Po dvou letech jsem se opět vypravil do Českých Budějovic na indoor maraton. Tentokrát se změnila lokalita a neběželo se v podzemních garážích nákupního centra, ale na výstavišti v pavilonu T1. A výběr tohoto místa se mi zdál mnohem lepší než v Mercury. Pocitově větší a prostornější, člověk měl stále přehled o svých soupeřích a celkově závod mnohem lépe ubíhal. Okruh měřil 400 metrů a měl 4 zatáčky, celkem tedy 105,5 okruhů a přes 400 zatáček.
Do Budějovic jsme s Kačenkou dorazili okolo 9 dopoledne a měli ještě zdánlivě dost času na přípravu na závod. Jenže jsme dali přednost spíše kamarádům a na předzávodní přípravu jsem měl nakonec asi jen 15 minut. Mezitím jsem se musel rozklusat, protáhnout, naposledy si odskočit na záchod a nakonec převléknout a přešpendlit startovní číslo na tričku, jelikož jsem ho napoprvé oblékl naruby. Start jsem ale v pohodě stihl.
K závodu jsem přistupoval velmi opatrně a trochu se bál, že nevydržím rychlé tempo. Hlavně proto, že jsem letos nenaběhal vůbec mnoho rychlých kilometrů. Proto jsem si řekl, že bude lepší vyběhnout na čas okolo 3 hodin v tempu 4:10 min/km a dále se uvidí. Toto tempo znamenalo čas přesně 1:40 na jeden okruh. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl riskovat nepřesnost GPS uvnitř v pavilonu, vypnul jsem ji a spoléhal pouze na ruční odmačkávání okruhů na hodinkách.
Závod velmi ubíhal, občas se kolem mě prohnala trojice Radek Brunner, Dan Orálek a Honza Ďuk. Ale já jsem si běžel svoje plánované tempo a shodou okolností jsem běžel stejně jako Radka Churaňová. Vzpomínal jsem tak na rok 2011, kdy jsem si koupil na slevomatu dva hodinové tréninky s Radkou a společně jsme si zaběhali na Proseku. Radka běžela zkušeně strojovým tempem a já jsem rád využil možnosti nechat se vést. To ale vydrželo jen pár úvodních kilometrů.
Dokážete si představit 400 metrový klikatý okruh, na kterém běží 150 závodníků? Jak někdo správně při vyhlašování poznamenal, jednalo se o slalom. Dodám dobrodružný slalom, občas to bylo i dost těsné a mé protáhnutí se mezi ostatními závodníky občas nemuselo dopadnout dobře. Ale pořádně jsem to schytal pouze jednou a odnesla to malá modřina na ruce.
Při tomto slalomovém běhání bylo nutné dobře plánovat předbíhání a vybírání zatáček a jednou se mi to podařilo lépe než Radce a já se dostal před ní. Dále už jsem si běžel vlastní závod s tím, že jsem se potkával s Petrem Mackem, se kterým jsme v průběhu závodu prohodili i pár slov. Ale pak jsme předběhli Zbyňka Vondráka, který měl sice jedno kolo k dobru, ale byla to pro mě velká motivace. Do cíle zbývalo ještě hodně kol a já si věřil, že bych mohl ještě těch 400 metrů stáhnout. V tu chvíli se ve mně probudil závodní duch a já pocitově přidal. Sil jsem měl ještě dost a vyšší tempo pro mě neznamenalo větší problém.
Nakonec se mi ho podařilo předběhnout a já se začínal soustředit na čas pod 3 hodiny. Těmito výpočty jsem strávil prakticky zbytek závodu. Z 15 místa na začátku jsem se postupně svým velmi vyrovnaným tempem probojoval až na sedmou pozici. A shodou náhod jsem při vbíhání do posledního kola zpozoroval na projektoru, že Tomáš Chlup běží kousíček přede mnou a tak jsem chtěl ještě zkusit zabojovat. Těch pár metrů jsem stáhl, ale Tomáš bojoval a nechtěl mi nic nechat zadarmo. Výsledkem pro mě bylo celkové šesté místo a poslední kolečko za 1:26, což v přepočtu vychází na 3:35 min/km. Pro mě to byl důkaz, že jsem se v průběhu závodu možná až zbytečně šetřil a vše odběhl naprosto v pohodě bez jakékoli krize ve velmi rovnoměrném tempu. S časem 2:57:17 jsem obsadil dokonce krásné 3 místo v kategorii.
Po závodě jsem si dal krátkou masáž a počkal na Kačenku v cíli. Po vyhlášení jsme ještě měli krátkou prezentaci o závodě na 24 hodin v Číně pro členy Jihočeského klubu maratonců.
Jsem velmi rád, že tradice indoor maratonu v Českých Budějovicích pokračuje a snad si za rok opět budu moct zaběhat hezky v teple. Atmosféra byla naprosto fantastická, okolo trati byla hromada fanoušků a možná i proto mi všech 105 kol tak rychle uběhlo. Skvělá je také podrobná analýza výsledků v Excelu. Malým vroubkem na kráse je jen to, že jsem v Budějovicích chytl nějakou virózu a týden po závodě neběhal.
Kdybych ti to neříkal, nechoď pořád v tílku, jdi se obléknout… Ale to je, jak kdybych mluvil maďarsky…
Zbyňku, tím to nebude. Podlehli i ti, kteří se ihned převlékli 🙂