MČR v běhu na 24 hodin Kladno 2018

Letošní Kladno bylo mojí jubilejní pátou účastí. Po poslední nevydařené 24 hodinovce v Rumunsku jsem s trenérem změnil tréninky, běhám více kilometrů a začal jsem také běhat v kopcích. Z navýšení horizontálních i vertikálních kilometrů jsem měl velmi dobrý pocit a věřil, že mě to výkonnostně posune. Makal jsem jako kůň, ale také jsem byl adekvátně tomu unavený. Na první pohled jsem tréninky zvládal, ale únava se postupně zakořeňovala pod kůži. Vždy 14 dnů před velkým závodem se již snažím více kontrolovat, vnímat svoje tělo, netlačit tolik na pilu, klidně běhat pomaleji a snažit se důkladně regenerovat. Jenže těchto 14 dnů únava odcházela mnohem pomaleji než bych si představoval. A poslední týden před závodem to nebylo o moc lepší a nohy jsem měl hodně ztuhlé. Ve čtvrtek jsem si říkal, že už by to mohlo být dobré, ale v pátek, den před závodem, kdy jsem měl už jen 6 km klus, jsem s menší mírou přehánění sotva šoupal nohama. Hodně špatné. Ale tento stav mě kupodivu ani tolik nerozhodilo. Prostě jsem v přípravě udělal maximum a dost často se stává, že pocit na startu je diametrálně odlišný od následného průběhu závodu.

Plán jsem měl jasný, vyrazit pomalu, v 30 stupních přes den pošetřit síly a po setmění a ochlazení to pořádně rozbalit. Trochu nepříjemné bylo, že GPS ukazovala naprosté nesmysly a absolutně se podle hodinek nedalo řídit, takže jsem se orientoval jen podle stopek. Výhodou bylo, že okruh měl přesně 1 km, takže to nebyl velký problém. Začátek jsem měl okolo 5:30 min/km, ale docela brzo jsem zpomaloval, ale to jsem nějak neřešil. Horší byla bolest stehen prakticky už od začátku závodu. A od 30 km jsem věděl, že dneska nemám svůj den a závod rozhodně dobře nedopadne. Už po 5 hodinách jsem se Kačky ptal, jestli neví, kdy jede poslední autobus z Kladna do Prahy. Ale pak přišlo postupné ochlazování a svaly se trochu umoudřily. Mělo to jediný háček a tím bylo tempo běhu okolo 7 min/km. Tohle už se ani nedá považovat za běh, ale bylo to takové pro mě komfortní tempo, které příliš nebolelo. Jenže takto se 24 hodinovka běžet nedá. Můj běžecký styl není ideální ani když jsem naprosto čerstvý a při této únavě jsem začal cítit záda, koleno i kyčel. Po pár hodinách běhu to bylo až příliš brzo.

Předzávodní pokec.

Předzávodní pokec. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Po 80 km jsem si již vzal na trať do ruky telefon a zjišťoval informace o autobusech. Abych nemusel v Kladně nocovat, vybral jsem si poslední autobus ve 23:15. Rozhodl jsem se, že nakroužím aspoň stovku. Jenže 21:30 jsem měl 91 km a to bych posledních 9 km musel běžet v tempu 9 min/km. To se mi zdálo nereálné a tak jsem to raději včas zabalil. A dobře jsem udělal, procházel jsem se kolem trati, klábosil se známými, dokonce jsem si dopřál i masáž bolavých stehen.

Start závodu.

Start závodu. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Když jsem se na Sletišti se všemi rozloučil, spěchal jsem na autobus. Už mnoho času nezbývalo a já se vydal nejkratší cestou. Jenže mě zastavila zamknutá brána a já se postavil před náročné rozhodnutí. Přelézt nebo obejít? Obejít znamenalo asi kilometr navíc a to už bych autobus mojí pomalou chůzí nestihl. Takže jsem se s pomocí dvou kolemjdoucích slečen odhodlal vysokou bránu přelézt. Holky mi pomohly přehodit tašku a já mohl pokračovat lesem na autobus. V noci v lese jsem si nepřipadal úplně bezpečně, naštěstí mě nikdo nepřepadl a autobus jsem v pohodě stihl.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Když jsem okolo půlnoci přijel zpátky do Prahy, třeštila mi neskutečně hlava, prakticky celou noc jsem nezamhouřil oči. Přisuzoval jsem to následkům závodu. Pravda je ale taková, že tato bolest by odpovídala mnohem většímu počtu naběhaných kilometrů. V neděli hlava třeštila dále a když jsem kvůli ní nespal ani další noc, ráno jsem si změřil teplotu a byla tam. A teď zásadní otázka. Nemohl jsem být nemocný už ve chvíli, kdy jsem se postavil na start? Nebo jsem něco chytil až v průběhu závodu? Tohle už bohužel zpětně nezjistím, ale čím víc času uplynulo od závodu, tím víc věřím, že nějaký zárodek počínající nemoci ve mně byl již na startu závodu. A i to mohlo být příčinou únavy a pomalé regenerace před závodem.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto Sri Chinmoy Marathon Team)

Vzdát závod je hodně náročné a těžké rozhodnutí. Tentokrát jsem ale velmi silně cítil, že dělám správné rozhodnutí. A i zpětně jsem velmi rád, že jsem trápení včas ukončil a nesnažil se překonat noc. To by mohlo špatně dopadnout. Teď si dám pár dnů běžecké volno, zbavím se nemoci, naberu síly a opět se vrhnu do náročných tréninků.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto uvi1973.rajce.idnes.cz)

Výsledky

https://my6.raceresult.com/80687/results

Záznam závodu v Garmin Connect

https://connect.garmin.com/modern/activity/2869767410

Přidat komentář: