Po dlouhé době normálně uspořádaný závod a já jsem proto nemohl chybět. Bohužel jsem poslední dobou informace o závodech nezjišťoval a tak jsem se o Boráku dozvěděl na poslední chvíli. A to jsem minulý týden běžel druhý pokus virtuální Rohálovské padesátky. A moc se mi Borák do důležité přípravy na MČR na 100 km nehodil, proto jsem se s trenérem domluvil alespoň na tom, že pokud poběžím, bude to muset být pouze klusem a s rezervou.
V den závodu jsem opět vstával ve 4 ráno a tak jsem se příliš nevyspal. Cesta probíhala dobře a do Loštic jsme s tatínkem dorazili lehce po šesté. Vzhledem k zimě venku jsme ještě po příjezdu zůstali v teple v autě a až po chvíli vyrazili na prezentaci, na které jsem dostal krásné kulaté startovní číslo 30. Následně jsem se lehce rozběhal a rozcvičil a postavil se na start, který byl přesně v 7 hodin. Čekala mě lehce kopcovitá trať, kterou tvoří šest okruhů po 14 km.
Po startu závodu jsem se dle slibu nikam nehnal a poklusával jsem si okolo šestého až osmého místa. Pořadí se mírně měnilo, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Věděl jsem, že zatím o nic nejde a o pořadí se bude rozhodovat až ve druhé polovině. Na začátku čtvrtého kola, což bylo po metě maratonu, jsem předstihl Dana Orálka a také jsem definitivně utekl Honzovi Šunkovi, který mě hodně potrápil vloni na MUMu. Následně jsem se občas dozvídal, že další kluci jsou kousek přede mnou, ale já jsem je ani na dlouhých rovinkách před sebou neviděl. A tak mě to nechávalo chladným, do cíle zbývalo přes 20 km a já jsem stále běžel s rezervou a čekal, jestli se kluci přede mnou náhodou neobjeví. A opravdu se tak stalo. Při vbíhání do posledního kola, tedy 14 km před cílem, jsem před sebou zpozoroval modré tričko. V tu chvíli jsem běžel na čtvrtém místě a přiznám se, že běžet čtvrtý není úplně ideální a tato modrá barva na mě fungovala jako rudá barva na býka. Dosud jsem běžel velmi vyrovnaným tempem, stále s fůrou sil v záloze a tak jsem věřil, že se před Ivana dostanu. Přiznám se, že jsem malinko zrychlil, ale stále jsem běžel s rezervou. Věděl jsem, že mám ještě dost času na útok na třetí místo. Začal jsem velmi taktizovat a chtěl do cíle doběhnout s vynaložením co nejmenšího množství sil, ale zároveň na třetím místě. Chtěl jsem Ivana předběhnout před krátkým trailovým chodeckým úsekem zhruba v polovině okruhu. A tento můj plán se mi přesně splnil. Dále do cíle jsem se již jen pravidelně ohlížel a hlídal odstup. V žádném případě jsem nechtěl dopustit, aby mě Ivan dotáhl a my museli do cíle sprintovat. Ačkoli jsem věřil, že bych dokázal vyhrát, na závěr ultramaratonů sprintování nemám vůbec rád a sebralo by mi zbytečně síly navíc.
Do cíle jsem doběhl celkově třetí s 43 vteřinovým náskokem před Ivanem. Na druhé místo jsem měl ztrátu přes 5 minut. Překvapivé zjištění v cíli pro mě bylo, že ve své věkové kategorii jsem vyhrál. Příjemně překvapený jsem byl také z toho, že poprvé z mých osmi účastí na tomto závodě se mi běželo celou dobu velmi hezky, v cíli bych klidně pokračoval dál a věřím, že bych klidně ještě jedno kolo stejnou rychlostí zvládl. Byl to pro mě spíše kvalitní trénink než standardní závod, ale zároveň potvrzení toho, že jsem v dobré formě. Měl jsem totiž jen o pár minut horší čas než vloni. Konečně jsem také po dlouhé době viděl kamarády, v cíli jsme pokecali, probrali plány na další snad již normální sezónu a snědli guláš. Po vyhlášení jsem se s tatínkem, který si zaběhl závod na jeden okruh a také vyhrál svoji kategorii, vydal domů.
Výsledky závodu
https://borak.ultradao.cz/index.php/vysledky/46-vysledky-2021
Záznam závodu v Garmin Connect
https://connect.garmin.com/modern/activity/6742774416
Ahoj, díky za zajímavý článek a gratuluji. Taky díky za náhled do Tvého Connectu. Zajímal by mě ten Tvůj zvláštní průběh tepové frekvence. Ty vysoké frekvence to byla chyba optiky? Díky.
Ahoj Pavle, díky za gratulaci! Ta tepovka je úplně mimo, běhám poslední dobou bez hrudního pásu a optika měří nesmysly a nedá se z toho nic vyvozovat. Maximálku 190 tepů jsem určitě neměl 🙂