Czechia Backyard Ultra Run 2025

Z mých třech předchozích účastí jsem měl s Backyardem nevyřízené účty a ačkoliv se jedná o hroznou šílenost, potřeboval jsem ji opět běžet. Potřeboval jsem konečně zaběhnout výsledek, se kterým budu spokojený. A tento výsledek jsem měl v plánu zdolat na letošním Backyardu v Holešově, kde mým cílem bylo v horším případě dosáhnout alespoň osobáku, v lepším případě uběhnout 45 hodin, což by znamenalo 300 km nebo v nejoptimističtějším scénáři rovnou 48 hodin, což vychází přesně na 200 mil. Závod se navíc poprvé konal jako mistrovství ČR, takže bylo o další motivaci postaráno.

Na závod jsem se snažil důkladně připravit, zejména kvalitně a dlouze vyspat, což se myslím podařilo. Dále jsem užíval více doplňků stravy a také proti minulém závodu absolvoval svoji tradiční protipuchýřovou kůru. Díky níž jsem v závodě neutrpěl ani jeden puchýř, což mohu považovat téměř za zázrak. Dále jsem měl dlouho dopředu na závod v krabici připravené nové boty Hoka Bondi 8. Trochu jsem na ně zapomněl, chtěl jsem v nich naběhat aspoň 50 km, ale nakonec jsem je využil jen jeden poslední tréninkový běh před závodem. Takže naběháno jsem v nich měl jen necelých 10 km. To vše byla moje hlavní příprava na tento šílený závod.

Průběh závodu.
Průběh závodu. (foto Lidka Polišenská)

Důležitou součástí závodu je support, který mi obětavě poskytla Barča. Bez ní bych se pravděpodobně ani závodu neúčastnil. Každé kolo jsem měl připravené co jsem potřeboval a někdy jako bonus i to co jsem nepotřeboval. Občas to se mnou měla Barča hodně těžké, protože hlavně v posledních hodinách závodu už jsem vlastně ani nevěděl, co potřebuji a na co mám chuť.

(Pokračování textu…)

Česko běží modře Zlín 2025

Česko běží modře nebyl ani tak závod jako primárně charitativní podpora, kterou jsme v práci zvolili jako společnou teambuildingovou akci DobrýTextil.cz. Zapojilo se nás celkem 9 odvážlivců a jsem velmi potěšený, že jsme přípravu nepodcenili a před závodem dobře trénovali. Všichni jsme zvolili 5 km trasu, oprášili běžecké boty a společně podpořili dobrou věc.

Náš tým DobryTextil.cz na startu.
Náš tým DobryTextil.cz na startu. (foto Lukáš Mizera)

Na závod jsme dorazili s více než hodinovým předstihem a měli tak čas na konzultaci taktiky, společnou rozcvičku a rozklusání. Já jsem se bohužel dopustil mladické nerozvážnosti a ve středu běžel Rohálovskou padesátku samozávod. Vůbec jsem nečekal, že mě to tak fyzicky rozseká. Nohy mě bolely ještě v neděli před závodem, ale bolest naštěstí neovlivňovala rychlost běhu.

(Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka samozávod 2025

Koncept Rohálovské padesátky se mi dlouhodobě velmi líbí. Ačkoliv se primárně jedná o cyklistický závod, organizátoři dokáží na velmi vysoké úrovni zajistit i běžeckou část. Nechybí doprovodné video, medaile, účastnický list a skvěle zásobené občerstvovačky po trase závodu a v cíli. Nejen to je důvodem, proč si samozávod získal mezi běžci tak velkou oblibu.

Závod se běží v průběhu třech týdnů, ale mně to úplně nezapadalo do tréninkové přípravy na půlmaraton v Pardubicích. Proto jsem byl rozhodnutý letos samozávod vynechat. Ale když jsem viděl příspěvky na Facebooku s doběhnuvšími, měl jsem chuť najít termín, ve kterém bych závod zaběhl. V úvahu připadal den po půlmaratonu, kdy jsem měl v plánu delší trénink, ale vyhodnotil jsem to jako ne úplně vhodný nápad vzhledem k mému stavu po tomto závodu. Raději jsem počkal na středu. Pozdější termín nebyl přípustný, jelikož v neděli mě čekal další závod.

(Pokračování textu…)

Pardubický vinařský půlmaraton 2025

Na šňůru mistrovských veteránských závodů v loňském roce navazuji i v roce letošním. Je dobře, že tatínek s běháním stále nehodlá skoncovat a tak jsme opět společně vyrazili na další primárně jeho mistrovský závod. A když už jsme jeli takovou dálku, samozřejmě jsem se i já postavil na start.

Po mém loňském skvělém půlmaratonském výkonu pod 80 minut v Havlíčkově Brodě jsem měl vysoká očekávání. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že jsem letos bojoval se zraněním a neodběhal takové tréninky, jaké si představuji. Nicméně i tak jsem věřil alespoň ve výkon pod 81 minut.

(Pokračování textu…)

Grymovská desítka

Grymovskou desítku jsem zatím nikdy neběžel, ačkoliv se koná velmi blízko nás a jedná se o velmi hezký závod. Běží se po asfaltu po rovině a trasa je rozdělené do čtyř okruhů po 2,5 km. Vlastně jsem se o něm dozvěděl od Petra Kučery, který mě na něj pozval po ne příliš vydařené Rohálovské desítce díky nedoléčenému zranění nohy. V Grymově jsem si chtěl trochu spravit chuť a otestovat svoji formu po zimní přípravě.

Do Grymova jsem vyrazil s Barčou, která mě díky okruhům mohla hezky povzbuzovat. Po příjezdu jsem se odprezentoval, rozklusal, protáhl a vyrazil na start. Po startu závodu jsem se cítil velmi dobře a běželo se mi moc hezky. Jakmile se trochu ustálilo tempo na hodinkách, zjistil jsem, že držet se skupinky prvních běžců není dobrý nápad a zpomalil jsem na takové tempo, abych pokud možno vydržel až do cíle. Ale i tak byl první kilometr nejrychlejším z celého závodu za 3:38. Na konci prvního okruhu jsem se potkal s mým špatným orientačním smyslem a neodbočil do cíle. Naštěstí mě běžec za mnou zkorigoval a netratil jsem moc času.

(Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2025

Rohálovská desítka je mým oblíbeným závodem nejen díky tomu, že se pořádá v blízkosti mého bydliště. Většinou to bývá první závod roku a vždy jsem zvědavý, jaká je forma po zimní přípravě. Letos to ovšem bylo jiné a to hned ze dvou důvodů. Prvním byl, že jsem nepohlídal termín firemního večírku, který se bohužel konal den před závodem. Dalším negativním faktorem bylo mé zranění nohy, které nastalo 11 dnů před závodem. Jednalo se pravděpodobně o natržení svalu, kdy jsem z tréninku kulhavým stylem nějak dopajdal domů.

Léčení nebylo nikterak dlouhé, snažil jsem se co nejdříve vrátit k běhání, ale stále jsem cítil lehčí bolest. Situace se ale postupně vyvíjela k lepšímu a já věřil, že závod budu schopný odběhnout. Když už to pár dnů před závodem vypadalo velmi nadějně, dovolil jsem si dát krátké intervaly do kopce, které mám vyzkoušené a velmi dobře mi fungují v přípravě před Rohálovkou. Bylo to dva dny před závodem a já jsem si bohužel v jednom z posledních intervalů zranění obnovil.

(Pokračování textu…)

Backyard Ultra – World Team Championship 2024

Backyard byl mým posledním letošním závodem. Vlastně jsem ho ani původně nechtěl běžet, jelikož týden předem jsem měl maraton, na kterém jsem chtěl zaběhnout dobrý výsledek. A běžet maraton a za týden Backyard není zrovna vhodná kombinace. Po přihlášení jsem navíc zjistil, že v pondělí mám důležité povinnosti a nebudu moct zůstat běžet déle než nějakých 30 hodin. Proto jsem přípravu na tento závod úplně vypustil.

