Hostýnská osma 2019

Je až k nevíře, že už je to 7 let od mého prvního ultramaratonu. Byl to právě první ročník Hostýnské osmy. I z toho důvodu se jedná o můj srdeční závod a bez jediného vynechání se zde každý rok rád vracím. Po loňském velkém a nečekaném úspěchu jsem si říkal, že bych i letos chtěl podat kvalitní výkon. Zatímco vloni jsem před závodem naběhal v kopcích snad ani ne 100 km, letos jsem se do toho obul a naběhal mnohem víc. A běhal jsem i přímo po trase závodu. Takže přípravu jsem se snažil rozhodně nepodcenit, narušila ji jen neplánovaná a na poslední chvíli potvrzená účast na 24 hodinovce v Kladně.

Standardně jako u všech podobných kopcovitých závodů mi chybí zkušenosti a správný odhad úvodního tempa. Proto jsem začal raději velmi opatrně. Usadil jsem se tuším na 7 místě a nějak mě to nemotivovalo se příliš snažit, rozhodně jsem víc chodil než by bylo zdrávo. Vloni jsem se velmi brzo na úvod závodu dostal na třetí místo a to mě hnalo dopředu, ale tentokrát nic takového nenastalo. Ale i tak jsem se přes mé velké překvapení probojovával startovním polem stále výše. Měl jsem pocit, že se mi běží hrozně, když jsem srovnal tempo závodu loňska a letoška, bylo to mnohem pomalejší a já z toho usuzoval, že dnes mi to běží tak nějak špatně.

Start závodu.

Start závodu. (foto Jakub Stryk)

Podle mezičasů jsem byl již na 38 km na Ráztoce na čtvrté pozici, ale v tu chvíli jsem to ještě nevěděl. Umístění jsem se dozvěděl až na další kontrole na 42 km. Zde mě kontroloři informovali o čtvrté pozici a když jsem vybíhal následný kopec, měl jsem pocit, že před sebou vidím běžce. Ale pak jsem ho i na dlouhých rovinkách ztratil z dohledu a uvěřil jsem, že to byla pouhá halucinace. Doběhl jsem na Troják na 48 km a zde mě překvapil brácha, který mě zde přijel povzbudit. Zároveň mi oznámil, že na třetího ztrácím 2 minuty. Po výběhu z občerstvovačky jsem ale viděl třetího jen kousek před sebou a tentokrát to již halucinace nebyla. Pravděpodobně jsem zvládl rychleji občerstvovačku, neztratil tolik času a stáhl ztrátu. To znamenalo obrovskou příležitost a já se v tu chvíli proměnil v lovce a pořádně zabral. Od této chvíle jsem šel již opravdu nadoraz a doloval ze sebe poslední zbytky sil. Prostě jsem neuvěřitelně makal a doufal, že to vydržím a dokončím na bedně. Postupně jsem náskok stahoval a co mě překvapilo bylo, že jsme společně dotahovali druhého v pořadí, kterého jsme také předběhli.

Začátek závodu.

Začátek závodu. (foto Jakub Stryk)

Třetí místo dobré, ale proč se nepokusit o stříbro? A tak jsem nepolevoval, vycucl do sebe poslední gel Agave a držel stále hraniční tempo. Když jsem se dostal v kopci na druhou příčku, přešel jsem do chůze, abych trochu za odměnu odpočinul a chtěl se napít, ale spadla mi flaška a tak jsem se musel kousek vrátit a propadl se opět na třetí místo. Zpětně nechápu, co mě to vůbec napadlo přejít do chůze. Prostě mozek nefungoval a dopustil jsem se slušné strategické chyby. Ale v tu chvíli jsem si již věřil, že bednu zvládnu. Jenže můj oříšek každoročně spočívá v posledním a zároveň největším klesání z nejvyššího bodu závodu Kelčského Javorníku do cíle v Rajnochovicích. A jelikož neumím seběhy, často mě zde protivníci předbíhají. A abych pravdu řekl, tentokrát jsem si připadal jako kdyby za mnou běžel nějaký přízrak. Občas jsem se otočil a viděl jsem třetího za mnou. Pak na dlouhé rovince nikdo. A po chvíli opět kousek za mnou. Nechápal jsem to. Rozhodně mě to ale nenechávalo v klidu a čím víc se blížil cíl, tím méně jsem pil a pravděpodobně z toho jsem měl i mžitky před očima.

Schody na Hostýně.

Schody na Hostýně. (foto Jakub Stryk)

Ale aby to nebylo tak jednoznačné, necelý kilometr před cílem jsem zabloudil. Respektive na rozcestí nevěděl kam dál, zastavil jsem, rozhlížel se, v hodinkách jsem měl trasu, ale ty mi v tento okamžik vůbec nepomohly. Mohl jsem běžet rovně mezi větvemi nebo po louce dolů. V tu chvíli jsem dostal skoro infarkt. Dřu doslova jako magor a necelý kilometr kvůli chybějícímu značení ztratím druhé místo? Mozek už rozhodně nedokázal racionálně uvažovat, ale zde jsem naštěstí zvolil správnou trasu. Běžel jsem středem louky a najednou se značení v dáli objevilo, napojil jsem se na správnou cestu a pokračoval do cíle.

Přibíhám na poslední občerstvovačku na Tesáku

Přibíhám na poslední občerstvovačku na Tesáku. (foto Jakub Stryk)

Rychlé doplnění tekutin na Tesáku a rychle pokračovat.

Rychlé doplnění tekutin na Tesáku a rychle pokračovat. (foto Jakub Stryk)

Do cíle jsem doběhl za 6:38:09 na krásném celkovém druhém místě, v mé již veteránské kategorii jsem byl první. Vítěz Jakub Uherek z Beskyd mě předběhl o 15 minut, to je jiná liga a má kopce naběhané. Třetí Marek Švec na mě nakonec ztratil pouhých 52 vteřin, což je na 64 km závod naprosto zanedbatelné. O to víc si cením druhého místa. Důležité je to pro mě také proto, že jsem si po Kladně zvýšil sebevědomí a to se bude na stovce v holandském Winschotenu rozhodně hodit.

Poslední seběh těsně před cílem.

Poslední seběh těsně před cílem. (foto Jakub Stryk)

Cílová rovinka.

Cílová rovinka. (foto Jakub Stryk)

Vloni jsem byl v cíli vyřízený, ale s letoškem se to srovnat nedalo. Byl jsem dehydrovaný, přehřátý, bolela mě hlava a měl neskutečné křeče i tam, kde jsem je nikdy neměl. Kdyby měl závod o pár kilometrů víc, pravděpodobně bych musel výrazně zpomalit kvůli křečím. Podmínky celkově byly hodně náročné a běžel jsem výrazně pomaleji než vloni a nepomohl ani trénink v kopcích ani jednodušší a kratší trať. Můžu říct, že jsem neběžel závod, po kterém by mě stehna bolela víc než z letošní Hostýnské Osmy. Ale příští rok budu zase na startu, to je už teď jasné!

Vyhlášení kategorie.

Vyhlášení kategorie. (foto Jakub Stryk)

Celkové vyhlášení.

Celkové vyhlášení. (foto Jakub Stryk)

Výsledky závodu

Články o závodu

Poznánka na Hostýnskou osmu.
Článek o závodu.

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/3935549251

Přidat komentář: