Asi bych měl nejprve vysvětlit, jakým omylem jsem se dostal na start tohoto závodu. Řeknu rovnou na začátek, že to byla trailová desítka místy ve velmi výživném bahnitém terénu, což je u mě netypické, takové závody neběhám a nemám je rád. Před nedávnem jsem vypsal trenérovi seznam závodů, které se tady v okolí běží, jestli by se nějaký z nich náhodou nehodil do tréninku. Přitom jsem ale nezkoumal detaily jednotlivých závodů. Takže jsem nevěděl, že se běží ve zvlněném terénu a že den předem bude mohutně pršet, aby byl závod ještě zajímavější. A trenérova volba padla právě na tento závod.
Doma mě asi osvítil duch svatý a proto jsem si přibalil do auta na závod i trailové boty. Na místě po omrknutí terénu jsem se do těchto Saucony Peregrine rozhodl bleskurychle přezout. Bohužel parkovat se dalo jen dost daleko od startu a prezentace. Neměl jsem tak příliš času na rozkoukání, po vyzvednutí čipu a startovního čísla jsem rozklusal k autu, odložil věci, naposledy se napil a vyrazil na start, kde jsem doběhl dvě minuty před startem. Nedá se tedy říct, že bych byl ideálně protažený a rozklusaný, ale v takovém terénu to nebylo ani tolik potřeba.
Hned po startu jsem byl dost vzadu a tak jsem se musel prodírat mezi pomalejšími běžci, ale to se po prvním kilometru ustálilo. Závod se běžel na 2 okruhy po 5 km a pokud malinko trasu zjednoduším, dá se říci, že se první půlka okruhu byla do kopce a druhá půlka z kopce. Hlavně některé bahnité seběhy byly výživné, až jsem měl strach, aby mi v bahně po kotníky nezůstala bota.
Závod jsem ve zdraví doběhl, drama ale nastalo ještě v cílové rovince. Když jsem se začínal klouzat v posledním seběhu pár set metrů před koncem, měl jsem dostatečný náskok na běžce za mnou. Jenže asi si sebou na závod nepřibalil pud sebezáchovy a tak v tom bahně běžel jako po asfaltu bez jakéhokoli strachu. Takže na cílovou rovinku jsme vyběhli s minimálním odstupem a tak jsem byl nucený přidat. Nakonec jsme bok po boku proběhli cílovým kobercem ve vcelku závratné rychlosti, až jsem si zapomněl stopnout hodinky. Cílová rovinka byla z kopce a vzhledem k nabrané rychlosti jsem toho využil a setrvačností doběhl ještě dalších 700 metrů k autu, kde se mi konečně podařilo zabrzdit.
Myslel jsem, že jsem v cílovém finiši prohrál, ale asi jsem měl čip na noze, která byla v cíli dřív a já tak s časem 42:16 obsadil celkové 18. místo a v kategorii jsem byl na 14. místě.
U auta jsem se rychle převlékl ze zabahněného do čistého a suchého a zašel na polévku od pořadatelů. Po vyhlášení jsem odjel domů. Občas sem na blog píšu, že se mi závod líbil a že se rád příště opět zúčastním. Tentokrát poprvé napíšu, že příští rok mě na startu tohoto závodu rozhodně nikdo neuvidí, podobný typ závodů není můj šálek kávy. Ale abych nebyl zase tak negativní, závod splnil svůj účel, podle tepovky jsem se neflákal a můžu ho považovat za velmi kvalitní trénink, což bylo cílem.
Kdo má čistit ty boty, viď? 🙂
No přesně, takhle je zašpinit na 10 km je skoro hřích 🙂