Do Velkých Karlovic jsem vyrazil se skvělým supportem Barčou a s dostatečným předstihem, abychom vybrali dobré místo v zázemí a připravili se na závod. Tentokrát ale nebylo tak narváno jako bývá zvykem v Holešově, protože se jednalo o reprezentační závod Českého týmu o pouhých 15 členech. Závod se paralelně konal v asi 70 zemích s tím, že vyhrál tým, který v součtu odběhal nejvyšší počet kol.

(Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dalším v pořadí mistrovských veteránských závodů byl maraton v Třeboni. Hlavně tatínek se na závod těšil a chtěl si zde splnit svůj sen zaběhnout ve svých 80 letech svůj poslední maraton. To byl hlavní důvod, proč jsme se do daleké Třeboně vydali. Zároveň se jednalo o mistrovství ČR ve veteránech, takže měl velkou šanci se umístit na stupních vítězů, jelikož v jeho letech již mnoho konkurentů nemá.

Den předem jsem měl pracovní akci v Brně a proto jsem ulehl do postele až po půlnoci. Do Třeboně jsme s tatínkem vyráželi okolo 6 hodin ráno a moc jsem toho nenapsal. Ranní cesta pro mě proto byla náročnější než jsem očekával. Na místo jsme ale dorazili v pořádku, zaparkovali kousek od startu a i prezentace na závod proběhla bez potíží. Po ní jsem se rozklusal, protáhl a připravoval se na start maratonu v 10:45 hodin.

(Pokračování textu…)

Havlíčkobrodský půlmaraton

Další v pořadí mistrovských veteránských závodů, které jsem neběžel tak úplně kvůli sobě, ale spíše kvůli taťkovi. Ten se letos zaměřuje právě na mistrovské veteránské závody a půlmaraton v Havlíčkově Brodě byl jedním z nich. Závod se měl původně běžet týden po desítce v Bystřici a tak mnoho času na odpočinek být nemělo. Jenže kvůli povodním se na poslední chvíli závod o týden odložil, což bylo jedině dobře a tak jsem měl na přípravu o týden víc. Myslím, že mi to pomohlo a díky tomu byl na závod lépe připravený.

Cesta do Havlíčkova Brodu probíhala dobře až do sjezdu z dálnice, který byl uzavřený. Nezpůsobilo to naštěstí velké komplikace, jen jsme do Brodu dorazili z jiné strany než jsme původně plánovali. Díky mnoha uzavřeným cestám jsme prokličkovali snad celé město než jsme konečně zaparkovali na plánovaném parkovišti. Pak jsme si vystáli nemalou frontu u prezentace, ale i tak jsem se ještě stihl kvalitně rozcvičit a rozběhat.

(Pokračování textu…)

Podhostýnská desítka 2024

Na naši domácí Podhostýnskou desítku jsem se hodně těšil. Hlavně proto, že vloni při prvním ročníku jsem ji běžel den před jiným důležitějším závodem a proto jsem závod jen vyklusával. Tentokrát to ovšem bylo jiné, chtěl jsem máknout a běžet na maximum. V úterý před závodem bylo proběhnutí nanečisto s partičkou fajn lidí a tak jsem si osvěžil trať z loňského roku. Při té příležitosti jsem zjistil, že trať měřit 10 km zřejmě nebude, pravděpodobněji spíše 11. To ale nevadí, pokud s tím člověk předem počítá.

Na start závodu jsem se vydal s Barčou s docela slušným předstihem, abych se zvládl rozcvičit a přivítat německé hosty ze Salzkottenu. Po rozklusání a protažení jsem již netrpělivě vyhlížel start závodu. Po prvních asi 600 metrech dlouhém okruhu zámeckou zahradou jsem se usadil na čtvrtém místě. Chvalčovem jsem probíhal stále čtvrtý, ale náskok na závodníka přede mnou jsem stahoval. Když už jsem si myslel, že se posunu na třetí příčku, odbočil vpravo zpět do cíle, jelikož běžel 5 km trasu, která se v rámci tohoto závodu také běžela. Ocitl jsem tak na krásném třetím místě a rázem se snažil spíše kontrolovat Pepu Barota za mnou. Věděl jsem, že přede mnou je výborný běžec Kuba Janda, kterého předběhnout nedokážu.

(Pokračování textu…)