Slavkovský poutní běh 2019

Hostýnská Osma se nezadržitelně blíží a proto je potřeba malinko trénovat i kopce. Proto jsem uvítal závod ve Slavkově a stejně jako vloni se i letos poutního běhu zúčastnil. Rozdíl byl v tom, že vloni se běželo pouze nahoru, ale letos byl závod dvojnásobně dlouhý a běželo se z Hostýna i zpět dolů do Slavkova. A díky tomu jsem byl velmi zvědavý, jak seběh dolů zvládnu. Nikdy jsem totiž neběžel tak krátký závod s náročným seběhem. Očekával jsem, že nahoru to půjde dobře, ale dolů mě budou závodníci spíše předbíhat.

Na závod jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych ještě stihl oficiální slavkovské kilometrové rozklusání. Pak jsem se ještě protáhl, dal 2 rychlejší rovinky a již očekával startovní výstřel. Po začátku závodu jsem se nehnal nijak dopředu, snažil jsem se brzdit a nepřepálit. To se mi velmi dobře podařilo, ustálil jsem se na čtvrtém místě, jen chvíli jsem se propadl na páté. Běžel jsem hezky s malou rezervou a čekal, jak se bude závod vyvíjet.

Začátek závodu, běžím na třetím místě.

Začátek závodu, běžím na třetím místě. (foto saduska.rajce.idnes.cz)

Jenže já neumím v průběhu závodu příliš taktizovat, běžet se svými soupeři a před koncem jim prchnout. To není můj styl a spíše chci podat co nejlepší výkon a tak se moc na začátku nešetřím. Takže jsem po prvním kilometru malinko zrychlil, postupně všechny předběhl a dostal se do vedení. V hlavě jsem běžel svůj tajný závod pouze na Hostýn s cílem doběhnout jako první a to se mi dařilo plnit. Postupně jsem svůj náskok zvyšoval a měl ještě dost energie ladně přeskakovat popadané stromy. Jakmile jsem se dostal na schody, věděl jsem, že k bazilice doběhnu jako první.

Cílová rovinka.

Cílová rovinka. (foto saduska.rajce.idnes.cz)

Jenže aby to nebylo tak jednoznačné, očekával jsem ještě drama. Seběhy z prudkých kopců mi vůbec nejdou a tak jsem předpokládal, že mě druhý v pořadí Kuba Janda předběhne. Po otočce bylo nutné seběhnout od baziliky pár schodů a zde to nešlo moc rychle, abych se nezabil a ze schodů se neskutálel. Při tom jsem si ale parádně odpočinul a jakmile se dostal na asfalt, mohl jsem běžet slušnou rychlostí. Při takovém tempu není z bezpečnostních důvodů čas sledovat dění za mnou a vůbec jsem se neotáčel. Běžel jsem prostě co to šlo, ale zároveň co nejvíc bezpečně. V tuto chvíli mě skvěle držely moje trailovky Saucony Peregrine, s nimiž jsem si připadal jako přibitý k cestě, žádné podklouznutí se nekonalo a běžel jsem s jistotou, že mě při každém kroku dobře podrží.

Přibíhám do cíle.

Přibíhám do cíle. (foto saduska.rajce.idnes.cz)

Doběh co díle.

Doběh co díle. (foto Karel Novák)

Seběh mi překvapivě nepřišel ani příliš prudký ani technicky náročný a jeden kilometr jsem běžel i v tempu 3:10 min/km. Do cíle jsem nakonec doběhl s pohodovým náskokem 32 vteřin před Kubou s časem 26:21. V cíli jsem měl spoustu známých a tak jsme pokecali, důkladně probrali závod a občerstvili se na dobře zásobené občerstvovačce. Při vyhlášení jsem za první místo dostal sladkou odměnu ve formě medu a velké perníkové medaile a aby toho nebylo málo, i něco malinko ostřejšího ve formě slivovice.

Cílová fotka s bráchou a taťkou.

Cílová fotka s bráchou a taťkou. (foto Karel Novák)

Vyhlášení závodu.

Vyhlášení závodu. (foto Karel Novák)

Sladké ceny z vyhlášení, perníková medaile, med, ale i něco ostřejšího.

Sladké ceny z vyhlášení, perníková medaile, med, ale i něco ostřejšího.

Článek o závodu

https://zlinsky.denik.cz/ostatni_region/ondrej-velicka-dostal-za-vitezstvi-v-behu-pernikovou-medaili-med-a-slivovici-20190722.html

Výsledky závodu

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/3838037685

Přidat komentář: