Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.
Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát.
Na závod jsem se překvapivě docela dobře vyspal. Jen ráno vydatně pršelo a já řešil, jak se obléknu na závod. Zvolil jsem triko, bundu a na tu ještě nátělník se startovním číslem. První dva zkušební startovní výstřely znamenaly trochu zmatek, ale třetím výstřelem jsme již opravdu vyběhli na trať. Ta měřila 1525 metrů a já si spočítal, že bych chtěl ideálně na úvod běžet 8 minut na kolo, což znamenalo tempo 5:15 min/km. Ale komfortně se mi běželo v pomalejším tempu okolo 5:20 min/km a tak jsem běžel pomaleji než jsem plánoval. Byl jsem pravděpodobně jediný z naší výpravy a pomalejším začátkem než jaký byl plán. Ale já vím, že 24 hodin je dlouhých a zpomalení 5 vteřin na kilometr nehraje žádnou roli.
Maraton uběhl jako voda a vše probíhalo podle plánu. Zhruba každou hodinu jsem dal gel a občas se přikrmil i něčím dalším. Jenže brzy jsem začal zpomalovat a to výrazně. Už po 70 km jsem začal běhat okruhy nad 9 minut a to znamenalo přiblížení se k 6 min/km. To není dobré takto brzy po startu závodu. Ale snažil jsem se bojovat. Jenže situace se nezlepšovala a já měl po dvou dalších hodinách chuť se na to vykašlat. Věděl jsem, že dnes nemám svůj den a svůj cíl nemám šanci splnit. Ale nevzdával jsem se a stanovil si cíl alespoň 200 km. Neustále jsem to propočítával a věděl, že by to mělo být reálné i přes další zpomalování, které bohužel přicházelo.
V noci jsem nemohl přecházet do chůze, protože hned jsem dostával zimnici a chůze připomínala opilce po 10 pivech. Musel jsem se za každou cenu udržet v poklusu a nezůstávat dlouho v klidu. Naštěstí mě zachránily dvě kávy, které mi zařídil náš skvělý support. Později v noci jsem přešel na režim 2 kola klus, občerstvení z veřejné občerstvovačky, pak další 2 kola klus a následně občerstvení v našem českém stanu. Rychleji mi tak závod ubíhal a já se měl vždy na co těšit. Spořádal jsem po částech ananasový kompot s bramborovou kaší. Výborně mi to dodávalo energii i ve chvíli, kdy jsem již gely nedokázal pozřít. V jednu chvíli nad ránem mi bylo tak zle, že jsem myslel, že obsah žaludku půjde ven, ale nakonec i přes snahy si ulevit, to nakonec nešlo.
Po rozednění a východu sluníčka jsem již věděl, že 200 km nějak doklepu. Oteplilo se, přestalo se mi chtít spát a organismus začal zase trochu lépe fungovat. V poslední hodině jsem se dokonce i rozeběhl a vůbec jsem nechápal, kde se to ve mě bere. Zaběhl jsem 2 po sobě nejrychlejší kola z celého závodu. Nicméně to mi již příliš mizerný výsledek nevylepšilo a cedulku se symbolickým číslem 24 jsem odložil na místě s téměř 208 km, ke kterým chybělo pouhých 11 metrů.
Bohužel letošní sezónu jsem završil ne příliš úspěšně, ale svět se nehroutí. Snem bylo zaběhnout 240 km, kterými bych se s velkou pravděpodobností nominoval na MS na Taiwanu. Uvidíme, jak se mi bude běhat v příštím roce, je možné, že se o limit ještě někde pokusím.
Výsledky závodu
https://iau-ultramarathon.org/2022-iau-24h-european-championships-final-results.html