Hostýnská Osma se nezadržitelně blíží a proto je potřeba malinko trénovat i kopce. Proto jsem uvítal závod ve Slavkově a stejně jako vloni se i letos poutního běhu zúčastnil. Rozdíl byl v tom, že vloni se běželo pouze nahoru, ale letos byl závod dvojnásobně dlouhý a běželo se z Hostýna i zpět dolů do Slavkova. A díky tomu jsem byl velmi zvědavý, jak seběh dolů zvládnu. Nikdy jsem totiž neběžel tak krátký závod s náročným seběhem. Očekával jsem, že nahoru to půjde dobře, ale dolů mě budou závodníci spíše předbíhat.
Na závod jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych ještě stihl oficiální slavkovské kilometrové rozklusání. Pak jsem se ještě protáhl, dal 2 rychlejší rovinky a již očekával startovní výstřel. Po začátku závodu jsem se nehnal nijak dopředu, snažil jsem se brzdit a nepřepálit. To se mi velmi dobře podařilo, ustálil jsem se na čtvrtém místě, jen chvíli jsem se propadl na páté. Běžel jsem hezky s malou rezervou a čekal, jak se bude závod vyvíjet.
Jenže já neumím v průběhu závodu příliš taktizovat, běžet se svými soupeři a před koncem jim prchnout. To není můj styl a spíše chci podat co nejlepší výkon a tak se moc na začátku nešetřím. Takže jsem po prvním kilometru malinko zrychlil, postupně všechny předběhl a dostal se do vedení. V hlavě jsem běžel svůj tajný závod pouze na Hostýn s cílem doběhnout jako první a to se mi dařilo plnit. Postupně jsem svůj náskok zvyšoval a měl ještě dost energie ladně přeskakovat popadané stromy. Jakmile jsem se dostal na schody, věděl jsem, že k bazilice doběhnu jako první.
Jenže aby to nebylo tak jednoznačné, očekával jsem ještě drama. Seběhy z prudkých kopců mi vůbec nejdou a tak jsem předpokládal, že mě druhý v pořadí Kuba Janda předběhne. Po otočce bylo nutné seběhnout od baziliky pár schodů a zde to nešlo moc rychle, abych se nezabil a ze schodů se neskutálel. Při tom jsem si ale parádně odpočinul a jakmile se dostal na asfalt, mohl jsem běžet slušnou rychlostí. Při takovém tempu není z bezpečnostních důvodů čas sledovat dění za mnou a vůbec jsem se neotáčel. Běžel jsem prostě co to šlo, ale zároveň co nejvíc bezpečně. V tuto chvíli mě skvěle držely moje trailovky Saucony Peregrine, s nimiž jsem si připadal jako přibitý k cestě, žádné podklouznutí se nekonalo a běžel jsem s jistotou, že mě při každém kroku dobře podrží.
Seběh mi překvapivě nepřišel ani příliš prudký ani technicky náročný a jeden kilometr jsem běžel i v tempu 3:10 min/km. Do cíle jsem nakonec doběhl s pohodovým náskokem 32 vteřin před Kubou s časem 26:21. V cíli jsem měl spoustu známých a tak jsme pokecali, důkladně probrali závod a občerstvili se na dobře zásobené občerstvovačce. Při vyhlášení jsem za první místo dostal sladkou odměnu ve formě medu a velké perníkové medaile a aby toho nebylo málo, i něco malinko ostřejšího ve formě slivovice.
