V poslední době nemám příliš kvalitní formu a stále ještě se srovnávám z třítýdenního totálního výpadku na dovolené. Zároveň se ale intenzivně snažím trénovat na šílenost jménem Backyard v Holešově. Proto je potřeba naběhat nějaké kilometry a tak mi trenér jednu dubnovou neděli nadělil do tréninkového deníku šedesátku. Při jednom z mých tréninků jsem náhodou v Prusinovicích potkal Kubu Jandu, který mi oznámil, že se opět běží samozávodní padesátka. Tím mi nasadil brouka do hlavy a já přemýšlel, jestli si tento nedělní trénink malinko nezkrátím a neodběhnu v rámci tohoto závodu. Napsal jsem trenérovi a ten souhlasil.
V neděli předpověď slibovala teplé počasí, bohužel se mi nepodařilo vyběhnout dříve než v 10:40 a to už bylo dost teplo. Naštěstí ale bylo sluníčko schované za mraky. Po vyťukání svého číselného kódu na klávesnici samobufetu jsem vyrazil na trať. Tentokrát jsem neměl domluvený žádný doprovod a doufal jsem, že si vystačím s litrem ionťáku, který jsem nesl s sebou v batohu. Pár kilometrů po startu se ke mně přidal Kuba Janda, se kterým jsem byl domluvený, že si se mnou pár kilometrů odběhne. Bylo to příjemné zpestření a závod alespoň rychleji ubíhal.
Už krátce po začátku jsem začal pociťovat pálení v nohách. Zkrátka bylo poznat, že jsem letos vůbec netrénoval kopce. Raději jsem proto příliš nespěchal a šetřil síly. Na asi 20 km mě překvapila občerstvovačka, kterou jsem velmi uvítal. vyklopil jsem do sebe dvě půllitrovky vody a pokračoval dále. Byl jsem rád, že svůj ionťák pošetřím na pozdější dobu.
Po asi dvaceti společných kilometrech mě Kuba opustil a já pokračoval osamocený dál. Spořádal jsem půlku gelu a konečně se napil svých zásob. Divil jsem se, že v první polovině nepotkávám žádné běžce, ale ve druhé polovině se to změnilo a mě se podařilo pár běžců předběhnout. V Dobroticích jsem si na poslední chvíli všiml další občerstvovačky, na které jsem si pro změnu vzal plechovku Kofoly. V tu chvíli jsem již potřeboval doplnit i trochu energie. U Holešova jsem dal druhý gel a věřil, že už mi energie vystačí až do konce.
Celou dobu mi závod hezky ubíhal a já se snažil posledních 20 km cílit na čas pod 4:17, což je čas Pepy Barota, který byl aktuálně v pořadí na prvním místě v naší veteránské kategorii nad 40 let. Nakonec se mi do cíle k samobufetu podařilo dorazit se slušnou rezervou za 4:12:25. V hodnocení kategorie jsem obsadil první místo a uvidíme, kolik běžců mě do konce závodu ještě překoná.
UPDATE 30.04.2024
Nakonec mě předběhl Petr Kučera a tak jsem ve své kategorii skončil na stále ještě krásném druhém místě.
Výsledky závodu
https://www.vesani.cz/virtual/
Pěkná reportáž a tenhle závod je hodně zajímavý.