Noční běh Holešov 2023

Na desítku v Holešově jsem se letos těšil. Po půlmaratonu v Novém Jičíně jsem se cítil ve velmi dobré formě a letos v Holešově plánoval vylepšit svůj loňský čas. Vloni byly karty rozdané vcelku jasně ještě před startem, kdy jsem věděl, že můžu skončit nejlépe třetí a přesně tak to vypadalo i v cíli. Letos jsem dva své přemožitele z loňska na startu nikde neviděl, ale pro změnu se objevil kamarád Pavel Dvořák, kterého znám ze soustředění. Věděl jsem, že jeho rozhodně nepředběhnu, jelikož běhá mnohem rychleji a navíc je to můj pravý opak. Když jsme spolu jednou běželi společný trénink, Pavel vyhledával co největší kopce a co nejnáročnější terén, bláto, kameny a kořeny. Od té doby vím, že s ním již na trénink raději nepůjdu. Bylo mi jasné, že na holešovské trati se bude cítit jako ryba ve vodě.

Start závodu.
Start závodu. (foto Facebook Noční běh)

(Pokračování textu…)

Novojičínský půlmaraton

Do Nového Jičína jsem si o víkendu zajel na svůj 24. půlmaraton v životě. Nutno ale poznamenat, že v poslední době jsem na půlmaratony zanevřel a poslední silniční půlku jsem běžel naposledy v roce 2018 v Olomouci. Proto jsem měl i malé obavy, jak závod dopadne, protože zkušenosti z poslední doby nemám a ani jsem pořádně nevěděl, jak závod rozběhnout. A taky se jednalo vyloženě jen o tréninkový závod a měl jsem od trenéra pokyny, abych se krotil, neběžel naplno a nechal i nějakou rezervu.

Dle propozic byla trať z 95 procent asfalt a zbytek dlažba, což je pro mě ideální. Trochu nesvůj jsem byl z profilu trati, kdy první polovina byla do kopce a druhá po obrátce z kopce, ale určitě lepší než kdyby to bylo obráceně.

Na cestu do Nového Jičína jsem si dal raději rezervu, protože jsem se bál, jaké to bude s parkováním. Realita ale byla úplně opačná od předpokladu a i blízko prezentace a startu bylo parkovacích míst dostatek. Prezentace proběhla rychle, vyfasoval jsem startovní číslo 157 a měl ještě dost času na protažení a rozklusání. (Pokračování textu…)

Hranická desítka

Hranická desítka by se dalo říct je „dětská“ verze Hranické dvacítky. Zatímco dvacítka měla letos padesáté výročí, desítka se běžela teprve po sedmé. Ačkoliv mám Hranice prakticky za rohem, zatím jsem zde nikdy nestartoval a tak se jednalo o moji premiéru. K rozhodnutí přispěl také fakt, že chci letos běhat spíše více kratších závodů. Do Hranic jsem vyrazil s početným doprovodem fanoušků, přítelkyní a rodiči. Při prezentaci jsem dostal krásné a pro mě šťastné číslo 11. Následně do startu závodu ve 12 hodin zbývalo ještě hodně času a tak jsem se důkladně rozklusal a protáhl. Překvapilo mě, že účast byla vcelku hojná a na start se postavilo odhadem okolo stovky vytrvalců, většina ale běžela dospěláckou delší trasu.

Po startu vše probíhalo dobře, dle předem prostudovaného profilu tratě jsem byl na prvních třech kilometrech připravený na táhlé stoupání. Kopec mě tedy nepřekvapil, horší to bylo s blátem, které bylo místy nepříjemné a to já prostě nemám rád a nikdy mít nebudu. Naštěstí ale nijak radikálně neovlivňovalo tempo a vše bylo v zásadě běhatelné bez velkých omezení. Mohl jsem tedy neustále makat na plný plyn přesně tak, jak mi to vyhovuje. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2023

Pokud počítám pouze regulérní závody bez těch virtuálních covidových, běžel jsem letos již svoji jubilejní desátou Rohálovku. Většinou to bývá můj první závod v roce a tak je to vždy test před nadcházející běžeckou sezónou. Letos se mi v zimní přípravě dařilo všelijak. Byly chvíle, kdy jsem si věřil, ale také kdy jsem o moc lepší výsledek než 40 minut neočekával. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak závod dopadne.

V den závodu jsem ráno klasicky zajel pro startovní číslo velmi brzy po otevření prezentace. Doma jsem pak ještě chvíli odpočíval a zpět do Prusinovic se vydal až těsně před startem. Ale s takovou rezervou, abych se ještě stihl kvalitně protáhnout a rozběhat. Pár minut před startovním výstřelem jsem se přemístil ke startovní čáře, kde jsem po dlouhé době viděl mnoho známých běžeckých tváří.

