Když se vloni konala oslava 650 let výročí města, součástí byl i závod Běh Bystřicí. Vůbec jsem nečekal, že město tradici oslav zachová a i letos byl na náměstí připravený bohatý kulturní program. Samotný závěr oslav pak opět patřil běžcům a závodu na 7 km. Trasa byla stejná jako minule, jednalo se o 2 okruhy po zhruba 3,5 km. Tentokrát jsem se při oslavách krotil, abych nedopadl jako v minulém roce, kdy jsem se na startu necítil úplně v ideální kondici. V sobotu jsem dal jen asi 8 piv, nepanákoval a důsledně prokládal nealkem. Díky tomu jsem se v neděli před startem závodu cítil naprosto v pohodě.
Sice jsem měl malinko tužší nohy, ale po důkladném rozběhání a rozcvičení ztuhlost naprosto zmizela. Na startu bylo mnoho známých, pokecali jsme a rychle se přiblížil čas startu. Se startovním číslem 2 jsme v 13:15 za slunného dne v největším horku vyrazili ukrajovat první kilometry. V čele se ocitl Jirka Kubíček následovaný Jirkou Novotným a já běžel třetí. O dění za mnou jsem neměl sebemenší tušení, protože závod byl od začátku až do konce slušný fofr. V zahájeném jsem si řekl, že trochu zariskuji, kluci přede mnou běželi hezky, ale já cítil, že bych mohl běžet malinko rychleji a tak jsem šel do čela. Představoval jsem si, že si udělám náskok, ale to se tak úplně nepodařilo. Když jsem se občas otáčel, viděl jsem nějakého oranžového běžce, držel se mě jako klíště a já se ho nemohl vůbec zbavit. V té rychlosti jsem ani nedokázal rozpoznat, o koho se jedná. Celé druhé kolo běžel pár metrů za mnou a slušně mě znervózňoval.
V závěru jsem běžel opravdu ze všech sil. Posledních 750 metrů do cíle bylo již sice spíše z kopce, ale únava se již neslučovala s rychlým během. Stejně jsem ale dokázal tento úsek běžet v tempu 3:15, což jen značí, že jsem na trati nechal opravdu všechno. V cíli jsem pak zjistil, že za mnou běžel Kuba Janda, skvělý běžec, který mě již dokázal párkrát porazit.
Jsem rád, že jsem na domácí trati nakonec těsně o 3 vteřiny dokázal zvítězit. V cíli jsem dosáhl času 23:56, což znamená zlepšení oproti loňsku o více než minutu. Hodně mě taky hnalo povzbuzování diváků, kteří na mě křičeli jménem. Škoda, že při takto krátkém a intenzivním závodu nedokážu reagovat a tak jsem probíhal většinou bez povšimnutí. Energie mi to ale dodalo požehnaně.
Jsem rád, že se oslavy města konaly i tentokrát a doufám, že tato tradice bude zachovaná již napořád. Jen ta trasa pro mě není úplně ideální, když jsem přidával štítky k tomuto článku, přemýšlel jsem, jestli to bylo spíše po silnici nebo v terénu. Já, jako silničář, jsem přidal štítky oba, protože mám trochu posunutá měřítka ve srovnání s ostatními a mně to prostě místy přišlo jako běh v terénu.
To jako fakt 8 piv? Nebo je to jenom vtip?
Nejsem si zcela jist, od šestého piva jsem ztrácel přehled. Spíš jich bylo 9 nebo maximálně 10, ale nechtěl jsem vypadat jako alkoholik, tak jsem si v článku spíše ubral 🙂 Bylo to ale v průběhu celé soboty, takže se to časově hodně rozprostřelo.
No to je pěkné. Sice nejsem výživový poradce, ale pro vrcholového, i když amaterského, sportovce mi to přijde hodně. Radši bych tu četl o lepších časech a umístěních na závodech, než o vypitých pivech.
Nicméně, stále fandím a budu rád číst reporty ze závodů.
Ať se daří!
Díky, ale tohle opravdu nebyla běžná situace, před důležitými závody bych si toto určitě nedovolil. A takové akce absolvuji maximálně 5x za rok (a to ještě přeháním), jinak jsem prakticky abstinent 🙂 Skoro by se dalo říct, že jsem se vzdal podobných oslav a párty díky sportu. S kocovinou se totiž běhá dost blbě 🙂 A jednou za čas výjimka nemůže uškodit, spíš bych řekl opak.
Taky ať se daří!