V pátek jsem od bráchy na Facebooku zjistil, že se v sobotu chystá na deseti kilometrový charitativní Běh pro Tobiáška v Oseku nad Bečvou. Můj tréninkový plán měl v sobotu stanovené 2 rychlé úseky po 10 km. A tak jsem si řekl, že bych jeden úsek mohl pojmout v rámci tohoto závodu. Vše jsem zkonzultoval s trenérem a ten mi úseky zkrátil na 5 km s tím, že mezi nimi zrušil pauzu a první pětku jsem měl běžet ostře a druhou velmi ostře.
Příprava na závod probíhala velmi důkladně už den před závodem do třech do rána na oslavě narozenin kolegyně z práce. A 7 piv za večer nebylo zdaleka ideálních. Ranní vstávání bylo náročné a chystání dost hektické. Naštěstí se mi podařilo nic nezapomenout, na místo jsme dorazili s časovou rezervou a já měl dostatek času na rozklusání, protažení a několik krátkých rovinek.
Ke startovní čáře se nikomu nechtělo a tak jsem se poněkud odvážně postavil do první řady. Možná to bylo i díky tomu, že bylo na duben opravdu velmi horké počasí. Po odstartování jsem se snažil držet pokynů trenéra a nepřepálit. To se mi částečně podařilo, běželo se mi totiž moc hezky, i když hodinky ukazovaly tempo 3:40 min/km. V tu chvíli jsem si pokládal otázku, jestli budu ještě schopný ve druhé půli zrychlit. Ale odhadovat správné tempo, když je trať v první půlce do kopce a ve druhé z kopce je pro mě poněkud složitější.
Po startu jsem se ustálil na pátém místě, ale už těsně za prvním kilometrem jsem se dostal o příčku výše. Běžet na bramborové pozici se mi příliš nelíbilo, ale viděl jsem před sebou skupinku dvou závodníků. Rozestup mezi oběma klukama přede mnou se postupně zvětšoval a rozestup mezi mnou a jimi se naopak snižoval. Jednoho jsem dohonil na občerstvovačce v kopci zhruba v polovině. Zde byl nejvyšší bod závodu a následoval seběh zpět do cíle. Zde jsem měl dle instrukcí trenéra zrychlit a zrychlení opravdu nastalo, ale spíše za to mohl běh z kopce dolů. Začal jsem postupně dotahovat i závodníka na druhém místě a po několika stovkách metrů jsem byl těsně za ním. Trochu jsem se ho bál předběhnout, abych nezabloudil. Ale velmi rychle jsem si všiml, že před námi jede doprovodné auto a tak jsem si troufl jít na druhé místo a zkusit si vytvořit i nějaký náskok. Finiš od trenéra jsem měl zakázaný, takže boj v cílové rovince bych musel poslušně vzdát.
V cíli se časomíra zastavila na hodnotě 37:52, což znamenalo průměrné tempo 3:46 min/km. Odstup na běžce za mnou jsem měl nakonec slušných 24 vteřin, i když jsem se posledních několik stovek metrů často ohlížel, jestli se náhodou nepřibližuje. Vzhledem k horkému počasí, kopci a včerejší oslavě to považuji za skvělý výsledek. Tatínek získal cenu za první místo v kategorii a brácha byl třetí, takže jsme byli velmi úspěšná výprava.
Výsledky
Absolutně – http://team.zapro.cz/wp-content/uploads/2018/04/BpT2018-results-10K-ABS.pdf
Kategorie – http://team.zapro.cz/wp-content/uploads/2018/04/BpT2018-results-10K-Kat.pdf
Taťkovi gratuluji k 1. místu, vy se s bráchou ještě hold musíte zlepšit…
Díky Zbyňku, přece ale nemůžeme být všichni první, to by nás ostatní neměli příliš rádi 🙂