Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.
MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice.
Nutno podotknout, že na tento závod jsem se cíleně nepřipravoval, bral jsem ho jako trénink a do trénikového deníku jsem trenérovi přímo napsal „Vyloženě tréninkově na pohodu, pomaličku“. Ale samozřejmě když už se ocitnu na závodě, nechám se občas strhnout atmosférou. Chtěl jsem zde hlavně poznat atmosféru závodu a zázemí, o které jsem již tolik slyšel. A také nabrat zkušenosti z vícedenního závodu, jelikož jsem nikdy nic etapového neběžel. Nevěděl jsem, co od toho očekávat. Stále jsem si pokládal otázky, jak bude moje tělo na podobnou zátěž reagovat. Dlouhodobě bojuji s odhadem tempa, pokud právě neběžím po rovině. V kopcích zkrátka nevím, jak rychle závody rozběhnout a zde se navíc jednalo o několik dnů. Ale začnu rovnou popisem jednotlivých etap.
I. etapa Lomnická – 42,35 km, 3:26:55, 4:53 min/km, výstup 998 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5192828205
Začátek první etapy vedl do kopce, neumím říct, jestli jsem rozběhl rychle nebo pomalu, ale po startu jsem se ocitl druhý hned za Martinem Kopeckým, který se rozhodl urvat hned na začátku. Po pár kilometrech jsme se ale seběhli a běželi ve skupince čtyř běžců. Dokonce nás pár kilometrů doprovázel Rudy Krajča, bylo to příjemné zpestření. Běželo se mi pocitově dobře, jen jsem později již po roztrhání naší skupiny na pár metrů s Martinem zakufroval a tak jsme se seběhli a běželi společně. Pak ale přišel brutální krpál. Při stoupání jsem byl na čtvrtém místě a viděl, jak všichni přede mnou běží. Nezdálo se mi, že tohle byl zrovna běhatelný kopec, tak jsem raději včas přešel do chůze. Ostatní mě po chvíli také následovali, ale domnívám se, že zde jsem trochu odpočinul a nabral síly. Dokázal jsem pak Dana a Martina v seběhu stáhnout a dostat se na druhou pozici. Na té jsem ale nevydržel až do cíle, jelikož mě Martin ještě předběhl. V cíli jsem se cítil docela dobře, důkladně jsem se protáhl, vyklusal, doplnil sacharidy. V 9 večer mě ale začala intenzivně bolet hlava, pravděpodobně ze sluníčka. Den jsem zakončil v 10 večer perfektní masáží, kterou měli každý den zajištěnou pořadatelé pro běžce v jedné ze školních tříd.
II. etapa Boskovická – 42,47 km, 3:22:15, 4:46 min/km, výstup 899 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5197339708
Nohy jsem měl po ránu unavené, ale po pár prvních kilometrech se rozeběhly. První stoupání jsem se snažil držet se zkušenějšími a raději neexperimentoval. Postupně se vytvořila početná skupinka 7 běžců. Kuriozitou bylo, že zhruba ve třetině etapy si snad všichni odběhli do lesa na záchod, ale já jsem se nezdržoval a dostal se na první místo. Sice mi to dlouho nevydrželo, ale zrovna za další zatáčkou byl štáb ČT a já jsem kolem nich proběhl první. V TV reportáži jsem se ale neocitl. Někteří borci se potom utrhli a já běžel za Danem na čtvrtém místě. Posledních 10 km pro mě ale bylo dost divných a demotivujících. Vůbec se mi nezdálo, že bych zpomalil, ale i přesto mě předběhli další 4 závodníci. To mi na optimismu rozhodně nepřidalo a dokončil jsem na osmém místě. V cíli jsem ale zjistil, že mezi mnou a prvním byl odstup pouze 2,5 minuty. Tento den jsme po večeři ještě navštívili místní minipivovar Genius Noci a ochutnali malý pivní speciálek. Nohy jsem měl již unavené a po pouhých dvou etapách se mi to úplně nelíbilo. Všichni mě ale uklidňovali, že je to normální a že to bude už jen lepší. Jsem zvědavý. Celkově jsem na hezkém třetím místě.
III. etapa Blanenská – 42,46 km, 3:22:23, 4:46 min/km, výstup 1002 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5202048718
Jak jsem se včera zejména po závodě cítil ztuhle, dnes to bylo lepší a nohy nebolely jak jsem očekával. Etapu jsem vyběhl opatrně, hned na začátku byl opět velký kopec a já se opět držel s dalšími běžci. Jen jeden závodník se utrhl hned na začátku a vypadalo to, že si poběží vlastní závod. Hned v prvním seběhu si ale ostatní spoluběžci stěžovali na bolavé nohy a já se cítil v seběhu vcelku komfortně. Tak jsem se rozhodl zariskovat, zrychlil jsem a dostal se na druhé místo. Běželo se mi opravdu krásně a tak jsem nechtěl polevit. Zvrat ale přišel asi 15 km před cílem etapy, kdy mě předběhl skvěle běžící Martin Kopecký. Nechal jsem ho běžel a říkal si, že třetí místo je taky dobré. Ale za sebou jsem uviděl Dana, který mě dost vyděsil a musel jsem zrychlit. Jeho útok se mi podařilo odvrátit, ale 4 km před cílem při výběhu na asfalt jsem kousek za sebou uviděl další 2 běžce, kteří to neskutečně rubali. Vyprovokovalo mě to ke zběsilému finiši, ale ani tempo 3:45 v jednom km nepomohlo a skvěle běžící Martin Plačko mě dostihl. Chvíli jsem se za něj zavěsil, ale stejně se dostal přede mě. V cíli jsem si myslel, že budu brambora, ale první závodník nedokončil a tak jsem doběhl třetí stejně jako v první etapě. Celkově jsem stále třetí ohrožovaný Martinem Plačkem.
IV. etapa Tišnovská – 41,95 km, 3:31:47, 5:03 min/km, výstup 1067 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5207107222
Po včerejší etapě mám brutálně ztuhlé nohy a již na startu jsem tušil, že to nedopadne dobře. Evidentně jsem včera přepálil hlavně finiš. Po startu jsem ale dokázal držet tempo se zkušeným Danem a překvapilo mě, že se ho dokážu držet. Nohy se začínaly pozvolna rozehřívat a já začal být lehounce optimističtější. Ale po trailové vložce na 24 km mi Dan oznámil, že teď bude chvíli asfalt a společně jsme si notovali, že tohle nám oběma vyhovuje. Jenže než jsme si tu jednu větu vůbec dořekli, Dan se snad splašil a utekl mi jako by ho honil medvěd. Ještě dalších 10 km jsem se snažil nějak běžet, ale zbytek už jsem jen doklusal. Nemělo smysl se trápit a raději jsem šetřil síly. Ke konci se přede mě dostali v každé etapě skvěle finišující Martin a Martin. Velmi dobře jsem si v této etapě uvědomoval ztrátu celkového třetího místa. Na druhou stranu jsem věděl, že už o nic nejde a nemusím se tolik honit. A možná i díky pohodovějšímu závěru jsem v cíli dokázal být víc v pohodě než včera.
V. etapa Olešnická – 41,02 km, 3:24:38, 4:59 min/km, výstup 840 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5211775756
Ráno jsem měl nohy již zvláštně unavené, svaly sice nebolely, ale byly ztuhlé a běžet se jim příliš nechtělo. Navíc jsem po startu etapy jsem chvíli kulhal, bolelo mě tříslo už od třetí etapy, kdy jsem nešikovně uklouzl v blátě do strany a nějak jsem si pochroumal tříslo nebo kyčel. Ale nebylo to nic zásadního, po pár kilometrech to přešlo a po zbytek dnešní etapy byl klid. V této etapě jsem zvolil úplně jinou taktiku než v předchozích dnech. Stejně jako Martin a Martin jsem startoval úplně zezadu a začal stíhat ostatní. Martin Kopecký se ale rychle utrhl a já se držel s Martinem Plačkem. Vydrželo nám to asi do 10 km, kde následoval krásný úsek podél vody z mírného kopce. Zde se mi běželo opravdu krásně a tak jsem trochu Martinovi utekl. Nic mi to ale nepomohlo a opět mi v závěru došly síly a nejen Martin mě předběhl. V cíli jsem byl šestý. Dnes večer mi ale začal dobře fungovat žaludek, dokázal jsem konečně sníst dvojitou porci jídla. Na to, kolik tady naběhám, jím strašně málo a dnes se to konečně zlomilo.
