Ačkoliv jsem před týdnem běžel šestihodinovku a další neděli poběžím maraton v Salzkottenu, účast na domácím závodě jsem si nemohl nechat ujít. Běžely se dvě varianty závodu, jednak tři okruhy po 1,5 km nebo rovnou půlmaraton, takže volba byla jasná. Trenér s mojí účastí nejprve nesouhlasil, ale nakonec jsme se domluvili, že při závodě pošetřím síly a rozhodně nepůjdu na hranici svých možností. Mnohem důležitější pro mě je maraton v Salzkottenu, kde chci podat v rámci možností slušný výkon.
Závod startoval hodinu po poledni, svítilo sluníčko a bylo relativně horko. Nicméně pro mě to nebyl zásadní problém, jsem na teplé podmínky zvyklý a nemyslím, že to můj výkon ovlivnilo. Po startu závodu mě překvapilo, že se nikdo neutrhl ze řetězu a běželi jsme vcelku pomalým tempem ve skupince šesti běžců. Chvíli jsem se ocitl na konci skupiny, ale protože mezi námi byla i jedna žena, běžel jsem na pátém místě. Skupinka se začala trhat v prvním prudším stoupání na Kozinec a já jsem se ocitl na třetí pozici. Kuba Janda a Zdeněk Galda vypálili a mezi nimi a mnou se vytvořila slušná mezera. Diváci u lomu na Chvalčově mi hlásili ztrátu již 40 vteřin. Pro mě ale bylo důležitější, že za mnou mohl vzniknout podobný rozestup. Za to jsem byl velmi rád a čím jsem byl blíže Jehelníku, nejvyššího vrcholu závodu, tím jsem cítil větší jistotu, že třetí místo uhájím. Stále jsem se totiž otáčel a nikoho za sebou neviděl.
Jehelník na osmém kilometru jsem zdárně zdolal a stále za sebou nikoho neviděl. Těšil jsem se na občerstvovačku, na kterou jsem narazil přesně na 11 km. Vytáhl jsem z kapsy gel a v klidu ho do sebe vytlačil a zapil dvěma kelímky ionťáku. Nikam jsem nespěchal, až mě z ní vyháněli se slovy, ať se nezdržuji a ten kelímek „šlahnu“ někam na cestu, že ho posbírají. Ale já jsem stejně neposlech. Původně jsem váhal, jestli se kvůli gelu zdržovat. Ztratil jsem sice pár vteřin, ale v závěru mi určitě pomohl.
Menší šok nastal mezi 5 a 6 km před cílem, kdy jsem se otočil a za sebou uviděl skvěle běžícího Romana Pavlíčka. To mě rozhodilo, ale věděl jsem, že teď už je trať převážně po rovině a po tvrdém povrchu, kde jsem byl jako ryba ve vodě. Dokázal jsem zrychlit a když jsem 3 km před cílem viděl, že mám dostatečný náskok, opět jsem trochu zvolnil. Věděl jsem, že kdyby mě Roman dobíhal, budu mít dost sil, abych doběhl před ním.
V Zahájeném mi bylo jasné, že už skončím třetí a navíc zde bylo hodně známých, kteří mě povzbuzovali. Stejně tak při doběhu do cíle. Hnalo mě to velmi kupředu a všem patří velké poděkování. Do cíle jsem opravdu doběhl na třetím místě a měl jsem z toho velkou radost. Nebyl jsem zásadně vysílený, ale pravdou je, že jsem musel vypít asi litr vody, abych doplnil ztracené tekutiny. Pokecal jsem se známými a kamarády, dal párek v rohlíku a počkal na vyhlášení. Doufám, že tento organizačně skvěle zvládnutý první ročník zahájí novou tradici bystřického závodu.
Výsledky závodu
https://my.raceresult.com/202505/results