(Pokračování textu…)

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Itálii

Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.

Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.

Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. (Pokračování textu…)

Noční běh Holešov 2022

Noční běh v Holešově jsem běžel již potřetí. A oblíbil jsem si ho hlavně při mé poslední účasti v roce 2020, kdy se mi závod podařilo překvapivě vyhrát. Tentokrát jsem běžel týden po mé nevydařené účasti na MS na 100 km a měl jsem malinko obavy, jestli dokážu zregenerovat. Proto jsem se raději na závod nehlásil předem a čekal do poslední chvíle, jak se budu cítit. Čím víc se ale závod blížil, tím víc únava opadala a dostával jsem se do pohody. Na závod jsem nakonec vyrazil a spolehl se na přihlášení až na místě.

Prezentaci jsem stihl hodinu před závodem a následně se šel připravit do auta. Mezitím se odběhl charitativní závod, který jsem tímto bohužel promeškal. Pak už následovalo rozklusání a protažení a mohl následovat start. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa na 100 km Berlín

Myslím si, že účast na mistrovství světa by se neměla odmítat. A to ani tehdy, když člověk není v úplně ideální kondici. Alespoň takový je můj pohled patriota na tuto záležitost.
Letos to na mě přesně pasuje a musím přiznat, že nejsem v nejlepší kondici a běžecky se trápím. Limit jsem měl zaběhlý z loňské Plzně, takže nic nebránilo mé účasti. Opět jsem chtěl hrdě obléknout národní reprezentační dres a postavit se na start.

Z letošní Plzně vím, že dokážu zaběhnout pod 8 hodin, ale od té doby jsem se již trochu rozběhal a v tréninzích se cítil lépe i při rychlejším tempu. Ale zase jsem očekával vyšší teplotu a tak jsem si při plánování tempa a odhadu výsledného času stanovil opět cílový čas 8 hodin. Věřil jsem si, že tento čas musím bez větších potíží zaběhnout. A pokud by vše sedlo, mohl jsem určitě pomýšlet i na lepší výsledek. Nad 8 hodin jsem běžel naposledy v Číně v roce 2018 díky nulové aklimatizaci a přepálenému tempu. Další byl nepovedený závod v Plzni v témže roce, kdy jsem ze své mladické nerozvážnosti krátkodobě vyměnil trenéra. Další čas nad 8 hodin byl až v roce 2015, kdy jsem teprve začínal běhat. Přece se nemůžu běžecky vrátit o 7 let zpět, myslel jsem si! (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn 2022

Po dvou letech jsem se opět postavil na start běhu na Svatý Hostýn. A tentokrát jsem se cítil ve velmi dobré formě hlavně díky tomu, že jsem poprvé před tímto závodem neběžel standardní Hostýnskou osmu, ale v rámci tohoto závodu si zaběhl pouze první ročník Vertikálku. Z tohoto testovacího závodu s velmi podobnými parametry jsem měl velmi dobrý pocit a očekával jsem něco podobného i na výběhu Hostýna. Za týden běžím MS na 100 km a již jsem pomalu odpočíval, takže jsem nebyl v plném zápřahu. Počasí vyšlo také skvěle. Vlastně podmínky byly naprosto skvělé ve všech ohledech a já si nemohl vůbec na nic stěžovat. Proto jsem očekával dobrý výsledek. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma vertikálek

Hostýnskou osmu jsem běžel od jejího vzniku v roce 2012 pokaždé. Je to pro mě srdcová záležitost, ale letos kvůli mistrovství světa na 100 km musím poprvé vynechat. Chuť reprezentovat je zkrátka silnější. Abych ale přece jen letos okusil alespoň zlomek trasy závodu, rozhodl jsem se zúčastnit prvního ročníku Vertikálku. Závod se běží den před startem hlavního závodu a jedná se o výběh na Kelčský Javorník, nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů. Trasa je dlouhá pouhých 5,6 km, ale má výživné převýšení 463 metrů.

Musím říct, že tento závod byl z plného tréninku a nijak zvlášť jsem se na něj nepřipravoval. Bylo to krátce po prodělání nějaké nemoci, pravděpodobně angíny a 2 dny předem jsem běžel náročnější 22 km trénink ve čtyřkovém tempu a odrovnal mě víc, než je běžné. Proto jsem se den před startem cítil hodně unavený. Nakonec po protažení a proběhnutí těsně před startem závodu ale musím říct, že jsem se cítil relativně dobře. (Pokračování textu…)