Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem.

Úvod závodu, kdy běžím s Radkou, to nám bylo ještě do smíchu.

Úvod závodu, kdy běžím s Radkou, to nám bylo ještě do smíchu. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Do Kladna jsem odjížděl v dobré formě, myslím, že jsem byl dostatečně odpočinutý a v týdnu před závodem jsem velmi dobře spal a den před závodem dokonce přes 10 hodin. To vypadalo na dobrý základ pro slušný výkon. Měl jsem v plánu zopakovat rok 2017, z kterého jsou zaznamenané i výsledky po 6 a 12 hodinách. Tehdy jsem uběhl po 6 hodinách 67 km, v dalších 6 hodinách jsem přidal 60 km a celkově skončil s 225 km. Tak přesně takový byl můj cíl.

Ještě jedna s Radkou.

Ještě jedna s Radkou. (foto SCMT)

Po startu závodu jsem vyběhl s Radkou v tempu cca 4:55 min/km, což bylo malinko rychlejší než moje plánované pětiminutové úvodní tempo a tak jsem ji asi po 3 km nechal běžet a trochu zpomalil. Moc jsem se nedíval na ostatní, spíše jsem se jako obvykle snažil soustředit pouze na svůj výkon. V úvodu jsem běžel tuším na třetím místě a šlo to velmi dobře. Kilometry ubíhaly, maraton jsem měl za necelých 3:36, po 6 hodinách jsem měl nakrouženo 68 km, což bylo o kilometr víc než plán, ale stále bylo vše v pohodě. Tempo mi začalo malinko upadat, ale ještě jsem z toho nedělal nějaké závěry, nejednalo se o nic dramatického. Dbal jsem hlavně na časté chlazení a dostatečné pití.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto Petr Švanda)

S přibývajícími kilometry ale přicházela i velká únava. Cítil jsem, že nohy vypovídají službu, nechce se jim běžet a od 90 km jsem věděl, že takto to opravdu nepůjde. Ploužit se v tempu 7 min/km byl najednou nadlidský výkon. Chtěl jsem dokončit stovku a rozhodnout se co dál a ve hře byla i možnost, že závod zabalím. Dokončil jsem stovku v čase 9:40 a hromada lidí kolem trati v čele s Radkem Brunnerem mě hnala pořád dál a nedovolila mi se na to vykašlat. Tak jsem aspoň chodil, říkal jsem si, že bych mohl zkusit hezké číslo 111 km. A u toho to taky skončilo. Poté jsem si na hodinu a čtvrt lehl a doufal, že se stane zázrak. Pak jsem vstal, zkusil se rozhýbat, vrátil se na trať, ale v rozumném tempu běžet nedokázal. Takže můj výsledek po 11:41:25 byl 111 km a můj poslední 112. km trval 1:33:06.

Tady mi to ještě běželo.

Tady mi to ještě běželo. (foto SCMT)

Zatímco se mi letos velmi dařilo prakticky na každém závodě, zákonitě musel jednou přijít opět nepodařený závod. A přišel zrovna v Kladně, třetí nepovedená 24 hodinovka v řadě. Závod bych mohl popsat pouze jedním slovem. Zklamání. A velké. Po příjezdu ze závodu domů jsem zjistil, že je v Albi uzavřená startovka pro open závod, takže na letošním MS ve Francii budu definitivně chybět.

V jednu chvíli se mi bezdůvodně spustila krev z nosu, tak běžím s toaleťákem v nose.

V jednu chvíli se mi bezdůvodně spustila krev z nosu, tak běžím s toaleťákem v nose. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Na závěr musím poděkovat tatínkovi, který mě na závod doprovázel a dělal mi podporu. K němu se také přidal Radek, který se mě snažil nadopovat různými povzbuzováky, ale bohužel už bylo pozdě. Mám pocit, že čím lepší support mám, tím horší výsledek zaběhnu. Při všech mých čtyřech 24 hodinovkách, kdy jsem překonal 220 km, jsem vlastní support vůbec neměl. A ještě jedna obrovská gratulace za neuvěřitelný výkon Radce Churaňové, která dokázala v jednom závodě překonat rovnou 2 české rekordy a Pavel Marek si doběhl také pro úžasný výsledek a pokud se nepletu, tak jeden z nejlepších v historii Kladenského závodu.

S tatínkem, který mi dělal support.

S tatínkem, který mi dělal support. (foto SCMT)

Výsledky závodu

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/3889198216

4 komentáře

Přidat komentář: