MČR v běhu na 100 km Plzeň 2019

Tentokrát začnu hezky od začátku včetně přípravy. A koho zajímá jen průběh závodu, ať přeskočí první 3 odstavce. Po loňské sezóně jsem byl nějaký rozladěný, běhání mi úplně nešlo a některé loňské závody nevycházely podle představ. Proto jsem se již těšil na tří týdenní listopadové odpočinkové období. Rychle to uběhlo a první prosincový víkend jsem byl na krátkém soustředění s trenérem v Medlově, které mi nalilo novou krev do žil. Společně jsme předběžně naplánovali sezónu a domluvili se na výrazném navýšení kilometráže. Ale to, na čem jsme se domluvili, moc neplatilo. Kilometráž totiž byla ještě vyšší. Co jsem si dříve ani nedokázal představit, bylo najednou skutečností. Týdenních 180 km bylo standardních, neobvyklých nebylo ani 190 a dvakrát jsem překročil hranici 200 km. A mně se přitom běhalo výborně. Pociťoval jsem výrazný posun a prakticky skokové zlepšení formy mě velmi motivovalo. A únava také neodpovídala naběhaným kilometrům, regenerovat jsem zvládal velmi dobře.

Další změna nastala v průběhu ledna, kdy mě trenér přemluvil na test laktátové křivky. Na rozdíl od 4 roky starého testu se ve výsledcích nepsalo „V meziprahové zóně nižší vytrvalost, na aerobním prahu deficit tempa i vytrvalosti, laktátově-aerobní výkonnost na dolní hranici očekávaného“, ale naopak zde stálo „excelentní výsledek testu, výrazný nárůst tempových schopností a vytrvalostní kapacity na aerobním prahu“. Od této chvíle mi trenér začal psát tréninky na tepy místo intenzity. Tato změna pro mě byla složitá, ale nějak jsem si nakonec zvykl. Horší bylo, že měl Pavel mnohem přesnější informace o intenzitě mých tréninků. Odjakživa mám tendenci běhat ve vyšší intenzitě než bych měl, protože jen tak mám dobrý pocit z toho, že trénuji naplno a do tréninku dávám vše. A podle tepovky trenér přesně viděl jak jsem trénink odběhal a musel občas zasáhnout a krotit mě. Někdy se mu to i dařilo.

Start závodu.

Start závodu. (foto Daniel Orálek)

Zajímavé bylo, že jsem v tréninku začal občas narážet i na limity v hlavě. Co jsem si dříve myslel, že je naprosto nereálné, se najednou stávalo normální. Třeba když jsem v tréninku v bystřických ulicích zaběhl dvacítku v tempu 3:42 min/km, což odpovídá tempu mého osobáku na půlmaraton a po dvou dnech jsem si opět v Bystřici odběhl tréninkový maraton za 2:58. Nebo když jsem byl pár dnů na prodloužený víkend v Maďarsku v termálech, uběhl jsem za 2 dny přes 60 km v tempu pod 4 a to nebyly jediné km, které jsem v těchto dvou po sobě jdoucích dnech odtrénoval. Běh v rozmezí 4-4:10 min/km se stával docela pohodovým během, alespoň ve srovnání s dřívějškem.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto Jiří Hálek)

Na základě těchto tréninků jsem si začal i věřit, že bych mohl zaběhnout dobrý výsledek. Rozhodně jsem si přál osobák a s tím jsem nastupoval do závodu. Vůbec jsem neřešil soupeře a soustředil se sám na sebe a svůj maximální výkon bez ohledu na pořadí. A podle toho jsem taky závod rozběhl, hezky pomalu a opatrně, cítil jsem drobnou únavu ve svalech, ale tento pocit po pár kilometrech odezněl. Ani jsem nevěděl, na jakém místě běžím, ale to mi bylo jedno. Výborný support mi dělali rodiče, kteří měli instrukce, že rozestupy mi mají začít říkat až od 60 km. A stejně se pořadí míchalo podle zastávek na záchodě, která se nevyhnula ani mně v 37 km. Na maratonu jsem byl za 2:58:22 a vlastně až teď zpětně z výsledků zjišťuji, že jsem v tu dobu byl na čtvrté pozici. Toto je můj nejrychlejší maraton v rámci stovky a závod jsem měl perfektně rozběhnutý. V tomto tempu jsem si přál běžet alespoň do 60 km, kdy už to většinou začíná dřít, ale krize přišla tentokrát dříve. Už od zhruba 50 kilometru jsem začal zpomalovat. Druhý v pořadí Jirka Petr ze závodu po 44,5 km odstoupil a díky tomu jsem se posunul na třetí pozici. Pak jsem předběhl Radka, se kterým jsem dlouho běžel na dohled. Největší oříšek byl ovšem Libor Eremka, který běžel na začátku opravdu moc dobře. Toho jsem postupně stahoval a tatínek mě o tom průběžně přesně informoval. Jenže mě už to příliš neběželo a krize pokračovala a já stále zpomaloval.

Libora jsem ale dostihl a v průběhu 63 km se dostal před něj. Ve vedení závodu to byl hezký pocit, ale horší bylo, že v té době na mě Dan Orálek ztrácel necelé 4 minuty a každým kolem náskok výrazně ukrajoval. Rozestup se okolo 72 km smrskl na pouhou minutu a pár vteřin. V tu chvíli jsem byl smířený s druhým místem a jen myslel na to, abych dokázal za Danem druhé místo udržet, jelikož moje tempo nebylo zdaleka takové, jaké bych si představoval. Ale Dan najednou zpomalil a můj náskok se začal postupně navyšovat. Po 80,5 km jsem měl náskok již 7 minut a začal jsem si věřit, že bych mohl prvenství udržet až do cíle.

Probíhám konečně cílem.

Probíhám konečně cílem. (foto Jiří Hálek)

Ještě jedna cílová.

Ještě jedna cílová. (foto Dušan Koutník)

Spočítal jsem si, že mám šanci zaběhnout osobák a tak jsem začal bojovat už jen sám se sebou a svým časem. Naštěstí moje tempo již od 70 km přestalo dále klesat a já běžel prakticky konstantně okolo 4:40 min/km. A věděl jsem, že pokud toto tempo udržím, osobák překonám. A to se podařilo. Cílem jsem vítězně a šťastně proběhl v čase 7:18:32, což znamená vylepšení osobáku o 75 vteřin. S časem jsem spokojený, ale na ten trénink, jaký jsem absolvoval, by mohl být určitě i malinko lepší. Ale to si nechám na příště.

V cíli se svými botami Saucony Freedom Iso 2.

V cíli se svými botami Saucony Freedom Iso 2. (foto Kačka Kašparová)

V cíli jsem dal zasloužené nealko pivo, na které jsem se těšil posledních 15 km. Horší bylo, že mě začaly chytat křeče. Ty jsem s pomocí 2 protikřečových tablet zažehnal a vyrazil do sprchy. Počkal jsem na vyhlášení a následně jsem jel ihned domů. V noci jsem vůbec nespal, protože jsem už ve 3 ráno jel na letiště a letěl titul oslavit do San Francisca a Las Vegas. V Americe jsem vůbec neběhal a aktuálně zápasím s návratem do tréninku a jde to hodně ztuha. Ale věřím, že to brzo opět rozběhám.

Vyhlášení závodu.

Vyhlášení závodu.

Na závěr chci velmi poděkovat hlavně rodičům, kteří na závod jeli se mnou a dělali mi podporu v průběhu celého závodu. Dále samozřejmě také trenérovi Pavlovi, který mě nešetřil, ale je vidět, že to mělo efekt. A nakonec děkuji za podporu Saucony, kteří mě vybavili na závod, díky tomu jsem běžel hezky barevně sladěný.

S rodiči, kteří mi dělali support v průběhu celého závodu.

S rodiči, kteří mi dělali celý závod support. (foto Daniel Orálek)

Vývoj tempa v průběhu závodu v jednotlivých kolech.

Vývoj tempa v průběhu závodu v jednotlivých kolech.

Výsledky závodu

Články o závodu

https://www.behej.com/clanek/14120-spartathlon-budu-letos-sledovat-u-monitoru-rika-novy-mistr-republiky
https://zlinsky.denik.cz/ostatni_region/ondrej-velicka-oslavoval-titul-mistra-republiky-v-behu-na-100-kilometru-20190411.html
http://www.bezvabeh.cz/clanek/6236-mistry-republiky-v-behu-na-100-km-se-stali-velicka-a-churanova

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/3530601928

Přidat komentář: