Moje účast na jubilejním desátém ročníku Hostýnské osmy se zrodila na štědrý den minulé Vánoce. Od Lukáše mi, jakožto účastníkovi všech předchozích ročníků, dorazil dárek ve formě startovného na letošní rok. A takový krásný dárek se nedá odmítnout, takže jsem ihned reagoval a obratem vyplnil přihlášku. Musím říct, že po loňském smolném ročníku, kdy jsem zabloudil a závěr závodu vypustil, jsem si chtěl spravit chuť. Vloni jsem si plánoval, že letošní ročník si proběhnu nanečisto, abych se vyvaroval podobného průběhu. Bohužel časově jsem to vůbec nezvládl a dokonce jsem neuběhl snad ani jeden jediný kilometr v Hostýnských vrších. Veškerá má příprava oproti loňsku probíhala na asfaltu a na rovině. Proto jsem se vcelku obával, jak budu kopce letos zvládat a jestli mi v nohách něco zůstalo.
Do Rajnochovic na prezentaci jsem vyrazil klasicky v předstihu již v pátek, abych se v den zvodu mohl déle vyspat. Na prezentaci jsem zjistil, že mám opět startovní číslo 1 a to se mi příliš nelíbí. Raději nevybočuji z davu a spíše se schovám mezi ostatní. Před závodem jsem hodně sledoval počasí a těšil se, že bude relativně teplo, to mi vyhovuje a snáším ho většinou lépe než ostatní běžci. Ale letos to bylo vše úplně jinak.
Již na začátek zmíním, že letošní Hostýnská osma pro mě byla dost nešťastným závodem a tak tento report nebude nijak dlouhý. A začnu nestandardně úplně od konce. V cíli závodu jsem se cítil hodně vyčerpaný, ale nijak to nevybočovalo z minulých H8. Nicméně následující dny jsem zažíval doslova peklo, zvracel jsem, nemohl jsem jíst, neměl jsem na nic náladu, byl jsem úplně vyšťavený a totálně bez energie. Dokonce jsem zašel i k doktorovi a to provádím až už se cítím nejvíc mizerně. Prý to byl pravděpodobně úpal nebo úžeh. Z nejhoršího jsem se dostával týden, ale následky jsem cítil ještě téměř po 14 dnech.
Díky tomu, že report píši s takovým zpožděním, už si mnoho perliček ze závodu nevybavuji. Ale probíhalo to prakticky stejně jako minulé ročníky. Vyběhl jsem opatrně, tipuji okolo desátého místa, běžel jsem si klidně a postupně se prodíral dopředu. Výborným pomocníkem v průběhu závodu mi byl tatínek, který objel všech pět občerstvovaček a vždy mi doplnil vlastní ionťák a já měl o starost méně a nemusel jsem se tolik zdržovat. Velmi mi to pomohlo, jelikož bylo opravdu teplíčko a v závodu jsem vypil snad 10 litrů tekutin,
Jako již tradičně jsem jednou slušně zabloudil, ale naštěstí jsem vcelku rychle našel správnou cestu a snad ani tolik neztratil. Nicméně zmatený jsem přiběhl na další občerstvovačku a hned zjišťoval, na kolikátém místě se nacházím. V tu dobu jsem byl již druhý a naštěstí jsem blouděním pozici neztratil. Nejvíce jsem si přál pozici udržet kvůli krásné trofeji, která nemá snad nikde jinde obdoby. Věděl jsem, že na prvního Matěje Beníčka nemám, běžel si na čele celou dobu vlastní závod. Ale druhou pozici jsem ztratit nechtěl. Síly mi dodávalo předbíhání a povzbuzování od bláznů, kteří běželi dospěláckou variantu závodu na 108 km. Opravdu obdivuji všechny, kteří tuto šílenost dokončili.
Na poslední občerstvovačce na Tesáku jsem si ale tak trochu přestával věřit, již jsem byl opravdu hodně unavený a těžko říct, jestli to nebylo také tím, že jsem letos nenaběhal ani kilometr v pořádných kopcích. A možná i díky tomu jsem dostával od poloviny závodu místy křeče, jelikož na rychlé chodecké stoupání do kopce nejsem absolutně trénovaný. Na poslední velký kopec Jehelník jsem se doslova dopotácel, ale potěšen, že za sebou stále nikoho nevidím. Na Kelčáku jsem již věděl, že to nějak dopajdám a překvapivě mi šlo z kopce běžet stále relativně rychle. Proto jsem si i věřil, že by mě již nikdo předběhnout nemusel. Stejně jsem si ale nebyl až do poslední chvíle jistý, jestli za mnou někdo neběží. Když jsem v Rajnochovicích vbíhal na hlavní asfaltovou silnici a blížil se do cíle, ptal jsem se tatínka, který mě tam vyhlížel, jestli za mnou nikdo neběží.
Nakonec jsem opravdu doběhl na krásném druhém místě a chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval. V cíli mi pomohlo nealko pivo a Kofola a po chvíli také fresh kelímek. Příliš jsme se ale v Rajnochovicích nezdržovali a vyrazili odpočívat domů. Druhý den jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít vyhlášení závodu, kde jsem převzal krásné ceny. Jsem rád, že jsem mohl běžet všechny ročníky a věřím, že na tom budu příští rok s tréninkem v kopcích lépe a opět se budu moci zúčastnit.
Výsledky závodu
https://www.hostynskaosma.cz/#/results?race_id=1079013&route=H8