Na prvního máje jsem vyrazil na tréninkový závod do Hulína, kde jsem si zaběhl půlmaraton. Jednalo se o 4 okruhy po zhruba pěti kilometrech. Závod jsem běžel i v loňském roce a tak jsem věděl, co přesně mě čeká. Tři dny před závodem jsem měl mít poslední náročnější trénink, dva intervaly po 10 kilometrech s pauzou. První desítku jsem ještě odběhal jakž takž, ale druhá už opravdu dřela a vůbec mi to nešlo a raději jsem ji v závěru vypustil. Nevím, čím to bylo, možná větrem, teplem nebo jen tím, že jsem se podvědomě šetřil na závod. Proto jsem jel s rozporuplnými pocity i do Hulína a nevěděl, co od závodu očekávat.
Závod jsem chtěl rozeběhnout relativně rychle v tempu 3:50 min/km a nechat se překvapit, jak se bude vše vyvíjet. Start byl společný pro čtvrtmaraton i půlmaraton a tak jsem nevěděl na jakém místě po startu běžím, ale odhadem jsem mohl být tak patnáctý. To mě ale nechávalo klidným a od samotného začátku jsem běžel své plánované tempo bez ohledu na ostatní závodníky. Už v závěru prvního kilometru jsem začal předbíhat odpadlíky a prodíral se dopředu. Zajímavé bylo, že jsem většinou předbíhal dvojice a nikoli jednotlivce. V závěru druhého okruhu jsem se přibližoval další dvojici a těšil se, že je brzo předběhnu. Bohužel běželi jenom čtvrtmaraton. Já jsem pokračoval sám a při pohledu před sebe ani za sebe jsem široko daleko nikoho neviděl. Ale po pár set metrech jsem začal předbíhat o okruh půlmaratonce a aspoň jsem měl nějaké rozptýlení.
V polovině třetího okruhu jsem dostal informaci, že jsem čtvrtý s velkou ztrátou, v závěru okruhu jsem předbíhal bráchu o kolo a ten mi oznámil, že jsem pátý. Při probíhání cílem někdo křičel, že jsem třetí. Čert aby se v tom vyznal, ale běžel jsem dál. Stále jsem držel naprosto vyrovnané tempo a stále se cítil dobře, až mě to překvapovalo.
V posledním okruhu jsem před sebou zpozoroval oranžové tričko a tušil, že to nebude nikdo o kolo zpět, jelikož běží prakticky stejně rychle. Běžel přede mnou asi 100 metrů a do cíle zbývaly 4 kilometry. A já věděl, že nás čeká výběh mostu a ten rozhodne. Předchozí okruhy mě výběh skoro vůbec nezpomalil a já si věřil, že bych mohl ztrátu trochu stáhnout. Náskok jsem nejen stáhl, ale svého soupeře naprosto ladně na samém vrcholu kopce předehnal. Soupeř v tu chvíli funěl jako lokomotiva a já věděl, že už nemá šanci. Poslední 3 kilometry jsem dobíhal naprosto bez problémů stále ve stejném tempu jako na začátku. Pár set metrů před cílem jsem předběhl závodníka, který najednou začal sprintovat a já nechápal co se děje. Tempo jsme oba stupňovali a opravdu se prali o to, kdo koncem okruhu proběhne první. Perličkou bylo, že tento kluk byl o kolo zpět. Hodinky mi naměřily celkovou vzdálenost závodu 21,26 km a těch posledních 260 metrů jsem běžel v tempu 3:09 min/km. Prý chtěl mít společnou fotku při probíhání cílem. Kdyby mi to řekl, nemuseli jsme se honit a tu fotku opravdu měl. Takto jsem mu utekl a navíc musí být všechny fotky v tomto tempu rozmazané 🙂
Časomíra se zastavila na 1:21:11, je to zhruba minutu za osobákem a můj druhý nejlepší půlmaraton v životě. Je to velké překvapení na to, že to byl jen tréninkový závod. Asi ještě někdy budu chtít po trenérovi vyladit na půlmaraton a zaběhnout pod 80 minut. Celkově jsem doběhl třetí a v kategorii jsem byl druhý. V cíli jsem dal zelňačku od pořadatelů, pivo a pokecal s kamarády. Byl to příjemně strávený den a doufám, že se mi podaří závod běžet i příští rok.
Článek o závodu
https://kromerizsky.denik.cz/ostatni_region/zapisnik-lubomira-hotare-20180509.html
Výsledky
http://www.burkyteam.cz/webfiles/pulmaraton_2018_celkove(1).jpg