Koncept Rohálovské padesátky se mi dlouhodobě velmi líbí. Ačkoliv se primárně jedná o cyklistický závod, organizátoři dokáží na velmi vysoké úrovni zajistit i běžeckou část. Nechybí doprovodné video, medaile, účastnický list a skvěle zásobené občerstvovačky po trase závodu a v cíli. Nejen to je důvodem, proč si samozávod získal mezi běžci tak velkou oblibu.
Závod se běží v průběhu třech týdnů, ale mně to úplně nezapadalo do tréninkové přípravy na půlmaraton v Pardubicích. Proto jsem byl rozhodnutý letos samozávod vynechat. Ale když jsem viděl příspěvky na Facebooku s doběhnuvšími, měl jsem chuť najít termín, ve kterém bych závod zaběhl. V úvahu připadal den po půlmaratonu, kdy jsem měl v plánu delší trénink, ale vyhodnotil jsem to jako ne úplně vhodný nápad vzhledem k mému stavu po tomto závodu. Raději jsem počkal na středu. Pozdější termín nebyl přípustný, jelikož v neděli mě čekal další závod.
V den D jsem odešel dříve z práce, objel autem trasu a na strategická místa hodil ke stromům lahve s pitím. Pak už jsem zaparkoval u startu a chtěl nenápadně zadat kód a vyběhnout. To se ovšem nepodařilo a odchytli mě Martin Koplík s Laďou Raabem a tak jsem měl alespoň předzávodní foto. Po zadání stejného kódu jako při mé minulé účasti jsem vyběhl na okruh okolo Rohálova. Stále jsem nebyl fit po půlmaratonu, který jsem v nohách cítil zejména při sebězích, a proto jsem si stanovil pouze neambiciózní pětihodinový cíl. Nešlo mi ani tak o podání velkolepého výkonu, jak spíše o podporu tohoto závodu a získání řádu ROH50.
Po startu se mi ovšem běželo až překvapivě dobře, únavu v nohách jsem cítil, ale nebránilo mi to v rychlejším běhu. Tak jsem si řekl, že nebudu zbytečně brzdit a zkusím ze sebe vyždímat nějaký výkon. V nejhorším případě někde vytuhnu a do cíle jen doklušu. Škoda jen, že jsem s touto variantou nepočítal a připravil si po cestě jen pití a žádné jídlo. Naštěstí mě zachránil banán na občerstvovačce a taky jsem si vzal jeden gel. Ten jsem vycucl před horskou prémií asi na 35 km. Kdybych věděl, že poběžím takto rychle, zvolil bych i závodní boty a ne moje pomalé tréninkové Hoky.
Podmínky byly pro závod prakticky ideální, vybíhal jsem po třetí hodině, kdy ještě hodně svítilo sluníčko, ale jakmile zapadlo, bylo výborně. Chvíli jenom foukal slabší větřík, ale nebylo to nic dramatického. Zajímavé bylo, že v Bystřici byla údajně silná bouřka, ale mě v průběhu závodu zasáhlo jen pár osvěžujících kapek deště.
Deset kilometrů před cílem již bylo jasné, že magická hranice 4 hodin nedopadne, ale takový čas by byl opravdový zázrak. Soustředil jsem se tedy na reálný cíl pod 4:10. Čas jsem přepočítával každý kilometr a čím blíže jsem byl cíli, tím to bylo reálnější. Asi kilometr před cílem jsem před sebou zpozoroval Lukáše Tomčíka, který vybíhal asi hodinu přede mnou. V cíli jsme tak mohli pokecat a sdílet své zážitky ze závodu. Po chvíli se objevil i Jaryn Kopřiva, který se rozhodl trasu absolvovat ve tmě. Klobouk dolů, protože tohle je úplně jiná disciplína.
Můj cílový čas byl 4:07:22, což znamenalo celkové sedmé místo a bramboru v kategorii. Kdybych věděl, že mě bude od třetího místa dělit pouhých 8 vteřin, rozhodně bych mákl a jistě bez větších problému doběhl rychleji. Tak snad příští rok!
Výsledky závodu
https://www.vesani.cz/virtual/
Komentáře