazněl přesně v 7:30.
Po startu jsem se dle plánu nikam nehnal, dokonce se až zpětně divím, jak jsem to dokázal. Většinou když před sebou někoho vidím, podvědomě s ním soupeřím a snažím se ho dohonit. Jenže tentokrát se nic takového nedělo a pravděpodobně to bylo díky nulovému očekávání. Konkurence je rok od roku kvalitnější a letos jsem před závodem považoval za velký úspěch umístit se vůbec na bedně. Kilometry ubíhaly, já jsem si v pohodě od začátku tak trochu opuštěně sám běžel na pátém místě a nedělo se nic zajímavého. Trochu nepříjemné bylo, že letos zřejmě díky změněné trati s obrátkou o 180 stupňů, mi nefungovala spolehlivě GPS a já běžel o trochu rychleji než bych si přál.
Metou maratonu jsem proběhl na vteřinu přesně za 2:58 a pokud mám při stovce na maratonu čas těsně pod 3 hodiny, považuji to za dobrý začátek. Zvlášť, když se cítím ještě plný sil, což se tentokrát dělo. Jenže to netrvalo dlouho. Na 50 kilometru vše probíhalo ještě vše podle plánu, jenže na 53 km jsem si musel skočit na záchod a nabral 2 minuty ztrátu. Pokud jsem do té doby měl alespoň nějakou minimální představu o rozestupech soupeřů, o veškerý přehled jsem touto zastávkou přišel a vlastně ani nevěděl, na koho mám kolo k dobru. Dále pak vysvitlo sluníčko a začalo být velké horko. Navíc už mi začaly tuhnout nohy a do běhu jsem musel vkládat mnohem vyšší úsilí i při pomalejším tempu. Poléval jsem se studenou vodou každé kolo, ale příliš to nepomáhalo a během chvíle jsem byl vždy suchý. Pozitivní ale bylo, že i přes dvouminutovou ztrátu jsem se během šesté desítky dostal na třetí místo. To mě velmi překvapilo a zároveň trochu namotivovalo.
David Pelíšek, obhájce titulu z loňského roku, však po 62,5 km vzdal a já se tak brzy dostal na druhé místo. V tu chvíli jsem měl na prvního Radka ztrátu více než 15 minut. Jenže Radek měl krizi a tak jsem se na 75 km dostal před něj. První místo mě samozřejmě velmi motivovalo, ale přiznám se, že jsem byl velmi paranoidní. Ačkoli můj náskok rychle narůstal a na 80 km byl již přes 10 minut, nevěřil jsem tomu. Pořád jsem se snažil běžet co nejrychleji, abych odrazil případný útok borců za mnou. Odmítal jsem uvěřit zprávám od supportu a fanoušků, že mám dostatečný náskok a již mi ho nikdo nevezme. Radek Brunner, Marek Jirásek, Jirka Horčička, ale i Milan Šumný běželi velmi dobře a místy měli i rychlejší kola než já. Zejména díky tomu, že jsem velmi ztrácel na občerstvovačkách, kdy jsem se vždy zastavil, polil vodou, v klidu napil a pokračoval dále. Toto pro mě není vůbec typické a občerstvovačky se snažím většinou rychle probíhat.
Od 85 km jsem ale začínal věřit, že první příčku uhájím, makal jsem, kontroloval rozestupy a přál si, aby mě nechytily křeče. Těch jediných jsem se v tu chvíli bál vzhledem k prakticky nulové aklimatizaci na teplo. Již okolo poloviny jsem pociťoval lehké náznaky začínajících křečí, ale vždy jsem dal dvě solné tablety a bylo vyřešeno. Ačkoli gely jsem si hlídal velmi důsledně a dal jeden Agave každých 12,5 km, na solné tablety jsem neustále zapomínal a bral až když jsem cítil náznak začínajících problémů. Důležité ale bylo, že nohy vydržely spolupracovat až do cíle.
Posledních pár kilometrů jsem více než se soupeři spíše bojoval s časem. Přál jsem si ho stlačit pod 7:30 a to se mi nakonec podařilo. Do cíle jsem opravdu doběhl jako vítěz s časem 7:27:40. Byl jsem neskutečně šťastný, i když mi v tu chvíli nedocházelo, že jsem opravdu vyhrál. Ačkoli mám v oblibě spíše sudá čísla, v Plzni se mi daří v lichých letech. Zvítězil jsem zde v roce 2017, 2019 a teď 2021. Trojnásobným vítězstvím jsem si zajistil trvalé startovné na tomto závodě zdarma. A to je pořádná výzva!
Zde si dovolím krátkou odbočku k botám Saucony Endorphine Pro, ve kterých jsem závod běžel. Boty jsem dostal na otestování a stačil pouze jeden trénink a bylo jisté, že jsou horkými favority právě pro tento mistrovský závod. Dosud jsem nechápal, jak někdo může dát za karbonové boty 6 tisíc. Zároveň jsem boty rozlišoval na pohodlné, tlumené a těžší a potom na lehčí závodní a méně tlumené. Jenže Endorphine Pro všechna pozitiva kombinují dohromady a vznikly maximálně pohodlné a tlumené, ale přitom extrémně lehké univerzální boty. Dokážu si představit v nich běžet jak rychlou závodní desítku, tak dlouhou 24 hodinovku. Boty po stovce vypadají stále jako nové a i nadále si je budu šetřit. Pokud je na mně na nějakém závodě uvidíte, podle toho poznáte, že je to pro mě důležitý závod.
Na závěr bych chtěl poděkovat zejména rodičům za náročnou podporu při závodě, kdy jsem v průběhu pravděpodobně ze sluníčka nedokázal vůbec přemýšlet. Každý support chce jistě na otázku „Co chceš v dalším kole na pití?“ slyšet odpověď „Nevím“. Dále také trenérovi Pavlovi Novákovi, který mě na závod perfektně připravil. A samozřejmě také Vlastovi Šroubkovi za skvělou organizaci závodu v nelehkých Covidových podmínkách a všem fanouškům, kteří mě povzbuzovali nejen na trati závodu.
Výsledky závodu
Časy kol: http://online.4timing.cz/?id_zavodu=259
Výsledky: https://vysledky.4timing.cz/index.php?id_zavodu=259
Záznam závodu v Garmin Connect
https://connect.garmin.com/modern/activity/6903851445
Články o závodu
https://www.bezvabeh.cz/clanek/7062-utramaratonec-z-bystrice-pod-hostynem-velicka-slavi-cesky-titul-v-behu-na-100-kilometru
https://plzensky.denik.cz/ostatni_region/foto-atleticti-vytrvalci-bojovali-v-plzni-sily-nejlepe-rozvrhl-velicka-20210607.html
https://zlinsky.denik.cz/ostatni_region/utramaratonec-ondrej-velicka-slavi-cesky-titul-v-behu-na-100-kilometru-20210610.html