Tento týden jsem se již snažil maximálně odpočívat a regenerovat před Spartathlonem. Ačkoli jsem od úterý do čtvrtka naběhal relativně hodně kilometrů, bylo to téměř 70 km, vše v pomalém tempu. A čím víc kilometrů jsem měl v nohách, tím lépe jsem se cítil. V pátek jsem si dopřál běžecké volno a zašel na masáž. V sobotu jsem měl mít poslední rychlejší trénink před Spartathlonem a měl měřit 8 km. A já jsem se čistě náhodou dozvěděl o Běhu Napajedelskou branou, který má 5 mil, což je téměř přesně 8 km. A než opět běžet v bystřických ulicích, rozhodl jsem se raději zúčastnit tohoto závodu.
Dopoledne před závodem jsem se malinko rozklusal, dal 3 rovinky a do Napajedel na závod vyrážel zhruba v 15 hodin. Samotný start byl v 16:30 a tak jsem měl ještě dostatek času na rozklusání a rozcvičení přímo na místě. Plán jsem měl jasný, vyběhnout s rozumem v tempu 3:50 min/km a následně tempo přizpůsobit aktuálnímu pocitu. Z loňských výsledků jsem věděl, že zde nebude příliš velká konkurence a že bych mohl závod teoreticky i vyhrát.
Start se přibližoval, ale nikdo se nehrnul ke startovní čáře. Stál jsem opodál a taky se po vzoru ostatních malinko obával postavit do čelní řady. Až nás musel pán od časomíry popostrčit, abychom se startu nebáli přišli k čáře blíž. Zanedlouho zazněl startovní výstřel a já se vydal přesně v plánovaném tempu 3:50 a běžel spolu s dalšími ve velké skupince. Velmi mě překvapilo, že zde nikdo nepřepálil a všichni běželi v balíku a vypadalo to, jako kdyby taktizovali. Něco podobného jsem ještě nezažil a myslel jsem, že tohle se může stát jenom na dráze.
Závod se běžel na 4 okruhy po 2 km. Po prvním kole jsme skupinka asi 10 lidí proběhli cílem a já jsem celou dobu běžel schovaný v balíku. Cítil jsem se v pohodě, měl jsem rezervu a trochu mi přišlo nefér, že mám na rychlejší tempo a přitom běžím schovaný mezi dalšími běžci. Nechtěl jsem takto běžet až do posledního kilometru a najednou přidat, abych protnul cílovou čáru jako první. Takže jsem se rozhodl jít v průběhu třetího kilometru do čela a v polovině závodu jsem měl náskok na ostatní již asi 10 metrů. Ale jeden závodník se nedal a během chvíle mě doběhl. Trochu jsem znejistěl a bál se, že by mě mohl předběhnout. Nedalo se nic dělat a musel jsem postupně zrychlovat, ale pořád se držel jako klíště. Při průběhu do posledního kola jsem věděl, že musím zrychlit ještě víc, abych nemusel sprintovat o první místo pár metrů před cílem. A tak jsem se v jednom kraťounkém seběhu snažil utrhnout, ale nepodařilo se. Další příležitostí byla otočka zhruba 800 metrů před cílem. Zde jsem se otočil a trochu máknul. Během pár desítek metrů jsem viděl, že můj soupeř náhle odpadá a vytvořila se mezi námi velká mezera. Při doběhu do cíle se obávaný sprint nekonal a dokonce jsem si mohl dovolit i malinko zpomalit a vychutnat cílovou rovinku. Mezičasy po jednotlivých okruzích jsem podle oficiální časomíry měl 7:43, 7:25, 7:19 a 6:58. Je krásně vidět, jak jsem postupně zrychloval až na tempo 3:30 min/km v závěrečném okruhu.
Po závodě následovalo vyhlášení s předáním medaile, plakety a dárkových předmětů od sponzorů a následně jsem vyrazil domů, jelikož jsem mezitím dostal velký hlad.
Výsledky
http://www.championchip.cz/results/2018092230/VysNap5.pdf
Gratuluju k vítězství. Mně TomTom naměřil 7,88 km 🙂
Pavle, děkuji! Ty jsi také běžel moc hezky a gratuluji k třetímu místu! Ta vzdálenost byla taková zvláštní, ani nevím, jestli měl být závod na 5 mil nebo 8 km. Komentátorka říkala, že jedna míle je 1,6 km, což není tak úplně pravda. Ale jde už jenom o rozdíly v pár metrech, což není tak podstatné. Mně Garminy naměřily 8,03 km, ale zaznamenaná trasa byla trochu kostrbatá 🙂
Já už spíš beham, že nechci vážit metrák 🙂 V mládí jsem dvacet let závodil na úrovni mistrovství republiky na 1500m, pětku a v prespolaku, Běchovice jsem uměl za 32… V sobotu druhý Prema Žaludek běhal poslední roky desítku na závodech za 34, ale aktuálně takovou formu určitě nemá… ja běžel před 14 dny silniční desítku za 38, tak jsem byl překvapený, že se na začátku nikomu nechtělo dopředu, když tam byli papírově lepší borci.
To máš docela výhodu, aspoň máš z mládí rychlost v nohou. To já bohužel trénuji až posledních pár let bez jakékoli atletické přípravy z mládí a rychlý už asi nikdy nebudu. Běchovice za 32 jsou hodně velký masakr 🙂
jj a 1500m za 3:53 s posledním kolem za 60, pětka sólo za 14:45… kde jsou ty časy 😀 momentálně jsem rád, když na desítce začíná čas trojkou, víc úsilí se mi do tréninku už nechce investovat a pro dobrý pocit mi to stačí… je fajn, že mi to teď vyšlo na bednu, už jsem pomalu zapomněl, jaké to je 🙂 v běhání platí víc než kde jinde že „bez práce nejsou koláče“ a čím víc tomu v tréninku běžec dá, tím víc se mu to vrátí na závodech
Tohle jsou pro mě absolutně nepředstavitelné výkony. Důležité ale je mít z běhu radost. Vzhledem k tomu, že nemám takovou minulost jako ty, tak se ještě dokážu krůček po krůčku zlepšovat. Makám fest a uvidíme, jak dlouho mi to ještě vydrží 🙂 Rozhodně s tebou souhlasím s těma koláčema 🙂
Já si na zlepšování našel nový sport. Víc teď jezdím na kole než beham 🙂
Blahopřejeme!