Hranická desítka by se dalo říct je „dětská“ verze Hranické dvacítky. Zatímco dvacítka měla letos padesáté výročí, desítka se běžela teprve po sedmé. Ačkoliv mám Hranice prakticky za rohem, zatím jsem zde nikdy nestartoval a tak se jednalo o moji premiéru. K rozhodnutí přispěl také fakt, že chci letos běhat spíše více kratších závodů. Do Hranic jsem vyrazil s početným doprovodem fanoušků, přítelkyní a rodiči. Při prezentaci jsem dostal krásné a pro mě šťastné číslo 11. Následně do startu závodu ve 12 hodin zbývalo ještě hodně času a tak jsem se důkladně rozklusal a protáhl. Překvapilo mě, že účast byla vcelku hojná a na start se postavilo odhadem okolo stovky vytrvalců, většina ale běžela dospěláckou delší trasu.
Po startu vše probíhalo dobře, dle předem prostudovaného profilu tratě jsem byl na prvních třech kilometrech připravený na táhlé stoupání. Kopec mě tedy nepřekvapil, horší to bylo s blátem, které bylo místy nepříjemné a to já prostě nemám rád a nikdy mít nebudu. Naštěstí ale nijak radikálně neovlivňovalo tempo a vše bylo v zásadě běhatelné bez velkých omezení. Mohl jsem tedy neustále makat na plný plyn přesně tak, jak mi to vyhovuje. (Pokračování textu…)