O Backyardu jsem se dozvěděl již v roce 2020, kdy ho v karanténě běžel Radek Brunner doma na pásu. A od této doby jsem si říkal, že by byla velmi zajímavá zkušenost se takového závodu taky zúčastnit. Jedná se o závod, kdy se každou celou hodinu musí závodník postavit na start a uběhnout zhruba 6,7 km. A další hodinu znova a znova až postupně odpadnou všichni běžci a zůstane jediný vítěz. Všichni ostatní jsou diskvalifikovaní. Tento netradiční formát závodu mě lákal a byl jsem velmi potěšený, že se ho podařilo uspořádat v Holešově, 10 km od mého bydliště.
Závod jsem bral jako moji hlavní běžeckou akci podzimu a podřídil ji trénink i veškerou přípravu. Opět jsem zařadil více objemů a dostal se dvakrát po sobě na zhruba 180 km týdně. Navíc jsem se cítil v dobré formě a věřil jsem, že by závod mohl dobře dopadnout. V týdnu před závodem jsem kladl velký důraz na spánek, regeneraci a suplementaci. Vypadalo to, že se mi vše podařilo a na závod jsem byl dobře připravený.
V den závodu jsem se sbalil a s Barčou vyrazil směr Holešov. Zde už bylo hodně rušno a hlavním strategickým cílem bylo obsadit místo ve vyhřívaném stanu. To se nám podařilo a vyčkávali jsme na start závodu. Jakmile se v rovných 10 hodin odstartovalo, zjistil jsem v jakém stavu je trať. Docela mě zarazilo, že na trati bylo opravdu hodně bláta a běh byl místy hodně náročný. Ačkoliv byla solidní zima, po každém kole jsem přiběhl zpocený a tak jsem raději vždy měnil triko za suché. To jsem přehodnotil po asi 15 kolech, kdy jsem usoudil, že převlékání je náročný a zdlouhavý proces a vykašlal jsem se na to. Od té doby jsem až do konce běhal ve stejném oblečení. Zároveň jsem dbal na to, abych každé kolo něco alespoň malého snědl a vypil. A musím říct, že žaludek mi celou dobu fungoval naprosto skvěle. Možná i díky krátkým pauzám mezi koly.
Prvních 10 hodin bylo ovšem utrpení. Každé kolo se zvednout ze židle, vyjít z vyhřátého stanu do zimy a postavit se opět na start bylo pro moji psychiku překvapivě hodně náročné. Nečekal jsem to. Navíc vždy v ultra většinou po nějaké době běžím sám, uzavřený v bublině, ale tady jsem pořád běžel v davu. Čím víc startovní pole řídlo, tím lépe jsem se cítil.
V noci jsem každou chvíli řešil problémy s čelovkou. Ačkoliv jsem měl mnoho náhradních baterek, žádná mi nevydržela déle než 3 kola. Občas jsem běžel prakticky v úplně tmě, naštěstí jsem si už okruh docela dobře pamatoval. Byl jsem velmi překvapený, jak psychicky náročné pro mě bylo běžet 14 hodin z celého dne ve tmě. Nikdy jsem tak dlouhou noc v průběhu závodu nezažil.
Hrozně jsem se těšil na svítání, které nastalo po 21 hodinách, kdy nás zbylo 11 přeživších. Za světla jsem ožil a začal mě závod konečně bavit. Fyzicky jsem se cítil stále dobře, běhal jsem pomalu, ale sekal jeden okruh za druhým ve stále velmi podobných časech. Další tma nastala po 30 hodinách. V tu chvíli jsem dosáhl 200 km a rozhodl se již další noc neabsolvovat. Stále jsem se fyzicky cítil dobře, ale hlava našla mnoho důvodů proč v závodě nepokračovat. Nakonec jsem ho po 31 hodinách a téměř 208 km ukončil.
Moc děkuji Barušce, která mi dělala celé dva dny a jednu noc podporu. Cítím, že mám na lepší výsledek a tak si závod budu muset příště opět zopakovat. Ideální by bylo, kdyby nebyla taková zima, nebylo bláto na trati a byla kratší dobu tma. Myslím, že podobně dopadlo více běžců, jelikož startovní listina byla velmi kvalitně obsazená a to, že jsem skončil třetí s pouhými 31 hodinami nepovažuji za standardní situaci. Rozhodně svůj výkon nemohu považovat za dobrý výsledek.
Články o závodu
Výsledky závodu
https://cc.sokotime.cz/public/g-live.html?f=../VT/Backyard%202023.clax
Komentáře