Brdská stezka je velmi krásný závod v okolí Brd. Padesát kilometrů je tak akorát na slušný ultra trénink a vzhledem k tomu, že se jednalo o jubilejní padesátý ročník, nechtěl jsem chybět. Je to jeden velký okruh hezkou přírodou s výškovým převýšením přes 800 metrů. Navíc se pravděpodobně jednalo o poslední ročník tohoto závodu.
Tentokrát jsem nejel z Prahy autobusem jako obvykle, ale domluvil se přes Facebook se skupinkou závodníků a společně jsme se svezli s Pepou Stolínem. Alespoň cesta při povídání rychleji uběhla a my včas dorazili do Mníšku pod Brdy, odkud se startovalo. Zajistil jsem si startovní číslo a šel se připravit na závod. Rozběhal jsem se, rozcvičil a šel se pomalu postavit na start, který byl přesně v 8 hodin.
S trenérem jsem byl domluvený, že závod poběžím tréninkově na zhruba 90 procent. A to jsem chtěl dodržet. I tak jsem ale po vyběhnutí počítal místa a po pár kilometrech ustálení pořadí jsem běžel pátý. Nejhorší byl sedmý kilometr, kdy je první velký kopec. V průběhu jednoho kilometru se vyběhne 100 výškových metrů. Již na startu jsem cítil zvláštní těžko definovatelnou únavu a nevěděl jsem, jestli se v průběhu závodu projeví. Ostatně již v průběhu celého týdne před závodem jsem se necítil příliš dobře. Tento kopec se na mých nohách velmi projevil, asi známka toho, že v kopcích prakticky netrénuji. Při výstupu už jsem cítil, jak mi postupně nohy tuhnou, ale na kopci jsem měl nohy jako beton, což už jsem hodně dlouho nezažil. V tu chvíli jsem byl hodně zvědavý, jaký další průběh bude závod mít.
Naštěstí se nohy umoudřily a s rovinatějším terénem a při sebězích to bylo v pohodě. Horší to vždy bylo do kopců, ale dalo se to zvládat. Možná i proto, že jsem raději preventivně zvolnil. Ale když jsem před třicátým kilometrem před sebou viděl Zbyňka Vondráka (jeho report ze závodu zde), nějak mě to nabudilo a chtěl jsem ho doběhnout. Trvalo to mnoho kilometrů, ale na 33 km jsem se na něj dotáhl a dokázal ho předběhnout. V tu chvíli jsem asi nedbal domluvených pokynů s trenérem a prostě se chtěl posunout na čtvrté místo. Toto rychlejší tempo mi ještě chvíli vydrželo, abych si udělal rozumnou rezervu a nemusel se v závěru stresovat tím, že by mě ještě mohl předběhnout. Jakmile jsem ale dosáhl mety maratonu, kterým jsem proběhl podle hodinek v čase 3:01:49, rozhodl jsem se zvolnit a již nikam nespěchat. Velmi často jsem se otáčel a Zbyňka vyhlížel, ale naštěstí se konec závodu nenesl v žádném dramatickém duchu a já v pohodě s odstupem zhruba 3 minut doběhl do cíle.
Čas jsem měl 3:37:51, což znamená zhoršení loňského času o 43 vteřin. Ale pocit v cíli jsem měl mnohem lepší a překvapivě i přes ztuhlé nohy v začátku závodu jsem nebyl v cíli ani tolik unavený a s výsledkem jsem byl spokojený. Celkově jsem získal čtvrté místo a v kategorii jsem byl třetí.