VI. etapa Bystřická – 41,49 km, 3:51:47, 5:35 min/km, výstup 982 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5216635124
Začátek etapy jsem měl klidnější, po startu jsem se opět držel s Martinem Plačkem. Když mi utekl, snažil jsem se držet s Danem, ale ani s ním jsem nevydržel dlouho, jen asi do druhé občerstvovačky. Pak jsem si již jen zvolna poklusával a přehodnotil taktiku. Ta spočívala v tom, že se již budu snažit maximálně šetřit a do cíle MUMu se dostat v takovém stavu, abych dokázal rychle zregenerovat a co nejrychleji se opět vrátit do tréninku. Do cíle jsem doběhl ve svém nejhorším čase na třináctém místě. A dost možná tomu přispělo i to nesnesitelné horko, které dnes panovalo. Na večeři jsem opět spořádal dvě porce jídla. Další den byl start již dopoledne, tak jsem to nepřeháněl s ponocováním, dal jako všechny předchozí dny masáž a šel spát.
VII. etapa Cimrmanova – 41,97 km, 3:37:34, 5:11 min/km, výstup 1596 m
https://connect.garmin.com/modern/activity/5220216241
Celou noc pršelo a na trase se vyrobilo tolik bahna, že po něčem takovém jsem nikdy neběžel. Nohy nemělo smysl šetřit před promočením, to ostatně bylo v blátivých úsecích standardem na každém kroku. V těch mých silničních botách to byla opravdu lahůdka, místy boj o nezabití se. Když člověk dával pozor kam šlape, sejmula ho větev a když jsem dával pozor na větve, klouzal jsem zleva doprava. Tentokrát jsem startoval 10:50 a očekával, že po 10 km budu předběhnutý elitou, která startovala v 11 hodin. To se ale stalo až na 30 km a o těchto 10 minut náskoku mě předběhl pouze Martin Kopecký. Celou etapou jsem proklouzal s Honzou Šunkou, se kterým jsem také startoval. Potřeboval jsem si ho pohlídat, abych celkově skončil pátý. Před startem jsem měl náskok necelých 5 minut. Držel jsem se ho do poslední občerstvovačky a pak mi před seběhem v bahenní lázni utekl. Bál jsem se, že by mě mohl předběhnout i v celkovém pořadí a tak jsem ještě alespoň poslední 3 km asfaltový úsek zabojoval a přidal. Pozici jsem udržel. V této etapě jsem skončil dvanáctý, ale celkově na pátém místě.
Moravský ultramaraton pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Byl jsem rád, že jsem zátěž vcelku dobře zvládal regenerovat, ale také je pravda, že jsem úvodní etapy přepálil a měl běžet trochu víc s rozvahou. A i v jednotlivých etapách mi docházely síly. Hlavně ve třetí etapě jsem v závěru zbytečně tlačil na pilu, abych uhájil třetí pozici. Příště určitě provedu nějaké drobné úpravy v taktice. Musím ale pochválit svoje hodinky, jelikož jsem v nich měl nahrané trasy a skvěle mě navigovaly. Při mém častém bloudění to byl vynikající pomocník a každou vteřinu jsem měl možnost se podívat, jestli jsem na správné trase. Také mi dobře fungoval žaludek a v průběhu závodu jsem si nemusel ani jednou odskočit na záchod. Jen v prvních dnech jsem měl zvláštní pocit plného žaludku a měl jsem se snažit do sebe tlačit více jídla.
Musím říct, že skvělá pověst tohoto závodu se naplnila do poslední kapky a celý týden měl naprosto úžasnou atmosféru. Sešla se zde skvělá parta lidí, užili jsme si spoustu legrace a vysmátí jsme byli téměř neustále. Třešničkou na dortu bylo vyhlášení v tělocvičně, které bylo skvělým zakončením závodního týdne. A jako finišerský suvenýr každý dostal dřevěnou kouli. Je to originální trofej a nikdy jsem pro žádnou trofej nemusel uběhnout 301 km, proto si ji hodně cením. Organizace v čele se zakladatelem Tomášem Ruskem, skvělým ultramaratoncem, byla skvělá. A také značení trasy bylo perfektní. To vše jsou důvody, proč nemohu nepřemýšlet o mé účasti v příštím ročníku. Budu se snažit závod opět vpasovat do termínovky a znova si v okolí Lomnice rád zaběhám.
Moc hezky napsané. Vůbec nechápu jak někdo může být lepší než vy a dokonce vás předbíhat ke konci závodu, i když vlastně nebyla to priorita. Ještě se těším na reportáž z H8