Mistrovství Evropy na 24 hodin v Rumunsku

V tomto reportu ze závodu se nebudu dlouze rozepisovat a nebudu zastírat, že jsem zklamaný. Závod se prostě nepovedl. Velmi jsem se na něj těšil, příprava probíhala podle plánu a já věřil, že můžu podat dobrý výsledek. Před 2 lety jsem byl na ME ve Francii zázračně druhý a samozřejmě asi jako každý sportovec chci překonávat svá osobní maxima. Navíc startovat v reprezentačním dresu přináší určitý závazek, člověk neběží jen pro sebe, ale také za tým. Je to zodpovědnost, kterou si velmi dobře uvědomuji. Proto jsem chtěl pro dobrý výsledek udělat maximum.

Český tým před startem závodu.

Český tým před startem závodu. (foto Tomáš Rusek)

Mohl jsem rozeběhnout závod pomalu, v pohodě na 220-230 km a po zdolání být s výsledkem spokojený. Jenže to nebyl můj cíl. Dal jsem do přípravy všechno a já chtěl víc. Proto jsem závod rozeběhl dost ambiciózně, chtěl jsem to zkrátka risknout a třeba i zopakovat výsledek, který se před dvěma lety podařil. Ano, někdo může namítnout, že na to tentokrát nebyly podmínky nebo něco podobného, ale mě to nepřipadlo tak špatné a od začátku se mi běželo naprosto fantasticky. Tak proč v tomto tempu neběžet dál a nepokusit se třeba i o lepší výsledek než minule? Kdyby to už od začátku nešlo, možná změním plány. Ale po 50 km mi připadalo, že jsem právě vyběhl, po 100 km to bylo podobné. Běželo se mi velmi lehce a vše šlo podle plánu. Nikdy by mě nenapadlo, že se blíží totální propadák.

Pohodička před závodem.

Pohodička před závodem. (foto Tomáš Rusek)

Zatím jsem se postupně v první půlce prodíral do první desítky, dokonce jsem byl v jednu chvíli i šestý a stále se cítil naprosto fantasticky. Bohužel u závodu na 24 hodin je potíž v tom, že má 24 hodin a to je dost dlouhá doba na to, aby se toho v druhé půli ještě hodně přihodilo. Z ničeho nic mi došla v polovině energie, totální propad tempa a nohy byly ztuhlé jako kámen, nemohl jsem prakticky běžet. Stále se snažím najít příčinu, ale nemůžu na nic přijít. Pokud bych mohl vrátit čas a cokoli před závodem změnit, neudělal bych to. Domnívám se, že jsem udělal vše správně.

Česká výprava chvíli před slavnostním zahajovacím ceremoniálem.

Česká výprava chvíli před slavnostním zahajovacím ceremoniálem. (foto Tomáš Rusek)

Odpočinul jsem si, byl 2x na masáži, snažil se to rozeběhnout, ale vždy to po maximálně 2 kolech bylo stejné jako předtím. Rozhodl jsem se raději občas pomoct na občerstvovačce, než se trápit chůzí na trati. Nohy bolely jako čert, ani jsem pořádně nemohl sedět na židli. Jakmile se blížilo ráno, začala mi být zima, motala se mi hlava a raději jsem šel spát.

Czech spartathlon team.

Czech spartathlon team. (foto Tomáš Rusek)

Nejen jako jednotlivec, ale i jako tým jsme do Rumunska vyráželi s jinými ambicemi. Rozhodně pokud bych viděl šanci na týmovou medaili, snažil bych se udělat maximum, alespoň chodit a rozhodně na trati trpěl mnohem víc. První rána pro mě byla, když odstoupil Martin, tím se naše šance dost snížily. Ale když mě Radek okolo poloviny závodu předbíhal a oznámil, že jsme první v týmech, byla to euforie, nádherný pocit. Makal jsem v tu chvíli jako kůň a pro týmovou medaili bych udělal vše. Bohužel v krizi jsem viděl, že naděje se s každým kolem snižuje a jen jeden skvělý výsledek Radka to neutáhne.

Poslední fotka před startovním výstřelem.

Poslední fotka před startovním výstřelem. (foto Tomáš Rusek)

Skončil jsem hluboko v poli závodníků, na 59 místě s naběhanými 176 km. Nedá se nic dělat, budu muset ještě potrénovat. Jsem ještě relativně mladý a mám dost času, tak snad vydrží zdraví. Na druhém a třetím místě skončili závodníci, které jsem už v Albi dokázal porazit. A ačkoli jsem měl sto chutí po tomto závodě s reprezentací skončit, pokud budu mít splněný limit, neudělám to. A protože jsem bojovník, budu závodit dále a zkoušet je opět příště porazit. Jeden závod ze mě poraženého neudělá. A ani kdybych je nikdy více neporazil, rozhodně nebudu litovat. Ultra je krásný a nevyzpytatelný sport a možná i proto ho mám tak rád.

Průběh závodu.

Průběh závodu. (foto Tomáš Rusek)

Jak někteří závodníci jednohlasně prohlásili před závodem na besedě „The mindset of high performers“, ultra rozhodně není individuálním sportem, mnoho z výkonu dělá support. Proto chci poděkovat všem, kteří nám v průběhu závodu pomáhali na občerstvovačce. Moc hezky jste nám fandili a hnali kupředu. Také musím poděkovat trenérovi, který je mi velkou podporou i při takových náročných chvílích jako je tato.

Probíhám kolem našeho stanu se skvělou podporou.

Probíhám kolem našeho stanu se skvělou podporou. (foto Tomáš Rusek)

Pokud pominu trochu hořké pocity ze závodu, prodloužený víkend jsem si náramně užil. Byli jsme super výprava a celý tým opět tvořil skvělou partu. Tolik srandy jen tak člověk někde nezažije. I proto mám rád ultra, kvůli těm lidem, kteří ho běhají. Uvidíme se příště!

Déšť byl doslova balzámem pro nohy.

Déšť byl doslova balzámem pro nohy. (foto Tomáš Rusek)

Výsledky

https://my6.raceresult.com/98907/

Záznam závodu v Garmin Connect

https://connect.garmin.com/modern/activity/2730329740

Přidat komentář: