Rohálovská desítka 2018

Letos to byla v Prusinovicích na Rohálovské desítce již moje šestá účast. A pokud nepočítám zachumelený ročník, kdy se běželo směrem na Dřevohostice, vždy jsem se dokázal alespoň o pár vteřinek zlepšit. Je to takový můj test na začátek sezóny, jestli jsem se neflákal v zimní přípravě. Jenže na začátku příprav na tuto sezónu jsem vyměnil trenéra a připadá mi, že tréninky jsou mnohem méně intenzivní a naběhám spíše více kilometrů a pomaleji. Zřejmě více ultramaratonská příprava. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak Rohálovská desítka dopadne a raději jsem neměl vůbec žádná očekávání.

Stejně jako v předchozích ročnících jsem se do Prusinovic vypravil brzo ráno pro startovní číslo a poté jel ještě domů odpočívat. Na závod jsem pak vyrazil až po půl dvanácté, abych zbytečně na startu nemrzl. Po příjezdu jsem byl ale překvapený, že ani 5 minut před startem nikdo nebyl u startovní brány. Následně jsem se dozvěděl, že start je o 15 minut posunutý na 12:15. Alespoň jsem měl pár minut navíc na rozběhání a protažení.

Rozklusání před závodem.
Rozklusání před závodem. (foto Otto Seitl)

U startovního oblouku jsem se oproti loňsku postavil dopředu a bylo to po startu znát. Nemusel jsem se tolik proplétat mezi ostatními běžci při předbíhání. Ale i tak jsem hodně předbíhal a na začátku běžel kousek před první ženou Petrou Kamínkovou. Ta mě ale po pátém kilometru předstihla, nicméně jsem se ji snažil držet.

Dav závodníků a já uprostřed se startovním číslem 100.
Dav závodníků a já uprostřed se startovním číslem 100. (foto Otto Seitl)

Zatím se mi celou dobu běželo moc hezky, ale obávaný kopec v Tučapech mě teprve čekal. Ten jsem zvládl velmi dobře, dokázal jsem v něm předběhnout Petru i několik dalších běžců a vytvořil si malý náskok. Následoval seběh a vyběhnutí z Tučap směrem zpátky na Prusinovice. Cesta zpět byla nepříjemná, jelikož foukal velmi silný protivítr a běh šel díky tomu dost ztuha. Ale po zhruba kilometru mě předběhl nějaký vysoký závodník a já se za něj zavěsil a využil ho jako větrolam. To mi pomohlo, ale neštěstí se stalo přesně na 8,2 km, zrovna ve chvíli, kdy proti nám projížděla záchranka. Chvíli jsem nedával pozor na cestu a nešťastně došlápl do nějaké díry v silnici nebo v krajnici a vyvrtl si kotník. Něco podobného se mi ještě nikdy na silničním závodě nestalo. Bolest to byla veliká a v prvním okamžiku jsem si řekl, že se nechám sanitkou odvést do cíle. Tuto myšlenku jsem ale rychle zahnal a snažil se za každou cenu pokračovat. Chvíli jsem skákal prakticky jen po jedné noze, ale za žádnou cenu jsem si nechtěl nechat utéct závodníka přede mnou. Po snad 100 metrech skákání bolest postupně odeznívala a já mohl opět přejít do normálního běhu. Skákání mě ale natolik vyčerpalo, že mi stejně závodník přede mnou utekl a já byl v boji s protivětrem opět sám.

Na kopci před Rohálovem bojuji s protivětrem.
Na kopci před Rohálovem bojuji s protivětrem. (foto Roman Janoš)

Tento okamžik mě psychicky totálně zničil, neměl jsem už chuť dále závodit a závod pro mě přestal být důležitý. Hlavně jsem si přál, abych dokázal v pořádku doběhnout do cíle a toto zranění mě nevyřadilo z tréninku v následujících dnech. Podle toho vypadal také devátý kilometr, který jsem měl za 4:35 minut a tím se pro mě rozplynula naděje na hezký čas. V posledním kilometru mě dostihla skupinka snad 5 běžců a celá mě předběhla. V tu chvíli mi to už bylo prakticky jedno a moje obvyklá bojovnost v závěru závodu byla absolutně pryč.

V závěrečných stovkách metrů mě předbíhá skupinka rychlejších běžců.
V závěrečných stovkách metrů mě předbíhá skupinka rychlejších běžců. (foto Otto Seitl)

V cíli jsem doběhl podle hodinek za 38 minut a pár vteřin k tomu, ale oficiální časomíra mi naměřila 37:56. Za okolností, které závod provázely, jsem relativně spokojený, i když je to v Prusinovicích můj nejhorší čas za poslední 4 roky. Podmínky ale také nebyly příliš dobré, byla mrazivá zima a silný protivítr v druhé části závodu.

Krátká ultramaratonská vsuvka na pódiu před vyhlášením závodu.
Krátká ultramaratonská vsuvka na pódiu před vyhlášením závodu.

Před závěrečným vyhlášením jsem byl dokonce Ondrou Němcem pozvaný na pódium, abych něco málo povykládal o mých ultra závodech. Následně jsem si dopřál guláš od organizátorů a po vyhlášení vyrazil domů.

Tabulka s mezičasy

km tempo 2015
(čas 37:53)
tempo 2016
(čas 37:37)
tempo 2017
(čas 37:26)
tempo 2018
(čas 37:56)
1 3:22 3:29 3:27 3:22
2 3:38 3:42 3:41 3:39
3 3:47 3:43 3:46 3:44
4 3:50 3:49 3:41 3:41
5 3:35 3:38 3:29 3:29
6 4:11 4:13 4:01 4:07
7 3:34 3:34 3:35 3:35
8 4:02 3:58 3:58 4:06
9 4:13 4:00 4:14 4:35
10 3:35 3:33 3:33 3:38

Výsledky závodu

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/2517801914

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *