V Kroměříži jsem půlmaraton běžel již v roce 2015, takže jsem věděl, do čeho jdu. Mám rád rovinaté závody a dva okruhy po čtvrtmaratonu jsou ideální. S trenérem jsem byl domluvený, že si zaběhnu pouze tréninkově bez velkého nasazení a to jsem hodlal dodržet. Říkal jsem si, že čas by mohl být okolo 82 až 83 minut.
Po příjezdu do Kroměříže jsem se rychle zaregistroval, převlékl, rozcvičil a šel rozklusat. Trochu jsem se nechal unést, popoběhl dál a málem se nestihl vrátit včas na start závodu, který byl přesně v 10 dopoledne. Podařilo se mi prokličkovat až těsně ke startovní čáře, abych neplýtval čas předbíháním a za pár vteřin zazněl startovní výstřel.
Vyběhl jsem tempem 3:50 min/km a běželo se mi pocitově velmi dobře. Ale už na třetím kilometru jsem se trochu lekl, protože mi začalo připadat, že mi začínají tuhnout svaly. To bylo nemilé, ale stále jsem doufal, že to přejde. Pravděpodobně to měl na svědomí trénink v týdnu před závodem, kdy jsem se opravdu nešetřil a běhal tak, jako by mě žádný sobotní závod nečekal. Od úterka do pátku jsem naběhal 65 km v průměrném tempu 4:11 min/km.
Až do 6 km se mi běželo ještě dobře a tempo jsem dokázal držet. Běžel jsem na solidním šestém místě, ale jakmile jsem doběhl k obrátce, zjistil jsem, že to nebude úplně jednoduchý závod. Okolo Moravy v otevřeném terénu foukává vítr a já jsem teď pocítil jeho sílu. Proti větru se mi běželo mnohem hůře a tempo začalo klesat. Bohužel jsem běžel sám a neměl se za koho schovat. Na konci prvního kola jsem se rozhodl trochu zariskovat a dotáhnout se k dvojici závodníků, za které jsem se chtěl ukrýt před větrem ve druhé polovině závodu. Stálo mě to dost sil a nevěděl, jestli náhodou neběží pouze čtvrtmaraton, což by znamenalo, že do druhého kola nebudou pokračovat. Překvapivě všech pět závodníků přede mnou běželo půlmaraton a já si v tu chvíli pomyslel, že kdybych se přihlásil pouze na čtvrtmaraton, zvítězil bych. Ale musel jsem pokračovat dál.
Po otočce se jeden ze závodníků zdržel na občerstvovačce, takže jsme zůstali jen dva. Ale připadalo mi, že mému společníkovi začínají docházet síly a já ho musel předběhnout. Držel se mě a dokonce se na nás dotáhl další ze závodníků, který běžel za námi. Když nás doběhl, nevypadal vůbec unaveně, v pohodě dokázal konverzovat, až jsem z toho byl nervózní. Vypadal, jako kdyby právě vyběhl. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem stejně většinu doby skupinku vedl a v závěrečné nejnáročnější pasáži proti větru okolo Moravy jsem zůstal opět osamocený s velkým odstupem přede mnou i za mnou.
V tu chvíli jsem běžel na čtvrtém místě. Chvíli mě dokonce napadlo, jestli bych neměl zkusit útok na třetí místo, jelikož jsem se domníval, že jsou všichni přede mnou v mojí věkové kategorii. Ale raději jsem si to rozmyslel, chtěl jsem dodržet dohodu s trenérem a dokonce si dovolil poslední dva kilometry vypustit a jako jediné z celého závodu jsem je měl pomalejší než 4 min/km. Do cíle jsem proto přibíhal s úsměvem a bez většího vyčerpání. Příjemně mě překvapilo, že na posledních několika stovkách metrů mě doprovázela holčička na kole a díky tomu jsem si připadal jako při doběhu do cíle Spartathlonu.
Jsem rád, že jsem dokázal udržet plánované tempo a doběhl ve slušném čase 1:22:24 na celkovém čtvrtém místě. V cíli jsem se dozvěděl hezkou zprávu, že jsem skončil druhý v kategorii, z čehož jsem měl opravdovou radost.
V cíli dokonce vysvitlo sluníčko a já si od pořadatelů dopřál občerstvení v podobě rizota a nealko piva, které bylo součástí velmi přijatelného 150 Kč startovného. Organizace byla opět na jedničku a rád si příště opět přijedu zazávodit. Jen by příště mohl být ve výsledcích mezičas v polovině závodu, jelikož čip mi průběh pípl a je škoda nevědět, jak vyrovnané tempo jsem přesně měl.
OPRAVA: Ve výsledcích jsou mezičasy po čtvrtmaratonu uvedeny, takže jsem je původně přehlédnul. Čas v polovině závodu jsem měl 41:05 a druhou polovinu za 41:19. Pro mě je to příjemné zjištění, že jsem běžel prakticky vyrovnaně v průběhu celého závodu.